Proč se bude v Praze demonstrovat?

OSN: Téměř k ničemu

Shrnujeme komentář z deníku Guardian ze 4. září, zveřejněný při příležitosti nadcházejících pražských demonstrací a vrcholné schůzky OSN v New Yorku.

Mít pocit, že jsem ctnostný, je jednou z nejpříjemnějších lidských vlastností. A více než 150 hlav států si na tento týden zapsali do diáře právě ctnost. Jedou do New Yorku na největší vrcholnou schůzku v historii OSN a budou tam poslouchat další dlouhé projevy o odstraňování chudoby, o řešení konfliktů a udržitelném vývoji. Bude to mileniální vrcholná schůzka OSN, která má překonat všechny předchozí rekordy ohledně obdivuhodných slibů, deklarací vznešených cílů a evokací mírové a spravedlivé budoucnosti pro celé lidstvo.

Kontrast mezi frenetickou činností OSN v New Yorku a rychle se rozkládající operací OSN v Sierra Leone je trapně zjevný. A další trapné informace o roli OSN ve Rwandě vycházejí tento týden v nové knize. Už máme dost toho starého problému: OSN umí zveřejňovat idealistické konvence, ale je téměř úplně k  ničemu, když jde o to realizovat ve skutečnosti. To obyčejně vede k jednomu ze dvou možných záběrů: že je OSN bezmocná, anebo že je pokrytecká - anebo obojí.

Právě takováto kritika, jíž je vystaveno OSN, se soustředí také na jiné zářijové jamboree - zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze. Očekává se, že do Prahy přicestují tisíce frustrovaných demonstrantů a že tam dojde k opakování demonstrací, k jakým loni v listopadu došlo v Seattle.

Avšak OSN má v mnoha smyslech obrovskou moc: málo jiných organizací dokáže přimět 150 hlav států, aby se sešly v jediném městě. OSN se tak dostává co nejblíže k přijetí toho, co by se dalo nazvat všeobecným sekularizovaným náboženstvím - jehož krédem je Všeobecná deklarace lidských práv OSN a jehož veleknězem je Kofi Annan.

Nejenom že se mnozí dnes modlí k OSN, aby je osvobodila od zlého, ale modlí se také, aby jim OSN dodávala jejich vezdejší chleba (statisíce lidí v jižním Súdánu závisí na potravinových operacích OSN už léta). Více než 500 konvencí OSN (o pozemních minách, o právech dětí, o odstranění diskriminace žen), ohledně nichž Annan naléhá, aby je jeho hosté tento týden podepsali, jsou moderní verzí blahoslavenství, je to naše vize Božího království. Není divu, že mnoho generálních tajemníků OSN bylo velmi silně nábožensky založených (i Annan je aktivním křesťanem). Dag Hammarskjold, jeden z nejobdivovanějších mužů, který kdy stál v  čele OSN, to řekl docela jasně: "Chtěli jsme vytvořit mír na této zemi a zoufale jsme selhali. Pokud nedojde k duchovní obnově, tento svět mír nepozná."

OSN je často obviňována z pokrytectví, stejně jako skoro všechny organizace, založené na nějaké víře. To otevírá celou složitou otázku o vztahu mezi idealismem a realitou - a nikde není tato otázka komplikovanější než v politice. Jestliže realita nedokáže splnit příslib ideálů, znamená to, že máme ideály odhodit? Přece úlohou idealismu je být motivující inspirací a měřítkem. Je pozoruhodné, že pravice je často vyrovnanější s touto otázkou než levice: věří v určitou verzi dědičného hříchu a ví, že lidská přirozenost nedokáže realizovat ideály, o něž usiluje. Je to levice, kterou obrovský rozdíl mezi ideály a realitou frustruje.

Vztah mezi idealismem a politikou není akademický. Je to hlavním důvodem, proč si prý česká policie připravuje slzný plyn a speciální zásahové jednotky proti přibližně 50 000 aktivistům v Praze dne 26. září. Zatímco vrcholná schůzka v New Yorku bude dále slovně vyšívat ideály, skutečná rozhodnutí, týkající se miliard životů, učiní v Praze Mezinárodní měnový fond a Světová banka.

Na stovkách internetových serverů zahájili ekologové, organizace bojující za lidská práva a anarchisté masový vzdělávací program v úsilí zmobilizovat své stoupence v kampani proti mezinárodním finančním institucím. Velkou myšlenkou, jejíž čas konečně nadešel, je globální demokratický deficit. Tito aktivisté chtějí vědět, proč fungují Mezinárodní měnový fond a Světová banka na otevřeně nedemokratických principech, kdy si peníze mají možnost kupovat hlasy, zatímco daleko demokratičtější OSN byla vytlačena ze scény a skoro nijak neovlivňuje globální ekonomiku.

Od samého začátku bylo zřízeno OSN v podstatě jako diskusní fórum, jehož účelem je prosazovat určitou ideologii. Pokusy poskytnout OSN pravomoci v ekonomických záležitostech byly během historie OSN většinou blokovány Spojenými státy, jak to dokumentuje brožura, kterou v pondělí tento týden vydala organizace New Economics Foundation. Mezinárodní měnový fond a Světová banka odmítly představu, že by měly být agenturami OSN, mezinárodní organizace OSN pro obchod se rozložila, protože ji Spojené státy nepodpořily a konference OSN o obchodu a rozvoji přišla o veškeré své pravomoci. Důsledkem je vykastrovaný idealismus a nynější mezinárodní instituční chaos: OSN se má zabývat životním prostředím a rozvojem, ale nemá přístup k ekonomickým pákám, které by jí umožnily činit v obou oblastech skutečně efektivní rozhodnutí. Takže OSN pracně vyjedná složité smlouvy o otázkách, jako je biodiverzita, a pak zjistí, že jsou v protikladu s předpisy Světové organizace pro obchod: kdo má podle mezinárodního práva přednost? To neví nikdo - a  právě proto se slučují tak rozličné organizace a skupiny - ochránci životního prostředí, odbory i nevládní organizace pro hospodářský rozvoj - do globálního protestního hnutí.

Idealismus OSN byl součástí západního úsilí získat nad světem ideologickou hegemonii: OSN nemělo nikdy mít žádnou vojenskou nebo hospodářskou moc. Ale využívání OSN jako zbraně studené války už skončilo: teď potřebujeme, aby mělo OSN právo rozhodovat. Posledních deset let ukázalo znovu a znovu, že právě tohoto je zapotřebí - bylo to zjevné kdykoliv, kdy se OSN účastnila mírových operací. Potřebuje právo rozhodovat i vzhledem k tomu, že nyní musí bojovat s problémy celého světa, jako jsou podnebné změny, AIDS a biodiverzita.

Je velkou otázkou, co se stane dál: za posledních padesát let byla vybudována složitá morální struktura lidských práv: přežije dalších padesát let, aniž by přišla o důvěryhodnost? Nedávno vykreslil sir Crispin Tickell na základě pětadvacetileté zkušenosti z diplomacie a práce v oboru ochrany životního prostředí deprimující obraz stále horších přírodních katastrof v důsledku podnebných změn, jako jsou povodně a sucha. Mezinárodní červený kříž už varoval, že rozsah a frekvence katastrof zcela ochromily naši schopnost reagovat - bude daleko víc uprchlíků a daleko víc hladomoru. Budeme pohlížet na druhou polovinu dvacátého století jako na překvapující období morálního luxusu, na Všeobecnou deklaraci lidských právo jako na formulaci křesťanského chiliasmu, jako byl socialismus, obdivuhodný, ale nepraktický? Praskliny v této morální stavbě už viditelně rostou: lidé začínají odmítat její ortodoxii - britský ministr vnitra Jack Straw chce přeformulovat celé právo na azyl. Anebo najdeme způsob - nedokonalý, nepořádný a chaotický - jak přivést ideály OSN a politickou realitu blíže k sobě?