Článek pana Čehovského o léčitelství obhajuje šarlatánství
Vážený pane Čulíku, 
O článku 
p. Čehovského na téma léčitelství, který jste zveřejnil v BL. 23.6.2000, 
plně platí slova p. Mikeše: "... něco tak špatně 
napsaného, neobjektivního a zaujatého si nedokážu  představit ...". 
Myslím si, že zveřejňováním takovýchto příspěvků (stejně tak 
jako článků otevřeně rasistických) Britské listy opravdu klesají 
pod úroveň zmanipulovaného bulvárního plátku.
Nejenže autor chce zařadit svá tvrzení do filosofických souvislostí, 
avšak zjevně postrádá elementární znalost filosofie (neboť myšlenku, 
že apriori je materialismus vědecký a idealismus nevědecký, s ním 
sdílejí opravdu jen nejzarytější marxisté-leninovci), ale   především: 
zveřejněný příspěvek obhajuje šarlatány, kteří 
zneužívají situace nemocných lidí k vlastnímu nepřiměřenému obohacování, 
nikoli používání alternativních léčebných metod.
Tím, že živnostenský zákon po novele deklaruje, že přírodní léčitelství 
není živností, naopak omezuje možnost sankcionování léčitelství. 
Dokud bylo léčitelství zařazeno mezi živnosti, mohl tomu, kdo léčitelství 
provozoval bez živnostenského oprávnění, příslušný živnostenský 
úřad uložit pokutu podle § 61 a § 62 odst. 1 živnostenského zákona 
č. 455/1991 Sb., a to až do výše 500 000,- Kč.  Ohledně léčitelství 
nyní plně platí zásada zakotvená v čl. 2 odst. 3 Listiny práv a 
svobod: "Každý může činit, co není zákonem zakázáno", 
tedy léčitelství je povoleno za předpokladu, že nejde o hazardování 
se zdravím pacienta a léčitel vědomě neuvádí pacienta v omyl ohledně 
svých léčitelských schopností a léčebných metod nebo ohledně pacientova 
stavu, aby se na jeho úkor obohatil.  
Zařazení léčitelství mezi volné živnosti je nesmyslné proto, že 
volnými živnostmi jsou takové živnosti, k jejichž provozování postačuje 
pouze obecná způsobilost k podnikání (tj. plnoletost, svéprávnost, 
bezúhonnost a řádné plnění daňových povinností - viz § 6 zák. č. 
455/1991 Sb.) a myslím si, že ani p. Čechovský nebude tvrdit, že 
úspěšně léčit lidi může prakticky každý. Léčitelské schopnosti jsou 
exaktními metodami ověřitelné obtížně, spíše je třeba mít za to, 
že jsou objektivně neověřitelné. To, že někdo má na léčitelství 
živnostenský list, může naopak v neinformovaném člověku vyvolat 
zcela falešný dojem, že takový léčitel byl nějakým způsobem přezkoušen 
a že jsou tedy  jeho léčitelské schopnosti úředně ověřeny. Bylo 
zjevnou nerovnováhou, jestliže ten, kdo Vám jakožto živnostník-kominík 
přijde vyčistit komín, musel, aby dostal živnostenský list, složit 
učňovskou zkoušku a mít nejméně tříletou praxi v oboru a naopak 
živnostník-léčitel Vám mohl přijít čistit játra podáváním bylinných 
čajů a přitom k provozování takové živnosti nemusel mít žádnou zkoušku 
ani praxi.  
Panem Čechovským napadaná právní úprava tedy léčitelství nezakazuje, 
pouze zhoršuje ekonomické postavení těch léčitelů, kteří měli k 
léčitelství živnostenské oprávnění a nemají příslušné vzdělání k 
tomu, aby mohli provozovat alternativní léčebné metody jako lékaři 
nebo kliničtí psychologové podle zákona č. 20/1966 Sb. v platném 
znění. Napříště budou muset své příjmy za léčbu zdaňovat podle § 
10 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů č. 586/1992 Sb. v platném 
znění, nikoli podle § 7 písm. b) téhož zákona. To v praxi znamená, 
že nebudou moci uplatňovat proti příjmům za léčitelskou činnost 
některé náklady, které dosud v daňovém přiznání mohli uplatnit (např. 
náklady na zřízení a vybavení ordinace a fixní náklady na její provoz, 
náklady na své vzdělávání, propagaci apod.), ale proti  příjmu od 
pacienta za jeho léčbu budou moci uplatnit jen ty náklady, které 
prokazatelně a adresně vynaložili pro něho.  
K článku 
p. Kotrby:
Myslím si, že v případu MUDr. J. Kofránka má NKÚ pravdu, že jde 
o porušování pravidel při nakládání s rozpočtovými prostředky. Předmětná 
cesta na vědeckou konferenci měla být hrazena z prostředků University 
Karlovy, jejímž je vědecko-pedagogickým pracovníkem, nikoli z prostředků 
ÚSISu, jehož je pouze externím spolupracovníkem. Karel Berka tedy 
zjevně nelegálně přesunul rozpočtové prostředky.  Že se prostředky 
na cestu MUDr. J. Kofránka nenašly v rozpočtu UK, ale našly se v 
rozpočtu ÚSISu, svědčí o špatně sestaveném státním rozpočtu, který 
poskytuje relativně mnoho prostředků pro ústřední orgány státní 
správy, ale velmi málo pro rozvoj vědy. To, že oba jmenovaní jsou 
členy ČSSD, navíc vyvolává podezření, že stranická legitimace u 
nás opět může přinášet vědci výhody, jako tomu bylo před listopadem 
1989. 
Srdečně Vás zdraví
Jaroslav  Štemberk