Zdeněk Šámal: Ředitel zpravodajství Hodač nemluví pravdu
Rozhovor s bývalým šéfredaktorem zpravodajství České televize
TP: Pane Šámale, v souvislosti s poslední kontroverzí kolem České televize jsem si povšiml, že řada zpráv o vývoji v ČT vyšla na teletextu, ale nebyla zařazena do zpravodajských pořadů. Kdo je odpovědný za tuto praxi?
ZŠ: Mám za to, že jde o personálně-technické záležitosti televize, které jsou pro diváka nezajímavé. Vždy jsem se držel zásady: neplýtvejme prostorem na naše vlastní problémy, zařazujme tam informace, které se týkají celé společnosti.
Některé deníky těmto záležitostem věnovaly celostránkové soubory článků - to přece byla záležitost takové důležitosti, že by se měla do Událostí dostat...
Na Události to, myslím, nebylo.
Po nástupu ředitele zpravodajství se prý uplatnil pokyn, že s Českou televizí má být ve zprávách nakládáno jako s každou jinou institucí.
Ano, pan Hodač tvrdil, že hovoříme-li o podniku vlastním, hovoříme o něm jako o každém jiném podniku cizím. Právě to jsem mu připomínal v okamžiku, když jsem odmítl odvysílat to osudové prohlášení.
Podle informací, které Britským listům poskytl Jiří Hodač, jste onen den byl v Praze a odpovídal za přípravu večerní zpravodajské relace, zatímco vedení televize bylo v Ostravě, a vše začalo jakýmsi telefonickým pokynem...
Pokusím se vysvětlit to podrobněji.
První informaci o stanovisku ke článku v MFD dostal ve dvě odpoledne od pana Hodače. Informoval mě, že bylo přijato stanovisko odmítající článek v Mladé frontě, a že bychom ho měli zveřejnit. Odpověděl jsem, že to nepovažuji za příliš šťastný nápad...
V té době jste už stanovisko znal?
Ne. Řekl jsem, že to považuji za nešťastné, ale když existuje takové rozhodnutí, že na to stanovisko čekám. Důvodem bylo, že jsem vždy zastával názor, abychom se nepouštěli do přestřelek s jinými médii.
Asi ve čtyři jsem stanovisko dostal a bylo mi jasné, že v této podobě ho podle svého profesního svědomí zveřejnit nemohu. Proto jsem zavolal panu Hodačovi zpět a zeptal jsem se ho, jestli opravdu chce, abychom toto stanovisko zveřejnili. Řekl mi, že ano, že je to příkaz Kolegia (Kolegium, mimochodem, nemůže žádné příkazy dávat, protože podle Kodexu ČT jde o pouhý poradní orgán generálního ředitele).
Zanedlouho mi zatelefonoval Dušan Chmelíček a na rozdíl od pana Hodače si moje argumenty vyslechl. Snažil jsem se vysvětlit, že kdybychom to odvysílali, sami bychom se zparodizovali. Generální ředitel ale trval na tom, že stanovisko zveřejnit musím, a že je to jako v armádě: "Dostaneš rozkaz a prostě ho splníš."
Tím rozhovor skončil a zhruba před půl pátou za mnou přišli pan Lípa a pan Pop s dopisem (cituje z dokumentu)
Jestli tomu dobře rozumím, nešlo o požadavek na zpravodajské zpracování, ale o odvysílání. Je to tak?
Jistě. Kdyby to bylo jednověté prohlášení, že Česká televize odmítá mediální spekulace, že jedná pod politickým tlakem, reagoval bych jinak, ale chtěli po mně přečíst toto téměř čtyřminutové prohlášení.
Dále se - podle dopisu Jiřího Hodače - komunikace odehrávala tak, že jste na recepci ostravského hotelu zanechal "nikomu neadresovaný vzkaz".
To je zřejmě tento dokument. Požádal jsem - opět před svědky - pana Lípu o neprodlené zaslání do Ostravy a o potvrzení, že byl dopis doručen.
Dokument byl odeslán faxem, k dispozici mám i potvrzení o doručení; došlo k tomu zhruba v 17.45.
Pro resignaci jste se tedy rozhodl ve čtvrtek ještě před šestou hodinou...
Nicméně o den později, když se pan Chmelíček vrátil z Ostravy, odvolal Vás podle § 53 zákoníku práce, pro hrubé porušení pracovní kázně. Stalo se někdy v historii redakce zpravodajství, že by byl redaktorovi - tedy novináři - zrušen pracovní poměr podle § 53?
Za poslední dva roky, kdy jsem byl ve funkci, určitě ne.
Jaké další kroky míníte ve své věci podniknout?
Konzultoval jsem záležitost s právníkem a zcela jistě budu u soudu zpochybňovat způsob zrušení pracovního poměru. Kromě toho jsem měl podle manažerské smlouvy nárok na odstupné, které mi vzhledem k použití § 53 rovněž nepřísluší.
Budete se bránit i prostřednictvím profesních organizací, např. Syndikátu novinářů nebo Mezinárodní federace novinářů?
Myslím, že ne. Vím, že syndička vydala určité vyjádření, ale to se týkalo stížnosti, kterou mí kolegové poslali Radě České televize.
Radě jsem poslal stížnost i já, ale ta byla zamítnuta s tím, že článek v MFD byl součástí dezinformační kampaně a události v onen čtvrtek se odehrály jinak, než vyplývá z Vašich dokumentů.
Kdyby se mě zeptali, dal bych jim ty dokumenty také.
A kromě toho stále nevím, v čem byl článek v Mladé frontě nepravdivý: Jistěže, Česká televize má právo odmítnout politický tlak v jednání, ale ten článek byl především o tom, že pan Klaus volal Dušanu Chmelíčkovi, a o čem a jak přesně spolu hovořili, se těžko kdy dozvíme. A to bylo v článku konstatováno.
A další věc z toho článku: Uvádí se v něm, že ředitel Hodač hovořil už dřív s poslanci o panu Zelenkovi. Podle mých informací ale pan Hodač minimálně s jedním poslancem hovořil, a ředitel zpravodajství neříká pravdu, když to teď popírá.
O kterého poslance se jednalo?
Nemluvil jsem přímo s tím poslancem, takže to neuvedu.
Co se týká samotné kontroverze: bylo běžné, že ředitel České televize konzultuje dramaturgii diskusních pořadů s předsedy politických stran?
O žádném takovém případu nevím.
Proč tedy podle Vás ředitel Chmelíček neodkázal předsedu Sněmovny na Radu ČT jako na orgán, který je jedině oprávněn zabývat se takovými stížnostmi?
Asi má jiný způsob komunikace: zřejmě si myslí, že když si to "vyříká" s politiky osobně, bude to lépe, než postupovat formálně přes Radu.
Ale ani sám ředitel by neměl takto vstupovat do dramaturgie jednotlivých pořadů, tím vlastně přeskočil dva články v rozhodovacím řetězci...
To by neměl.
Obrátil se na Vás někdy s podobným požadavkem bývalý ředitel Jakub Puchalský?
Ne, nikdy.
Takže tvrdíte, že přání a stížnosti politiků se nikdy tímto způsobem nepřenášely?
V případě pana Puchalského nikdy.
U pana Chmelíčka to byl první případ?
Ano. Co se týká té kritické "Polednice", tu si připravoval sám Jiří Hodač ve spolupráci s Romanem Prorokem a se zástupkyní šéfredaktora publicistiky Andreou Majstrovičovou. Účastnil jsem se jediné porady, kde se řešily technické otázky, jako zda použít "headlines" a živé divácké dotazy, jinak šla příprava zcela mimo mě.
Pane Šámale, děkuji Vám za rozhovor.
