Nelžou pouze ruští, ale i britští a američtí politikové
Shrnujeme komentář, který vyšel ve středu 23. srpna 2000 v deníku Guardian.
Dříve, než nynější triumfalismus o tom, jak moskevští politikové lhali a činili chyby ohledně katastrofy ruské ponorky Kursk vstoupí do jakési pohádkové země, plné arogance, je nutné střízlivě rozebrat případy lhaní britských státních činitelů.
Teprve minulý týden se ukázalo, že britská tvrzení o rozsahu srbského vraždění v Kosovu byla falešná. Je pravděpodobné, že je počet mrtvých menší než 3000 osob, konstatovali vyšetřovatelé válečných zločinů, a nikoliv více než 10 000, což v době války tvrdilo britské ministerstvo zahraničních věcí.
Tato informace následovala po neoficiálně prozrazené interní analýze britského ministerstva obrany, podle níž se většina britských bomb, shozených na Jugoslávii, minula cílem, na rozdíl od dřívějšího oficiálního vychloubání, že prý ty bomby byly naprosto přesné.
A minulý měsíc řekl Lord Gilbert, náměstek ministra obrany během kosovské války, v Dolní sněmovně, že podmínky smlouvy z Rambouillet, nabídnuté srbským vedoucím představitelům, byly "absolutně nepřijatelné" a jejich účelem bylo vyvolat válku. Loni takovou argumentaci britská vláda zesměšňovala.
Během celého minulého desetiletí šířily velmi často britské a americké úřady oficiální lži o válce proti Iráku. Během války v Perském zálivu tvrdily úřady, že kryt al-Amirija v Bagdádu, kde uhořely stovky civilistů, byl ve skutečnosti vojenským velitelstvím, že zničená továrna na kojenecké mléko Biladi byla ve skutečnosti továrnou na výrobu biologických zbraní a že iráčtí vojáci v Kuvajtu vyhazovali nemluvňata z inkubátorů. O všech těchto historkách bylo později potvrzeno, že byly nepravdivé.
Poslední dobou se vyskytl výmysl Robina Cooka, který labouristická vláda opakovaně používala pro ospravedlnění své bombardovací kampaně proti Iráku před půldruhým rokem, že strávil šestnáctiletý irácký chlapec jedenáct let - od věku pěti let - ve vězení za to, že házel kamení na portrét Saddáma Husajna.
Všeobecně vzato se však britští oficiální činitelé vyhýbají otevřeným lžím, pokud je to možné. Specializují se na částečné zveřejňování informací, jejichž účelem má být zakrýt či zamlžit celou pravdu. "Polovina obrazu může být pravdivá," řekl bývalý tajemník kabinetu Robin Butler při vyšetřování o nezákonném vývozu zbraní do Iráku. Postoj britské vlády typicky charakterizoval Butlerovův předchůdce Robert Armstrong jako "ekonomické zacházení s pravdou".
Typickým příkladem byla prezentace rozhodnutí Margaret Thatcherové potopit v roce 1982 argentinský křižník Generál Belgrano během války o Falklandské ostrovy, v době, kdy byl tento křižník mimo britskou zakázanou zónu a plavil se dokonce od Falklandských ostrovů pryč. Trvalo to dva roky, než byla Thatcherová donucena přiznat pravdu o tom, kdy byl křižník Belgrano poprvé spatřen.
Jaderné havárie jsou typickým případem lhaní a utajování skutečností - jak se stalo letos v případě britské jaderné ponorky HMS Tireless, která je nyní zakotvena v Gibraltaru.
Gibraltarská vláda konstatovala, že byla původně informována britským ministerstvem obrany, že nevzne "žádné riziko", bude-li ponorka opravována v gibraltarském přístavu. Posléze bylo řečeno, že "riziko bylo skrovné". Ministerstvo obrany tvrdí, že nemůže zveřejnit celou bezpečnostní zprávu o této věci, protože jde o utajované skutečnosti.
Tony Benn, bývalý britský ministr energetiky, řekl nedávno v parlamentě, že mu jaderný průmysl nikdy neřekl pravdu a že se poprvé dověděl o jaderné havárii v roce 1957 ve Windscale (nyní Sellafield) a následném jaderném spadu teprve až během návštěvy Japonska. Rozsah jaderné havárie ve Windscale byl oficiálně potvrzen až v roce 1986, kdy pochybné prvenství ohledně nejhorší jaderné havárie na světě převzal Černobyl.
Téměř 40 let lhalo britské ministerstvo obrany, že v Británii nikdy nedošlo k nehodě týkající se jaderných zbraní. Teprve v roce 1996 britská vláda přiznala, že to byla lež. V roce 1959 došlo k nehodě na letecké základně ve Witteringu, přičemž byla "vážně poškozena" tisícikilogramová jaderná bomba, která vypadla z letadla, a nabitý jaderný bombardér podlehl v roce 1957 vážnému požáru na americké základně v Greenham Common.
Britská vláda také silně odolávala veřejnému vyšetřování tajných dodávek britských zbraní Saddamu Husajnovi do Iráku v osmdesátých letech a dosud nevyšla najevo plná pravda o masakru, kdy britští vojáci zastřelili v irském Derry čtrnáct neozbrojených demonstrantů v lednu 1972.
Takovéto případy ukazují, jak efektivní a jak sofistikované je britské oficiální lhaní: vzniklo z celých staletí diplomatických vytáček a tajnůstkářské kultury.
Kdykoliv v Sovětském svazu došlo k nějaké katastrofě, tehdejší propaganda o tom prostě mlčela. To už dnes není možné, ale Kreml se dosud nenaučil dokonalejším vytáčkám, jaké se používají na Západě. Že by nebyl problém v tom, že Rusové ohledně Kursku lhali, ale že se zatím ještě nenaučili jak lhát víc přesvědčivě?
