Osud českého národa je zřejmý i z vlajek
Zájemci o studium vlajek a praporů se sešli po čtyřech letech v Ústí n. L. na svém druhém kongresu ve dnech 9. a 10. září, jehož konání organizoval jeden ze zakládajících členů vexilologické společnosti, ředitel Státní vědecké knihovny v Ústí n. L. ing. Aleš Brožek.
Že se kongres konal právě v Ústí n. L., mělo i svou dějinnou souvislost, protože zároveň byl setkáním s německými vexilology, kteří zde uskutečnili své výroční zasedání.
Dějinná souvislost spočívá především ve faktu, že nejvíce praporů a vlajek měst se užívalo před 2. světovou válkou na severu Čech, tzn. v oblasti nepříliš přesně popisované jako tzv. Sudety. Čeští a němečtí účastníci se společně v Ústí n. L. zabývali především otázkou městské vexilologie - symbolů obcí a měst, i když zazněla i jiná témata.
Od erbů k praporům
Ve středověku byli ceněni heroldi, odborníci na znaky, které byly vizitkou panovníků a šlechty a podle nichž bylo možné identifikovat jejich vojska. Později byly využívány u jízdy praporce, jejichž barvy byly zkratkou znaků a byly na dálku lépe identifikovatelné. Prapory, které se od vlajek liší způsobem připevnění (pevně k žerdi) i přesně stanovenými rozměry (vlajky mají stanoven jen poměr šířky k výšce a vztyčují se lankem na stožár), a vlajky se staly i znameními měst, oblastí a států. Ne náhodou jsou české barvy bílo červené, protože České království má ve znaku stříbrného lva na červeném poli a modrý klín znamenal v rámci Československa na praporu sepětí českého prostoru se Slovenskem, uvedl ing. Jaroslav Martykán, místopředseda Vexilologického klubu.
Německé rozlišování
V současném českém vnitrozemí i velká města vlajky přijala či přijímají až v posledních desetiletích. Má to přímou souvislost s tím, že v Rakousko - Uhersku chtěli Češi vyjádřit především svoji národnost, a proto je zajímal především znak Češství - český lev a bíločervený prapor.
Němci tehdy rozlišovali sami sebe jako Šváby, Sasy, Bavory, Prusy apod. a regionální symbolika byla v německém prostředí proto daleko tradičnější a rozvinutější. Německo bylo dříve řadou feudálních států, které měly svou regionální identitu a ta se přenášela i do širšího německého povědomí. Němci se proto i v Čechách hlásili především k regionálním barvám a Češi k národním. Vnímání regionu jako místa identity člověka se stalo v Čechách aktuálním až v poslední době.
Bylo proto typické, že na československé státní svátky Češi v tzv. Sudetech vyvěšovali státní barvy a Němci, aby se vyhnuli vyvěšování státní vlajky, vyvěšovali především městské prapory...
Pokud se na severu Čech objevily české prapory, největší zásluhu na tom měly baráčnické a sokolské obce.
|
