|
Nemohly být titulky u pořadu V pravé poledne pro neslyšící?Aleš KastnerVážený pane Čulíku,teprve včera nebo předevčírem jsem četl v úterních BL článek kritizující nedělní debatní pořad. Kritice bylo mj. podrobeno i titulkování. Autor psal, pokud si vzpomínám, že titulky přicházely pozdě a pouze stručně shrnovaly, co se řeklo. Že kdyby takto byla komentována např. hra Romeo a Julie, stala by se z ní banalitka. Autor nevzal v úvahu skutečnost, že na TV se dívají i těžce sluchově postižení (neslyšící, "hluchoněmí") lidé. Jsem přesvědčen, že titulky byly určeny především jim. Jako otec dvou neslyšících dívek a člen Rady Federace rodičů a přátel sluchově postižených (neziskové organizace usilující dnes mj. o státní pomoc postiženým) musím titulkovou aktivitu ČT jedině uvítat. Je to zřejmě alternativní metoda k tlumočení do znakového jazyka, přesněji do znakované češtiny. Tlumočník přítomný na obrazovce zmenšuje plochu obrazu; z tohoto hlediska jsou titulky méně rušivé. Protože je velmi obtížné psát titulky "on line" současně s hovorem, byla použita metoda shrnutí. Možná jde pouze o experiment, jehož výhoda proti tlumočení spočívá v menší nákladnosti, nevím. Přesto tento počin televize vítám. Shrnutí jednoduchými slovy je navíc dosud pro většinu neslyšících mnohem vhodnější než doslovný opis řečených, často komplikovaných výroků, v nichž se neslyšící těžko orientuje - čeština je pro něj cizí jazyk a jeho slovní zásoba (nikoli pojmová, prosím!) je nutně omezená. Jestliže televize takto předloží různé alternativy zvýšené dostupnosti pořadů, pak postižení sami vyberou nejvhodnější variantu. Zpětná vazba zde funguje přes organizace, jako je SORDOS, Česká unie neslyšících, ASNEP nebo již zmíněná Federace. V případě divadelních her nebo jiných mluvených projevů známých předem se používá jiná metoda, a to kombinace předchozího sdělení obsahu a pokud možno promítání předem připravených titulků. Ty pak mohou být kvalitnější. Proto mohou neslyšící - aspoň v Brně - běžně chodit na opery: obsah si přečtou v seznamu, velká opera používá titulkovací zařízení a většina neslyšících vnímá částečný frekvenční rozsah hudby, obvykle hluboké tóny lépe. Rád bych rozšířil povědomí veřejnosti o specifikách smyslových a jiných postižení. Byl bych rád, kdybyste mohl tento text uveřejnit, nejlépe s dodatkem, jak problém řeší BBC, pokud to víte.
Ing. Aleš Kastner, člen Rady FRPSPPoznámka JČ: Ve Velké Británii je nyní drtivá většina televizních pořadů, včetně pořadů vysílaných živě, opatřována podtitulky pro špatně slyšící na teletextu. Podtitulky mají nyní i televizní pořady, které vysílají kabelové a satelitní televize. Celá věc začínala snad někdy v sedmdesátých letech, kdy bylo titulky opatřováno pořadů jen málo, většinou jen ty nejsledovanější, nyní je však teletextové titulkování pořadů velmi silně rozšířeno: v každém případě mají podtitulky všechny celovečerní filmy, což je mimo jiné výhodné i pro návštěvníky z ČR, učící se angličtinu, neboť si mohou anglický text také zapnout v podtitulcích. Je to zřejmě všechno otázka peněz: mám však podezření, že radikální rozšíření titulkovací praxe na skoro všechny televizní pořady na veřejnoprávních i komerčních okruzích je dílem britských televizních rad, které tuto praxi nekompromisně vyžadovaly. Jestliže bylo titulkování nedělního V pravého poledne skutečně službou pro neslyšící, bylo službou velmi nedokonalou, neboť to, že se objevovaly titulky k tématům, o nichž se už v diskusi dávno nehovořilo, bylo pro slyšící diváky matoucí - byl to opět známý princip, který, jak se zdá, užívá Česká televize ve zpravodajství dost často, totiž princip vzájemně kolidujících informačních signálů, což ztěžuje vnímání. |