Poslanec Mlynář a konec monopolu Telekomu
Miloš Štěpánek
Před pár týdny jsem ve výzvě k
"diskusi o kvalitě diskuse" použil výraz
"rezultativnost" a v zápětí na výzvu pana Peciny upřesnil, že
při jejím zachovávání by různé názory neměly
zůstávat bez ohlasu, míjet se na různých rovinách, ale
směřovat k závěrům, byť alternativním. Věřím,
že právě Internet představuje prostředek, jak toho
dosáhnout, pokud se ho (občanská) společnost k tomu
naučí používat. Počet různých debatních okruhů
spíše narůstá a tím narůstá názorová entropie, zatím
co růst opačně působící pozitivní informace
přinejmenším zaostává.
Všeobecné stížnosti a lamentace ovšem náprava
nepřinesou. I když horuji pro práci na obecnějších
pravidlech a metodách zkvalitnění diskusí, soudím, že je
žádoucí současně prakticky zkoušet propojovat diskrepantní
názory, které se zatím minuly. Tu je jeden konkrétní
případ.
V Nedělní partii 23. 7 2000 poslanec Vladimír
Mlynář s lehkou samozřejmostí opakoval rozšířené
tvrzení, jak je škodlivé prodloužení monopolu Telekomu. Ve
skutečnosti má slovo monopol alespoň dva významy. A ten
administrativní monopol se od příštího roku opravdu ruší
(poměrně snadno, škrtnutími pera). Rozbití monopolu
faktického (kviz Microsoft Billa Gatese), přirozeného bude
ještě tvrdý oříšek.
Začátkem května jsem si sestavil neumělý náčrtek
toho, co souvisí s řešením důsledků existence monopolu
"přirozeného" a nadstandardních služeb (volby operátora a
zachování čísla při jeho změně). Povrchní
přeskakování a přehlížení reálných překážek či
dokonce jejich zastírání nemůže ničemu dobrému
posloužit. Ohlas byl zatím nulový. Vyložit karty na stůl se
patrně nehodí ani dosavadnímu "monopolistovi", ale ani jeho (i
vzájemným) konkurentům. Když se položené otázky
nezodpovídají a každý zůstává "zabetonován" na
svých výchozích (oboustranně zamlžených) pozicích, není
to pro ujasňování názorů veřejnosti přínosné.
Soudím, že postupnému dílčímu vyjasňování
názorů bychom měli věnovat alespoň s takovou energií,
s jakou BL na konkrétních případech probojovávají
třeba zákon o svobodě informací (např. dolováním
stanoviska k modré knížce ministra Březiny).
Miloš Štěpánek