Drastické kulturní rozdíly: vraždění žen v Pákistánu pokračuje - a jsou to i Britky
Shrnujeme článek, který na základě reportáže, vysílané ve středu večer v publicistickém pořadu televize BBC Newsnight napsala známá reportérka Sue Lloyd Robertsová pro deník Independent. Vyšla v něm ve středu 31. května 2000. . Povšimněte si prosím, že reportérka britské veřejnoprávní televizní stanice BBC udržuje kritický odstup od britských státních úřadů a hodnotí problém samostatně a navrhuje řešení.
Mezi zaměstnanci britského vysokého komisařství v Islamabádu vládne atmosféra očekávání. Byl připraven konspirativní "bezpečný byt", byla objednána letenka, operace pro repatriaci britské občanky, která se obává o život, je přichystána odstartovat. Pracovníci britského komisařství vědí, že Koheema, dívka, kterou chtějí zachránit, bude doprovázena rodinnými příslušníky, kteří o plánu repatriace nevědí a kdyby se o něm dověděli, pokusí se mu zabránit. Všichni si dávají velký pozor, aby nevyvolali podezření.
Seznámila jsem se náhodou s Koheemou v čekárně ženské nemocnice v Mirpuru, je to oblast, z níž pochází mnoho Britů pákistánského původu. Věděla jsem, že jsou tam zadržovány stovky britských dívek proti své vůli a chtěla jsem zjistit, zda existuje někdo, na koho by se mohly obrátit o pomoc. Má tlumočnice znala lékařku v nemocnici, která s jejich osudem sympatizovala a u níž bychom mohli snad začít. Proti nám seděly dvě ženy a mladší z nich zjevně poslouchala, o čem jsme spolu hovořily. Bylo vidět, že ji to nesmírně rozrušilo.
Její matka šla hledat záchod a dívka se k nám naklonila:"Můžu s vámi promluvit?" zeptala se. V útržcích nám řekla svůj příběh, často se nervózně ohlížela, jestli matka nejde. Právě dostudovala jeden technický obor na Bradford University v Británii a byla podvodně pozvána do Pákistánu, na svatbu svého bratrance. Její rodiče byli znepokojeni, že na univerzitě studuje spolu s Angličany, a obávali se, že by mohla být "odvedena od pákistánské kultury".
Jakmile dorazila do Mirpuru, uvědomila si však, že byla pozvána na svou vlastní svatbu! Pokusila se odmítnout vdát se za bratrance, kterého ji připravili, ale byla tak dlouho bita, až se podvolila. Nyní se od ní očekávalo, že požádá u britských úřadů o povolení pro manžela, kterého nenáviděla, aby se s ní usadil v Británii. "Chcete, abychom vám pomohli?" zeptali jsme se. "Prosím vás, ano," řekla. "Co by se stalo, kdyby se vaši rodiče dověděli, že chcete utéci?" - "Zabili by mne," řekla.
Informovala jsem o celé věci činitele na britském Vysokém komisařství a za pomoci prostřednice jsem zorganizovala návštěvu dívky na komisařství, údajně kvůli žádosti jejího manžela o vstup do Británie.
Jakmile s ní náměstek šéfa konzulárního oddělení osaměl v místnosti, vysvětlil jí, že ji komisařství může okamžitě a bezpečně dostat z Pákistánu zpět do Británie a tam si pak vybere na pomoc některou z organizací pro pákistánské ženy v její situaci.
Ale dívka tu nabídku odmítla: "Jsem opravdu vděčná za všechno, co jste se pro mne pokusili udělat," řekla mi později omluvně. "Rozhodla jsem se ale tu pomoc nepřijmout. Už jsem jim několikrát utekla a vždycky si mě znovu našli a zmlátili mne. Kdybych bývala měla se kde schovat, než mě provdali, utekla bych, ale teď je už pozdě. Teď, když jsem byla násilím provdána, se mě nikdy nevzdají. Může to trvat tak dva, tři roky, ale najdou mě i v Británii a zabijí mě."
Jeden činitel britského ministerstva zahraničních věcí mi důvěrně sdělil, že v situaci, v jaké je Koheema, je v každé chvíli pravděpodobně více než 1000 dívek, jsou na cestě mezi Británií a Pákistánem. Oficiálně je těch dívek "několik set". Když jsem nakonec v Mirpuru našla obránce lidských práv, který se snaží dívkám pomoci, měl na seznamu několik stovek jmen jen ze samotnému Mirpuru, byly to dívky které ho požádaly o pomoc, a byl přesvědčen, že v jiných částech Pákistánu je jich ještě mnohem více.
Proč jim víc britská vláda nepomáhá? Problémem je dvojí občanství. Podle pákistánského zákona je Britka s pákistánským občanstvím v Pákistánu považována za Pákistánku. "Nemůžeme je zachraňovat," vysvětlil náměstek konzula. Musí se dívka sama vydat na britské vysoké komisařství, na britskou půdu. A i to samo je nebezpečné, jak se to prokázalo loni, kdy se dvě dívky z britského Bradforu, jimž hrozilo nucené maželství, samy vydaly na nebezpečnou cestu z Mirpuru do Islamabádu, kde zjistily, že tam ve frontě na vízum na ně čeká jejich strýc, který jim vyhrožoval zabitím. Najal si na vysokém komisařství stráž, která mu sdělila, kdy se dívky mají dostavit, a byl ozbrojen. Mnohokrát se dívkám podařilo uniknout na poslední chvíli a nakonec byly v bezpečí repatriovány. Strážce byl propuštěn.
Ale i jiní zaměstnanci vysokého komisařství se chovají podivně. Nazish znepokojila své rodiče, když zjistili, že, když jí bylo sedmnáct, chodí v britském Leedsu odpoledne za školu. Vzali ji za trest také do Pákistánu "na svatbu bratrance". Padla do téže pasti jako Koheema. "Během svatební ceremonie mě matka držela za jednu ruku a babička za druhou. Působily mi bolest a šeptaly mi, že jestliže se nepodvolím, dědeček, který má slabé srdce, zemře na infarkt."
Nyní třiadvacetiletá Nazish chtěla být zdravotní sestrou. Pláče, když vypráví, jak byla násilně provdána za muže, který neuměl anglicky, byl o třicet let starší a pravidelně ji znásilňoval. "Dopoledne se díval na pornografické filmy, v poledne přišel domů a znásilnil mě. Dělo se to každý den a každý den to bylo znásilnění."
Její tchyně s ní nezacházela o moc líp. "Nutila mě, abych uklízela hnůj po zvířatech - po kozách a bizonech. Já jsem v životě předtím bizona neviděla. Musela jsem vařit na otevřeném ohni. Popálila jsem si vždycky ruce a ona a mě řvala." Právě na další svatbě se Nazish podařilo utéci. Jak první věc se spojila s britským Vysokým komisařstvím. "Byla jsem tak ráda, že slyším na druhé straně telefonu britský hlas. Muž se zeptal, jestli mám britské občanství, a já jsem řekla, že ano. On pak řekl: ´Ale jste Pákistánka, máte pákistánské jméno.´ Řekla jsem: ´Ale já mám britský pas.´ On odpověděl: ˇBohužel, nemůžeme vám pomoci.´ a položil telefon. Nazish utekla od rodiny už před třemi lety. Co by se stalo, kdyby ji našli? "Zcela jistě by mě usmrtili."
Když jsem to převyprávěla zástupci konzula na britském vysokém komisařství, Mark Kettle byl v rozpacích a říkal: "To se nemělo stát. Budeme to vyšetřovat."
Na ministerstvu zahraničních věcí v Londýně popřel šéf konzulárního oddělení James Watt, že to byl další důkaz široce rozšířeného rasismu v britské státní službě. Trochu větší množství pozornosti od pracovníků vysokého komisařství v Islamabádu by bezpochyby zamezilo stovkám tragédií, které se odehrávají v Británii. Většina lidí, kteří žádají o povolení cesty do Británie v Islamabádu, jsou muži bez doprovodu. Žádají na základě existence svých britských manželek, ty se však k řízení dostavovat nemusejí. Proč, zeptala jsem se na vysokém komisařství. Imigrační tajemnice Anna Pittová konstatovala, že se usuzuje, "že by to pro některé rodiny bylo příliš, kdyby musel celý manželský pár podstoupit cestu."
Vzhledem k tomu, že dnes víme, že stovky nucených nevěst byly donuceny podpořit žádosti pro své manžely pro cestu do Británie, nebylo by lepší trvat na tom, aby se k věci dostavovaly na vysoké komisařství osobně? "Ano, asi ano," odpověděla imigrační tajemnice chabě.
Policie v hrabství West Yorkshire, kde žije v Británii značné množství Pákistánců, uvádí, že mají každoročně až 300 případů žen, které žádají o pomoc při útěku z manželství, do něhož byly v Británii nanuceny. Počet těchto žen neustále roste. Policie ve West Yorkshiru zaměstnává v této věci dva policisty.
Manžel Nazish nyní pracuje jako číšník v britském městě Leicester. Protože znásilňoval svou britskou manželku, kterou donutili ke sňatku s ním, má nyní právo v Británii k trvalému pobytu. Razia Sodegarová, která v Bristolu vede organizaci One Voice, jejímž cílem je chránit asijské ženy před nuceným manželstvím, poukazuje na to, že by měl být zaveden zákon, který zabrání manželům - násilníkům, aby využívali svých manželek k možnosti dostat se do Británie.
Sodegarová byla pozvána, aby věc prodiskutovala s náměstkem ministra vnitra pro imigraci Mikem O´Brienem. Chce, aby britská vláda poskytla bezpečnostní síť pro asijské dívky v Británii i v Pákistánu. V Británii by měli všichni členové rodiny, kteří žádají o vízum do Pákistánu k cestě na svatbu být podrobeni pohovoru. "Pořád se nám říká, že dívky jedou na svatbu vzdáleného bratrance a pak na místě zjistí, že se stanou nucenou nevěstou!" Požaduje také, aby manželky, které se vrátily do Británie s nechtěnými muži, mohly žádat, aby byli tito manželé posláni zpět do Pákistánu.
Ale hlavně by měla Británie poskytovat bezpečnostní síť pro dívky přímo v Pákistánu."Je to odporné," konstatuje Sodegarová. "Britská vláda tvrdí, že těm dívkám chce pomáhat. Měla by tam k tomu mít nějaký úřad, konec konců, úřadovna British Airways na místě je, že?"
Pro Nazish a Koheemu a stovky britsko-asijských dívek, násilím provdaných, je už příliš pozdě. Ale není příliš pozdě pomoci mnoha dalším, které budou také v budoucnu cestovat do Pákistánu a zjistí, že byly podvedeny a donuceny vstoupit v manželství, které nechtějí.