![]() |
Blitzkrieg nebo do třetice všeho dobrého?(Miniinterview premiéra Zemana v Událostech ČT 20/7/2000.)Ivan SosnaPár dnů po úspěšném vystoupení v "21" předstoupil premiér Zeman před kamery ČT opět, tentokrát v krátkém sedmiminutovém interview při příležitosti poločasu vlády sociální demokracie. Tentokrát ale váhám, zda za tento "blitzkrieg" vůbec někoho hodnotit a zda lze bez ukřivdění konstatovat, že pan premiér si do třetice všeho dobrého pošmákl na dalších dvou redaktorech (Marek Vítek a Jiří Schmarcz).Sedm minut na tak význačné téma považuji za nešťastné řešení. Během tak krátké chvíle může padnout jen pár otázek a odpovědí a prakticky se nelze dostávat pod kůži. Ukázalo se to i tentokrát: na sice vtipný, ale v podstatě demagogický citát z Čapka nebyla šance reagovat a výsledný dojem z této premiérovy odpovědi byl "ten je zase utřel". Oba redaktoři, vědomí si toho, že by svými otázkami neměli jen servilně nahrávat na odpovědi, že by měli být dostatečně důrazní a asertivní a navíc i obstát, se snažili o přiměřeně "provokující" dotazy. Každé takové výzvy se ale premiér zhostil dobře vypointovaným protiargumentem, na který už nebyla šance dále reagovat. Připočtu-li Vítkův hlasový handicap a televizně nezkušený projev Schmarczův, vychází i tento rozhovor na body pro Zemana. Téma dvou let současné vlády si jistě zasluhuje důstojný dostatek času a prostoru. Doufejme, že takový pořad v brzké době uvidíme. Aby nevznikla mýlka: nejde samozřejmě o to, kdo koho zastínil, přetrumfl nebo ztrapnil. Jako podstatné vidím dva momenty: za prvé to, jak funguje ČT a jak plní svou funkci veřejnoprávního média, a za druhé roli médií jako onoho příslovečného hlídacího psa demokracie. Nechci zbytečně opakovat to, co v BL již vícekráte napsali mnozí a povolanější. Chybí novinářská osobnost, jež by třeba pro Miloše Zemana byla partnerem. V současné době se sice jako gurmán na vyhlášenou restauraci těší, že si zase dá nějakého redaktůrka k obědu (= k diskusi), jsem ale přesvědčen, že jako sugestivní a kvalitní diskutér vlastně touží po někom, kdo by mu byl důstojným partnerem, chcete-li, soupeřem. Řekl bych, že jeho opakované výroky o nekompetentních hloupých atd. žurnalistech jsou vlastně voláním po opaku, výzvou, aby se mu někdo rovnocenný postavil. Je smutné a zároveň podivné, že tady ani za deset let takoví nejsou. Proč ne? Skončili jako mluvčí? Nechali se unést rychlou slávou, založenou známostí z obrazovky, ne však tvrdou prací? Nebo prostě nefunguje rešeršní zázemí, bez kterého je sebevětší génius poloviční? Jeden příklad: až příliš často se stává, že politik novináře usadí slovy "kdybyste si pořádně přečetl...". Redaktor zahanbeně mlčí či koktá, místo aby věcně kontroval. Dovedete si představit, jak by zareagoval nepopulární komunistický poslanec Ransdorf? Z hlavy by vysypal několika dalších protivníkových výroků i s přesnými daty a hromadou čísel na desetiny procent. Nemějme ho rádi, ale z jeho perfektní teoretické připravenosti by si mohl vzít příklad každý. V tomto tedy zatím ČT příliš nefunguje. Redaktoři, vhození do vody ovládané dravým Zemanem, se pak - ne zcela vlastní vinou - stávají snadnou obětí jak premiéra, tak i nejrůznějších píšících kritiků (viz např. zde). Opravdu nejde jen o průběh rozhovorů. Vedle zmíněného fungování ČT vidím ještě nepříjemný dopad obecnější. "Prohry" v diskusích s politiky přispívají k nezdravému klimatu mediálnímu i společenskému. Zeman to dělá opravdu dobře: zcela jasně a cíleně se profiluje jako úspěšný "redaktorožrout", jehož se už dnes jistě skoro každý obává a s nímž za chvíli už nikdo nebude chtít diskutovat. (A to byli tentokrát na těch sedm minut nasazeni dva najednou!) Jak jsem už uvedl posledně, ostatní politici se rádi a nadšeně nechají inspirovat. Stanou se stranou ofenzivní a budou zatlačovat televizi a média vůbec do defenzívy? O jejich snahách prosadit v nich svůj vliv se všeobecně ví. Děje-li se tak v nevyzrálé české demokracii, je to obzvláště na pováženou. Moc je veliké pokušení a lákadlo. Nezávislost médií, občanů a demokracii vůbec, tyto křehké květinky, je třeba hájit a chránit. To bych však už jen opakoval myšlenky, které nejenom v BL zazněly už mnohokrát. Jedno krátké interview s premiérem samozřejmě demokracii neboří, i ono ale spoluvytváří nerovnovážnou situaci, v níž kontrolní mechanismy sedmé velmoci kulhají. Kdyby neměl tak nešťastný původ, použil bych i já jednoho citátu: Lidé, bděte!*
Ivan Sosna21/7/2000 *(Pro mladé a komunistickým Československem nepoznamenané: Julius Fučík, Reportáž psaná na oprátce.)
|
![]() |