čtvrtek 13. dubna O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Privatizace a český film: Kam se vlastně prodává Barrandov (Milan Šmíd) Sdělovací prostředky a čeští politikové: Jak by to s Kateřinou Dostálovou dopadlo v britském parlamentě(Tomáš Pecina) Rasy a inteligence: Ajajaj - Statistika, testy a rasové nerovnosti (Dominik Lukeš) Jakou barvu má IQ? (Václav Pinkava) Rasové testy (Jan Kameníček) Pan Teplý ani jeho mluvčí nemají pravdu (Karel Dolejší) Hradní politika v ČR: Proč chtějí hradní stoupenci Madeleine Albrightovou (Jiří Jírovec) Sdělovací prostředky: Politici (poslankyně Dostálová) versus(?) elektronická média aneb vakcína na neduhy české politické kultury (Miloš Štěpánek) K metodologii analýzy televizního zpravodajství (Libor Mihalka) Německá politika: Merkelová (Ivan Hoffman) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Dominik Lukeš

Už zase se výsledky hromadného testování používají ke špatným závěrům. Celá první část článku (k níž se především chci vyjádřit) je postavena na dvou podobných předpokladech. V mnoha sportech jsou černoši lepší než běloši, a proto jsou jako rasa fyzicky odolnější a silnější a analogicky v testech SAT měli černí studenti horší výsledky než bílí a proto jsou jako rasa méně způsobilejší k duševním výkonům. (Podle těchto výsledků by pak úplně nejintelektuálnější museli být studenti asijského původu, o čemž se autor zdvořile nezmiňuje.)

Tato analýza je špatná z několika hledisek. Zaprvé nás musí upozornit na to, že tu něco nehraje už sama struktura výsledků. Ukazuje se, že srovnáme-li dvě etnické skupiny, a bude-li jedna mít lepší výsledky v matematické části, bude mít lepší výsledky i v části verbální. To je velice nepravděpodobné a poukazuje to na to, že tu do hry vstupují i jiné faktory. Jeden z nich se naskytne, když si povšimneme, že jedinou výjimkou k výše uvedené pravidelnosti je to, že zatímco jsou asiaté lepší než běloši v matematické části, jsou horší v části verbální. To je dozajista způsobeno tím, že mnoho z nich jsou emigranti z první a druhé generace a angličtina je pro ně buď jazyk druhý, nebo se jím nemluví u nich doma.

Za druhé, stačí se podívat na obsah testu SAT (Scholastic Aptitude Test) a uvidíme, že slovo aptitude v jeho středu (tedy předpoklad nebo schopnost) je zavádějící. Tento test se používá místo maturity nebo přijímací zkoušky na vysokou školu a zkouší základní dovednosti (a znalosti) studenta v matematice a anglickém jazyce. Důležité je tu slovo dovednost. Je to tedy něco, co je výsledkem studia (a američtí studenti se na tyto zkoušky biflují stejně jako čeští na maturitu nebo na přijímačky). To že mají černí studenti horší výsledky neříká vůbec nic o tom jaké má černá rasa predispozice k intelektuálním aktivitám. Hrají zde úlohu faktory socio-ekonomické (průměrný roční příjem černých rodin je mnohem menší než u rodin bílých), ale hlavně je tu také velký rozdíl kulturní. Výzkumy ukazují, že vzdělání považuje za důležité mnohem méně černých studentů než bílých. Je to částečně způsobeno tím, že černí studenti nemají tolik vzorů, kteří by se jim mohli poukázat, jako příklady důležitosti vzdělání. Existence vzorů je kupodivu mnohem důležitější než by si lidé myslí. Ukazuje se, že studenti, kteří se učí v prostředí, kdy jejich předchůdci, rodiče nebo učitelé dosáhli něčeho prostřednictvím vzdělání mají lepší výsledky. V současné době je většina černých američanů učena bílými učiteli. Proto také tzv. Affirmative Action (v Čechách ‚pozitivní diskriminace') je dobrá myšlenka, která v mnoha oblastech situaci těchto lidí zásadně vylepšila. (Situace Romů v Čechách je obdobná

Otázka vzorů je relevantní i v diskusi o fyzických předpokladech jednotlivých ras. Lze předložit tezi (a sociologové a antropologové to tak už poměrně přesvědčivě a velice podrobně učinili), že úspěchy černých hráčů ve sportech jako baseball nebo americký fotbal, lze připsat tomu, že sport je jediným možným odvětvím, kde se mohou černí Američané bez omezení realizovat (a přes všechno co se dnes o USA říká, si tam černí s bílými rovni nejsou), a proto jej byli schopni dominovat. Zrovna tak, pokud je v atletice většina nejlepších běžců na delší vzdálenosti z Afriky, nevypovídá to nutně o rasových rozdílech, ale o tom, že rozmanitost sportovních disciplín je v těchto zemích menší a proto se na ně soustředí více sportovců, kteří by se jinde třeba věnovali jiným sportům. Tím nechci říct, že by nebyly fyzické rozdíly mezi rasami (i když neznám nějaký přesvědčivý popis), ale to, že sportovní výsledky o tom nemusí nutně vypovídat

Nesmyslnost používání čísel z testů SAT na generalizace o rasových předpokladech se ukazuje i na srovnání hispánců mexických, portorických a jiných (mimochodem ‚španělé' je nevhodný překlad do češtiny). Těžko by někdo mohl tvrdit, že rozdíl (který je například pro verbální část stejný jako mezi černými studenty a studenty portorickými) lze dát do souvislosti s nějakou genetickou predispozicí.

Další problém těchto čísel je, že neukazují další statistické ukazatele jako třeba medián, směrodatnou odchylku a nejnižší a nejvyšší dosažené výsledky (nebo počet studentů s nulou a maximem bodů). Nepřekvapilo by mě, kdyby se ukázalo, že směrodatná odchylka asijských studentů je mnohem vyšší než bílých studentů. To však jen na okraj

Musím podotknout, že nevím jestli mezi rasami, etniky a národy jsou vrozené rozdíly, ale jisté je, že je nelze dokázat tímto způsobem. Kdybychom si dali hodně práce, mohli bychom zjistit, že Portoričané jsou oproti černochům lepší ve druhé odmocnině, zatímco asiaté jsou obzvláště zruční ve výpočtu faktoriálu

Doporučuji v tomto kontextu přečíst si knihu S. J. Goulda ‚Jak neměřit člověka' (rencenzi viz zde). Mimo jiné je tam popsáno, jak se na počátku dvacátých let dvacátého století používaly výsledky inteligenčních testů (založených na posledních vědeckých poznatcích) k tomu, aby se přistěhovalci ze slovanských zemí mohli prohlásit za méněcenné. A to bychom přece nechtěli

PS: Ještě si nemohu odpustit poznámku k úvahám o chování číšníků v Africe, do kterých se článek J. Pospíšila rozvedl. Jsou velice podobné výrokům jihoafrických bělochů v období apartheidu. Autor určitě za svého pobytu v Keni a Tanzanii procházel hlubokým kulturním šokem. Nemohu po svém vlastním měsíčním pobytu v Ugandě příliš generalizovat, ale doporučil bych autorovi ať srovná nedovednost automechaniků se schopností vyjednávat cenu na trhu, nebo zkorumpovanost institucí (ostatně evropského původu) se složitostí společenských vztahů původních kmenových uskupení. Ani pak nebude muset mezi křováky. Stejně frustrující zážitky se mu ostatně mohou přihodit i ve střední Asii nebo nakonec i v Japonsku. Mnohá z jeho slov by bylo také možné přeložit do angličtiny a vložit do úst nespokojenému Američanovi na návštěvě u nás doma.