Proč se bude v Praze demonstrovat?
OSN: Téměř k ničemu
Shrnujeme komentář z deníku Guardian ze 4. září, zveřejněný při příležitosti nadcházejících pražských demonstrací a vrcholné schůzky OSN v New Yorku.
Mít pocit, že jsem ctnostný, je jednou z nejpříjemnějších lidských vlastností. A více než 150 hlav států si na tento týden zapsali do diáře právě ctnost. Jedou do New Yorku na největší vrcholnou schůzku v historii OSN a budou tam poslouchat další dlouhé projevy o odstraňování chudoby, o řešení konfliktů a udržitelném vývoji. Bude to mileniální vrcholná schůzka OSN, která má překonat všechny předchozí rekordy ohledně obdivuhodných slibů, deklarací vznešených cílů a evokací mírové a spravedlivé budoucnosti pro celé lidstvo.
Kontrast mezi frenetickou činností OSN v New Yorku a rychle se rozkládající operací OSN v Sierra Leone je trapně zjevný. A další trapné informace o roli OSN ve Rwandě vycházejí tento týden v nové knize. Už máme dost toho starého problému: OSN umí zveřejňovat idealistické konvence, ale je téměř úplně k ničemu, když jde o to realizovat ve skutečnosti. To obyčejně vede k jednomu ze dvou možných záběrů: že je OSN bezmocná, anebo že je pokrytecká - anebo obojí.
Právě takováto kritika, jíž je vystaveno OSN, se soustředí také na jiné zářijové jamboree - zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze. Očekává se, že do Prahy přicestují tisíce frustrovaných demonstrantů a že tam dojde k opakování demonstrací, k jakým loni v listopadu došlo v Seattle.
Avšak OSN má v mnoha smyslech obrovskou moc: málo jiných organizací dokáže přimět 150 hlav států, aby se sešly v jediném městě. OSN se tak dostává co nejblíže k přijetí toho, co by se dalo nazvat všeobecným sekularizovaným náboženstvím - jehož krédem je Všeobecná deklarace lidských práv OSN a jehož veleknězem je Kofi Annan.
Nejenom že se mnozí dnes modlí k OSN, aby je osvobodila od zlého, ale modlí se také, aby jim OSN dodávala jejich vezdejší chleba (statisíce lidí v jižním Súdánu závisí na potravinových operacích OSN už léta). Více než 500 konvencí OSN (o pozemních minách, o právech dětí, o odstranění diskriminace žen), ohledně nichž Annan naléhá, aby je jeho hosté tento týden podepsali, jsou moderní verzí blahoslavenství, je to naše vize Božího království. Není divu, že mnoho generálních tajemníků OSN bylo velmi silně nábožensky založených (i Annan je aktivním křesťanem). Dag Hammarskjold, jeden z nejobdivovanějších mužů, který kdy stál v čele OSN, to řekl docela jasně: "Chtěli jsme vytvořit mír na této zemi a zoufale jsme selhali. Pokud nedojde k duchovní obnově, tento svět mír nepozná."
OSN je často obviňována z pokrytectví, stejně jako skoro všechny organizace, založené na nějaké víře. To otevírá celou složitou otázku o vztahu mezi idealismem a realitou - a nikde není tato otázka komplikovanější než v politice. Jestliže realita nedokáže splnit příslib ideálů, znamená to, že máme ideály odhodit? Přece úlohou idealismu je být motivující inspirací a měřítkem. Je pozoruhodné, že pravice je často vyrovnanější s touto otázkou než levice: věří v určitou verzi dědičného hříchu a ví, že lidská přirozenost nedokáže realizovat ideály, o něž usiluje. Je to levice, kterou obrovský rozdíl mezi ideály a realitou frustruje.
Vztah mezi idealismem a politikou není akademický. Je to hlavním důvodem, proč si prý česká policie připravuje slzný plyn a speciální zásahové jednotky proti přibližně 50 000 aktivistům v Praze dne 26. září. Zatímco vrcholná schůzka v New Yorku bude dále slovně vyšívat ideály, skutečná rozhodnutí, týkající se miliard životů, učiní v Praze Mezinárodní měnový fond a Světová banka.
Na stovkách internetových serverů zahájili ekologové, organizace bojující za lidská práva a anarchisté masový vzdělávací program v úsilí zmobilizovat své stoupence v kampani proti mezinárodním finančním institucím. Velkou myšlenkou, jejíž čas konečně nadešel, je globální demokratický deficit. Tito aktivisté chtějí vědět, proč fungují Mezinárodní měnový fond a Světová banka na otevřeně nedemokratických principech, kdy si peníze mají možnost kupovat hlasy, zatímco daleko demokratičtější OSN byla vytlačena ze scény a skoro nijak neovlivňuje globální ekonomiku.
Od samého začátku bylo zřízeno OSN v podstatě jako diskusní fórum, jehož účelem je prosazovat určitou ideologii. Pokusy poskytnout OSN pravomoci v ekonomických záležitostech byly během historie OSN většinou blokovány Spojenými státy, jak to dokumentuje brožura, kterou v pondělí tento týden vydala organizace New Economics Foundation. Mezinárodní měnový fond a Světová banka odmítly představu, že by měly být agenturami OSN, mezinárodní organizace OSN pro obchod se rozložila, protože ji Spojené státy nepodpořily a konference OSN o obchodu a rozvoji přišla o veškeré své pravomoci. Důsledkem je vykastrovaný idealismus a nynější mezinárodní instituční chaos: OSN se má zabývat životním prostředím a rozvojem, ale nemá přístup k ekonomickým pákám, které by jí umožnily činit v obou oblastech skutečně efektivní rozhodnutí. Takže OSN pracně vyjedná složité smlouvy o otázkách, jako je biodiverzita, a pak zjistí, že jsou v protikladu s předpisy Světové organizace pro obchod: kdo má podle mezinárodního práva přednost? To neví nikdo - a právě proto se slučují tak rozličné organizace a skupiny - ochránci životního prostředí, odbory i nevládní organizace pro hospodářský rozvoj - do globálního protestního hnutí.
Idealismus OSN byl součástí západního úsilí získat nad světem ideologickou hegemonii: OSN nemělo nikdy mít žádnou vojenskou nebo hospodářskou moc. Ale využívání OSN jako zbraně studené války už skončilo: teď potřebujeme, aby mělo OSN právo rozhodovat. Posledních deset let ukázalo znovu a znovu, že právě tohoto je zapotřebí - bylo to zjevné kdykoliv, kdy se OSN účastnila mírových operací. Potřebuje právo rozhodovat i vzhledem k tomu, že nyní musí bojovat s problémy celého světa, jako jsou podnebné změny, AIDS a biodiverzita.
Je velkou otázkou, co se stane dál: za posledních padesát let byla vybudována složitá morální struktura lidských práv: přežije dalších padesát let, aniž by přišla o důvěryhodnost? Nedávno vykreslil sir Crispin Tickell na základě pětadvacetileté zkušenosti z diplomacie a práce v oboru ochrany životního prostředí deprimující obraz stále horších přírodních katastrof v důsledku podnebných změn, jako jsou povodně a sucha. Mezinárodní červený kříž už varoval, že rozsah a frekvence katastrof zcela ochromily naši schopnost reagovat - bude daleko víc uprchlíků a daleko víc hladomoru. Budeme pohlížet na druhou polovinu dvacátého století jako na překvapující období morálního luxusu, na Všeobecnou deklaraci lidských právo jako na formulaci křesťanského chiliasmu, jako byl socialismus, obdivuhodný, ale nepraktický? Praskliny v této morální stavbě už viditelně rostou: lidé začínají odmítat její ortodoxii - britský ministr vnitra Jack Straw chce přeformulovat celé právo na azyl. Anebo najdeme způsob - nedokonalý, nepořádný a chaotický - jak přivést ideály OSN a politickou realitu blíže k sobě?
"Naplnil září všechno, čeho se dotkl": Nový anglický překlad Mozartových dopisů:
Mozart: Nemohu psát Básnicky
Mozart´s Letters, Mozart´s Life, edited and translated by Robert Spaethling, Faber, L25, W.W. Norton $38; 478 pages.
Shrnujeme recenzi z deníku Financial Times z 2. září 2000.
Wolfgang Amadeus Mozart strávil třetinu života na cestách a impulzivně ventiloval své nezcenzurované myšlenky v četných dopisech domů. Tyto dopisy mají obrovský životopisný význam, ale jejich překládání je problematické: vzhledem k tomu, že Mozart neměl žádné systematické vzdělání - kromě toho, co ho naučil otec - jeho gramatika a jeho pravopis byly nepořádné a jeho literární pokusy nejvyšší mírou idiosynkratické. Překladatelům úkol je relativně lehký v dopise, který napsal čtrnáctiletý skladatel své sestře směsicí němčiny, italštiny, francouzštiny a dvou německých dialektů, podobně jako v tomto trojjazyčném dopise, napsaném o tři roky později:
"Hodie nous avons begegnet per strada Dominum Edlbach welcher us di voi compliments ausgerichtet hat, et qui sich tibi et ta mere Empfehlen last. Adio."
Lehce se to rozšifruje pomocí školních slovníků:
"Dnes jsme na ulici potkali pana Edlbacha, který nám přinesl pozdravy od vás a chce, abys ty a tvoje matka na něho vzpomínali. Sbohem."
To není problém.
Problém spočívá v tónu a - jak poznamenává Robert Spaethling - předchozí překladatelé se tomu problému vyhnuli. Skládá poctu průzkumu, na němž byl založen klasický překlad Emily Andersonové z roku 1985, ale poukazuje na to, že je nevhodné překládat Mozartovy dopisy do bezchybně gramatické angličtiny: Andersonová tak způsobila, že Mozart zní daleko víc jako jeho otec než jako on sám. Spaethling se pokouší překladem zachovat tempo a ráz původního Mozartova stylu, a má pro to dvě velké výhody: vyrostl v Bavorsku a má sluch pro jazykové nuance. Miluje slova - a hříčky, které se s nimi dají hrát - stejně, jak je miloval sám Mozart. A když jsou ty hříčky nejsložitější, tiskne demokraticky originál vedle překladu, abychom se s ním mohli hádat a pokusit se o lepší verzi.
Nyní vidíme, jak - zcela neformálně, a aniž by se o to nějak snažil - jsou Mozartovy jazykové experimenty předchůdcem experimentů Jamese Joyce. Nemám místo na to, abych mohl ilustrovat improvizující brilantnost jeho technik, které v nejlepším případě mají - pod povrchovými vtípky - bohatě sugestivní hlubinný náboj. Ani nemám místo na to, abych ilustroval jeho zdařilé parodie různých způsobů psaní dopisů anebo mnohomluvného dvorského lichocení. Avšak existuje těsné spojení mezi tímto a jeho nadáním - odrážejícím se v této korespondenci - které mu umožňovalo řídit práci svých libretistů a přizpůsobit jejich literární text vláčným melodiím jeho hudby.
A Spaethling ná dovoluje proniknout hlouběji než kdy předtím do slavných záhad jeho korespondence s "Baesle". Mozartovy skatologické dopisy sestřenici Marie Anně Theklové byly v prvních vydáních tvrdě zcenzurovány, šlo o vymycování vulgárních výrazů - pokud kdy ty dopisy vůbec vyšly tiskem. Poprvé byly zveřejněny v soukromém vydání, které zorganizoval Stefan Zweig. Toto vydání fascinován četl například Richard Strauss. A toto jsou dopisy, z nichž vznikla teorie, že Mozart trpěl Tourettovým syndromem, nutkavým pocitem hrát s vulgárními slovy.
Tato kniha staví takovéto dopisy do kontextu, z něhož vyplývá, že (a) není jasné, zda skutečně měl Mozart se svou sestřenicí plný tělesný sexuální pomět (b) jeho posedlost análními výrazy nebyla pouze jeho posedlostí. Toto psala Anna Maria Mozartová svému jednadvacetiletému synovi:
Stay well in body and mind
And try to kiss your own behind
I wish you a good night
Shit in your bed with all your might.
(Volný český překlad anglického překladu: "Buď zdráv na těle i na duši/Polib si prdel, jak se sluší/Přeju ti dobrou noc/Poser se v posteli moc.")
A takto píše čtrnáctiletý Mozart své sestře proudem vědomí: "Mám se dobře, Bohu buď díky a chvála, a líbám maminčinu ruku a sestře tvář, nos, krk a svou zatracenou tužku a její zadek, pokud je ovšem čistý."
Dopisy, které psal Mozart Baesle, když mu bylo už přes dvacet, jsou vzorem absolutní zdvořilosti: záchodový humor byl u Mozartů rodinnou zvyklostí a byla to jen jedna etapa v Mozartově dospívání. Dopis své budoucí ženě Constanci, v němž popisuje, jak mu jeho netrpělivý penis leze na psací stůl, je už zralejší formou obscénnosti. A když Mozart charakterizuje skupinu ctihodných občanek z Augsburgu jako vévodkyně Kopdoprdele, hraběnka Pochcaná či princezna Smradhovno, jen tím vyjadřuje svůj aristokratický odpor nad vysoce urozenými snoby, kteří jím pohrdali: "všichni particijové mi můžou políbit prdel". Mozart se nemohl smířit s tím, že s ním zacházeli jako se služebníkem, což byl v 18. století úděl hudebníků.
Některé Mozartovy dopisy jsou slavné už dlouho - jako například jeho odmítnutí skladatele Clementise jako že je to "pouhý mechanicus". Mozart naléhá, že dobré hraní na klávesové nástroje musí plynout "jako olej" a že fugy by se měly hrát pomalu, aby bylo jasné, kdy začíná každé nové téma.
Mozart také jen tak mimochodem, v dopise otci, shrnuje svou estetiku:"Vášně, ať už jsou či nejsou násilné, nesmějí být nikdy vyjadřovány tak, aby to bylo odporné, a hudba nikdy nesmí urážet uši posluchačů, i v těch nejhroznějších situacích musí vždycky zůstat krásná, jinými slovy, musí zůstat Hudbou."
Jsou to stále velmi aktuální myšlenky, v roce 2000 stejně jako byly v roce 1781. O rok později zformuloval jen tak mimochodem Mozart další výrok, jehož ozvěna duní věky:
"Střední rejstřík - totiž podstata pravdy ve všech skutečnostech - už dnes není znám, ani oceňován. Má-li si člověk vysloužit potlesk, musí skládat věci tak primitivní, aby si je mohl každý kočí zpívat po jediném poslechu, anebo tak složité, aby vyvolávaly nadšení právě jen proto, že jim žádný rozumný člověk nemůže porozumět." Tak mluvil experimentátor, jehož odvaha dodnes překvapuje.
"Nemohu psát Básnicky, nejsem Básník," psal Mozart otci."Nedokážu uspořádat slova tak chytře, aby uměla odrážet světlo a stín..." Avšak přesto nám poskytuje neobyčejně živé viněty a dovoluje nám dýchat příjemný vzduch vídeňského Prátru. Všechno je to odvozeno z téže schopnosti expresivity, která naplňuje září všechno, čeho se Mozart dotkne. A když ke konci přichází smutek, dýcháme i ten - vyčerpávající pracovní tempo, stud, že si musí vypůjčovat peníze, něžná péče o manželku: "Moje nejdražší ženuško, mám na tebe celou řadu proseb: Prosím tě, nebuď smutná ... dávej pozor, když půjdeš ven do toho jarního větru..." - "Když jsem psal předchozí stránku, padaly mi na papír jedna slza za druhou, ale musím se na svět dívat optimisticky - lítá tady kolem fantastické množství polibků..." Nádherný manželský vztah, zázračný život.
Sprostá, brutální reklama:
Když musíš, tak musíš
Reklama se stala součástí našeho života. Vystrkuje na nás svou více či méně nestydatou tvář na každém kroku. Ponouká nás k nákupu věcí, které v žádném případě nepotřebujeme, svádí nás k zapomenutým neřestem, radí nám jak se zbavit čehokoliv, od skvrn až po stres a snaží se určovat současný životní styl. Pronásleduje nás v novinách, v televizi, na ulici, na internetu a není před ní úniku.Jako v každém masovém mediálním produktu i v reklamě jsme konfrontováni s nejrůznější úrovní jednotlivých nabídek. Od nenápaditých reklam na prací prášky odporujících základním chemickým zákonům, přes uřvané teenagerovské spoty na mobilní telefony, až k nechutným negativním reklamám plným pitoreskních příšer a slangových výrazů. O tom, že především televizní reklama má, vzhledem k masové sledovanosti tohoto média a neustálému omílání spotů dokola, nezanedbatelný vliv na mládež, pochybuje málokdo. Co se tedy děti a mládež z televizních reklam dozví? Kromě toho, že potřebují spoustu věcí, které ještě nemají, taky to, jak se mají chovat v běžných denních situacích. Jako třeba v reklamě na jistý mléčný výrobek, kde se domů vracejí členové rodiny tak hladoví, že se místo pozdravu pouze arogantně dožadují zmíněného výrobku.
Náš nejznámější výrobce sušenek měl zatím celkem pozitivní reklamu, plnou slunce a pohody, s chlapci a děvčaty křupajícími lahodné pečivo. Zřejmě se mu tato nabídka zdála příliš změkčilá, a tak tedy přitlačil na pilu. Holčičku-andílka přecházející po přechodu za doprovodu Elvisovy skladby Devil in the Sky, rozčílí pohled na ženu rozbalující v čekajícím autě čokoládovou sušenku natolik, že dobře mířeným úderem mrkací panenkou do kapoty spustí airbagy. Poté znehybnělé ženě vykroutí sušenku z ruky a pochválí její kvalitu. Slogan k této reklamě zní: Když musíš, tak musíš.
Po zhlédnutí tohoto reklamního veledíla, postrádajícího jakoukoliv špetku vtipu nebo nápadu vím, že si zmíněnou sušenku plnou lahodné náplně a obalenou v čokoládě nikdy nekoupím.
Nejspíš ji ukradnu.
"Když musíš, tak musíš", by se mělo zakázat
Vážený pane Hausenblasi,
proti reklamě se asi nedá bojovat jinak, než nezájmem a ignorováním. Protože
jinak jí uděláte publicitu a tím jí jedině pomůžete, a to trochu i když
budete neadresný, což v parodii lze stěží.
Proto se domnívám, že národ to dělá právě dobře, když neparoduje. Ideální by
bylo chovat se k reklamě jako hodně lidí k minulému režimu. Ale ani tam to
nedělali zdaleka všichni.
Ta debilní podbízivost (mně také vadí) má zřejmě dva důvody: něčím šokovat,
omráčit, nebo aspoň zaujmout v positivním i v negativním směru. Tím lépe si
zapamatujete propagované zboží. Za druhé vychovat si děti a teenagery - ti
také rádi šokují. Že je přitom vede ke stádnímu zblbění, je vedlejší, ale
žádoucí produkt. Někdo odolá, někdo ne. Nakonec když po vší totalitě se
najde stařenka - "Svatá Prostota" - jak jsem kdesi četl -, která věří všemu,
co je v novinách, protože je to černé na bílém, to je opravdu konečná.
Sám jsem se vycvičil do stavu, kdy si zapamatuji "vtip" reklamy, něco, čím
upoutala, ale většinou si nezapamatuji to zboží!
Opravdu mi vadí na reklamě ty nepokrytě destruktivní záměry, zvlášť ve směru
k dětem. Například: Když musíš, tak musíš (krást, pokud jste to neviděl v
TV) nebo na blb-bórdech agresivní vnucování cigaret dětem (moje parta - moje
Petra). Zákazy v tomto směru podporuji.
Co by mělo být úkolem Ústavu pro jazyk český
Vazeny pane Simandle,
dovoluji si vyjadrit nekolik poznamek k Vasemu clanku v Britskych listech.
1) Chapu roli instituce jakou je UJC jako instituce, ktera kultivovane definuje standardy pro pouzivani naseho spolecneho kulturniho dedictvi - ceskeho jazyka. Tuto roli bude hrat, pokud dokaze vcas reagovat na potreby cesky mluvici komunity v duchu jejich realnych potreb, a to zpusobem, ktery odpovida formou i obsahem jejim aktualnim potrebam. Pokud to nedokaze, vznikaji jine neoficialni autority a existence Ustavu je zbytecna.
2) Jednou z roli Ustavu by mela byt aktivni pomoc pri vytvareni nove odborne terminologie. Pracuji v oblasti pocitacu a soucasna ceska kultura jazyka v teto oblasti mne prilis neuspokojuje. Pokladam za normalni, kdyz pri ustni komunikaci spolu odbornici komunikuji urcitou technickou hantyrkou se spoustou cizich slov a zkomolenin, zvlaste v novych oblastech, kde ceska terminologie neni ustalena nebo neexistuje, ale pokud vidim stejny jazyk v pisemnych dokumentech, clancich v casopisech apod., pokladam to jiz za kulturni poklesek. Nevim presne, jakou formou by Vas Ustav mohl pusobit ve smeru kultivace odborneho jazyka (nejde jen o pocitace, to je priklad), ale bylo by to zadouci. Jako odstrasujici priklad uvedu zazity pojem "lampa" pozdeji nasilne nahrazovany pojmem "elektronka" v dobe, kdy uz byl zazity - je to problem minulosti, ktery doba vyresila nahradou one elektronky necim jinym, ale dobre ilustruje. Problem nebyl ve slove lampa, ale v tom, ze novy pojem byl zaveden pozde, v dobe, kdyz uz byl stary pojem zazity - je nutne pomahat vytvaret novou terminologii vcas v dobe, kdy je zadouci. Je nutno najit nejakou vhodnou formu spoluprace mezi odbornou verejnosti a jazykovedci.
3) V dnesni dobe hraji v utvareni pravopisnych, ale i gramatickych pravidel, dulezitou ruzne nastroje, ktere jsou soucasti textovych editoru - ruzne programy testujici pravopis, ale i gramatiku (zatim jsem je v cestine nevidel, ale pokrok se neda zastavit), dodavane odbornymi firmami, prekladace z jinych jazyku apod. Podili se Vas Ustav nejak na jejich vzniku a vyvoji? Role tistenych "Pravidel" bude v budoucnosti znacne nizsi. Pritom spoluprace na jejich vzniku muze prinest vasemu Ustavu i komercni efekt.
4) Mnohe jazyky, napr. slovenstina a nemcina, respektuji, ze pokud je nektera jejich specifika a slozitosti diskriminuji proti jinym jazykum, jejich vyznam bude upadat a komunita jejich uzivatelu bude stale mensi. Chysta i Vas Ustav nektera zjednoduseni v podobnem duchu? Jednou z oblasti je prave ono zminovane abecedni trideni, ktere komplikuje nejen praci na pocitaci, ale i treba pristup cizincu do katalogu ci vytvareni vicejazycnych rejstriku. Pokud problem pismena "ch" je u nekterych pocitacovych produktu resitelny (ale komplikuje zivot), je splneni jinych specifik temer nemozne. Nevidel jsem napr. pocitacove trideni, ktere by dokazalo zatridit heslo "1. brnenska strojirna" pod "P" jako "Prvni", jak pozaduje norma. Pritom se skutecne nejedna o zasah do jazyka, jen jedne podjazykove normy. Samozrejme, zmena, ktera se neobejde bez nakladu.
5) Pravopis a gramatika neni jedinou domenou, ktera se dotyka pouzivani cestiny. Domnivam se, ze by Vas Ustav mohl venovat jistou roli i jinym technickym detailum, napriklad kodovani ceske abecedy pro pocitace apod. Musete mi vysvetlit, kdo representuje Ceskou republiku v ruznych normalizacnich institucich, ktere definuji mezinarodni standardy? Hraje v tom Vas Ustav nejakou roli? Dosavadni vyvoj, treba divoce vznikly "kod Kamenickych" ukazuje spise na zivelnost, ktera nas ovsem stoji mnoho penez a namahy.
6) Jednim z pozitivnich faktoru, ktere zvysuji kvalitu Britskych listu, jej jejich nazorova pluralita, nevidana v tisku vychazejicim v Cechach. Zatimco domaci tisk ochotne opevuje soucasne politicke vudce, (...) Britske listy obcas prinesou i nazor, ilustrujici jiny pohled na vec. Vcetne opravnene kritiky zkostnatelych instituci, kam radim i Vas Ustav. Pritom to dokaze udelat kulturni formou, coz neni typicke pro vetsinu hlasatelu opozicnich nazoru. S Vasi kritikou listu nemohu souhlasit, i kdyz mnohe jine veci by si u Britskych listu pripominky zaslouzilo.
Poznámka JČ: Zcenzuroval jsem z výše uvedeného textu Jiřího Šolera na místě označeném (...) několik slov vysoce emocionálního přirovnání, aby spíše vynikla jeho racionální argumentace. Myslím, že to jeho textu prospělo, nevím, zda jsem učinil správně.
O rasismu chladně
Poznámka JČ: 1. Zajímavou analýzu i tentokrát pan Teplý trochu znehodnocuje svými rasistickými poznámkami, tentokráte proti Vietnamcům. Nemyslím, že je možno a že je férové dělat paušální soudy o jakékoli etnické skupině: to, do jaké míry se v ČR vybírají a platí daně, záleží, řekl bych, především na efektivitě daňového úřadu (BL 31.8.2000).
JČ mě i tentokrát paušálně obviňuje z rasismu a říká, že není férové dělat paušální soudy o jakékoliv etnické skupině. Když se tak podívám na svou literární minulost, musím se přiznat, že mnou nejčastěji paušálně napadaná etnická skupina byli a jsou nejprve Čechoslováci, později pak Češi a Moravané. Jestliže jsem teď příležitostně kritisoval Vietnamce, tak ne proto, že jsou Vietnamci, ale pro způsob jakým v ČR podnikají, neboli chcete-li "podnikají". Při tom jde o homogenní skupinu, ničím jiným než obchodem se v ČR v podstatě nemohou zabývat. Jejich podíl na ohrožení českáho textilního průmyslu a výroby bot může být významný. Cítí se v ČR zcela bezpeční, protože asi právem předpokládají, že se nikdo neodváží podrobně prozkoumat "finanční toky" v jejich obchodování. To vede až k tomu, ze např. nedávno napadli dva Vietnamci mačetami celníky, kteří chtěli zkontrolovat, co v autě vezou.. Celníci při tom utrpěli sečné a řezné rány a museli být ošetřeni v nemocnici. Stejně tak je známo, že v Želené Rudě a i jinde se na kontrolu do vietnamského obchodu či stánku odvažují orgány ministerstva financí jen ve třech a že někteří Vietnamci těmto orgánům otevřeně vyhrožují.
Problém je v tom, že imigranti ze vzdálených zemí, ať už Vietnamci nebo Somálci nebo jiní. jsou zvyklí se prát o svou existenci všemi prostředky. Mají- li se usadit v nějaké zemi, musí se jim co nejrychleji vnutit místní pravidla a zvyklosti, je-li třeba, a to je často, i silou.. To proto, aby se zmírnilo v budoucnosti nebezpečí rasistických výbuchů místního obyvatelstva.
Když před lety se rozhodla socialistická holandská vláda udělit své dosavadní kolonii Surinamu samostatnost, vypukla u části tamního obyvatelstva jistá panika, která vyústila ve spěšné stěhování mnoha občanů do Holandska, měli totiž ještě holandské pasy..Rozdíl v životní úrovni a kultuře byl značný. Takže se stalo např., že jedna rodina dostala byt v novém činžáku a když se jí nashromáždilo dost odpadu, vyhodila ho prostě z balkonu dolů. V novinách jsem tehdy četl o úžasu a jisté hrdosti té rodiny, že přijelo auto a bílý muž to po nich uklidil.To byl ze strany úřadů příspěvek k rozdmychávání rasisitických pocitů. Správně tam měla přijet policie a s patřičným důrazem rodinu přinutit, aby své odpady uklidila do popelnic s hrozbou,že budou z bytu vystěhováni, bude-li se to opakovat, a tu hrozbu skutečně v případě potřeby také splnit. To a i jiné zvyklosti by byla vzala daná komunita pomocí svých "tam-tamů" rychle na vědomí a chovala by se podle toho. Místní obyvatelé by pak nabyli dojmu, že se ti noví chovají slušně, a nestěhovali by se honem jinam..
Vrátíme-li se do Čech, musíme-si položit otázku, proč ti celníci v nebezpečí života nezačali střílet, k čemuž jsou plně oprávněni (a to nejen na Vietnamce, ale na kohokoliv, kdo je ohrožuje se zbraní v ruce). Několik málo takových případů by jistě posloužilo k tomu, aby se všichni tedy nejen příslušníci jedné etnické skupiny chovali ke státním orgánům korektně, což by ve většině případů asi vedlo recipročně ke korektnímu chování .oněch orgánů.
Ale jak vypadá věc z vietnamské strany? O tom psal V. Buchert 22.12.99 v MF Dnes v článku " Sen mnoha Vietnamců? Žít v Česku.".
...Jenže další Vietnamci vysvětlují, že "český sen" má daleko, daleko prozaičtější pozadí. "Snad nikde jinde na světě se nedá podnikat tak jednoduše. Tedy že dovezete zboží bez celních poplatků, pak neplatíte téměř žádné daně a ještě můžete i poměrně lehce získat trvalý pobyt. Česká republika je skutečně v tomto směru nedostižným ideálem," vysvětluje jeden mladý obchodník z Hanoje. Není prý ani žádným tajemstvím, že při usídlování ve střední Evropě pomáhají Vietnamcům příslušníci české policie. "Ti vaši policajti dokážou zařídit úplně všechno. Samozřejmě za patřičnou úplatu," říká v Hanoji tajemně jeden Vietnamec, který podle vlastního tvrzení zprostředkovává cesty mnoha svých krajanů do středoevropských zemí. Na českém velvyslanectví ve vietnamské metropoli však říkají, že vízový režim je v současnosti tak přísný, že pro mnohé obyvatele této asijské země je téměř nemožné získat vízum. Cesta za snadným výdělkem by proto neměla být jednoduchá. Jenže Vietnamci nepatří mezi uprchlíky, které by cizinecká policie chytala na hranicích. Většinou vklouznou do země tiše, nepozorovaně a především bez jakýchkoli problémů. "Není to žádná diskriminace, ale skutečně nedáváme víza každému," dušuje se Marek Skolil, velvyslanec v Hanoji. "Že je nedávají každému? No, téměř je nedávají nikomu," potvrzuje pan Dung. Přesto Vietnamci dál po tisících proudí do České republiky. Jedou za svým snem a překážek není zase tak moc. "Není to nijak těžké, ale stojí to několik tisíc dolarů. Navíc téměř každý, kdo odjíždí, již má u vás nějakého rodinného příslušníka. Máme velmi rádi Českou republiku," říká muž, který cesty organizuje.
Visa nedávají téměř nikomu, přesto dál po tisících proudí do České republiky . Jak je to vlastně s tím paušálním hodnocením této etnické skupiny?
J.T. 1.9.2000
Poznámka JČ: Zdá se mi, že pan Teplý jen potvrzuje, co jsem napsal. To, jak kdo podniká v České republice, je přece přímo závislé na chování českých úřadů. Zahraniční podnikatelé jen využívají "tržní příležitosti". A nemylme se: jako na divokém východě se tu v důsledku nedokonalé státní správy chovají i západní společnosti, které by si nic takového na samotném Západě nedovolily. Proč jsou například podmínky v bankách a ve spořitelnách v ČR stále mnohokrát pro zákazníky nevýhodnější než třeba v Británii? (Úvěrovou kartu dostanete v Británii zadarmo, nemusíte mít na kontě žádnou obrovskou částku, stačí jen, že v bance máte nějaké konto; individuálním zákazníkům banky neúčtují žádné poplatky za udržování konta, vydávání výpisů či vypisování šeků, atd.)
"Mediální rada" v jednom ohni
Mohou dražby vysílacích licencí způsobit zrušení RRTV?
Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) je dlouhodobě v nezáviděníhodném postavení. Čelí tlakům ze všech stran. Pomineme-li tentokrát tlaky politické, tak čelí hlavně tlakům profesním. Vysilatelé, kteří jsou přímými partnery radních nevynechají jedinou příležitost, aby se nepokusili Radu nějakým způsobem ovlivnit nebo nesměrovat. Vše má samozřejmě svůj cíl.
Soukromá regionální rádia se propojují, aby mohly konkurovat celoplošným, a tak získat podstatně vyšší platby za reklamní časy, a "nepaběrkovaly" jen od regionálních zadavatelů Jejich boje sváděné před Radou jsou často nelítostné.
I výpady televizních bossů nedávají Radě klidně spát. Radní mohou sledovat dokonce mimořádné veletoče. "Vynikající" stratég a hráč Vladimír Železný nazval jednoho radního kdysi tajtrlíkem. Dnes RRTV respektuje a přistupuje k ní jako partner, který svědomitě informuje a skládá mu účty. Důvod jeho obratu je logický. Nova potřebuje klid. Jeho CET 21 vede nekonečné spory se CME a ČNTS a nemůže v tuto chvíli potřebovat problematickou konfrontaci se státním orgánem.
Pozornosti Rady si teď užívá místo Novy Prima. Její ředitelka je pravidelným hostem.
A zřejmě ještě dlouho bude. Správní řízení nekončí. Odnětí licence prý nehrozí, ale existují údajně stále nedostatky v předložených materiálech o vlastnících.
Představitelé TV3 jsou také pravidelnými návštěvníky. Ještě však nestačili udělat žádný veletoč. Jejich tlak je stabilní a jasný. Potřebují vysílací frekvence nebo celoplošnou licenci.
Jako jediná televize však stále nejsou schopni odpovědět, kdo je skutečně vlastní.
Systematický tlak na Radu vyvíjejí také zástupci CME a ČNTS, kteří nemají vysílací licenci. Ti si dokonce svého času objednali celostránkový inzerát, v němž vyzývali veřejnost, aby si v souvislosti s právy na hokejové mistrovství na Radu stěžovala. V atacích vůči radě vynikal prezident CME Fred Klinkhammer. Ten mnohokrát obvinil Radu z nečinnosti. Ve chvíli, když chtěla CME koupit Primu, tak se například veřejně obracel na Radu, aby to zařídila. Přesto, že nařizovat vlastníkovi odprodej televizní licence nelze, a navíc je to protizákonné. Dnes jednání o koupi Primy popírají. Opět nečekaný obrat v chování. Mnohokrát deklarovaný zájem a naznačené jediné možné řešení sporů s Vladimírem Železným je náhle pryč. Tento zvrat se, obrazně řečeno, odehrál před branami Rady. ČNTS totiž není vysilatelem a tak se jí slyšení na Radě netýkají.
Novým šlágrem skrytých ataků na mediální radu je dražba televizních licencí.
Mediální expert Milan Šmíd nedávno nevydržel a zareagoval na zbožné přání některých nátlakových skupin dražit televizní licence v České republice. Nazval to nesmyslem neinformovaných novinářů, který nepřinese tolik peněz do státní kasy, kolik se očekává. V dražbě totiž vyhrává ten, kdo dá více peněz, bez ohledu na jejich původ. Jedno je tedy jisté. Budou-li dražby, není zapotřebí mediální rada. A tak nebude mít kdo odolávat tlaku vysilatelů a zájemců o licence.
Poznámka JČ: Případné dražby by neměly vyloučit existenci Rady ani kontrolu Rady nad komerčními stanicemi. Za vlády Margaret Thatcherové byly všechny televizní licence pro britské komerční vysílání na hlavním okruhu ITV (dělí se o ně v zájmu plurality 16 regionálních společností, které přispívají do společného celostátního programu) vydraženy. Zároveň však musely jednotlivé firny předložit podnikatelský plán, v jehož rámci jsou nuceny dodržovat dosti přísné kvalitativní podmínky. Plnění tohoto plánu se kontroluje. Někteří žadatele licenci nedostali, protože jim bylo sděleno, že státu nabízeli příliš mnoho peněz a z provozu stanice by dluh mohli splácet jen takovým způsobem, že by nedostatek financí ohrozil požadovanou kvalitu vysílání. Jinými slovy: cenný statek televizních licencí je možno vydražit, zároveň je však možno a nutno vyžadovat plnění kvalitativních podmínek. Konec konců, udělení terestrické televizní licence je privilegiem.
ČNTS už nechce Primu: je důvodem nezájmu finanční krize CME?
CME prý nemá finanční potíže a ČNTS nejedná o koupi TV Prima. Toto sdělení obsahovala agenturní zpráva ČTK z minulého týdne. To je překvapení!
V sobotu jsem očekával patřičný komentář. Vladimír Železný, ale zklamal. Takové nalití na smeč si nechal uniknout. Doslova se zpronevěřil parafrázi názvu svého pořadu "Nalejte řediteli".
V žádném případě nechci nalévat nebo přisluhovat - Vladimír Železný to určitě nepotřebuje.
Nejrůznějších pomahačů, kteří se lepí na úspěšnou televizi, je vždy dost. Jen mě zaráží, jak si bezostyšně zástupce CME a ČNTS dovolí tvrdit, že mediální společnost Ronalda Laudera nemá finanční problémy.
Běžel jsem rychle k počítači, abych se ještě podíval na situaci na americkém akciovém trhu.
Několik měsíců po sobě se tam CME potácí pod hranicí 5 dolarů za akcii. V posledních třech týdnech dosahuje svého maxima mezi 3,50 a 3,75 USD. Před 14 dny bylo navrženo její vyloučení z akciového trhu Nasdaq. CME podala odvolání. V půli srpna odložila splátky úroků z dluhopisů. Na akciovém trhu se drží jen kvůli odvolání. Jinak už dlouho nesplňuje podmínky volného obchodování. Vyřazení je jen otázkou času.
Neexistují snad pádnější argumenty, které jasně dokumentují stav společnosti CME. Čeští zástupci Ronalda Laudera je zřejmě nechtějí přijmout. Nebo, že by zpráva o nezájmu o TV Prima měla být přímým důkazem skutečné krize?
Po roce intenzivní snahy získat celoplošnou licenci na televizní vysílání v ČR opouští CME spolu s ČNTS zřejmě trh a už nemá zájem ani o Primu. Fred Klinkhammer několikrát spolu s Janem Vávrou prohlašovali, že Prima je jedinou možností jak ukončit spory kolem TV Nova. I zástupci českého státu byli atakování, aby přidělili licenci Primy CME/ČNTS jako jistou formu mimosoudního vyrovnání. Najednou takový zvrat.
Fred Klinkhammer, prezident CME, se svého času dokonce obracel na Radu, aby to prodej licence CME zařídila. Přesto, že nařizovat jakémukoliv vlastníkovi odprodej televizní licence nelze, a navíc je to protizákonné. Zpráva, že ČNTS již nejedná o koupi Primy pro radu znamená, že jí zřejmě ubyde jeden lobující subjekt. ČNTS totiž není vysilatel a nechce-li jednat o licenci, nemá Rada žádný důvod s ní komunikovat.
Jakou hru s námi CME a ČNTS hrají, asi hned tak nezjistíme. Nebo už dohráli?
Poznámka JČ: Stav akcií podniku na burze nemusí mít v daném okamžiku příliš těsný vztah k tomu, jaké má podnik k dispozici finanční prostředky: pouze v případě, že by rezervy neměl, omezuje či likviduje nízká cena jeho akcií jít znovu na kapitálový trh a získávat další finanční prostředky navýšením kapitálu.V tomto případě ovšem není zatím jasné, zda Ronald Lauder v případě finančních potíží společnosti CME (které ovšem zavinil Vladimír Železný ukradením televize Nova) společnost CME nechá padnout anebo ji znovu založí z vlastní kapsy několika miliony dolarů.
ČNTS by v kauze navýšení měla přestat uhýbat
Minulou středu si mluvčí CME M. Donath svolal vybrané novináře na brífink, kde přítomným sdělil, že V. Železný je podepsán pod dokumenty, které CET 21 vůči ČNTS žaluje. Své vyjádření opepřil ještě úvahou o "rozdvojené osobnosti" Železného, který žaluje sám sebe. Připojil se tak ke svým předchozím vyjádřením, ve kterých, společně s Janem Vávrou, říkali, že Železný ví nejlépe, jak to bylo s navýšením a že je to vlastně jedno, protože je to promlčené.
Železný však už na své tiskové konferenci prohlásil, že o způsobu tohoto navýšení věděl, že proti němu protestoval, ale že nakonec byl loajální a podřídil se rozhodnutí valné hromady a že toto rozhodnutí vykonal. Svůj podpis tak musel minimálně přiložit pod návrh na zápis do obchodního rejstříku. Jestli se o problematičnosti dokumentů dozvěděl až letos, kdy dokumenty prozkoumali jeho právní odborníci, je jinou (a vůbec ne právní) kauzou.
Nechme stranou, jak moc Vladimír Železný tehdy protestoval a jak je nyní zpětně "zděšen počínáním CME". V každém případě je nanejvýš podstatné, zda CME skutečně vložila naprosto nesouvisející účty, které podle Železného často vykazují charakter plateb za požitky manažerů, jako svoji investici do ČNTS.
V takovém případě je z věcného hlediska úplně jedno, zda Železný má či nemá za toto rozhodnutí CME odpovědnost. Taková skutečnost vrhá na CME zcela jiné světlo. Americký, velmi bohatý, podnikatel Ronald Lauder, člen vážené rodiny gigantu Esteé Lauder, si zakládá společnost v daňovém ráji na Bermudách, která má rozjet mediální podnikání v postkomunistických zemích. Je vnímán jako strategický investor, stabilní ekonomický partner, který pak jako velmi významnou část své investice vloží účty za letenky, taxíky, spropitné atd. Následně pak líčí ČR jako "banánou republiku" a dožaduje se na české poměry astronomického odstupného.
CME/ČNTS by měla říci jasné slovo. Podobnými vyjádření, jako na včerejším brífinku, které přestávají být srozumitelné i zasvěceným, totiž nepřímo dávají za pravdu Železnému. A to určitě nechtějí.
Poznámka JČ: Jenže, opakuji, to, že společnost CME často šla - za Železného spolupráce - při svém podnikání v ČR až na hranu zákona, přece nijak neospravedlňuje Železného, že jí posléze televizi Nova ukradl. Jedno chování až na případné hranici trestnosti nemůže omlouvat jiný trestný čin. Těžko se může zloděj hájit u soudu, když se zodpovídá třeba z ukradení auta, že zjistil, že i předchozí majitel to auto už někde ukradl. To je přece podivná argumentace.
Tisková zpráva CET 21:
Soud zamítl návrh ČNTS na konkurs CET 21
Železný: "CET 21 je zdravá, ekonomicky mimořádně úspěšná společnost"
Krajský obchodní soud v Praze zastavil řízení o prohlášení konkurzu na společnost CET 21, která je držitelkou licence na vysílání TV NOVA.
"Tento fakt jen potvrzuje naše dřívější tvrzení, že návrh na konkurz ze strany ČNTS byl irelevantní. Jednalo se opravdu jen o mediální hru ČNTS, která měla poškodit vysílání TV NOVA v očích veřejnosti," zdůraznil dnes jednatel CET 21 JUDr.Aleš Rozehnal, který už obdržel oficiální vyjádření soudu.
ČNTS si od návrhu slibovala, že konkurzní řízení přiměje Radu pro rozhlasové a televizní vysílání k odebrání licence společnosti CET 21. To alespoň tvrdil v červnu, kdy ČNTS návrh podala, její mediální zástupce Michal Donath.
Zastavení řízení jen potvrzuje, že návrh na konkurz vůbec nesplňoval zákonné podmínky na jeho vyhlášení. To znamená, že CET 21nebyla a není předlužena a že ČNTS nenašla, ani nemohla najít, další věřitele, protože pro každý konkurz jsou zapotřebí minimálně dva.
Navíc generální ředitel TV NOVA Dr. Vladimír Železný k tomu dodává: "CET 21 je zdravá a mimořádně ekonomicky úspěšná společnost, stejně jako televize Nova, kterou provozuje. Snaha ČNTS o uvalení konkurzu na takovouto společnost byla od počátku absurdní."
Tento návrh na konkurz přesně zapadá do koncepce ČNTS a CME, kterou si předem stanovily v tzv. Českém plánu. Série žalob na CET 21 měla rozkolísat TV NOVA a přinutit RRTV k odnětí licence. Opak je pravdou. ČNTS se nesmyslnými žalobami kompromituje a zneužívá české soudy k vytváření vlastních kampaní.
Poznámka JČ: Když byla televize Nova součástí impéria CME, bylo možno si na oficiálních zprávách, podávaných americké burze, přesný stav financí televize Nova. Jakmile byla televize Nova Američanům vytunelována a stala se součástí nepříliš jasného domácího českého podnikatelského impéria, přesné čtvrtletní a výroční výkazy o financích televize Nova k dispozici už nejsou a výrokům Vladimíra Železného o "zdraví společnosti" tedy musíme jen věřit. Což je vzhledem k historii výroků Vladimíra Železného na různá témata a jejich velmi nízké věrohodnosti, pokud je v dlouhodobější perspektivě navzájem zkonfrontujeme, i v tomto případě značně obtížné.
Druhý výbor z
Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium
Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém
knihkupectví Kosmas přímo 