Agónie V pravé poledne
Miloš Štěpánek
K pořadu jsem se vyjadřoval jak před
ohlášenou smrti tak po vyvěšení
parte. Protože nyní přestal být sám žhavým
problémem, myslím že jeho vivisekce už teď umožňuje
několik dílčích závěrů k "debatám politiků"
"an sich"
- Zkušený rozhlasový moderátor Zelenka již měl čas se
před kamerou otrkat, takže je přímo hmatatelné, že
s určitými "vrozenými"nedostatky formátu se nemůže
vypořádat ani sebezkušenější ataman. Jeho znalost tématu a
umění kladenými otázkami pohotově inspirovat diskutéry
směrem k novému poznání je pro jakýkoliv diskusní
pořad neocenitelná. Lpění na předpřipravených dotazech
scénáře vyvolává suchopár a machu.
- Obě části pořadu V pravé poledne 23. 7. 2000
především jasně potvrdily, že politici do role televizních
komentátorů prostě nepatří. (Byli to pánové Ruml a
Zdražil k tématu volebního zákona jakož i Fencl a jeho
stín z ODS ke katastrofálnímu suchu). Čím výše jsou
postavení, tím hůře. Nedělní partie (Mlynář a
Březina) potvrdila, že ani nižší věk a kratší stáž
nepomáhají.
- Druhá (zemědělská) polovina pořadu dále prokázala,
že úspěch očividně fatálně souvisí s analytickým
zázemím. To by mělo vyprodukovat jak výstižný úvod do
problémů i návrhů jeho řešení, tak podklad pro aktivní
působení moderátora.
Nevím zda je právě tato trojice závěrů nesporná,
ovšem pochopitelně zdaleka ne originální. Z hlediska
resultativnosti společenského diskurzu vzniká otázka co dál.
Potřebná jsou nápravná opatření , která ovšem nejsou
v kompetenci diskutujících novinářů a intelektuálů.
Jejich odklady jsou škodlivé nejen pro věc samu, ale brání
objasňování a pak i řešení otázek dalších. Jako
vyústění se nabízí poznatek, že omílání stejných
argumentů je nudné, ale patrně nezbytné, dokud "stálá
krůpěj kámen neprorazí". Je ovšem na redakcích, aby
dokázaly na repetitivnost poukazovat a pozornost společnosti
soustřeďovat k prioritním otázkám a jejich řešení.
Sledujme, že politici nemusejí mít nutně právě tento
zájem.
Nelze pominout, že za názory se stojí často zájmy
společenských sil (což není radno redukovat na lobbying)
jejichž soutěž je obsahem skutečné politiky. Ta bývá na
škodu věci směšována s partajně-politikářskými
půtkami. Pamatujme vždy na synonymum: politika = správa věcí
veřejných, která zákonitě probíhá pod vlivem různě
silných socio-demografických vrstev. Vědomé ujasňování
metod a procedur by mělo maximálně přispívat ke korektnosti i
těch nejméně formálních diskusí.