Na počátku neměla církev nic.
Kardinál Vlk jednou v tisku k peripetii majetku církve v dějinách řekl asi toto:
Experti na historii Unverzity Karlovy jsou odborníci, ale nejsou experti...
Nevím sice co mu řekli, ale vím, že se to kardinálovi nelíbilo.
Cicero žádal " Ne quid falsi dicere audeat, ne quid veri dicere non audeat", dnes se všichni politici pro větší srozumitelnost pro lid zapřísahají "PADNI, KOMU PADNI". Ke kterémuž rozhodnutí však potřebují odbornou EXPERTIZU, nejlépe pak z některé univerzity.
Papež Eugen II. (r.826) uznal instituci vlastnických kostelů. Velkostatkáři sice směli nakládat s kostely jako ze svým majetkem, kostel však musel sloužit svému účelu a jeho dotace musela být zachována. Za to pak duši jejich poddaných udržoval v bázni. Propůjčit kostel nevolníkovi bylo zakázáno. Biskup se musel dohodnout s vlastníkem když instaloval kněze. Karel Veliký obdařil pak církevní jmění tzv. imunitami, a pro svůj dohled ustanovil fojta. Synoda v Pavii (r. 850) pak ale nařídila aby desátky byly odváděny přímo biskupovi a když ne, tak se kostel majiteli zbourá. Ani dlouhý boj o investituru zakončený wormským konkordátem v r. 1122 nepřinesl nic, jen nahnul spojité nádoby středověku, a při o to, jestli je "beneficium" dobrodiní, nebo léno.
Když už nebylo v Evropě skoro co dělit přišly křížové výpravy.
200 let touhy po moci a majetku. Skončilo to špatně, až na pár misií věřících uprostřed bezvěrců, někdy tolerovaných často pobitých, nejčastěji však konvertovaných. Protože se nedařilo nikomu v ničem a nebylo už z čeho brát vyhlásil r.1300 Bonifác VIII. tzv.jubileum (za zlato odpustím všechno všem) a povzbuzen zájmem věřících o ně pak bulu "Unam sanctum", čímž chtěl jednou provždy s majetkem světské moci skoncovat.
Vyřknout veřejně tuto centrální myšlenku církve byla chyba a vysoký klérus si to uvědomoval, proto nadešla doba koncilů jako korekce dalších Petrových nástupců, kteří už byli jen unum inter pares. Tento trvalý parlament papežové zprvu odmítali, ale brzy zjistili, že je lépe s ním vycházet, než být utopeni v Tibeře. Pro koordinaci začínající celoevropské politiky církve byl také nejlepším řešením. A zrovna v době kdy se zdálo, že majetek a moc nad celou Evropou leží církvi u nohou, přibil sekyrou na vrata wittenberského kostela nějaký Luther 95 tezí, prohlásil se za protestanta, - čímž z ostatních nadělal katolíky.
Toho využili Turci, přitlačili na Karla V. a tolerance byla tady. A to o co církev léta usilovala tedy "Cuius regio, eius et religio", náhle zhořklo, Váš Ferdinand !.
Co je nové je vzrušující, a tak se odkládané reformy změnily v reformy reálné, jako už tolikrát v historii. Ztráty majetku a vlivu církve byly obrovské, na přímý střet se nedalo pomyslet, a tak nastoupily intriky. To uměli Španělé a Italové dobře, ale do války jich bylo málo. Někde se začít musí, tak byli do Čech povoláni jezuité a zavedena cenzura. Mezitím pryč s kompaktáty, sem s konfesí, Váš Rudolf !( Matyáš je vůl a tady se směju já).
Tak nastala doba žoldnéřů, ti ovšem potřebují platit (sv. Ludvík by se v hrobě obrátil). Soudný člověk tušil, že teď to bude bolet. Čechy jako šachovnice - vedle políčka protestantského políčko katolické a všichni mají někde v cizině švagra. Teď už nešlo o víru, teď šlo o majetek a to všem. Čeští páni šetřili na žoldu v nepravou chvíli, katolíci vsadili vše na jednu kartu (za pomoci stříbra z kolonií) a tak benátští s řevem "Pana Maria naše" podřezali málo placené Švédy, aby pak mrtvé i živé společně okradly pražské děvky. Židé prodali vítězům černé sukno na lešení na staroměstském náměstí a jihoevropská vendeta mohla začít.
A opět cuis regio, illius religio, Váš Ferdinand II !.
30 let se pak majetek v celé Evropě dělil metodou urvi co můžeš, až už nebyl kdo by zasel obilí. 1648 se řeklo, že bude v Evropě platit status quo z r.1624, (rekatolizaci do hrdel a statků měla provést vláda, - církev jen v expertní komisi), papež Inocenc X. proti tomu protestoval, ale všichni na něj kašlali, protože měli už války plné zuby. Emigranti zůstali kde byli a jejich majetek tady, (z čehož se stal na 350 let precedens). Expertní komise se v r. 1630 císaři zavázala, že víc polností po něm už nechce (rolníky stejně vybil mor), ale z každé bečky soli v Čechách chce 15 krejcarů. Tzv. solná pokladna.
Solit musí i tajní protestanti.
Karel VI. pak už slíbil církvi i modré z nebe, třebaže ho nepotřebovala. Už nebylo v Čechách co by církvi nepatřilo.
Triumf je vrchol.
Voltaire a Rousseau to viděli jinak, natož potom Talleyrand. Muselo se kousek pod vrchol, neboť panovníkovi by už nezbylo nic, tak Marie Terezie zrušila jezuity "Regierung zu Dritt" a syn mikulovského rabína Sonnenfels se stal ministrem financí. Josef II. přál osvícenecké štěstí VŠEM a když se jako obvykle nedostavovalo, chtěl je zajistit pomocí 6.200 zákonů a nařízení. Na štěstí VŠECH je však potřeba hodně peněz a tak zrušil většinu klášterů a jeho duchovní dvorská komise nařídila pohřbívat z úsporných důvodů v pytlích místo v rakvi.
Čeho je moc toho je příliš.
A tak zřídil rychle kolem Vídně 36 nových farností s kostely a faráře platil za vedení matriky, jako prevenci proti tomu, aby neskončil v Dunaji. Třikrát fuj Francii r.1789 jako připomínka toho, kam to vede když se věci přeženou. Když padl levý břeh Rýna Francouzům německá světská šlechta se odškodnila na církevním. Války něco stojí.
A tak se pravda měli všichni rádi, Váš Bonaparte.! Ať žije. Piovi VII. se to nelíbí, ale nakonec udělá z konzula císaře, za to se mu pragmatik Napoleon odvděčí konkordátem. Pak někomu věř. Pro těžce vydobytý majetek církve rána za ranou.
Tak si Řím řekne, že to už se nesmí opakovat.
Kapitalismus je jiné kafe. To pochopila i církev, přišla sice o pozemky, ale naštěstí v době, kdy ztrácely cenu. Za nových okolností se její struktura přestavěla a lze říci, že měla větší obrat i zisky, škody 19. století byly tedy eliminovány. Fašista Mussolini a kardinál Gasparri podepsali konkordát. Fašismus je ještě černější káva. Papež dostal 2 miliardy lir za utrpěné ztráty církve a pak marně volal Boha "Dissipia gentes, quae bella volunt" (rozptyl národy, které chtějí válku), místo toho další konkordát s Německem a odvolání zákazu vstupu katolíků do NSDAP.
Na obzoru ateismus, Váš Stalin !. 1945.
Kromě prohrané války je nejstrašnější válka vyhraná. V půlce Evropy přišla církev o všechno. 1000 let byla všechna snaha k ničemu. Trošku to bolí, ale zkusit se to může znovu ekumenicky. Pastýř chce mít v ovčinci klid (Irsko vyřešíme později).
1989. Jen tak se dá nabrat dech.
Za 10 let je ovšem potřeba mít hmatatelný úspěch.
Původně se myslelo, že věřících je v Čechách víc.
K čemuž jsou ovšem potřeba zase komise a expertizy.
A tak ... mistři, magistři a experti z alma mater Carolinas budou asi opět požádáni.
Někdy za svou expertizu neopatrně uhořeli v Kostnici, jindy jim byl tahán jazyk týlem na Staroměstském náměstí (jako tomu nešťastnému anatomovi J.J.), někdy jen pokáráni primasem a někteří, aby tomu předešli dali nám sbohem na Růžovém paloučku (na poslední z vlasti krok) cestou do Nedrlantu..
Někteří to přežili jako mistr Campanus, který odpověděl na Keplerovu otázku co zbude staroslavné UNIVERSITĚ, (když Habsburk zrušil po Bílé Hoře filosofii, astronomii, anatomii a právo) : " No přece teologie kolego"....
P.S.
Možná, že stejně jako dávní církevní inkvizitoři, by bylo nasnadě se poradit místo s objektivními historiky znovu s tzv. "bon viri" (dobrými muži), nebo "periti" (znalci).
a mimo jiné :
Jedno z desatera přikázání deklaruje dogma s imperativem a patosem hodným všech začátků nových civilizací (nebo alespoň nových společenských systémů) - NEPOKRADEŠ. Kdo se rozhodl chodit v sandálech, říze a s poutnickou holí pro toho je všechen majetek POKUŠENÍM, kdo se rozhodne, že schůzovní místnosti filiálek jeho koncernu v každé vesnici budou mít cenu jedné desetiny (rozuměj desátku) majetku všech lidí pro které se jejich schůze pořádají ten musí vydělávat.
Tak se v šerém středověku rozhodla církev.
Neměla na vybranou musela bránit a šířit křesťanství a to něco stálo.
Na počátku ovšem neměla církev nic - na konci ovšem ano.
Jaroslav Pour
