Proč chtějí hradní stoupenci Madeleine Albrightovou
Pane Čulíku,
Politolog Jiří Pehe zvolil název svého článku nesprávně. Otázka není
"Kdo se bojí
Madeleine
Albrightové" , ale kdo ji potřebuje. Domnívám se, že odpověď na
tuto otázku je poměrně
jednoduchá - je to Václav Havel, jehož budoucí politický vliv závisí na
tom, kdo po něm Hrad
převezme.
Argumenty, které Jiří Pehe v souvislosti se sondováním půdy pro možný
vstup Albrightové na
českou politickou scénu používá, jsou na politologa tak slabé, že to až
zaráží. Je to komunistická
rétorika obrácena naruby. Dřív to byla ruská škola, dnes americká, dřív
to byl nezpochybnitelný
třídní instinkt a dnes "nezpochybnitelné demokratické zázemí". A
opovažte se "čecháčkové"
zapochybovat!
Proč Jiří Pehe, který pokud mě paměť neklame, v USA žil, nenapíše, že
americká politika je
nejen nenapodobitelná (a zkušenost z ní je těžko použitelná jinde), ale
že má navíc má s demokracií
velmi málo společného - je v ní až příliš mnoho peněz a partajničení.
Ostatně Washington (jako symbol politické moci) má tak špatnou pověs",
že jedním z nejoblíbenějších
argumentů politiků, kteří by se tam rádi drápkem uchytili, je že s tou
sebrankou nemají nic
společného.
Jiří Pehe má právo na osobní názor ohledně kvalit ministryně Albrightové
a stejně tak je jeho
věcí, do jaké míry se chce svou vlastní kariéru opřít o Václava Havla.
Pokud je ale vyjadřuje tak
jako ve zmíněném článku, nemůže se divit, vybaví-li se čtenáři Werichův
názor na sloužení a
posluhování.
V rámci toho druhého Jiří Pehe předstírá, že "v diskusi o Albrightové
totiž nešlo o Albrightovou,
ale o naše politické sebevnímání". Ledaže Pehe mínil sebevnímání
Havlovo a svoje.
To, že šlo především o Albrightovou je zřejmé z argumentů, které Pehe ve
svém článku používá.
Podle něj není v republice mnoho kandidátů s takovým profilem, což
jinými slovy znamená, že
je třeba poohlédnout se venku. Takže se můžeme ptát, kolik je mezi
krajany v USA (jiný stát se
těžko počítá) lidí, kteří by měli kvality Albrightové, byli nakloněni
presidentu Havlovi a byli by
dostatečně výrazní na to, aby se mohli při presidentské volbě prosadit.
To, že by si Havel a jeho poradci "půjčili" Albrightovou (a nechali ji
vláčet tiskem) k tomu, aby
se presidentem nakonec stala nějaká jiná "morálně silná osobnost" je
absurdní.
Zdraví Vás
Jiří Jírovec
PS Ještě méně než svým příspěvkem do LN mně Jiří Pehe zaujal