čtvrtek 24. srpna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z  poslední doby Evropský pohled:
  • Nesnesitelně triumfalistické Spojené státy (Guardian) Úvahy po Kosovu a po Kursku:
  • Nelžou pouze ruští, ale i britští a američtí politikové (Guardian) Česká televize:
  • Kdy bude ČT opravdu sloužit veřejnosti (Jana Dědečková) Ředitel ČT odpovídá na dotaz:
  • Dušan Chmelíček: Statutární dokumenty byly odeslány Radě ČT 4.4. 2000 Televize Nova:
  • Jsou účty za večeře a za letenky základním jměním ČNTS? (Iva Peringerová)
  • Václavu Špaňheli: Paragraf, na který Železný poukazuje, platí až od 1. července 1996 (Michal Donath) Tisková zpráva CET 21:
  • Podnikatelské neúspěchy CME se projevily dávno před rozchodem s Vladimírem Železným ODS:
  • Napravené srdce (Václav Pinkava) Češi v zahraničí:
  • Závěrečná zpráva Klubu československé kultury v Los Angeles (1973-1999) (Jiřina Fuchsová) Argumentace:
  • Jak to bylo s bratry Mašíny (Martin Vadas) Ekologie v ČR:
  • Spolana poskytuje neúplné informace o znečištění - jen podle českých zákonů (Děti Země)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review, který je nositelem Ceny NetMedia 2000 za vynikající příspěvek k internetové novinářské práci v Evropě. (JČ je komentátor CER pro české záležitosti.)

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

    Co je nového v České republice

  • Poezie pro cestující. Proč nevystavit v pražském metru tyto verše?

    Večer

    Na tepně strach již bdí
    setřeny oči jsou
    teď spěte smrtelní
    lež snů jde oblohou

    Na ránu večera
    dej stříbro měsíci
    ať tiše vyvěrá
    krev ránu čistící

    Na duši vzpomínej
    vytas ji z těla ven
    zbrojíři noci dej
    rez setře plamenem

    (František Halas)

  • ČT: Obviněný Giňa nebude dál moderovat. Televizní moderátor Ondřej Giňa, kterého policie v červenci obvinila z neoprávněného pobírání sociálních dávek, nebude zatím vystupovat na obrazovce. Z dovolené se má vrátit koncem srpna. Po návratu z dovolené bude pracovat ve zpravodajství, ale neobjeví se ve vysílání.

  • Kabinet schválil návrh ústavního zákona o referendu. Jeho mluvčí Libor Rouček během prvního jednání vlády po jejích prázdninách ČTK řekl, že referendum má umožnit občanům přímý výkon státní moci ve zvlášť závažných případech.

  • O ovládnutí majetku IPB se prý vede "tvrdý boj". ČSOB má smlouvu, jíž prý může plně ovládnout Pojišťovnu IPB, TV Prima a Českomoravský penzijní fond. ČSOB požaduje tyto firmy od podniku Domeana, který vlastní GES Holding Ivana Zacha a společnosti Cetus. IPB má podle smlouvy z roku 1995 nad firmou Domeana silnou kontrolu, a IPB nyní vlastní ČSOB. Domeana však prý tuto smlouvu nechce respektovat.

  • Ředitel Služby pro odhalování korupce Evžen Šírek trvá na tom, že byl z funkce odvolán na základě zfalšovaných důkazů, které měly prokázat, že ohrozil tajné údaje ekonomické kontrarozvědky. Policejní prezident Jiří Kolář Šírka loni kázeňsky potrestal za to, že se údajně ze svého domácího počítače připojoval do databáze SPOK a tím ohrozil utajované informace.

  • ČSSD chce podle šéfa její ostravské organizace Petra Víchy koupit vilu, kterou v Ostravě získala za nevyjasněných okolností společnost pětice vlivných sociálních demokratů Alfa Horizont. Podle Víchy je odkoupení domu jediným způsobem, jak sociální demokracii očistit.

  • Poslanecká sněmovna prostřednictvím Václava Klause odmítla návrh prezidenta Václava Havla na zrušení některých částí novely zákona o parlamentních volbách s tím, že tento zákon prý nijak neomezuje volnou soutěž politických stran.

  • Dušan Chmelíček odpověděl Britským listům na otázku, jak to bylo v dubnu se zasíláním statutárních dokumentů ČT Radě České televize, viz dnešní vydání Britských listů. - Tomáš Pecina právem kritizuje Jana Čulíka, že včera napsal, příliš brzo, že Chmelíček v této věci neodpověděl. Dušanu Chmelíčkovi se omlouvám. (JČ)

  • Železný a CME. Poznamenává Tomáš Pecina:

    Fascinuje mě, jak Železného lidé neustále vypouštějí zprávy o ekonomických problémech CME a novináři je nekriticky přebírají, aniž by poznamenali, že hlavní příčinou těchto problémů je Železným uskutečněná krádež televize Nova.

    Je to trochu jako v tom starém vtipu o otcovrahovi, který jako polehčující okolnost uváděl, že je teď poloviční sirotek.

  • ...jak Češi jednají: "Čulík hledá odpovědi na problematické otázky". Relativně velmi pozitivní recenze druhého knižního výboru z Britských listů vyšla v ČTK na adrese http://www.ceskenoviny.cz/CN/view-id.html?id=20000822E01821&tbl=zpravy

  • Nové vydání Šmídovy Louče z 22. 8. je dočasně na adrese http://www2.arts.gla.ac.uk/Slavonic/louc.html. (Předchozí vydání jsou zdezde; server na pražské fakultě sociálních věd je mimo provoz a bude asi týden nefunkční, proto Louč dočasně umísťujeme na Glasgow University.)

  • Dotaz Vladimíru Železnému.

    Vážený pane řediteli,

    jsou-li pravdivé údaje, které jste uvedl na tiskové konferenci po jednání s Radou pro rozhlasové a televizní vysílání, dopustily se statutární orgány a vedoucí pracovníci ČNTS poměrně vážných trestných činů - konkrétně lze v této souvislosti hovořit o § 125 tr. zák. (zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění), popř. § 250 tr. zák (podvod).

    Již jste dal orgánům činným v trestním řízení ponět, aby se těmito trestnými činy začaly zabývat? S úctou,

    Tomáš Pecina, Praha

    Douška pro čtenáře BL: I mě totiž překvapilo, že Vladimír Železný (v letech 1993-2000 (!) jednatel ČNTS - viz Obchodní rejstřík) předkládá dokumenty dokazující jeho vlastní trestní odpovědnost. Sám totiž veřejně uvedl, že o těchto dokumentech věděl. Vskutku, muž železných zásad... (TP.)

  • Literární noviny tisknou jen články, které se shodují s názorem šéfredaktora. V červenci zrušil šéfredaktor Jakub Patočka Čulíkův sloupek Týden ve světě za to, že Čulík zpochybnil nezávislost Jaromíra Štětiny a poukázal na jeho novinářský aktivismus, stejně jako na podivné postavení novinářsko-humanitární organizace, Člověk v tísni, převážnou většinou financované státem (viz výroční zpráva z r. 1997), která sídlí ze záhadných důvodů ve veřejnoprávní České televizi a jejíž aktivisté občas vystupují na obrazovce ČT jako "nezávislí" novináři. Patočka se s organizací Člověk v tísni přátelí a těsně s jejími členy spolupracuje. Literární noviny zveřejnily pak čtyři kritické příspěvky na Čulíkovu adresu (emocionální Štětinova obrana "angažovaného objektivního žurnalismu" byla reakcí na Čulíkovy nezveřejněné argumenty) a odmítly poskytnout obdobný prostor pro Čulíkovu argumentaci, neboť takovým názorům je možno dát jen malé místo v rubrice Reakce čtenářů: Čulikova odpověď na Štětinův článek "není kvalitní", argumentoval Patočka. Čulíkův v Literárkách nezveřejněný nekvalitní článek "Být ´angažovaný objektivní novinář´ je nesmysl" si můžete přečíst zde.

  • 1. Proč píší Jaromír Štětina a Petra Procházková takto zaujaté články ve prospěch Grigorije Javlinského? (Článek není v časopise Týden už k dispozici, k dispozici je však v Britských listech na adrese http://www.britskelisty.cz/0006/20000627b.html#01) - 2. Byl zveřejněn finanční audit "agentury Epicentrum" Jaromíra Štětiny a Petry Procházkové, aby bylo zjevné, jak je financována? Britské listy požádaly Jaromíra Štětinu o rozhovor, aby tyto skutečnosti objasnil. Jaromír Štětina rozhovor odmítl, protože jsou Britské listy "neseriozní", a namísto toho hodlá Jana Čulíka žalovat. Ochota podrobit se nezávislému kritickému zkoumání Britských listů v rozhovoru s nimi však autoritu interviewované osoby posiluje, neochota ji naopak oslabuje.

  • Komu byla v r. 1993 udělena licence TV Nova. Soubor důležitých dokumentů z RRTV, z nichž zřejmě vyplývá, že právní předchůdce firmy CME, společnost CEDC, se přímo podílel na správním řízení v rámci udělování licence pro TV Nova (na rozdíl od Vladimíra Železného), je v Britských listech na tomto místě.

  • V zájmu vlastní důvěryhodnosti by měl vedoucí Úřadu vlády, ministr Karel Březina Britským listům vysvětlit, z jakých důvodů byl osvobozen od povinné vojenské služby, když podle oficiálního životopisu sportuje. Tiskový mluvčí Úřadu vlády Libor Rouček je Britským listům - je podle zákona o přístupu k  informacím - dlužen odpověď na otázku, jaký má plat zaměstnanec Úřadu vlády Jindřich Marek.

  • Druhý výbor z  Britských listů ...jak Češi jednají (Milenium Publishing, Chomutov, 580 stran) lze objednat v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na této adrese.

    Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a  Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zdezde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz /prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a  hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Nesnesitelně triumfalistické Spojené státy

    Evropa je naší jedinou nadějí

    Tento poněkud aktivistický, evropsky "nacionalistický" komentář Poly Toynbee vyšel ve středu 23. srpna v deníku Guardian.

    Amerika, země svobodných lidí, má nyní absolutní moc, je svobodná od veškeré odpovědnosti, tak, jak to svět dosud nikdy nezažil.Ostatní svět sleduje její volby s obnovenými obavami jen jako bezmocní diváci a v podstatě poddaní. Dvě konvence amerických politických stran ukázaly vše, co je odporné a cizí na politickém systému, zkorumpovaném k nepoznání v demokratickém světě. Zahájení předvolebním kampaní hrazených částkou 100 milionů dolarů v obscénní mlze svatouškovské, uplakané religiozity, z níž čiší umělý profesionální patos ve prospěch rodiny a lži. Zbývá 77 dní do voleb a síly obou soupeřů jsou vyrovnané. George W. Bush praví, že jeho vzorem a vedením je Ježíš, Al Gore a Joe Lieberman se společně modlí s reportéry a obě předvolební kampaně slibují okamžité uspokojení ve všem a ujišťují, že nikdo nikdy v žádném případě nebude muset dělat žádné oběti. Nepočestná fantazijní politika proměnila Ameriku v nezvládnutelné, samo sebou zaujaté, dětinské monstrum.

    Čím bohatší, čím silnější a čím více globálně nezodpovědnější se Amerika stává, tím soustředěnější sama na sebe je její politika. Ukončení studené války mohlo a mělo přinést obrovské psychologické dividendy. Amerika mohla být při svém globální vítězství velkomyslná, vždyť se osvobodila od strachu a měla nepředstavitelné bohatství. Konečně nastala šance, aby se Amerika proměnila v to, čím vždycky chtěla být - zemí odvážných, krásných, svobodných lidí, a tak dále.

    Přehnaná rétorika politických konvencí má svou ozvěnu v každé závěrečné pomaturitní řeči na střední škole, v každém klubu a v každém kostele, Američané tak slibují poslušnost ústavě, z níž se vytratila jakákoliv společenská vize, kromě toho, že všichni mají právo o to usilovat o vlastní štěstí. Tento Bohem vyvolený národ, jedinečným způsobem požehnaný, si nyní pěstuje vlastní image, který je hloubkou sebeklamu tak šílený, jak tomu bývalo u někdejšího Sovětského svazu. Tento nejpokročilejší, nejvzdělanější, nejznalejší národ na světě, který také nejčastěji chodí k psychologům a k terapeutům, neví vůbec nic o sobě, nechápe ironii a vůči okolnímu světu je slepý.

    Zde je obvinění:

  • Globální oteplování. Oba póly nyní roztávají a tento proces je bez Ameriky nezastavitelný a nezvratitelný. Zpráva americké federální vlády o podnebních změnách sama předpovídala v tomto století vzrůst teploty o 5 až 10 stupňů, což bude vyvolávat požáry, sucho a povodně. Čtvrtina obyvatel na světě spotřebovává osmdesát procent jeho energie. K většině této spotřeby dochází ve Spojených státech. V Kjótó slíbily Spojené státy že do roku 2010 omezí své emise o velmi skrovných sedm procent. Kongres to odmítl ratifikovat a od té doby stouply americké emise o dvacet procent. Republikáni popírají příčiny globálního oteplování. Demokraté se o škrtech nezmiňují. V důsledku toho se ostatní země také začínají vyvlékat ze svých příslibů, učiněných v Kjótó. Proč by měli politikové ve Francii nebo v Německu riskovat svou kariéru a nutit lidi, aby se omezovali ve spotřebě energie, když monstrum na druhé straně Atlantiku požírá energie stále více? S globální mocí by měla jít ruku v ruce globální odpovědnost, ale tak tomu není.

  • Obrana. Kongres loni v říjnu odmítl podepsat všeobecnou dohodu o zákazu zkoušek. To vlastně naléhá na všechny státy, aby si získaly vlastní zbraně. Bushův tábor hovoří o tom, že chce roztrhat smlouvu o zákazu balistických střel z roku 1972. Obě politické strany podporují šílený systém celostátní americké protiraketové obrany, v jehož rámci se mají Spojené státy dostat pod "deštník", který je má ochránit před imaginární hrozbou od "nespolehlivých" států, které by mohly proti Spojeným státům vyslat raketu, zřejmě aniž by se obávaly odvety! Skoncuje to s dosavadní "politikou oboustranného zničení" (mutual destruction policy), v důsledku jejíž hrozby svět přežil studenou válku. Systém má stát 60 miliard dolarů, funguje ještě míň spolehlivě než údajné inteligentní bomby z nedávných válek, ale přesto vyvolává hněv a strach v Číně a v Rusku. Zbigniew Brezezinski to nazval "mentalitou komunity, která se od světa izoluje za plotem z ostnatého drátu".

    Takový izolacionismus způsobí, že je méně pravděpodobné, že Spojené státy budou hrát roli dobrého mezinárodního policisty: už nyní zbabělost Spojených států, které nechtějí na bojišti přijít o jediného vojáka, poškodila jejich morální kredit při skutečně nesobeckém zásahu v Kosovu.

  • Třetí svět. Spojené státy přislíbily, že poskytnou 600 milionů dolarů na zrušení zadluženosti třetího světa a že 25 zemí dostane do konce letošního roku alespoň částečnou finanční pomoc. Nebyl vyplacen ani halíř, protože Kongres to odmítl. Rétorika byla přesvědčivá - nedávný americký průzkum veřejného mínění ukázal, že polovina Američanů si myslí, že je tento problém už vyřešen - ale ani Uganda, příkladně vzorná "chudá" země, stále nedostala vůbec nic. Americké lichvářství je vzorem pro Evropskou unii a Japonsko, které se rozhodly celou věc také zdržovat. Jestliže nezaplatila nic nejbohatší země na světě, jejíž HDP stoupl za posledních pět let o třetinu, proč by měl platit někdo jiný? A pak existují světová jednání o obchodu, které zlikvidovalo americké politické sobectví.

  • Chudoba. Národ, který neví nic o svých chudých, bude asi sotva pomáhat jiným zemím. Zatímco hodnota akcií na americkém kapitálovém trhu stoupla za posledních deset let pětkrát, sociální podpora byla radikálně seškrtána. 40 procent Američanů nemá zdravotní pojištění, rozpočet Medicare pro staré lidi je nyní snižován o 115 miliard dolarů - a Republikáni slibují ještě daleko větší škrty. Téměř veškeré zvyšování příjmů za posledních pět let se týkalo jen nejbohatších dvaceti procent populace. Reálná hodnota minimální mzdy je nižší, než jaká byla za Johna F. Kennedyho, rozdělování příjmů je tak nerovné jako ve dvacátých letech dvacátého století. (Majetek Billa Gatese se rovná majetku celých 40 procent amerického národa s nejnižšími platy.) Chudí tráví svůj čas ve vězení - Spojené státy jsou zemí, která vězní více svých občanů než diktatury: 5 procent dospělých Američanů jsou "v nápravném řízení". 3500 osob čeká po odsouzení k trestu smrti na popravu; 580 osob bylo popraveno od té doby, co Nejvyšší soud zrušil svůj zákaz Toto není obraz moderního civilizovaného státu. Podvádí nás historie. Podvádějí nás spousty amerických zázraků, ten mocný stroj invence a představivosti, nadšení a tvůrčí energie. Evropané navštěvují New York, San Francisco a Cape Cod, čtou velké americké spisovatele a intelektuály, baví se americkou lidovou kulturou, filmy a uměním a obdivují supersofistikovanost amerického akademického diskurzu. Je to jako návštěvy v Petrohradu před revolucí, kdy na návštěvníky dělal obrovský dojem Tolstoj, Puškin, Čechov a Dostojevskij, možná Fabergé, a cara se snažili nevnímat.

    Americká ústava je uchovávána na mocném oltáři a v noci uklízena do bombám odolného úkrytu, jako by to skutečně byla záruka svobody: všechno, co to dokazuje, je jen to, že svoboda projevu a informací je jen malou součástí dobré společnosti. (Sovětská ústava taky dělala dobrý dojem.)

    Ve volbách je vždycky lepší a horší volba. Bush je strašlivý: je zaprodán ropným a zbrojařským zájmům a slibuje snížit daně o 1,3 miliardy dolarů ve prospěch nejbohatších Američanů. Gore je lepší. Ale ať vyhraje kdokoliv, zoufalá neschopnost Spojených států realisticky řešit klíčové otázky musí nutně posílit rozhodnost Evropy ohledně své budoucí jednoty. Život, názory, hodnoty, myšlenky a politika každého města či vesnice kdekoliv v Evropské unii působí v současnosti daleko víc dojmem domova než jakékoliv malé město v Americe. Čím víc pohlížíme na cizotu Američanů, tím víc si uvědomujeme, že jsme Evropané, a tím silnější se stáváme.


    Nelžou pouze ruští, ale i britští a američtí politikové

    Shrnujeme komentář, který vyšel ve středu 23. srpna 2000 v deníku Guardian.

    Dříve, než nynější triumfalismus o tom, jak moskevští politikové lhali a činili chyby ohledně katastrofy ruské ponorky Kursk vstoupí do jakési pohádkové země, plné arogance, je nutné střízlivě rozebrat případy lhaní britských státních činitelů.

    Teprve minulý týden se ukázalo, že britská tvrzení o rozsahu srbského vraždění v Kosovu byla falešná. Je pravděpodobné, že je počet mrtvých menší než 3000 osob, konstatovali vyšetřovatelé válečných zločinů, a nikoliv více než 10 000, což v době války tvrdilo britské ministerstvo zahraničních věcí.

    Tato informace následovala po neoficiálně prozrazené interní analýze britského ministerstva obrany, podle níž se většina britských bomb, shozených na Jugoslávii, minula cílem, na rozdíl od dřívějšího oficiálního vychloubání, že prý ty bomby byly naprosto přesné. A minulý měsíc řekl Lord Gilbert, náměstek ministra obrany během kosovské války, v Dolní sněmovně, že podmínky smlouvy z  Rambouillet, nabídnuté srbským vedoucím představitelům, byly "absolutně nepřijatelné" a jejich účelem bylo vyvolat válku. Loni takovou argumentaci britská vláda zesměšňovala.

    Během celého minulého desetiletí šířily velmi často britské a americké úřady oficiální lži o válce proti Iráku. Během války v Perském zálivu tvrdily úřady, že kryt al-Amirija v Bagdádu, kde uhořely stovky civilistů, byl ve skutečnosti vojenským velitelstvím, že zničená továrna na kojenecké mléko Biladi byla ve skutečnosti továrnou na výrobu biologických zbraní a že iráčtí vojáci v Kuvajtu vyhazovali nemluvňata z inkubátorů. O všech těchto historkách bylo později potvrzeno, že byly nepravdivé.

    Poslední dobou se vyskytl výmysl Robina Cooka, který labouristická vláda opakovaně používala pro ospravedlnění své bombardovací kampaně proti Iráku před půldruhým rokem, že strávil šestnáctiletý irácký chlapec jedenáct let - od věku pěti let - ve vězení za to, že házel kamení na portrét Saddáma Husajna.


    Všeobecně vzato se však britští oficiální činitelé vyhýbají otevřeným lžím, pokud je to možné. Specializují se na částečné zveřejňování informací, jejichž účelem má být zakrýt či zamlžit celou pravdu. "Polovina obrazu může být pravdivá," řekl bývalý tajemník kabinetu Robin Butler při vyšetřování o nezákonném vývozu zbraní do Iráku. Postoj britské vlády typicky charakterizoval Butlerovův předchůdce Robert Armstrong jako "ekonomické zacházení s pravdou".

    Typickým příkladem byla prezentace rozhodnutí Margaret Thatcherové potopit v roce 1982 argentinský křižník Generál Belgrano během války o Falklandské ostrovy, v době, kdy byl tento křižník mimo britskou zakázanou zónu a plavil se dokonce od Falklandských ostrovů pryč. Trvalo to dva roky, než byla Thatcherová donucena přiznat pravdu o tom, kdy byl křižník Belgrano poprvé spatřen.

    Jaderné havárie jsou typickým případem lhaní a utajování skutečností - jak se stalo letos v případě britské jaderné ponorky HMS Tireless, která je nyní zakotvena v Gibraltaru.

    Gibraltarská vláda konstatovala, že byla původně informována britským ministerstvem obrany, že nevzne "žádné riziko", bude-li ponorka opravována v gibraltarském přístavu. Posléze bylo řečeno, že "riziko bylo skrovné". Ministerstvo obrany tvrdí, že nemůže zveřejnit celou bezpečnostní zprávu o této věci, protože jde o utajované skutečnosti.

    Tony Benn, bývalý britský ministr energetiky, řekl nedávno v parlamentě, že mu jaderný průmysl nikdy neřekl pravdu a že se poprvé dověděl o jaderné havárii v roce 1957 ve Windscale (nyní Sellafield) a následném jaderném spadu teprve až během návštěvy Japonska. Rozsah jaderné havárie ve Windscale byl oficiálně potvrzen až v roce 1986, kdy pochybné prvenství ohledně nejhorší jaderné havárie na světě převzal Černobyl.

    Téměř 40 let lhalo britské ministerstvo obrany, že v Británii nikdy nedošlo k nehodě týkající se jaderných zbraní. Teprve v roce 1996 britská vláda přiznala, že to byla lež. V roce 1959 došlo k nehodě na letecké základně ve Witteringu, přičemž byla "vážně poškozena" tisícikilogramová jaderná bomba, která vypadla z letadla, a nabitý jaderný bombardér podlehl v roce 1957 vážnému požáru na americké základně v Greenham Common.

    Britská vláda také silně odolávala veřejnému vyšetřování tajných dodávek britských zbraní Saddamu Husajnovi do Iráku v osmdesátých letech a dosud nevyšla najevo plná pravda o masakru, kdy britští vojáci zastřelili v irském Derry čtrnáct neozbrojených demonstrantů v lednu 1972.

    Takovéto případy ukazují, jak efektivní a jak sofistikované je britské oficiální lhaní: vzniklo z celých staletí diplomatických vytáček a tajnůstkářské kultury.

    Kdykoliv v Sovětském svazu došlo k nějaké katastrofě, tehdejší propaganda o tom prostě mlčela. To už dnes není možné, ale Kreml se dosud nenaučil dokonalejším vytáčkám, jaké se používají na Západě. Že by nebyl problém v tom, že Rusové ohledně Kursku lhali, ale že se zatím ještě nenaučili jak lhát víc přesvědčivě?


    Kdy bude ČT opravdu sloužit veřejnosti

    Jana Dědečková, členka Rady ČT

    Tento článek poslala Jana Dědečková do Lidových novin.

    Takovým nebo obdobným způsobem se může ptát divák , který přispívá na vysílání ČT každý měsíc 75,- Kč z rodinného rozpočtu a již 8 let čeká, kdy tato televize začne plnit své poslání poskytovat veřejnou službu, která ji podle zákona přísluší.

    Takovou institucí se Česká televize může stát, pokud si jednotliví aktéři, to znamená ti, kteří vysílání tvoří i ti, kteří vysílání platí uvědomí, že vysílání ČT je službou veřejnosti, kterou si občan chce platit a ze které má užitek.

    Aby se platící občan mohl kvalifikovaně rozhodnout, zda a jakou službu potřebuje, měl by především znát obsah slova veřejnoprávní, které je skloňováno ve všech pádech, ale jen málokdo ho umí srozumitelně definovat . Myslím si, že veřejnoprávní vysílání není vysíláním všeho pro všechny, ale toho, co je nejdůležitější pro co největší počet občanů, a to z hlediska jejich základních životních potřeb, jimiž jsou např. zdraví, bezpečnost, životní úroveň, právní vědomí atd.Důležitou součástí veřejné služby je samozřejmě i vysílání pro menšiny.

    V praxi to znamená, že veřejnoprávní médium musí usilovat o prezentaci daného problému nikoli ze strany zdroje, ale vždy z hlediska diváka - koncesionáře. Zpravodajství ČT, není kritizováno za špatný nebo nekultivovaný přednes moderátorů, ale za bezobsažnost zpráv, které občanům nepomáhají orientovat se v současném světě.Veřejnoprávní organizace bude správně fungovat, pokud bude založena na jasně vymezené koncepci , nikoliv na  subjektivních pocitech jejích zaměstnanců, pokud bude službou veřejnosti a ne nástrojem vládní či parlamentní moci.

    Pro koncesionáře není důležité, že poslanecká sněmovna schválila ten který zákon, ale analýza jaký konkrétní dopad bude mít tento zákon na jeho každodenní život . Pro občana není důležité , že předseda vlády vycestoval služebně do zahraničí, pokud informace o tom s kým se setkal, není doplněna informaci, co dojednal a jaký přínos má toto setkání pro občany ČR, kteří tuto cestu platí ze svých daní.Aby zpravodajství ČT bylo takovou službou veřejnosti a ne pouze citací zpráv ČTK s obrazovým doprovodem,- je nezbytně třeba, aby redakce disponovala kvalitním analytickým zázemím.

    Aby se ČT stala opravdu televizí pro koncesionáře, musí být naprostou samozřejmostí transparentnost v hospodaření s penězi poplatníků, kteří na její chod přispívají.Proto pokládám za  důležité, aby byl vypracován dokument o financování ČT a pravidla pro spolupráci s nezávislými producenty tak, jak slibuje vítězný projekt generálního ředitele.

    Česká televize, která distribuuje veřejné finanční prostředky mezi nezávislé firmy musí mít závazná pravidla, jimiž se bude řídit tento proces, včetně klauzule o zveřejňování projektu a částek vyplacených za tento projekt .Samočisticí účinky této veřejné kontroly - jsou rovněž cestou vedoucí ke zvyšování kvality pořadů.

    Aby se ČT stala službou veřejnosti, musí si členové Rady ČT být vědomi skutečnosti, že do svých funkcí byli zvoleni sice na základě politických jednání, ale coby nezávislé osobnosti zastupující především koncesionáře.

    Toto je můj zásadní postoj a všem zúčastněným vzkazuji, že jen tyto zájmy jsem ochotna ve své funkci hájit. Protože jen tak má veřejnoprávní ČT šanci být - "televizí na straně občana."


    Ředitel ČT odpovídá na dotaz Tomáši Pecinovi

    Dušan Chmelíček: Statutární dokumenty byly odeslány Radě ČT 4.4. 2000

    V Praze dne 23. srpna 2000

    Vážený pane,

    nejsem a nemohu být informován o všem, co dělají mí spolupracovníci, a z toho důvodu mne, prosím, nečiňte odpovědným za jakési anonymní nařčení. Vítám však Váš zájem, byť projevený poněkud pozdě, neboť jste mne již nejméně dvakrát obvinil ze lži, aniž byste se obtěžoval zeptat se mne alespoň na názor nebo na zdůvodnění toho, proč podle Vašeho mínění lžu způsobem, který sám nemohu označit jinak než jako pitomý. Musím se také ohradit proti formulaci dnešních Britských listů "odpověď od Dušana Chmelíčka nepřišla" - Váš dotaz byl odeslán včera, četl jsem jej pozdě večer a pokládám za běžnou lidskou slušnost ponechat oslovenému alespoň jeden den na odpověď. K věci samotné:

    Již v únoru jsem se spolu se svými spolupracovníky zabýval nutnými změnami v "Statutu, Kodexu, Strategii České televize". Účelem úprav bylo přizpůsobit tento dokument organizační struktuře, kterou jsem předjímal ve svém projektu, odstranit zjevné anachronismy, programovou strategii upravit ve smyslu projektu a zvýšit jazykovou úroveň předchozí verze. Předpokládal jsem tehdy, že statut z počátku roku 1998 je v podstatě strukturálně dobrý a veškeré změny v něm se mají ubírat výše naznačeným a v projektu podrobně popsaným způsobem.

    V závěrečné fázi prací redigoval text analytik Nikolaj Savický, který mi dokument jako celek předal 31. března 2000. V následujících dnech jsem ještě provedl některé drobnější úpravy a dne 4. dubna 2000 odeslal můj tajemník Jiří Kučera elektronickou poštou tento materiál Radě České televize na adresu radact@czech-tv.cz. Současně pan Kučera pro kontrolu předal - bohužel nikoli proti podpisu - tajemnici Rady České televize vytištěnou verzi téhož dokumentu. Zasílání pracovních textů Radě České televize v elektronické podobě používala Česká televize zejména proto, aby umožnila členům Rady s těmito materiály snadno a rychle dále pracovat. Podotýkám, že se jednalo o naprosto běžnou praxi, která nikdy dříve nevedla k podobným komplikacím.

    Beru v úvahu, že nová Rada České televize byla během jara 2000 volena postupně a že v téže době probíhalo stěhování sekretariátu Rady. Nepřikládal jsem celé záležitosti žádnou zvláštní důležitost a neurgoval jsem projednání novely "Statutu, Kodexu, Strategie České televize", protože jsem předpokládal, že je Rada České televize projedná a po případných úpravách schválí standardním postupem. Vzhledem k výše zmíněným komplikacím praktického rázu jsem také automaticky počítal s tím, že když bude Rada České televize postrádat jakýkoli dokument České televize, prostě mne o něj požádá a můj sekretariát Radě kopii obratem poskytne. Z toho důvodu jsem ve své zprávě "Projekt Česká televize v roce 2000 a nejblíže následujících letech po čtyřech měsících praxe" po pravdě napsal, že "návrh nového Statutu České televize postoupila Česká televize Radě České televize na počátku dubna 2000", aniž by mne napadlo, že tato skutečnost může být zpochybněna.

    Celou aféru kolem data předání návrhu Statutu Radě České televize pokládám za nesmyslnou, protože tato okolnost neměla a nemohla mít na chod instituce žádný vliv. Po této zkušenosti jsem navíc okamžitě přijal takové opatření, které napříště podobným nedopatřením zabraňuje, a budu dbát na to, aby bylo striktně dodržováno. V tomto smyslu budu též informovat Radu České televize.

    S pozdravem

    Dušan Chmelíček


    Poznámka TP: Děkujeme za odpověď (a omlouváme se, jestliže jsme ředitele ČT podezírali, že na nás s reakcí zapomene).

    Po věcné stránce nic nového. Vedení ČT tvrdí, že nové návrhy zpracovalo a v době interregna je postoupilo Radě, avšak připouští, že to neumí doložit.

    Jiné dokumenty, mj. platné (tj. staré) verze Statutu a Kodexu, ovšem doložitelným způsobem předány byly (viz zápis z jednání 20. 4. 2000, bod 5). Podle generálního ředitele Rada pochybila tím, že se dokumentů ke schválení nedomáhala. Jak se Rada mohla o existenci dokumentů dovtípit, ovšem D. Chmelíček nevysvětluje. Naštěstí je tu univerzální viník, Věčná Sekretářka.

    Neříkal už kdysi Karel Havlíček, že "pán sklouzne a sedlák si nohu zláme"...?


    Jsou účty za večeře a za letenky základním jměním ČNTS?

    Iva Peringerová

    Nevěřím Vladimíru Železnému ani Janu Vávrovi, protože jejich chování často vůbec nerozumím. Nemám ráda ani Novu, protože v nás jen podporuje stupiditu naivního a slepého stáda. Přesto si často s kauzou TV Nova kladu otázky. Včera jsem si přečetla v LN, že ČNTS stále nevyvrátila podstatu sporu o Lauderovu investici. Od minulého týdne už celou záležitost sleduji a musím říci, že dosavadní prohlášení Jana Vávry a Michala Donatha jsou zvláštní. Odpovídající reakci jsem si představovala úplně jinak. Chybí mi jasná odpověď na legitimní otázku: Jsou v základním jmění ČNTS účty za večeře, letenky apod.? Pane Donathe, jste si vědom toho, že reakce ČNTS o promlčitelnosti, o uplynutí lhůty pro podání protestu a neochota se záležitostí jakkoliv zabývat jen potvrzuje slova protivníka a přiznává nejistotu plynoucí ze zpochybněné investice? Takovému způsobu odpovědi totiž opět nerozumím..

    Na stole stále leží ohromující tvrzení, že na 70% nepeňežitého vkladu CME do ČNTS existují jen neprůkazné dokumenty, které nemohou být ze své podstaty vkladem do základního jmění společnosti. Podle právníků Vladimíra Železného se jedná o doklady na 126 miliónů korun. Vzpomínám, že Ronald Lauder, svého času prohlásil, že chce investovat v České republice dvě miliardy korun. Pokud by se potvrdilo, že investice do ČNTS byla fiktivní a že obsahuje nejrůznější faktury, účty a neznámé platby, odhaduje se reálná investice na pouhých 90 miliónů korun.

    Vím, že konečné rozhodnutí bude na Krajském obchodním soudu. Ten však může žalobu zamítnout a dát za pravdu ČNTS, tedy se spokojit s právním výkladem o promlčitelnosti. Nebudu a ani nechci raději předjímat. Nejsem právník, a tak se jen domnívám, že existence podivných účtů v základním jmění společnosti, podivná investice Ronalda Laudera v ČR a následná žaloba na ochranu této investice, není přece jen o vysouzení miliónů korun a dolarů, ale o udržení kreditu a důvěryhodnosti. I proto by měla dát ČNTS odpovídající odpověď a ujištění, že obsah nepeňežitého vkladu CME odpovídá našim zákonům.


    Václavu Špaňheli: Paragraf, na který Železný poukazuje, platí až od 1. července 1996

    Michal Donath

    23. srpna 2000

    Vážený pane Špaňheli,

    jako mediální poradce klientům radím, aby nereagovali na každý podnět jen pro pocit, že musejí reagovat za každou cenu proto, aby si nikdo nemyslel, že kdo mlčí, souhlasí, nebo ještě hůř, že má špatné svědomí. Sám sobě ovšem poradit nedokážu a vracím se k Vašemu článku "ČR hraje fair play - Lauder nečestně a nesportovně, Nova si vydělávala sama na sebe".

    Nepřísluší mi zkoumat, odkud berete tu nezlomnou jistotu, že na české straně je vše v pořádku, zatímco na straně pana Laudera nikoliv. Vycházíte-li ve svých úvahách z informací, které zcela účelově poskytuje veřejnosti i českým orgánům Vladimír Železný, pak vězte, že bez ohledu na to, na čí straně stojím, existuje přinejmenším ještě další strana informační mince. Neblyští se, pravda, efektními fabulacemi, je spíše matná všednodenní pravdou a vírou v platnost smluvních ujednání a zákonů.

    Můj poukaz na platnost a použitelnost příslušné legislativní úpravy pro daný případ považujete za okrajový a zavádějící. Je mi to líto, ale snad to tak nevidí každý. Byl bych moc rád, abyste věděl, že jsem jako mediální zástupce CME/ČNTS všechny redakce včetně všech tří televizí a veřejnoprávního rozhlasu upozornil na skutečnost, že § 69 b obchodního zákoníku, na který novináře Vladimír Železný výslovně upozornil, se vztahuje pouze na úkony učiněné při zakládání společnosti v rozporu se zákonem a že právě tento paragraf je platný až od 1. července 1996.

    Je o mně známo, že tvrdím, že s informacemi z úst či per píaristů mohou, a myslím, že dokonce i musejí, média nakládat podle svého uvážení. Ale sdělovacím prostředkům by jistě také slušelo, aby se se stejným odstupem stavěla k autoPR Vladimíra Železného, který nejen v tomto případě svůj zájem povyšuje na státní. Navíc ne každá mediální bomba zasáhne správný cíl. Ostatně nejsem jediný, kdo se ptá, proč jako jednatel a generální ředitel ČNTS nepoukázal na domnělý nešvar v souladu s odpovědností, kterou mu zákon vložil na bedra statutárního zástupce společnosti.

    Jinak jde skutečně o "pouhý" obchodní spor. Státu se totiž celá věc týká jen proto, že se zavázal na svém území, řečeno lapidárně, ochraňovat investice-v tomto případě americké-stejně jako české. Ronald Lauder je přesvědčen, že český stát tuto svou povinnost nesplnil, a vede proto s ČR spor. Nedávný útok na způsob navýšení základního jmění a kompetenci orgánů, které je na základě předložených dokumentů zaregistrovaly, je jistě veden jen z "ušlechtilých" pohnutek Vladimíra Železného pomoci českému státu čelícímu mezinárodní žalobě. Jenže, kdyby se byl choval, jak měl, neměl by proč své zemi pomáhat. Prostě by žádný spor nebyl a nebylo by třeba vařit hustou domácí bramboračku z Železného surovin.

    Michal Donath


    Tisková zpráva CET 21:

    Podnikatelské neúspěchy CME se projevily dávno před rozchodem s Vladimírem Železným

    Analýza vývoje cen akcií CME na americkém akciovém trhu Nasdaq ukazuje, že se Američané nemohou vymlouvat na Vladimíra Železného a Českou republiku, ale měli by spíše kriticky hodnotit své podnikatelské úspěchy.

    "CME si sama zařízla slepičku, která snášela zlatá vajíčka, dávno před rozchodem Novy se CME", tak komentoval Vladimír Železný návrh na dnešní vyřazení akcií CME z amerického trhu Nasdaq. Akcie CME včera dále poklesly, a to až na hodnotu 4,125 USD za kus, tedy v přepočtu na původní hodnotu 0,51 USD za akcii. Z grafu, který je volně přístupný na oficiální webovské adrese trhu Nasdaq pod heslem CETV (pod tímto označením jsou akcie CME vedeny) jsou partná následující fakta. Z maximální hodnoty 35,25 USD za akcii (v lednu 1997) spadly akcie na hodnotu 5,125 USD v říjnu 1998. Tedy zásadní pokles hodnoty akcií CME nastal dávno před rozchodem CME s Vladimírem Železným. Důvodem byly podnikatelské neúspěchy v jiných středoevropských zemích. Loni 5. srpna 1999, v době, kdy začala Nova vysílat samostatně bez ČNTS z Barrandova, měly akcie CME hodnotu 4,5 USD/akcii.

    Po počátečním úspěchu emise akcií CME v roce 1994 následoval růst do až konce roku 1996. V tomto období CME spolupracovala s úspěšnou TV Nova v ČR, s TV Puls v německém Sasku, televizí PRO TV v Rumunsku (od 1995), POP TV ve Slovinsku, TV Markíza ve Slovenské republice (1996) a stanicí Studio 1+1 na Ukrajině (1996).

    V roce 1997 předpokládala CME získání celoplošné TV licence v Maďarsku. Dokonce si byla tak jista svým vítězstvím, že ještě před ukončením výběrového řízení nakoupila množství drahých programů, které začala dabovat do maďarštiny. Po neúspěchu v tendru pak vstoupila místo do celoplošné pouze do lokální televize. Následkem toho odepsala v prvním roce ze své investice 20 mil. USD a v následujících letech dalších 7,5 miliónů amerických dolarů. V roce 1997 nastal krach televize v Německu a ukončení její činnosti.

    V říjnu 1997 zahájila CME také vysílání v Polsku se stanicí TVN (společnost PolSat). Do polské stanice údajně investovala CME více než 80 mil. USD, s tím, že televizi v prosinci 1998 odprodala za 10 mil. dolarů v hotovosti a za 40 mil. USD ve formě dluhopisů.

    Na konci roku 1998 oznámila CME svůj zájem o fúzi s SBS. Proto její akcie krátkodobě stouply, ale po nerealizovaném obchodu začaly opět klesat.

    Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že příčinou podnikatelského selhání CME nebyl a ani nemohl být Vladimír Železný či Česká republika.


    Napravené srdce

    "HLAVOU I SRDCEM ODS!" hřmí heslo naše
    "HLAVOU I SRDCEM ODS!", hle, téma dne
    media porcuji voličům z volební kaše
    to bijí kroupy či hlasy nám odevzdané?

    Srdce to údajně bije na pravé straně*
    Palice vzhůru, blábolit dokážem!
    - kdo myslí jinak, v hesle však najde, maně
    tajenku v přesmyčce: - S HLODAVCI RODU SEM!

    Václav Pinkava

    *http://www.ods.cz/000821-vr.html


    Závěrečná zpráva Klubu československé kultury v Los Angeles (1973-1999)

    Jiřina Fuchsová

    KLUB CESKOSLOVENSKE KULTURY - LOS ANGELES, zal. 1973 pro propagaci a podporu SVOBODNE, NEZAVISLE CESKOSLOVENSKE KULTURY. Cinnost ukoncena 31. prosince 1999.

    Od roku 1973, stovky patriotickych ceskych Americanu, slovenskych Americanu jakoz i dalsich Americanu bylo cleny KCK. Svobodne, dobrovolne a s laskou prispivali svym duchem, praci, talenty a svymi financnimi prostredky k tomu, aby nejlepsi demokraticke tradice byvale REPUBLIKY CESKOSLOVENSKE (1918 - 1938), stejne jako tisicileta tradice jejich rodnych zemi, byly uchovany.Aby byly uchovavany a predavany tradice lasky k zemi jejich zrodu, lasky k zemi jejich predku. Dobrovolne, svobodne a s laskou venovali tisice a tisice hodin, aby ukazovali svobodne Americe to nejlepsi ze sve kultury, to nejlepsi ze sve svobodne a nezavisle kultury, ktera, pod natlakem komunisticke diktatury, castecne pod povrchem sedeho vsedniho zivota a castecne take i za zdmi komunistickych vezeni prezivala a dokonce se i dokazala rozvijet v letech 1948 - 1989, za - pro kulturu - nepredstavitelne tezkych podminek.

    Clenove KLUBU CESKOSLOVENSKE KULTURY - LOS ANGELES pracovali svobodne a s laskou nejen pro to, aby vytvareli prostor a platformu pro nejlepsi nezavisle hlasy ceske i slovenske kultury, ale pracovali zaroven pro to, co bylo a je i dnes, jeste dulezitejsi: udrzovali pri zivote univerzalni tradice obcanske a spolecenske SLUZBY, tradice, ktere z nepochopitelnych duvodu jsou dnes, den po dni,nejsou-li uz primo zcela predem ignorovany - jsou stale vice a vice zanedbavany soucasnymi ceskymi vladami, a, nanestesti, take temer vsemi oficialnimi nebo oficialne podporovanymi vladnimi, obcanskymi, i kulturnimi institucemi...

    Clenove KLUBU CESKOSLOVENSKE KULTURY, jako americti obcane, nemohli, az do roku 1989, v prubehu let svobodne cestovat do sve zeme. Jejich rodiny doma byly pronasledovany, clenove rodin uprchliku byli vyhazovani ze slusnych zamestnani, donaselo se na ne, a byli vsemozne pronasledovani. I jejich zadosti o povoleni navstevy nemocnych nebo umirajicich rodicu byly ceskoslovenskymi vladami zamitany. Vetsina z nich stravila sve zivoty v nedobrovolnem EXILU. Ale vsichni pracovali a zili v nadeji, ze jednoho dne budou veci doma vypadat jinak... Zili v nadeji... A v prubehu toho opojneho listopadu a prosince 1989 se zazdalo, ze ted, konecne, uvidi promenu svych dlouholetych, v mnoha pripadech celozivotnich nadeji, ve skutecnost...

    Potom prisel leden 1993, a zrodila se CESKA REPUBLIKA. Prvnim svobodnym aktem svobodneho ceskeho parlamentu bylo prijeti novely, ktera VYLOUCILA ceske Americany z prava obnovit sve rodne CESKE OBCANSTVI.

    Navzdory skutecnosti, ze dnes Cesi zijici ve vsech zemich sveta a tisice a tisice Cechu zijicich doma, ministry, vladni uredniky, hokejisty, filmove hvezdy, vedce a t.zv. "radove" obcany nevyjimaje, DRZI DVOJI (nekdy i vicere!) STATNI OBCANSTVI, cesti Americane naturalizovani v USA po 7. kvetnu 1957, a s nimi vsichni mladi Cesi kteri se dnes stavaji obcany USA nebo Kanady, ZUSTAVAJI DODNES, PROTIUSTAVNE! BEZ SVEHO CESKEHO OBCANSTVI, bez prava doresit sve zakonne restituce soukromeho majetku zabaveneho jak nacisty nebo komunisty, a od roku 1993 je jim protipravne braneno v zakladnim pravu VOLIT V CESKYCH VOLBACH, jestlize se v dobe voleb zdrzuji v zahranici....

    KLUB CESKOSLOVENSKE KULTURY a jeho clenove, nekteri jiz zemreli se statutem "CIZINCU" ve sve VLASTNI zemi! nepokladaji toto neuveritelne chovani ceskych vlad od roku 1993 vuci sobe (Polsko i Madarsko uznavaji dvoji obcanstvi pro sve obcany zcela bezne!) za pouhy ostudny nevdek vuci nevinne mensine cestnych, charakternich, patriotickych Cechu a Cechoslovaku; pohlizeji na toto chovani jako na MEZINARODNI ZLOCIN (nasilne zadrzovani identity) a trestnou OBSTRUKCI SPRAVEDLNOSTI. Jsou presvedceni, ze v klimatu arbitrarne vyclenovanych "nekterych" vuci jinym a v klimatu neustavajici, do oci bijici NESPRAVEDLNOSTI vuci "nekterym", prava, ryzi, SVOBODNA, DEMOKRATICKA, NEZAVISLA K U L T U R A - nemuze prezit, vpravde, nemuze vubec EXISTOVAT.....

    Z techto duvodu, a s velkym smutkem, prinuceni okolnostmi z dosahu naseho vlivu (pokusili jsme se tuto situaci zmenit, ale neuspeli jsme), jsme se rozhodli rozpustit nas DOMOV v zahranici, KLUB CESKOSLOVENSKE KULTURY V LOS ANGELES, 31. prosince 1999. Vykonana prace, uspechy, vliv na ceskou kulturu a na ceskou exilovou komunitu v USA, ktere po sobe KCK-LA zanechava, budou, bezpochyby, zaznamenany a oceneny jinymi, v pristich casech.

    Nyni jen, naposled, D E K U J E M E! a  G O D B L E S S ! vsem vam, kdo jste sli s nami po dobu dlouhych dvacetisedmi let, cestou snazeni, obeti a neplacene S L U Z B Y ceske kulture... Sklanime se pred temi, kdo uz nejsou mezi nami... Jejich prinos a obeti nebudou nikdy zapomenuty... Tem z vas, kdo, stejne jako my, jsou zarmouceni timto necekanym zanikem, opakujeme slova jednoho z nejvetsich ceskych basniku naseho casu, dnes jiz zemreleho IVANA DIVISE. Ivan Divis, usty Kristovymi, nabada posluchace v basni "MODLITBA UMELCE": " Ja, Kristus, prvni mezi vami predstihem nadeje a posledni mezi vami troskou tela, slibuji, a dodrzim to! ze dokonam vse co jste nedokoncili, co jste nedososili... Vyzvednu vas, nad vsechna pro a nad vsechna proti.... A ve vaze jasu podrzim, uz mimo vsechen cas......." (citovano z pameti, JF).

    Jiřina Fuchsová

    neplacená, výkonná sekretářka KČK (1973 - 1999)

    "PRAVDA VITEZI!" Motto na ceske prezidentske vlajce.

    (Preklad z anglickeho originalu)


    Jak to bylo s bratry Mašíny

    Martin Vadas

    Vážený pan
    Petr Šabata, šéfredaktor MFDnes
    Na vědomí: Jan Čulík, Britské listy, ČTK
    Praha, 2000-08-22

    Věc: Dopisy čtenářů v MFDnes 2000-08-19

    Vážený pane šéfredaktore,

    je hezké, když Váš list se snaží o kontakt se svými čtenáři a otiskuje bez uvedení na pravou míru (např. redakční poznámkou) tzv. názory čtenářů, které užívají argumentace bez opory o fakta, jako se Vám to povedlo 19. srpna 2000. Nevím, zda signatura Z.Černý z České Třebové je značkou některého z Vašich redaktorů, nebo zda se za ní skrývá autentický čtenář-autor. Podstatné však je, že uveřejněním jeho textu se Váš list dopouští medvědích služeb věcné diskusi o existenci a vůbec potřebě hrdinů a hrdinství v tomto zdevastovaném národě.

    MFDnes 2000-08-19

    Mašínové pro mne hrdiny nejsou

    názory čtenářů

    Dlouho jsem přemýšlel o tom, co dělá z bratrů Mašínů hrdiny v očích některých našich spoluobčanů. Mašínové mají na svědomí lidské životy, cestu na Západ si prostříleli srabským a bezohledným způsobem. Hrdinové vypadají jinak! Z těch, kdo opustili republiku v době totality, například ti, kteří zrealizovali svůj originální plán a nikomu nepokřivili ani vlásek. Je znám případ přeletu hranic na jakémsi "vírníku" z trabanta, útěk přejezdem po drátech vysokého napětí, přeplaváním Dunaje apod.

    Z. Černý, Č. Třebová

    Můžeme jen litovat, že pan Černý podepsaný pod názorem čtenáře v MFDnes 2000-08-19 nepřemýšlel ještě déle, než uvádí v úvodu svého dopisu. Tragická smrt člověka je jistě nešťastná věc, ale nevím proč pan Černý zatěžuje svědomí bratří Mašínů odpovědností za zmařené lidské životy. Nebyli to náhodou představitelé Komunistické strany Československa a jejich pomahači, kteří rozpoutali v Československu v roce 1948 a dalších letech třídní teror, justiční vraždy, koncentrační tábory pro nepohodlné, snažili se vymazat z historie skutečné vlastence účastníky odboje proti nacistické okupaci, vykradli a poté obehnali Československou republiku ostnatým drátem? Mašínové jen reagovali na komunisty nastolenou situaci.

    Bylo tragickým osobním rozhodnutím strážmistra Honzátka, strážmistra Kašíka i tzv. "pokladníka" Rošického, že se rozhodli údajné vymoženosti zločinného režimu - první dva policisté dokonce pod přísahou - se zbraní v ruce bránit. Příslušníci SNB v komunismu přísahali, že za vymoženosti dělnické třídy nasadí i život. Dozvíme-li se o jejich příběhu více, zjistíme, že se jedná o tragické oběti, pod sociálním tlakem se dali ke komunistické policii. Strážmistr Kašík býval koželuhem. Když však komunisté koželužnu "znárodnili" = ukradli, kvalifikovaný Kašík nemohl se déle dívat, jak komunisté v koželužně barbarsky hospodaří a odešel ke komunistické policii. Po rekvalifikaci si na svoji třináctou noc u policie vyměnil službu s kolegou. Na Mašíny, kteří si na stanici SNB v Chlumci přišli pro zbraně, vytáhl pistoli - to se mu stalo osudným. Tito komunističtí policisté jsou tragickými oběťmi svých chlebodárců - postavili se na stranu zločinného režimu - komunistického státu.

    Podobné riziko na sebe vzali i čeští četníci za nacistické okupace střežící koncentrační tábory mj. i pro Romy. Ti také přijali riziko - za úplatu.

    Píše-li pan Černý: " . . .cestu na Západ si prostříleli srabským a bezohledným způsobem. . . , pak na postavení se proti nezměrné přesile neshledávám nic "srabského". Pan Černý zapomněl uvést, že na území NDR, kde a nikde jinde lze skutečně hovořit o "prostřílení se na Západ. . .", bylo proti pěti a později třem vyčerpaným mužům vysláno 25 000 východoněmeckých ozbrojenců a příslušníků Rudé armády. Kdyby pan Černý z Č.Třebové byl někdy v životě schopen postavit se proti takové evidentní přesile, nazýval by dnes svoji odvahu "srabstvím"?

    Jak se slučuje Černého lehce vyslovené "srabství" s vyznamenáním za chrabrost, které bratři Mašínové převzali z rukou presidenta Dr. Edvarda Beneše za odbojovou činnost za okupace? Jak bojoval proti okupantům pan Černý?

    Nazývá-li pan Černý způsob boje členů odbojové skupiny bratří Mašínů bezohledným, pak je třeba připomenout způsoby a prostředky, které používali jejich protivníci - komunisté, vyšetřovatelé, milicionáři, soudci, bachaři, politruci a další na počátku padesátých let. Naštěstí se někteří při těchto bestiálních představeních i nafilmovali a svoji činnost i jinak zdokumentovali, takže dnes i pan Černý se může dlouze zamýšlet nad "korektním" postupem soudců Dr. Milady Horákové, ušlechtilými gesty pánů Gottwaldů, Urválků, Vítků, Reicinů, Grebeníčků, Vlačihů, Slánských a dalších, kteří opírali svoji moc nejen o bodáky řadových pěšáků, ale i sovětské poradce a místodržící. Byli to oni, kdo první sáhli ke dnes těžko představitelným prostředkům boje. Byli to oni, kdo vyhlásili válku: Kdo není s námi, je proti nám. . . Není náhodou, že průpravu v bojových situacích získal Ctirad Mašín právě v kurzu, který vedl bývalý partyzán - komunista. . .

    Jakou "nebezohlednou obranu" proti mířící nabité pistoli v ruce tzv. pokladníka by si představoval "dlouze přemýšlející" pan Černý, čtenář MFDnes, ocitl-li by se v pozici ohrožení života Josefa Mašína, který v rozhodném okamžiku stál proti ústí nabité zbraně bezbranný - s holýma rukama?

    Jaké prostředky v boji proti komunistické mašinérii a jejím vykonavatelům jsou "přiměřené"? Jaké prostředky používal v boji proti komunistickému zločinnému režimu pan Černý? Jak se pan čtenář Černý zasloužil o pád komunistického režimu? Jak ohleduplně koncipovali svoji cestu ke svobodě pan Černý a další Vaši čtenáři?

    Zaregistroval pan Černý, že právo na odboj bylo součástí československého právního řádu od roku 1948, kdy tehdejší vláda přistoupila k Deklaraci lidských práv ON.

    Mám za to, že pan Černý z Č.Třebové, existuje-li vůbec, nepřemýšlel dostatečně dlouho.


    K Vaší zprávě převzaté ze servisu ČTK:

    MFDnes 2000-08-17

    Petice za Mašíny se šíří e-mailem

    krátce

    P r a h a - Zatím jen elektronickou poštou je šířena Petice za projevení úcty členům odbojové skupiny bratří Mašínů, která je adresována prezidentu republiky Václavu Havlovi a oběma předsedům parlamentních komor. Autoři v ní žádají, aby byla definitivně uzavřena kauza Josefa a Ctirada Mašínových a aby jejich jména byla očištěna. Klasické petiční podpisové archy budou podle jednoho z iniciátorů, pedagoga FAMU Martina Vadase, k dispozici v říjnu. (Hanzalová - ČTK)

    Dovoluji si upřesnit, že "klasické" podpisové archy pomalu přicházejí na adresu prvních signatářů. K petici za úctu členům odbojové skupiny bratří Mašínů prvních sedmi signatářů (Martin Vadas, pedagog FAMU, Pavel Pobříslo, ekonom akciové společnosti, Kristina Vlachová, nezávislá režisérka, Monika Vadasová - Elšíková, spisovatelka, režisérka a vydavatelka, Jiří Karban, novinář, Jiří Buřič, soukromý podnikatel, Anna Pobříslová, důchodkyně,) se k 21. 8. 2000 připojili mj.:

    Bedřich Karel, David Špaček, Valentina Svobodová, Hana Palcová, redaktorka ČT, do r. 1995 redaktorka Hlasu Ameriky, Lukáš Špaček, Miloslav Špaček, Jiřina Špačková, Jan Rejžek, publicista, Jan Kraus, herec, dramatický autor a moderátor, Ivan Biel, pedagog, vedoucí oboru dokumentárních filmů LIFS v Londýně, Viktor Dobal, bývalý poslanec, Dušan Stuchlík, Pavel Mašín, redaktor worldonline, Barunka Elšíková, důchodkyně, Břetislav Rychlík, herec, režisér a damaturg ČT, Vlasta Vadasová, důchodkyně, JUDr. Martin Štumpf, Petr Štěpánek a další.

    K 22. 8. 2000 se k petici připojili mj.: Jan Beneš, spisovatel, Šárka Benešová, výtvarnice, Vladimír Hučín, státní zaměstananec, Anna Hučínová, učitelka v důchodu, Jana Hučínová, střihačka, Michaela Hučínová, studentka, svob. Jan Zlámal, voják ZS, Jana Zemková, redaktorka, František Zemek, kameraman, JUDr.Jitka Palacká, notář, Linda Palacká, studentka, Květa Hanková, důchodkyně, František Přeslička, předseda OP KPV ČR Přerov, František Adamík, Petr Částečka, státní zaměstnanec, František Cigánek, Ivan Novák, Daniel Masařík, František Barbořík, Vladimír Masařík, Milada Masaříková, Libuše Hanzalová a další.

    S pozdravem

    Martin Vadas

    Kompletní znění petice je v Britských listech zde.


    Spolana poskytuje neúplné informace o znečištění - jen podle českých zákonů

    Děti Země

    Ing. Jaroslav Strop, predseda predstavenstva a generalni reditel Spolany Neratovice rika : "Obcan se musi spokojit s informacemi, ke kterym ma pristup dle platnych zakonu, podle nich se ridime"

    Castecnym uspechem skoncila zadost Deti Zeme z letosniho cervence, kterou zadali informace o vybranych chemickych latkach, ktere se vyskytuji ve Spolane. Castecnym proto, ze provozovatel zaslal prehled vsech latek, ktere Spolana vypustila v letech 1998 a 1999 do ovzdusi, v odpadnich vodach ci zlikvidovala jako odpad. Neuspesne proto, ze takovyto prehled, ktery bychom jinak museli shanet po nekolika uradech, neni uplny. Neobsahuje napr. emise dioxinu a podobnych latek. Neuspechem take proto, ze jsme podle standardu OECD zadali o jiny prehled, nez je dan soucasnou legislativou a ktery by mel byt pristupny po schvaleni zakona o integrovanem registru znecisteni (vice znamem jako PRTR). Proto budeme zadat Spolanu o doplneni.

    "Chceme mit pristup k informacim, jako je v jinych vyspelych zemich", rekl Jindrich Petrlik, predseda Deti Zeme, ktery tento projekt v Cechach koordinuje. "Myslime si, ze kdyz se Spolana verejne hlasi k odpovednosti za svuj provoz (Responsible Care), mela by poskytovat informaci vice, nejen ke kterym je nucena zakony", dodal Milan Havel, vedouci toxicke a odpadove sekce, ktery je bohuzel na takovyto pristup od podniku zvykly. Pristup Spolany a rychlost odpovedi je navic lepsi prumer mezi nasimi podniky. Chapeme, ze o emisich nekterych latek se zatim nedozvime a ze to stoji penize. Nemyslime si ale, ze to opravňuje podniky, nas takto odbyt. Navic je znamo, ze PRTR vede nejen ke snizeni zatizeni zivotniho prostredi, ale ze na nem ziskaji i samotne podniky. Doufame, ze Ministerstvo zivotniho prostredi jiz prestane vahat s jeho prijetim.

    Dalsi informace lze nalezt na internetu: http://www.ecn.cz/PRTR.


    Víte, co je to PRTR ?

    PRTR (= Pollution Release and Transfer Register) znamena registr uniku a prenosu znecisťujicich latek. Jde o databazovou evidenci rocnich mnozstvi toxickych latek unikajicich z prumyslu do zivotniho prostredi. Firmy pouzivajici stanovene chemikalie vyplňuji kazdorocne jednoduchy tzv. ohlasovaci formular pro kazdou sledovanou latku. Hlaseni obsahuje zakladni identifikacni informace o zdroji uniku (jmeno podniku, adresa, typ ekonomicke cinnosti), o znecisťujici latce (cislo CAS) a o rocni mnozstvi latky, ktere uniklo do ovzdusi, vody nebo se stalo soucasti pevneho odpadu. Ohlasovatel musi tez udat presne umisteni vyrobniho zarizeni, coz vytvari predpoklady pro pripadnou analyzu zateze uzemi a hodnoceni rizik v dane lokalite.

    Prakticky veskere informace obsazene v registru jsou pak komukoli bezplatne dostupne. Podle zahranicnich zkusenosti jsou data shromazdena prostrednictvim PRTR vyuzivana vladou, prumyslem i ostatni verejnosti. Castymi uzivateli informaci z PRTR jsou napr. novinari, zdravotnici, obcanske iniciativy, odborari atd. Ze zahranicnich zkusenosti (napr. USA, Kanada, Mexiko, Holandsko, Velke Britanie) vyplyva, ze vycet pouziti dat z PRTR je velmi siroky. Mezi nejcastejsi patri napr.: havarijni planovani, epidemiologicke studie, zavadeni cistejsich technologii, porovnavani podobnych vyrobnich zarizeni, vyjednani obcanu s prumyslem, priprava legislativy, predinvesticni analyzy, pruzkumy trhu, prevence znecisteni a snizovani produkce odpadu atd.


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|