Kdy budou souložit politikové na obrazovce v přímém přenosu?
Kdo se stane prvním českým politikem, souložícím v přímém přenosu?
Ano, fuj, až zbytečně provokativní a nechutná otázka. Nekladu ji však ze
senzacechtivosti nebo nadrženosti, ale čistě jako občasný televizní divák,
sledující evergreen naší obrazovky - mediální exhibice politiků.
Politiky různě pravo- i levotočivé, mladé i starší, láká televize jak lampa
noční můru. Pozoruhodné je, že se stále ještě nevytvořila standardní
politická kultura a mediální prostředí, které velí politikům, aby se
zabývali politikou, a brání jim, aby si pravidelně čechrali peříčka v
několika diskusních pořadech a navíc s vděčností druhořadého komika
šaškovali ve formátech tzv. zábavních.
Ačkoliv svého času už i periodika méně kritická než BL na tento jev
poukázala a zmínila přitom třeba dechovkové "umcacá, umcacá" exministryně
Vlasty Parkanové nebo Ivana Langra, rozebírajícího v Peříčku své orgasmy,
řady rádobybavičů zřejmě neřídnou. Nový pořad TV Prima Další, prosím!,
mimochodem prý už hezky do zásoby předtočený, ukázal při své premiéře 29.
června, že lákadlo televizní popularity (ergo známosti, ergo popularity
politické, odrážející se v pravidelných hitparádách obliby) dokáže zbavit
soudnosti i osoby jinak docela inteligentní.
Staník Gross, stále ještě bejby naší politické scény, snaživě se pitvořící
ve scénce "jak bych ukončil vztah se svou těhotnou milenkou" - jak
roztomilé! Že jsou politici lidé z masa a krve a "jedni z nás", to bylo
zajímavé a snad i potřebné předvádět v roce devadesát, aby se překonal image
sádelnatých komunistických papalášů.
Od té doby jsme ale už ale zažili tolik
hřešících poslanců a politiků vůbec, že snad žádné další důkazy jejich
normálnosti nepotřebujeme.
Potřebujeme ale, aby za naše peníze daňových
poplatníků dělali svou práci a naplňovali své programy. Tím nemyslím, že by
jim jeden takový televizní meloušek ubral nějaký podstatný čas na
poslancování nebo ministrování, zato na určité věrohodnosti a - snad
nemoderní a poněkud starosvětské - serioznosti.
Petra Novotného si v
televizi pustím jako baviče (já osobně tedy určitě ne, ale rozumíme si),
Stanislava Grosse si platím jako ministra. Sociologové dávno popsali nejenom
fakt, že žít znamená zaujímat různé role, ale i mechanismy jejich fungování.
Možná by si imagemakeři některých našich politiků měli v nějaké takové
brožurce zalistovat.
Utěšoval jsem se, že třeba tomu prostořekému Krausovi neprozřetelně sedli na
lep, netušili. co na ně přichystal a pak už dost dobře nemohli vycouvat. Ale
mám-li brát za bernou minci pečlivě načasovaný článek (MFD z téhož dne),
jsem usvědčen z naivity: "Zatím žádný z účastníků již natočených dílů neměl
proti výsledku námitky..."
Jak se tedy vlastně buduje politická kariéra? Laik by řekl, že prací a/nebo
stranickými intrikami. Zjevně existuje i další dobrá metoda: ten, kdo je na
žebříčku mezi Top Ten, ji může dělat i takto. A za to se i ta nevymáchaná
Krausova pusa dá docela dobře snést...
Dokud se ale divák-volič dobře baví a myslí si, že ten kluk ministerskej je
vlastně docela prima, lepší to nebude. Vlastně ano: časem přitvrdíme a pak
třeba i na striptýz dojde. Proč by se vlastně mladý pohledný Adonis nemohl
svléknout? Jak přirozené a lidské...
Ivan Sosna
