pondělí 16. října O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Otevřený dopis Václavu Havlovi: Pane prezidente, zaujmete k zásahu policie proti občanům při antiglobalizačních demonstracích čestný postoj? (Tomáš Pecina) Česká společnost a Česká televize: Jaký byl Paskvil věnovaný zasedání MMF/SB: Pražské září očima generace MTV (Tomáš Pecina) Brutalita Policie ČR při normální práci, ne při demonstracích: Jak byl můj syn policisty nucen, aby se přiznal, že rozbil okno (čtenář) Další stížnosti na policejní brutalitu, k nimž se prezident Havel pro jejich nekonkrétnost vyjadřovat nebude: Jsem osmapadesátiletý italský profesor: proč mě zbili policisté na pražské ulici? (Giancarlo Spadanuda) Na policejní stanici v Lupáčově ulici mě zmlátili a prorazili mi ušní bubínek (výpověď německého občana, žijícího ve Švédsku) Oprávněné obavy ODS z postojů některých intelektuálů: Odsouzení násilí není zbabělost (Michaela Maláčová, tisková mluvčí ODS) Páteční tisková konference: Překvapivé mediální odhalení ministra Grosse (Štěpán Kotrba) Jak asi nezávislá je Inspekce ministerstva vnitra, která má vyšetřovat brutalitu policistů: Dokument: Svědectví o provokaci (Mikuláš Tomin, únor 1997) Vladimír Železný pojímá svět v jeho komplexnosti: Antiglobalizační protesty a MMF v pořadu Volejte řediteli (14. 10. 2000) Post scriptum: Drakiáda (Ivan Hoffman) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Svědectví o provokaci

Klíčovou postavou celé aféry je muž jménem Miloš Demeter. Zkontaktoval mě s ním Luděk Šišák, spolupracovník bývalých Necenzurovaných novin a také televize Nova, pro kterou pracoval na několika pořadech. Mimo jiné i na reportážích do cyklu na vlastní oči. S Šišákem jsem měl dobré zkušenosti, i když některé jeho informace nebyly nejpřesvědčivější.

A právě Šišák mě seznámil s informacemi, které pocházely od Demetera. Ten tehdy byl uvězněn ve věznici v Rýnovicích. Šišák mi ho charakterizoval jako člověka nabitého informacemi, který je uvězněn na základě vykonstruovaného obvinění ze sexuálního deliktu. Pokládal za pravděpodobné, že Demeter úzce spolupracuje se zpravodajskými službami a nevylučoval, že působí jako ilegál pro vnitro. Do vězení za ním měli jezdit na konzultace lidé z vnitra i zpravodajských služeb.

Osobně mě nejvíc zajímaly informace, týkající se údajné trestné činnosti nynějšího náměstka ministra vnitra Martina Fendrycha. V období před převratem, kdy měl pracovat jako bagážista na letišti v Ruzyni, tam docházelo k vykrádání zavazadel. Demeter jmenoval dva muže, kteří údajně měli potvrdit, že na trestné činnosti se s nimi podílel i Fendrych. Jako bývalý šéf inspekce ministerstva vnitra mohu potvrdit, že Fendrychovy materiály z té doby se ztratily a také to, že fámy v policii o údajné trestné činnosti M. Fendrycha byly velmi rozšířené. Jak takové fámy působí na morálku policistů si lze snadno představit.

Demeter mě samozřejmě zajímal, ovšem netušil jsem, že se s ním brzy setkám. 6. srpna loňského roku mi Šišák volal a dal si se mnou schůzku v pipigrilu ve Vladislavově ulici. Tam mi představil Demetera, který ten den byl prouštěn z vězení po pěti a půl letech. Když Šišák odešel na záchod, Demeter mě požádal o telefonní číslo. Dal jsem mu ho a tím to tehdy skončilo.

Do 20. srpna, kdy jsem odjížděl na třítýdenní dovolenou, jsem se s Demeterem ještě jednou nebo dvakrát na jeho vyzvání sešel. Řekl mi spoustu zajímavých informací. Sdělil mi také, že má k disposici významné materiály, snad i z t.zv. Z-fondu. Ten vznikl ještě za minulého režimu. Týkal se vysoce postavených osob, které se dopustily nezákonné činnosti. Po převratu ho ministr Sacher nějakým způsobem obnovil. Byly do něho zařazeny zejména materiály nových prominentů, kteří byli spolupracovníky StB. Necenzurované noviny svého času slibovaly, že obsah zveřejní, avšak nikdy k tomu nedošlo. Měl jsem o ty věci přirozeně zájem.

Z dovolené jsem se vrátil v září. Kolem desátého mi volal Demeter. Sešli jsme se opět v pipigrilu. Řekl mi, že, mám smysl pro spravedlnost a že mám mezi policisty po té stránce dobrou pověst. Byl by rád, kdybych ty materiály mohl někde uskladnit. Hovořil o dvou kufrech. Dohodli jsme se, že pro to něco udělám. Upozornil jsem ho ovšem, že nejsem vyděrač. že jsem nikdy za informace nepřijal ani korunu a nejsem ani ochoten informace prodávat. Jakmile se přijde na něco nekalého, je třeba s tím něco po právu udělat.

Sliboval, že mi materiály přiveze. Nikdy se to nestalo. Vysvětloval to tím, že je intenzivně sledovaný, což jsem považoval za pravděpodobné. Kolem dvacátého září mi předal materiál, který měl pocházet z vedení BIS. Týkal se jeho sledování agenty BIS v poslední době, a bylo v něm zaznamenáno vše, co Demeter dělá a v té souvislosti zde byla i zmínka o mně. V materiálu se konstatovalo, že spojení s Demeterem posílí moji pozici, protože Demeter je zpravodajsky na výši.

Demeter mi sdělil, že má ve vedení BIS svého člověka. Hovořil o něm jako o "Vencovi". Tento Venca je schopen dodávat další materiály tohoto typu. Nabídl Demeterovi, že je schopen na vyžádání provést i lustrace a sdělil, že je sociální demokracie ohrožená, protože v ní je množství lidí, kteří dříve spolupracovali s StB a do vedení jsou nasazeni agenti BIS. Tento "Venca", s nímž jsem se nikdy nesetkal, poskytl další materiály tohoto typu. Teprve 1. února tohoto roku ve vysílání TV Nova Demeter odhalil totožnost "Vency" jako pracovníka BIS Václava Tomana.

Takovou informaci o zasaženosti ČSSD jsem nemohl přehlédnout. Šel jsem za Grossem a ukázal jsem mu ten tajný materiál. Nepředal jsem mu ho, jenom ukázal. Demeter mi potom řekl že v parlamentě jsou odposlouchávána některá místa. To mi pak potvrdila i Demeterova přítelkyně Lenka Králová, redaktorka Novy. Netajila se tím, že je bývalou agentkou BIS pod krycím jménem Bob. V tom prvním materiálu od "Vency" se konstatovalo, že je pro BIS velkou ztrátou, že se Králová dostala do Demeterova vlivu, protože ten - řečeno policejním žargonem - "zvrátil její myšlení". Demeter mi řekl, že se dostal k seznamu agentů BIS ve sdělovacích prostředcích a BIS vyvázala Královou m.j. z obavy, že Demeter seznam zveřejní.

Řídící důstojník Lenky Králové se jmenoval Cigánek. Právě s ním má dnes asi tříleté dítě. Kromě Cigánka ji navštěvoval příslušník BIS jménem Rom. Králová byla ochotna vystoupit na veřejnost, přiznat, že pracovala pro BIS. Byla ochotna prozradit konspirační byty, kde se s objekty zájmu BIS stýkala. Chystal jsem v tomto smyslu s Demeterem tiskovou konferenci, kde bychom na příkladu Lenky Králové demonstrovali metody, které si nezadaly s metodami StB. Cigánek nutil Královou k aktivitám, do kterých se jí moc nechtělo. Nutil ji k tomu až sadistickými metodami. To mi osobně potvrdila. Vyhrožovali jí, že když nebude dělat co oni chtějí, přijde o dítě. Proto dítě nakonec odvezla k rodičům. Kromě toho byl na ní vykonáván i jiný fyzický a duševní nátlak. Zvlášť Cigánek projevoval sadistické sklony. Vykopával jí dveře bytu a také v její těsné blízkosti vystřílel celý zásobník pistole do zdi v jejím pokoji. Na vlastní oči jsem stopy po střelách viděl, a také celou hrst prázdných nábojnic.

To všechno mělo být obsahem tiskové konference o metodách uplatňovaných v činnosti BIS.

Plánovali jsme ještě jednu tiskovou konferenci na téma Martin Fendrych. Materiály pro ni měl obstarat Demeter. Měly se týkat vykrádání zavazadel na letišti, ale i další údajné trestné činnosti Martina Fendrycha. Mimo jiné se mělo jednat i o trestnou činnosti na Příbramsku. Tam měla působit mafiánská skupina, která zpracovávala hlušinu z padesátých let a získané kovy snad včetně uranu měla ilegálně vyvážet do zahraničí. Nad tím měl Fendrych držet ochrannou ruku. O tom jsem měl informace ještě z jiných zdrojů.

Demeter kontaktoval i Josefa Klímu z Novy a sliboval mu materiály na Fendrycha, o než měl Klíma zájem. Já jsem slíbil Klímovi, že pořadu vystoupím, že mě může interviewovat. Ovšem další den ráno za mnou přišel Demeter a sdělil mi, že Klíma okamžitě po naší schůzce BIS kontaktoval a že kdyby došlo k další schůzce, na níž by poskytl materiály o Fendrychovi, byl by zatčen a šel by do věznice. Požádal mě tedy, abych schůzku odvolal.

Styky s Demeterem jsem udržoval nadále. Dal mi lustrační "sjetiny" některých vedoucích činitelů sociální demokracie. Žádal jsem ho, aby v rámci slibovaných spisů mi přinesl i spis týkající se mé osoby. Ten mi však nedal. Odůvodňoval to sledováním, což nebylo nepravděpodobné. Nicméně už tehdy ve mě začaly vznikal pochybnosti, s nimiž jsem se před Demeterem netajil. Domnívám se, že právě proto mě byl nabídnut další materiál, o tom, že moje bývalá družka Jiřina Vinšová, se kterou žiji ve společném bytě, má kontakt s BIS a byla získána jako agentka zaměřená proti mé osobě. Sdělil mi, že o tom může obstarat spis a ten mi kolem dvacátého října skutečně přinesl.

Spis mne velice zaujal. O formách práce s agenty a dalších náležitostech jsem nevěděl, ovšem po obsahové stránce spis skutečně odpovídal poměrům mezi námi a nebylo možné takové informace získat jinak, než od ní. Nemohl jsem pochybovat o jeho autentičnosti. Materiál mne zřejmě měl přesvědčit, že se hraje se mnou poctivá hra.

Těsně před posledním říjnovým víkendem mi Demeter sdělil, že jeho kontakt "Venca" už má tolik průkazního materiálu proti Fendrychovi, že to stačí na jeho zatčení. Od Demetera jsem již dříve věděl, že onen "Venca" patří mezi protivníky tehdejšího ředitele BIS Stanislava Devátého. "Vecna" měl prý sestavit skupinu asi deseti lidí z BIS, kteří měli za úkol Fendrycha monitorovat. Ten se měl nacházet na severní Moravě a tam měl být zatčen nejpozději do 28. října. Později mi Demeter řek, že došlo ke změně, protože není bezpečné Fendrycha zadržet v naší republice. Ten totiž má na všech policejních útvarech někoho a spousta lidí je mu zavázána. "Venca" prý vymyslel něco jiného. Měl získat ke spolupráci jednoho Fendrychova komplice z té příbramské kauzy. Ten byl ochotný vylákat Fendrycha do Polska pomocí falešné směnky na větší obnos. Podle Demetera Fendrych na ten špek nalít. Chystá se do Polska a k jeho zadržení tam dojde ve středu 30. října.

Průběžně mě o všem informoval, i kde se Fendrych údajně v Krakově ubytoval. V tu středu jsem měl s Demeterem schůzku v restauraci U labutě v Krči. Zároveň se mnou tam byli moji dva známí bývalí policisté a jejich šofér. Bylo zřejmé, že restaurace je pod dohledem, takže jsme se přemístili do hotelu Panorama. Odtud jsme sledovali monitorování Fendrycha v Polsku. Myslím, že bylo velké štěstí, že jsem u toho měl dva svědky, kteří mi mohou potvrdit, jak k desinformaci o Fendrychově zatčení došlo. Bylo zde reálné nebezpečí, že bych mohl být později nařčeno z toho, že jsem to všechno vyfabrikoval já.

Seděli jsme v hotelu a Demeter možná předstíral spojení s Polskem přes mobilní telefon anebo možná skutečně věřil, že s Polskem mluví. Později se mi totiž omluvil, že sám byl obětí provokace. Tlumočil nám informace o Fendrychově chování, o tom, že za ním měl přijet Ruml. Kontakt z Polska naléhal, aby se informace zatím nepředávaly tisku, dokud nebude Fendrych převezen na naše území. Informoval jsem o tom Stanislava Grosse. Sdělil jsem mu, že jsem u toho byl, že jsou i svědci, že to považuji za věrohodnou informaci. Ovšem že je třeba vyčkat a věc prověřit.

Kontaktoval jsem i redaktora Blažka z deníku Práce a požádal ho, aby to prověřil na vnitru. Řekl mi, že následující den, ve čtvrtek, je tiskovka policejního prezídia a že se na to zeptá. Druhý den mi volal, že kontaktoval tiskové oddělení na vnitru a dostal vyhýbavou odpověď. Faxoval také do Krakova a na naše velvyslanectví a také tyto odpovědi byly vyhýbavé. Na tiskové konferenci položil otázku, která nebyla potvrzena, avšak ani vyvrácena.

V pátek hrozilo nebezpečí, že Miloš Zeman, který má s Fendrychem nevyřízené účty od dob, kdy na něho Fendrych podal trestní oznámení, vystoupí na pravidelné tiskové konferenci sociální demokracie a tam tu záležitost s Fendrychem zveřejní. V tu dobu mé pochybnosti o pravosti informace narůstaly. V pátek kolem desáté jsem měl v parlamentu schůzku s Grossem. Ten mi řekl, že je divné, jestliže Ruml chodí po parlamentu celý rozesmátý. Musel by se chovat jinak, v případě že by Fendrych byl skutečně zatčen, protože je nervák. Kolem poledne jsem o tom mlvil i s Baštou, který celou záležitost považoval za desinformaci.

O víkendu jsem pak měl schůzku s Demeterem, ale sešlo z ní. Vypravil jsem se tedy za Královou, a řekl jsem jí, že mám Demetera dost a že ho podezírám, že všechno co mi řekl je podvod, včetně zatýkání Fendrycha. Nakonec jsem se s Demeterem přece sešel a přímo ho obvinil, že je podvodník. Byl z toho celý zkoprnělý a ani se nesnažil mi to vyvrátit. O den či dva později jsem si srovnal materiály, které jsem od něho dostal, materiály o jeho sledování a pak materiály od Vinšové. Bylo mi nápadné, že oba strojopisy mají stejnou úpravu a byly psány na stejném stroji. Studoval jsem rovněž podpisy a také ty pravděpodobně dělala stejná osoba. Dospěl jsem k přesvědčení, že jde o padělky.

Moji bývalou družku Vinšovou jsem s těmi materiály seznámil a sdělil jí, že se domnívám že jde o padělky - třebaže o pravdivosti obsahu jsem nepochyboval. Na základě toho podala trestní oznámení na neznámého pachatele pro pomluvu a totéž jsem udělal já. Materiály jsem pak předal Stanislavovi Grossovi i s těmi trestními oznámeními. Od něho šly do komise pro kontrolu BIS. Pozdější spekulace tisku o tom, že "Tomin přiznal, že jde o falza" byly zbytečné. Od začátku předání bylo jasné, že jde o padělky. Aféra by měla zcela jiný průběh, kdyby se už tehdy zveřejnilo, že jde o padělky vyrobené za určitým účelem a že byla zinscenovaná provokace s údajným zatčením náměstka ministra vnitra Martina Fendrycha.

Aféra měla jiný průběh. Když jsem viděl, co se děje dál, poskytl jsem interview redaktorce Práva Šárce Neumannové, kde jsem jasně řekl, že materiály vyrobila kvalifikovaná skupina lidí spjatých s BIS a vnitrem a že mi je předal M.D., jak jsem tehdy Demetera označoval. Bohužel toto interview nikdy nevyšlo. Podařilo se mi otisknout aspoň pár řádek pouze v deníku Práce. Bylo mi divné, proč se mnou o těch materiálech sociální demokracie nejedná, čekal jsem, že to udělají! Nikdy jsem o tom nejednal s Milošem Zemanem.

Můj současný názor na věc je jednoznačný. Autoři padělků počítali s tím, že jsem ve spojení s Grossem jako jeho bezpečnostní poradce a ten je ve spojení s Milošem Zemanem. Počítali s tím, že Zeman, jakmile se něco dozví, hned s tím jde ven. Hlavním trumfem provokace měla být aféra s Fendrychovým zatčením. Kdyby to Zeman byl na páteční tiskové konferenci zveřejnil, Fendrych s Rumlem by pravděpodobně v zápětí vystoupili v televizi a Zemana by diskreditovali před celou veřejností, v předvečer senátních voleb. Informaci o tom z důvěryhodného zdroje jsem získal později. Z toho dovozuji, že je nepravděpodobné, že by Martin Fendrych o chystané provokaci nevěděl.

Mikuláš Tomin, 2.2.1997

od podzimu 1993 místopředseda bezpečnostní komise ČSSD a poradce poslance Stanislava Grosse pro bezpečnostní otázky