Pražská Lucerna během romského festivalu: "Toto místo je rezervováno pro bílé"
Dojmy mezinárodního aktivisty, zasazujícího se za práva Romů, z cesty do Prahy
(Tento příspěvek profesora Thomase Actona z Londýna o jeho návštěvě v Praze rozšířila v angličtině RomNews Network. Profesor Acton je Angličan. Jak jsme nedávno informovali, některé mezinárodní romské iniciativy jsou znepokojeny údajnými propagandistickými pokusy české vlády prosadit svůj vliv v těchto asociacích a ovládnout organizaci mezinárodního romského kongresu, který je prý na nátlak Prahy organizován příliš spěšně.)
Jel jsem do Prahy na druhý festival "Chamoro", na pozvání dr. Milana Pospíšila, s nímž jsem se však v Praze nesetkal, i když jsem se dověděl, že se účastnil několika akcí, jichž jsem se také účastnil.
I když (po určitém vyjednávání) mi byly proplaceny výdaje (jak to bylo původně dohodnuto, získal jsem jasný dojem, že mí hostitelé byli poněkud překvapeni, že jsem chtěl přijet jen proto, abych pronesl patnáctiminutový projev a že po iniciativě Romské rady ohledně Světového romského kongresu jsem byl pravděpodobně poněkud méně vítán, než by tomu bývalo jinak.
Akce byla zorganizována propagandisticky tak, aby ukázala, že má česká vláda vůči Romům dobré úmysly a že podporuje IRU. Celé záležitosti dominoval dr. Emil Ščuka, generální tajemník IRU. Byl neustále v ohnisku událostí a při večerních koncertech byl uprostřed předních řad v hledišti a hudebníci a herci mu vyjadřovali poctu. Setkal jsem se s ním krátce v úterý 16. května, když mu připomněl Stahhiro Stankewicz, kdo jsem, řekl, "Ah, tu san o Thomas," pak se usmál a ryche odešel na oběd jiným směrem a Stahira vzal s sebou.
Ve čtvrtek 18. května poprvé veřejně oznámil náměstek českého ministra zahraničních věcí Martin Palouš konání navrhovaného 5. světového kongresu Romů (bylo to něco jiného než dosavadní soukromé e-maily, které jsme zatím jen dostávali). Palouš uvedl, že česká vláda bude s potěšením organizovat a fiancovat v červnu 5. Světový romský kongres. Nebylo oznámeno, zda bude česká vláda sama sestavovat seznam zvaných osob, anebo jen bude kontrolovat seznam, který vypracuje slavný generální tajemník IRU, bývalý státní prokurátor dr. Emil Ščuka. Bohužel, okamžitě poté, co promluvil náměstek ministra, člen Ščukova doprovodu musel oznámit, že bylo nutno odsunut datum kongresu až na červenec (až bude volné místo na zámku Štiřín).
Během debaty, která následovala, jsem zpochybnil tvrzení náměstka Palouše, který uvedl, že prý je umístění britských imigračních úředníků na pražské letiště záležitostí pouze britské vlády. Řekl jsem, že jsem přesvědčen, že ví každý, že Británie vysílá své imigrační úředníky do Prahy jen proto, aby zabránila lidem s tmavou tváří v cestě do Británie, což je podle mého názoru porušením britského zákona i Evropské charty lidských práv. Reakcí na tuto mou poznámku byl hlučný potlesk z auditoria, nikoliv však od předsednického stolu.
Stejné reakce se dostalo mému vystoupení, v němž jsem vyjádřil podporu pro romské žadatele o azyl na Západě. Vyjádřil jsem také podporu pro vstup České republiky do Evropské unie, protože (a) to bude znamentat, že čeští Romové budou moci volně cestovat po Evropě a (b) evropské protidiskriminační zákonodárství bude vynutitelné v České republice.
Mezi přítomnými, kteří s tímto plánem souhlasili, byli Dragoljub Ačkovič (který, jak se ukazuje, byl také v Oslo), Stahiro Stankewicz, Marcel Cortiade, Zoran Dimov a celá řada jiných romských politiků z několika zemí. Mezi těmi, kdo byli na prvním kongresu, byli dr. Jan Cibula, bývalý předseda IU a Raya Bielenbergová, která uspořádala koncert, a nevypadala ani o den starší, než jak vypadala na Hampstead Heath v roce 1971. Bylo velkým potěšením se s nimi znovu setkat a tímto předávám jejich pozdravy členům Romského výboru.
Stankewicz pronesl projev, jímž zastupoval IRU, během prvního dne, v úterý 16. května, poté, co 7 velvyslanců a celá řada dalších vysokých činitelů přednesla své projevy. Projev o historii Romů v Evropě přednesl švédský velvyslanec. Britský velvyslanec pronesl zavádějící projev, v němž tvrdil, že britskému úsilí pomáhat opravdovým uprchlíkům brání to, že Británie se musí zabývat údajně falešnými žadateli z Východní Evropy. Kanadský velvyslanec a americký chargé d´affaires pronesli daleko lepší projevy, orientované na občanská práva.
Bohužel, jen dva tito vysocí činitelé, velvyslanci z Norska a z Finska, zůstali v místnosti na Stankiewiczův projev.
V poslední den přijel pan Nicolae Gheorghe. (Jeho projev přečetla za něj jeho manželka, Nicola Bitu, a nepodpořila navrhovaný 5. Světový romský kongres.) Vedl jsem s panem Gheorghem soukromé rozhovory.
Je v obtížné situaci, protože jako poradce a zaměstnanec OSCE je jaksi mezinárodním státním úředníkem, a musí být neutrální vůči všem romským organizací, včetně IRU a RNC, které uznává a podporuje OSCE: Musí být neutrálním služebníkem pro všechny tyto organizace, i když je už dlouhodobým členem předsednictva a IRU.
(...)
Dovolte, aby uzavřel příběhem, který možná ilustruje situaci Romů v Praze. Během romského festivalu jsem navštívil dva koncerty v paláci Lucerna. Při prvním koncertu jsem si našel dosti tichý balkón, ne příliš blízko hlučných reproduktorů a seděl jsem vedle nějakých úředníků.
Na druhý koncert v Lucerně jsem v jiný večer přišel brzo a myslel jsem, že si zase sednu na totéž místo. Ale ve dveřích, ve velmi slabém světle (takže nebylo vidět, zda jsem běloch či Rom), mi váhavě cestu zaastoupil mladý romský pořadatel, mladík s velmi tmavou pletí, jemuž bylo asi 16 - 17 let. Odehrál se mezi námi tento rozhovor:
Pořadatel: é,é, Janeha tu Romaneh?
Acton: Janav.
Pořadatel: Ah ... hin tu bileti?
Acton: Si man.
(Acton si postupně prohledává všechny kapsy a nakonec vstupenku nalezne, předá ji pořadateli, který ji odnese k slabé žárovce, pečlivě ji prozkoumá a pak ji Actonovi vrátí.)
Pořadatel: Mištes - e - prala, tu našti te bešes akai.
Acton: Sostar?
Pořadatel: Našti be bešes akai, si reservacia gajenge kai avena. (Zde je to rezervováno pro bílé.)
Acton: Sostar?
Pořadatel: Si reservacia le gajenge. (Zde je to rezervováno pro bílé.)
Acton: Ama me sim gajo, shai te sim maskar le gajenska kai avena (Ale já jsem bílý...)
Pořadatel: e - Katar aveha?
Acton: Me sim profesori andar London. (Jsem profesor z Londýna.)
Pořadatel: Ah! - You speak English? (Mluvíte anglicky?)
Acton: Indeed I do, it´s my mother tongue. (Ano, angličtina je můj rodný jazyk.)
Pořadatel. OK then! How is the weather in London? (Jaké je v Londýně počasí?)
Poté jsem si sedl, tiše jsem popíjel pivo a nechal jsem mladíka, ať si na mě zkouší svou školní angličtinu. Zřejmě to byl student střední školy, který šel na brigádu jako pořadatel na tuto romskou konferenci a dělal jen to, co mu bylo nařízeno. Z jeho způsobu řeči i z jeho chování vyplývalo, že si myslel, že jsem Rom středního věku, který si možná plně neuvědomuje, že vstoupil někam, kam nesmí. Choval se ke mně po celou dobu zcela zdvořile - předpokládal, že jakmile si jako Rom uvědomím, že jsem vstoupil do oblasti pro bílé, budu mu velmi vděčný, že mě ubránil ztrapnění, že jsem omylem vstoupil do bílé společnosti.
V životě ho nenapadlo, že by měl zpochybňovat, nebo že já bych zpochybnil de fakto segregaci v České republice, stejně jako romské postavy v knize Ilona Láčkové se vůbec nezamýšlejí nad tím, že se automaticky vzdají v divadle svých míst ve prospěch bílých Čechů, když jsou o tom požádání. Byl to vzdělaný, dobře oblečený mladík, který se uměl dobře vyjadřovat. Takovým se v Praze bude dařit, pokud budou znát své místo, pokorně se ho budou přidržovat a nebudou chtít víc.
Ale, jak víme, jakmile začnou požadovat skutečnou rovnost, v České republice jim okamžitě začne být příliš horko.
