Britské listy

pátek 7. července

O B S A H

Co je nového v České republice:

Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby K dnes v Praze začínajícímu Druhému kongresu světové literárněvědné bohemistiky:

Je správné považovat Škvoreckého Inženýra lidských duší za dílo o vzájemném neporozumění? (David Holmes) Sdělovací prostředky:

Mediální poznámky Milana Šmída Česká politika:

O demokracii: budu volit čtyřkoalici (Václav Pinkava) Diskuse:

Umíme polemizovat o jazyce českém? (Jiří Janeček)

Umění slušné polemiky (Ivan Sosna)

Nezáleží na slušnosti a neslušnosti, ale na výkladu a předsudcích čtenáře (Václav Pinkava) Sdělovací prostředky:

Ne všechny televizní diskuse musejí být agresivní (František Pillman)

Kdy budou souložit politikové na obrazovce v přímém přenosu? (Ivan Sosna)

Ikona pro Vaši stránku...

Mediální poznámky Milana Šmída

Milan Šmíd se rozhodl vydávat vlastní "občasník o médiích" Louč, zatím vydal pilotní číslo a k vydávání se chce vrátit v srpnu. Píše nám: "Pokud se Vám z toho obsahu bude něco hodit, můžete to převzít do Britských listů". Přebíráme - po drobných redakčních úpravách - podstatnou část vydání:

Na okraj týdne 24.6-1.7.2000

Podezření se stalo jistotou - deník Právo "kope" za neprůhlednou finanční a hospodářskou skupinu lidí, kterou komentátor týdeníku EURO Pavel Páral nazval "hoši z IPB". Titulky na prvních stranách Práva tento týden byly nepřehlédnutelné: strategický partner ČSOB je prý podezřelý, zavedení nucené správy v IPB "provázely nejasné okolnosti." Na rozdíl od titulků není text zpráv již tak předpojatý - naštěstí. Nicméně tímto způsobem se čtenář Práva dostává do situace televizního diváka někde v pohraničí před rokem 1989. Ten se během jedné večerní hodiny setkal se stejnými obrazovými záběry událostí ze světa, nicméně jejich interpretace na ČST a na rakouské ORF nebo německé ARD byly dosti rozdílné... (Avšak Právo také zveřejnilo kritický komentář vůči IPB od Václava Žáka, viz včerejší BL, pozn. JČ)

To, že vlastník média jej zneužívá ve svůj vlastní prospěch, není u nás nic neobvyklého, a co hůře, bere se to jako normální a legitimní věc. V této souvislosti je možné připomenout známý výrok Vladimíra Mlynáře o tom, že soukromé médium si prý může publikovat, co chce. Doufám, že to pan poslanec tak doslova nemyslel, protože pak by někdejší Stehlíkův deník Práce byl standardním produktem svobodné demokratické společnosti, zatímco podle mého názoru to byla ostuda naší mediální scény. Minulý týden mne zaujal pořad TV NOVA Občanské judo, jenž líčil zamotanou historii nábřežního bytu Jiřího Krampola, který jeho rozvedená manželka - údajně ilegálně - směnila s ředitelem Národní galerie Milanem Knížákem. Vyústění bulvárně laděné reportáže, ukazující známé osobnosti v nedbalkách, bylo jednoznačné - Milan Knížák prý káže morálku a sám jedná sobecky a protizákonně. Tomu, kdo zná historii prohrané bitvy Marty Železné s Národní galerií ve věci prodejny v Kinském paláci, je všechno jasné. Když vy do nás, tak my do vás také, pane Knížáku. Co mě však dost překvapilo, byl fakt, že tohle téma na objednávku se objevilo nikoli v cyklu Na vlastní oči, který je svoji bulvárností proslulý, ale v pořadu, který až dosud plnil veřejnou službu divákovi tak, že by se od něj ČT mohla někdy učit.

Výrok Václava Klause o internetu, který pronesl v rakouském Wachau 24.června na Europa Forum 2000, by z něj mohl udělat opět jednou snadný cíl výsměchu internetové komunity ("internet, [který je] módně fetišizovaný jako všeobecný spojovatel, ač se ve skutečnosti jedná o vynález, který lidi více rozpojuje a izoluje, než spojuje"). Nicméně k poznání hloubky krize Klausova myšlení je podle mého názoru mnohem důležitější přečíst si celé jeho vystoupení zveřejněné v Hospodářských novinách 28.června (www.ihned.cz). Ne, že by jeho kritika nevycházela z reálných podkladů, ne, že by některé současné problémy Evropy nebyly dobře identifikovány. Nicméně řešení, které této Evropě Klaus nabízí, ukazuje, jak zůstává dítětem své doby, vyrůstajícím v době ideologií pokládaných za snadné východisko z věčných lidských dilemat a konfliktů. Neboť řešení Václava Klause, jenž se tak ostře staví proti jedné ideologii, je opět ideologické a pohybuje se v rovině zjednodušených myšlenkových schémat. Jak jinak si mám vysvětlit tezi "desocializace je program"? Přesná citace je tato: "Základním programem pro budoucnost Evropy se musí stát její desocializace a její transformace směrem k institucím klasického, starého dobrého evropského liberálního řádu. Jen o takovou Evropu má smysl v 21. století usilovat."

Senát dal minulý týden zelenou elektronickému podpisu, takže stačí už jenom podpis prezidenta a ocitneme se v ráji digitálního on-line úřadování. Nicméně, když jsem si přečetl článek Autogram na kliknutí v týdeníku EURO č.24 z 12.června (starší vydání jsou k mání na www.euro.cz), mé nadšení poněkud vyprchalo. Dočetl jsem se tam totiž, že "osobní certifikovaný podpis bude platit jeden rok a jeho cena se bude pohybovat v řádech stovek korun". Takže se tu rýsuje zas jeden dobrý džob, tentokráte pro budoucí soukromé certifikační autority, které získají od státu akreditaci. Doufejme, že jich bude tolik, aby si navzájem s cenou konkurovaly. I když na druhé straně - chtějte od kaprů, aby si vypustili svůj rybník.

Do programů ČT se minulý týden - možná že už dřív, ale já jsem si toho všiml až minulý týden - vrátily přímé přenosy z interpelací v poslanecké sněmovně. Tím, jak se stránka www.psp.cz neustále zlepšuje ve své formě, obsahu i aktuálnosti dodávaných informací, noční vysílání záznamů z parlamentních debat se pak stává absurditou a pokryteckým alibi ČT ve vztahu k poslancům. Tito mohou být nyní spokojeni, při odpoledních interpelacích se na ně opět podívá i proslulá bába Dymáková, nicméně se domnívám, že ze strany ČT a nového ředitele je to tak trochu pohodlné řešení. Já bych spíše uvítal sestřihy nejzajímavějších momentů sněmovního jednání doprovázené kvalifikovanou informací komentářů z terénu i ze studia v nějakém pravidelném pořadu tak, jak to činí četné západoevropské televize veřejné služby. Když vidím, kolik střihových kapacit je třeba pro vytvoření parodického pořadu "Stalo se", myslím, že by se podobné kapacity mohly najít jednou týdně i pro hodinu shrnujícího parlamentního zpravodajství týdně.

A jen tak na okraj - ze stránky Média v Lidových novinách jsem se 30.června dozvěděl, že odstupující šéfredaktor Týdne si vytrucoval na novém vydavateli Sebastianu Pawlowském odstupné 450 tisíc Kč a květnový 80titisícový plat. To odstupné představuje tříletý plat mého vysokoškolského kolegy. Jenom nevím, jak chce pan Pawlowski na Týdnu vydělávat, když počet prodaných výtisků činil v březnu 17 715 kusů (ČTK 28.6.). Že by si nový majitel pan Pawlowski (mj. akcionář Bontonu, investor do pražského Slovanského domu a dalších nemovitostí) koupil Týden jako svoji hlásnou troubu podobně, jako to kdysi udělal poldovácký Stehlík s deníkem Práce?

Co mne napadá před obrazovkou...

(...)

Jestliže se Jan Kliment Rejžek v Katovně navezl do Jana Schmida z Ypsilonky, tak mne napadlo: no a co má bejt, že byl ve straně? Schmid chtěl dělat divadlo a také ho dělal, i za cenu osobních kompromisů, a to divadlo nebylo špatné a já jsem mu jako divák za ty jeho inscenace vděčný, stejně jako budu navždy vděčný Karlu Srpovi za Jazzovou sekci a Hrabalova Anglického krále. Ti lidé totiž navzdory nepříznivým podmínkám totalitního režimu něco pro lidi udělali, zatímco větší část těch, kteří se dnes na ně snaží házet bláto, si své komunistickým režimem neposkvrněné kádrové posudky zajistili většinou svoji nečinností a bezvýznamností.

Televize, která je, aby byla, až něco bude?

Televize s novým logem TV 3 je v éteru už více než měsíc (zahájení 25.5.) a zatímco koncem května se mohli novináři přetrhnout s otázkami, co si kdo o nové televizi myslí, dnes po TV3 pes neštěkne.

A přitom by tady bylo o čem psát, a netýkalo by se to jenom programu. Ten je víceméně standardní, odpovídající kapacitním i lidským možnostem nízkorozpočtové regionální televize. Nová vize televize to sice není, ale u diváků by mohla TV3 zabodovat pestrostí místního zpravodajství a sympaticky vypadající relací ekonomického zpravodajství, která se snaží jít nad rámec nudných ekonomických informací ČT.

Nicméně i kdyby byl program sebevíc přitažlivý, nebude-li k mání v dostatečném počtu antén a kabelových přípojek, nikdy nedosáhne masové sledovanosti, což se samozřejmě musí projevit v cenách prodávaného reklamního času.

Takže jako analytika médií mne pochopitelně zajímá, jak si investoři TV3 představují návratnost svých investic. A tady je jeden velký otazník. Všimněme si pozorně licence (www.rrtv.cz/licencni_rizeni/lr002.htm). TV3 vysílá jen v Hradci Králové a v Praze na základě licence pro terestrické vysílání udělené Martinu Kindernayovi, dále pak vysílá jako TV3/Galaxie přes satelit na základě registrace pro satelitní vysílání, což jí umožňuje zásobovat celostátně kabelové systémy. Ta licence pro terestrické vysílání vyprší 9.9.2001, tj. za rok a něco. A moje otázka zní: Kdo a proč je ochoten investovat stamiliony korun do něčeho, co závisí na jedné fyzické osobě a je to jisté jen na 18 měsíců?

Na otázku, kdo je investorem, získal Jaroslav Plesl z týdeníku Euro (č.24) od ředitele Jana Obrmana odpověď: "Jsou věci, na kterých jsme se shodli, že je nebudeme přehnaně ventilovat. Když říkám přehnaně, tak myslím, že vůbec. Můžu vám říct, že největším, ale nikoli majoritním akcionářem je Peter Gerwe, což je relativně transparentní osoba. Druhý velký akcionář je Argus Capital. Potom jsou tam dva další větší akcionáři. Jeden z nich je držitel licence Martin Kindernay. Další jsem já jako generální ředitel a pak je tam skupina akcionářů, kterých je asi šestnáct. Ti mají dohromady podíl okolo jedenácti procent." (www.euro.cz)

Takže vedle TV Nova (neprůhledný MEF Holding), Prima TV (Domeana, dnes rovněž ve vlastnictví MEF Holdingu) tu máme třetí komerční a celostátní televizi, o níž nevíme, kdo ji má vlastně pod kontrolou. Lecos napovědělo slavnostní zahájení TV3 ve Kbelích a její personální obsazení. Karel Schwarzenberg byl na večerním routu nepřehlédnutelný, jakož i vazby programové ředitelky Dany Bérové na skupinu Dřevíč a spol. Navíc 22. června ČTK oznámila, že představenstvo a.s. TV3 opustil Zdeněk Bakala z Patria Finance. (Jen tak mimochodem - akciovku TV3 nelze v obchodním rejstříku najít, možná se jedná o Českou mediální společnost a.s., což by svědčilo o tom, že se tu - podobě jako u TV NOVA - směšuje název televizního programu se společnostmi, které je provozují.)

Ale vraťme se k naší otázce, kdo a proč a s jakým záměrem tady investoval. Mohu posloužit jenom hypotézou vycházející z teze, že TV3 je televizí, která tady je, aby byla, až něco bude. Co by to mělo být? Nevím, a TVR slovy Jana Obrmana nechce věci "přehnaně ventilovat."

Poměrně nejlogičtější zdůvodnění své účasti na TV3 má MAFRA, která pro TV3 vyrábí zpravodajskou část. I kdyby licence pro TV3 nebyla obnovena, MAFRA tady bude k dispozici se zavedeným zpravodajským servisem, který se dá prodávat agenturním způsobem v budoucím světě digitálních audiovizuálních služeb komukoli, kdo v Česku bude chtít v budoucnu vysílat a nemusí to být jenom TV3.

Ale co ti ostatní investoři? Možná věří tomu, že se jim jejich peníze vrátí, až TV3 prodají nějakému bohatému zahraničnímu zájemci o český televizní trh, kterému nebude vadit ještě několik let života s TV3 ve ztrátě. Možná. Anebo se tady hrají hry s dlouhodobou strategií, o kterých nevíme?? Po pádu IPB a v době neukončených soudních sporů o TV NOVA je možné všelicos, včetně možnosti, že se v české komerční televizi budou znovu míchat a rozdávat karty.

Do tohoto míchání karet může zasahovat ze své zákonné pravomoci také regulační orgán Rada ČR pro R a TV vysílání. Pro sedm z jejích třinácti členů byla schůze Rady v úterý 27.června schůzí poslední, neboť 9.července vyprší jejich šestiletý mandát. Tři z nich, předseda Josef Josefík, bývalý předseda Bohuslav Hanuš a Oldřich Tomek, už nemohou být znovu zvoleni.

Současná 26. schůze Poslanecké sněmovny má jako 106. bod své schůze (viz www.psp.cz) návrh na volbu členů Rady ČR pro R a TV vysílání. Jména některých kandidátů - vedle bývalých členů rady s možností znovuzvolení je mezi nimi mj. Jana Bobošíková - uvedl týdeník Media a Marketing (www.mam.cz) minulý týden.

Bude zajímavé sledovat, jak o nich budou poslanci hlasovat. Já se dokonce domnívám, že tato volba může ovlivnit budoucnost naší televizní scény významněji než nedávná volba Rady ČT, kolem které se nedávno tolik diskutovalo.