![]() |
Suďme podle ovoce, ne pohnutekVáclav PinkavaTo by se dalo říct i ohledně vydání knihy Main Kampf. Navazuji však na svuj výpad proti redakční politice BL zde, kde jsem se dopustil nepřesnosti, když jsem z anglického filosofa udělal amerického. Také ovšem nutno zdůraznit, odezvou na pana Čulíka, že s ním souhlasím v tom ohledu, že nezáleží na tom odkud ale jaké k nám přichází sdělení. Nicméně, chtěl bych svou věcnou chybu napravit zprostředkováním článku, ze kterého jsem nazpaměť a nepřesně čerpal. Knížka, vydaná roku 1948 se jmenuje O lidu a lidech, a je to soubor rozhlasových a jiných vystoupení Jana Blahoslava Kozáka, tehdejšího profesora filosofické fakulty university Karlovy. Nevyhnutelně je o době, které Až na některé statě postižené dobovým obdivem a idealisací sovětského svazu (jako třeba mylné tvrzení o tamnějším pokrokovém vyhlazování antisemitismu ...) je to knížka velice zajímavá a zajisté relevantní i dnes, a leckde stačí pouze zamlčet o kom je řeč, a najde se dnešní ekvivalent téhož chování sám. (Knížku jsem objevil v 'bezedné pokladnici' pozůstalosti otcovy knihovny. Předmětná přednáška v rozhlase byla odvysílaná shodou okolností přesně v den jeho devatenáctých narozenin). Předesílám, že jeho přednášku nebudu citovat úplně celou, a to ne proto, že s ní nesouhlasím v některých bodech, naopak, některé takové cituji. Bylo by to moc dlouhé. Doplňuji však několik odkazů bokem, pro ty které by to zaujalo třeba z jiných důvodů než mne, a dovoluji si pár vět zvýraznit.
>>
Ve spisech Fredericka Williama Robertsona, Angličana,
který zemřel v poměrně mladém věku počátkem
padesátých let minulého století, jsem nalezl
bohatství postřehů hloboce lidských. Jeden z nich
chci dnes učinit thematem svého výkladu. Robertson
napsal, že lidské neřesti jsou vždy vlastně
pokřivené ctnosti. Zdá se mi, že toto slovo
zaujme i vás, jako mne zaujalo. Jsou pravdy, které
nám, když se do nich zahledíme, rostou před očima.
Plní se stále novým obsahem. Můžeme na ně
navěsiti mnoho vlastních původních pozorování. Tak
shledáte, že v člověku zlobivém nebo i mstivém
sedí kdesi na dně vědomí pocit uražené
spravedlnosti. Ovšem, že by ta spravedlnost zářila
pouze tehdy, kdyby nebyla soustředěna na jeho osobu,
kdyby se vztahovala na každého, kdyby dovedl
objektivně posouditi sebe sama a dělati sobě výtky.
Jest to pokřivená, zkomolená ctnost. Jindy shledáte,
že lidé dobrodružní v lásce také hledají její
plné využití, jenže je nehledají ve věrnosti.
Leckterý zloděj si myslí, že obíraje
majetnějšího, přispívá jaksi k sociální
spravedlnosti. lakota je nesmyslná, zkřivená
spořivost. Klepání a pomlouvání bývá pokřiveným
obrazem, bezděčnou karikaturou cti a dobrého
pořádku. Rozlícený dav je vždy unášen hromadným,
nekriticikým pocitem ctnostného rozhorlení.
Příkladů leží všude kolem hojnost, jen po nich
sáhnout. [...] Avšak zadívejme se do té nedávné černé
minulosti, která dnes leží jako mučivý sen za
ztýraným světem. Mezi italskými a španělskými
fašisty byby miliony lidí, kteří byli nadšeni pro
myšlenku zámořské říše, pro pořádek, pro to, co
se jim líčilo jako čistý, dokonce indealistický
nacionalismus. Byli ochotni k obětem; dychtili po boji;
pletli si nadšenost s idealismem; zapomněli, či
lépe vůbec nevěděli, že jest naší poviností
myšlenku optrně a kriticky ohledat, než se jí
odevzdáme. Němci to všechno vzali ještě mnohem
důkladněji. Když si pečlivě rozebíráme, co to
bylo, co připravilo německý národ, skutečně skoro
celý národ, k pádu do nejhorší zběsilosti, do
úpadku, pro jaký není příkladu, dojdeme k
závěrům, nad nimiž se opravdu tají dech. Shledáme
totiž, že zlo jde dále do minulosti a bylo mnohem
hlubší nežli Hitler a nacistická strana. Státy se
udržují tím, čím vznikly. Německá říše byla
založena na vojenských výbojích pruských králů,
nejdříve uvnitř německa smaotného. Dále v pozadí
byly výboje středověkých německých rytířů proti
Polákům, ještě hlouběji ve středověku vyhlazovací
boje proti Polabským Slovanům, kryté tak zvanou misií
mezi pohany. Německý tlak na východ je tisíc let
stár. Na tom však byla teprve postavena Bismarckova
politika krve a železa, jež založila moderní
německou říši. Všemi těmi výboji se Němci
inspirovali; byli opěvovány a pokládány za vodítko
pro budoucnost. K tomu pak přistupovaly nevinně
vypadající nauky, s jakými se ostatně setkáváte i
jinde ve světě. jenže Němci o nich ani nedebatovali,
protože o nich nepochybovali. Byly to takovéto
věci: Všechna politika je mocenská politika - a kdo
věří něco jiného, je hlupák, nebo to jen tak
říká a pak je pokrytec. My Němci pokrytci nejsme.
Člověk je dravec a národové se hledí navzájem
podmanit, po případě i vyhubit - kdo s koho, ten s
toho. Teprve na toto zdivo dal Adolf Hitler se svými tak
zvanými mysliteli a propagandisty vlastní nacistickou
fasádu. rasové theorie byly vítány, protože
odklízely veškeré mravní pochybnosti. Tak zvaný
idealistický Němec, který to všechno nekriticky
spolkl, byl nadmíru nadšen. ve své tradici měl
poslušnost k vládnoucím a úřadům, která jde zpět
k reformátorovi Martinu Lutherovi. Demokratickou
diskusi pokládal za oslabování národa, který musel
být hlavně sjednocen a silný. Dejte to všechno
dohromady a uvidíte, proč se ten poslušný, povinnosti
dbalý, idealistický, dokonce sentimentální Němec tak
rychle proměnil v bestii. Dnes slyšíte iz úst
hlavních zločinců, kteří vyhlazování lidských mas
v plynových komorách, v mučírnách a koncentračních
táborech plánovali a organisovali, že se vůbec
necítí vinni. Konali povinnost, plnili příkaz.
Skreslené ctnosti nikdy v dějinách lidstva nenabyly
nestvůrvějších forem. Podle tohu musí vypadat
zacházení s německým národem. Soudy v Norimberce a
jinde jsou více než soudy. Jsou cestou k
znovunastolení mravního vědomí ztýraného lidstva.
Totéž se musí stát is militaristy japonskými, u
nichž je problém přes všechny rozdíly podobný.
Imperialismus, dobývání světa tam bylo
náboženstvím, božským posláním pro jejich nadrasu
s božským panovníkem v čele. Nejhorší japonské
bestiality se páchaly ve znamení vojenských ctností
zvaných byšido, k nimž patří i harakiri,
rozpárání vlastního břicha v případě neúspěchu.
Ale pocit hrdé nevinnosti u japonců je stejně plný
jako u Němců. [...] Revoluce jsou výměnou osob a posic, bojem o posice.
Boj ten je nutný a někdy i blahodárný. Jde však o
to, jakými prostředky se vede. Možná bych měl za sebe sdělit, co si o tomto myslím, a nenechat to jen tak bez komentáře. Článek, poznamenaný válkou, se navzdory své vznešené myšlence dopouští hrubých přehmatů a házení celých národů do jednoho pytle. Závěr je též nelogický, neboť předpokládá obousměrnost, lze-li pokřivit ctnost a udělat z ní neřest, není přesto jisté, že lze jednou pokřivenou ctnost opět narovnat a je příliš najivní doufat v samospásu lidstva. Rozumnější v praxi se mi zdá volit skutečně tu důraznější variantu hřmotného odhalování, kterou má tak v oblibě pan Čulík, ale přesto je na místě si uvědomovat, jak dvousečná zbraň je vlastní přesvědčení o vlastní pravdě a morální vyspělosti. Novinářské heslo "Publish or Perish" vzniklo v
době, kdy nevydat znamenalo nevydělat si - tedy lze jej chápat
spíše cynicky ve smyslu kdo nevydá, zajde. Ale je rozdíl mezi nezastíráním nekalostí, a aktivní spolupráci při šíření těchto myšlenek jako "ukázkově zhoubných" jejich překládáním a donášením na jiná fóra, kde se jiní rasisté budou na základě takových článků domnívat, že všichni Češi jsou rasisti, nebo alespoň odvádět pozornost od vlastních rasistických praktik poukazováním na ty tzv horší, jinde, tak jak to s oblibou dělají nejen rasisté, a zato všude. Já nejsem bulvární novinář - ve srovnání s nimi, co si to dovolujete... Pan Čulík v úvodníku v BL zde zcela právem poukazuje na protimluv některých 'nerasistů', kteří zbytečně pořád uvádějí zakořeněná terminologická rozlišení Čech/Rom a kategorizují lidi nejprve podle ras a etnik aby vzápětí argumentovali, že oni proti nim nic nemají. Přitom on ve sloupku v CER píše pozoruhodnou větu "Czechs seem to be incapable of assuming any other point of view than their own -" Češi se zdají být neschopni zaujmout jiné stanovisko než své vlastní. Jaká to ukázka logického myšlení. Bravo! Místo slova Češi nechť si čtenář dosadí jiné slovo o nějakém živočišném druhu či myslící bytosti, a tato věta vždy platí, nic neříkaje. Pinkava se zdá být neschopen zaujmout jiný názor než svůj vlastní - to ještě nezní jako pejorativní rasismus, ale dejte si tam celou skupinu a jedeme. Ale ten samý vzorný novinář, který v knize ... Jak Češi jednají kritizuje TV pořad Aréna, který nabízel nevypovídající telefonickou anketu, v CER sděluje, že na dopis pana Pospíšila přišlo do Britských Listů třikrát více podpůrných nž odmítavých dopisů (a ty vesměs ze zahraničí). Odkdy je mailbox BL průřezem české společnosti, ve které, jak se na internetu lamentuje, není ten internet tak rozšířen! Soudím odvážně, že podstatně víc lidí má telefon, a přes všechny problémy se dovolat, anketa v Aréně má blíže k průřezu veřejného mínění než mailbox BL. Je to vskutku medvědí služba. Nahrává to zhoubnému procesu škatulkování celých etnik, zaujatosti domácích vůči názorům přespolním, netoleranci a povrchnosti pochopení vůbec. A v tomto tranzu horlivosti si nadále nevšímejme ani svého sexismu, ať už v kausách vojenské povinnosti nebo sexuálního obtěžování, neboť bojujeme za dobrou věc, proti rasismu. Jeden ismus jako druhý, pravím já. V kometáři p Čulíka jsou dvě řečnické otázky. "Prosím, pane Pinkavo, kolik vlivných stárnoucích českých ředitelek podniků si dovedete představit, jak obtěžují mladé muže, své podřízené?" Odpovídám, že já si nepředstavuji žádné, je to dost hnusná představa. Nicméně tohle jsem zažil na vlastní kůži v Anglii, ovšem po pracovní době, ve vinárně, a dotyčná tím byla známá. Jediná obrana byla, aby se vožrala docela, pak si druhý den nepamatovala odmítnutí - ale to lezlo do peněz.. Soudím, že nedostatek takových příkladů u nás vyřeší další desetiletí a vyrovnanější počet stárnoucích žen na vyšších postech. A také znám a nepřehlížím obtěžování homosexuální, tedy mezi ženami i mezi muži. Na všechny tyto varianty takto správně neutrálně formulovaný zákon pamatuje, a to je na něm podstatné a dobré. "Domívá se snad pan Pinkava, že by pan Karel Březina měl záležitost svého vyhnutí se vojenské službě přede veřejností tajit - když aktivně sportuje?" Nedomnívám. Vadí mi to též, z principu, že se to pokusil utajit, neboť jde zřejmě o zneužívání postavení k zvýhodnění vlastní situace. Ale domnívám se, že nedostatek vojenské služby nijak nesouvisí z jeho zařazením coby ministr bez portfeje. Ani by to nemělo bránit schopným mladým lidem zaujímat svá výdělečná místa. Kdyby byl někdo bez vojenské zkušenosti ministrem obrany, to by teda asi vadilo. A mohli bychom se jízlivě zeptat, zda pan Březina nevoják je nějakou ztrátou pro obranyschopnost této země ? "Ministr se vyhýbá občanským povinnostem" je správný a relevantní titulek, ale proč mluvit o vojenskosti této věci, a jaký je sportovec. Je to hlavní bod tohoto problému? Apeluje se na závist a zlomyslnost méně úspěšných obcházečů té samé nepříjemné povinnosti, vesměs mužů. Vojenská docházka diskriminuje mladé muže zcela nepřijatelným způsobem - pokud nemáte vojenskou službu už za sebou, zaměstnavatele u pohovoru to bude zajímat, neboť vám musí držet místo do návratu z vojny. Tuhle diskriminaci prokážete neméně obtížně než při obtěžování na pracovišti. Je tento problém navzdory Zákoníku práce, nebo právě kvůli němu ? "Prosím, pane Čulíku, kolik českých ředitel-ů/lek podniků si dovedete představit, jak neberou v úvahu když mají přijmout mladé muže, jestli mají vojnu za sebou?" V ryze věcné rovině lze argumentovat, že pokusit se vyhnout něčemu tak pitomému a svinskému jako je vojna je buď zbabělost a bezcharakternost nebo zženštilost, rozumějme inteligentí a nebarbarské chování, hodné ženy. Ale jistě se mýlím. Vojenskou službu znám jen z doslechu, neboť jsem coby britský občan a emigrant 'byl vyhnut' vojenské službě. Jinak bych asi zastával chlapský názor, že je třeba radikálních zásahů a vymýcení všeho zlého od kořenů, i kdyby se na to musel vzít buldozér zahraniční značky pod heslem kolektivní viny, "Když vás k lepšímu chování nedokážeme přesvědčit, tak vás k lepšímu donutíme, i kdybyste museli všichni nést následky za jednoho!" ? Sečteno a podtrženo, je vždy na místě se dozvědět, v čem člověk ve svém uvažování chybuje, a kde má buldozér brzdu. Předávám slovo. Poznámka JČ: Zdá se mi, že pan Pinkava zapomíná anglicky. Věta "Czechs seem to be incapable of assuming any other point of view than their own" znamená "Někteří Češi, jak se zdá, nejsou schopni zaujmout jiný názor než vlastní", nikoliv "Češi" (tj. všichni, jako celek). To by věta zněla: "The Czechs..." - To, co jsem napsal, plně odpovídá mé zkušenosti. V žádném případě jsem nikde nepsal, že by příliv dopisů do Britských listů, podporujících rasistickou argumentaci pana Pospíšila, byl reprezentativním vzorkem českého národa - napsal jsem jen, že měl tento - jinak nevysvětlitelný příliv - poněkud šokuje. Má-li pan Pinkava k dispozici přesvědčivé statistiky, že drtivá většina Čechů nezastává vůči Romům rasistické postoje, budu velmi rád a velmi rád je i zveřejním. To si oddychneme. Obávám se však, že je to - vzhledem ke všem nepřímým informacím, které jsou k dispozici, bohužel poněkud nepravděpodobné. - Představa, že lidé mimo Českou republiku jsou nesvéprávní a nebudou si schopni řádně rozebrat, co se tam vlastně děje, protože, jako cizinci, "nám" nikdy "nemohou porozumět", je také dost absurdní, obávám se. |
![]() |