Umíme polemizovat o jazyce českém?
Potrefená husička se vždy ozve! Tentokrát vytáhl do boje za slušnost v polemikách pan Lubomír Ptáček, který mimo jiné kritizoval "namátkou" můj příspěvek "K čemu máme Ústav pro jazyk český". On to byl, kdo 13.3.2000 v BL uveřejnil větu: "Vzpomínám si na případ vysokoškolského kantora dbalého čistoty jazyka, který vyhazoval studenty od zkoušek za slovo "tranzistor", neboť máme krásné české slovo polovodič (zatímco dříve zavedené slovo "transformátor" mu nevadilo)." Pokud bych chtěl hodnotit tuto větu z pohledu páně Ptáčkových doporučení o slušnosti, potom bych mu vytkl slovo "kantor" použité pro označení vysokoškolského učitele a spojení "vyhazovat studenty od zkoušek" pro ocenění znalostí studenta u zkoušky jako nedostatečných. Jazyk však slouží k tomu, abychom si vzájemně rozuměli a já panu Ptáčkovi rozuměl, takže tyto výtky nepocházejí z mé kuchyně.
To, co je však podstatné, je situace, kterou pan Ptáček svojí větou navodil. Pan Ptáček sdělil, že někdy (řekněme před třiceti lety) existoval v Československu vysokoškolský učitel (nejmenoval se náhodou Servít?), který nenechal jistý počet studentů složit vysokoškolskou zkoušku za to, že použili slovo "tranzistor". Důvodem mu pro to byla skutečnost, že tito studenti nepoužili slovo "polovodič" namísto slova "tranzistor", neboť slovo "tranzistor" kazí český jazyk, jako např. slovo "majzlík", neboť máme české slovo "sekáč". Toto sdělení jsem vzal jako uvedení příkladu samolibého češtináře, který nevěda nic o jistém oboru, si osobuje právo poškodit studenta, který mohl mít více vědomostí než učitel. Pan Motl, pro kterého je slovo "blábol" mírumilovným výrazem, však z toho udělal blábol, neboť informaci pana Ptáčka vztáhl na učitele s technickým zaměřením, který takovou chybu udělat nesměl ani před třiceti lety, neboť slova polovodič a tranzistor nikdy nebyla synonyma. Synonyma jsou synonyma tehdy, když vyjadřují totéž, a ne tehdy, když se někdo z neznalosti domnívá, že jde o totéž (hodinky i holinky se natahují).
Ale podívejme se na otázku polemiky. Pan Ptáček říká, že ten, kdo věci příliš nerozumí, se uchyluje k neslušnostem. Já tvrdím, že ten, kdo věci příliš nerozumí, se uchyluje k zástupným nedůležitým otázkám (jako je slušnost, byť jsem nic neslušného ve svém příspěvku nenapsal).
Vzpomenul jsem absence zákona o jazyce českém. Opravdu, proč máme Ústav pro jazyk český, když státem placení pracovníci nemohou nic stanovit? Jde o podobný případ jako před časem, kdy nebyl zákon o silniční dopravě. Proč jsme měli policajty, když ti nemohli nařídit ani to, aby se jezdilo vpravo?
Postěžoval jsem si na rozlišování "i" a "y" v příčestí minulém, které nás zbytečně vysiluje.
Uvedl jsem nesmyslnost třídění "ch" jako samostatné slabiky. Neměli bychom také třídit "sch" za celým "s" a "ou" za celým "o"? Proč má byt Schneider u nás za Shutem a v jiných státech naopak?
Pan Ptáček ovšem polemizoval o tom, zda mohu použít slovo blábol pro označení počinu člověka, který slovo blábol tak rád používá, a o tom, zda se mohu ptát na výsledky práce pracovníků, které platíme z daní (zavoláte-li totiž na poradnu jazyka českého otázku, kterou paní učitelka dala dětem za domácí úkol, tak se dozvíte, že Ústav pro jazyk český se nesmí míchat do školní výuky).
Nejzákladnějším pravidlem pro polemiku je, podle mne, to, aby se polemizující držel toho, o čem je řeč!
Jiří Janeček
