Likvidace automobilky Rover vedla k zhoršení britsko-německých styků

Poté, co německá firma BMW oznámila, že nehodlá dále podporovat britskou automobilku Rover, dosáhla protiněmecká rétorika v britském tisku nebývalé intenzity. Ale poprvé od ukončení druhé světové války, napsal včera týdeník Observer, se ukázalo, že tentokrát to Němci nejsou ochotni pasivně tolerovat.

"Někdy, jako ve chvílích národní euforie ohledně fotbalu, jsou ty nálady úplně jako zastaralá propaganda., " konstatuje dr. Hans-Friedrich von Ploetz, německý velvyslanec v Británii. Říká, že se postoje mění, ale jen pomalu. A možná je to trochu taky jen legrace, jenže humor je hranice,k terá se lehce překročí. V tomto případě, kdy šlo o pracovní příležitosti, které zajišťovala firma BMW, se lehce probouzejí staré přesudky.

Minulý týden varoval německý velvyslanec v Británii, že protiněmecká kampaň v britském tisku může nejen poškodit britsko-německé vztahy, ale může i odradit německé investory od toho, aby investovali v Británii.

Soukromě se němečtí činitelé vyjadřují velmi kriticky ohledně britského protiněmeckého komplexu, který má podle jejich názoru daleko méně co společného s realitou v Německu než s realitou v Británii - je to podle nich problém, vzniklý v důsledku krize britské - nebo přesněji anglické - totožnosti. A Němci, kteří žijí v Británii, už mají dost neustálého protiněmeckého nepřátelství.

Juergen Kass žije v Británii celý život, po dobu 29 let. Jeho rodiče se přistěhovali do Glasgow v polovině šedesátých let. Jeho tatínek byl v osmdesátých letech v Paisley ředitelem úspěšné firmy, vyrábějící elektroniku pro kanceláře, Dextronics. Protiněmecké nálady byly podle něho zejména kruté ve škole, u dospívajících chlapců. "Začali jsme se učit o druhé světové válce," vysvětluje, "a moji spolužáci, byli to všechno kamarádi, se najednou rozhodli, že mě už nemají rádi. Chodili za mnou vojenským pochodovým krokem a nosili falešné hitlerovské knírky. V jednu chvíli jsem vážně uvažoval o tom, že bych si měl změnit jménoi."

Dieter Werlin, 37, student strojírenství na City University v Londýně, konstatuje, že je britský bulvární tisk často velmi vehementním stoupencem protiněmecké hysterie. "Je to starý stereotyp," konstatuje. "Že jsme vysoce výkonní, chladní a bez humoru. Lidi to přece musejí překonat - a zpráva o rozhodnutí firmy BMW uzavřít Rover musí být vnímána jako finanční rozhodnutí. Chcete snad tvrdit, že by nějaká jiná firma dál financovala prodělečný podnik?"

Podle průzkumů veřejného mínění mají Němci Brity rádi, považují je za rezervované, ale za přátelské, módní a zábavné. Britské televizní komedie jako Absolutely Fabulous, Monty Python a Mr. Bean jsou v Německu neobyčejně populární.

"Myslím, že mají Britové určitý šarm, je v nich jakýsi duch šedesátých let, o který jsme v Německu přišli a mně se to líbí," konstaoval Frank Prill, jedenačtyřicetiletý Berlíňan.

Starší Berlíňané pociťují vůči Britům zvlášť silné sympatie. Letecký most do Berlína v roce 1948 proměnil za jedinou noc spojenecké jednotky z okupační armády v ochranné vojskou, které poskytovalo během sovětské blokády Západnímu Berlínu potraviny, šatstvo i léky. Britští vojáci jsou stále ještě v Německu populární, ale je už jich tam je velmi málo.

Britové, kteří navštíví Německo, jsou většinou překvapeni, jak se jim tam velmi líbí, a zjišťují, že Němci nejsou ani tak bez humoru, ani tak autoritářští, jak očekávají. Němci, kteří se přestěhují do Británie, naopak často zjišťují, že je to nepříjemná zkušenost.

"Myslím, že život v Británii je pro většinu Němců velkým zklamáním," konstatuje německý lékař, který strávil v Londýně čtyři roky. "Je to tady daleko chudší, než jsem očekával, a veřejné služby jsou jako něco ze třetího světa. Myslím, že Britové mají komplex méněcennosti. Pořád vykládají, jak je všechno fantastické, ale většina je toho velmi obyčejná."

Juergen Kroenig, londýnský dopisovatel deníku Die Zeit, shrnul zážitky mnoha Němců, žijících v Británii, nedávno v článku, nazvaném "Krauts" (tak říkají Britové Němcům). Přiznává, že si Britové dělají legraci ze všech cizinců a že Němce nemají rádi v mnoha evropských zemích. Ale argumentuje, že britská antipatie vůči Německu je velmi silná a že navzdory velmi přátelským vztahům mezi britskou a německou vládou se britská antipatie vůči Německu prohlubuje.

"Poválečná generace vyrostla s týmiž symboly: ve filmech, v televizních seriálech, v kreslených filmech, v článcích v novinách i v reklamách: vidí tam stupidní německé vojáky, esesáky s úzkými rty a mluvící tichým hlasem, byrokraty bez humoru a ony slavné německé turisty, kteří si pravidelně rozkládají ručník na nejlepší místa u bazénu ještě za úsvitu," píše.

Některé německé deníky jako bulvární Bild začaly tisknout protibritské titulky, které by byly ještě před několika lety nemyslitelné. Existují známky, že německá trpělivost vůči britské protiněmecké xenofobii už dosahuje hranice. Jak řekl jeden mladý Němec, žijící v Británii: "Proč nás nenechají Britové na pokoji a nevyřeší si vlastní problémy? Ať nám vlezou na záda."