Rozpory v postojích Jana Čulíka
Pane Culiku,
protoze jste reagoval na
moji poznamku z fora Britskych listu, rada bych se k cele zalezitosti
vyjadrila.
Ano, nalezam rozpor ve Vasich tvrzenich. S Vasim nazorem o volnemu
pristupu verejnosti ke vsem informacim, v tomto pripade ke knize Mein
Kampf, souhlasim. W.L. Shirer, nakonec pise ve sve knize
"Vzestup a pad treti rise" toto:
Hitler pozoroval aktivitu tri hlavnich politickych stran v Rakousku. Byl
dostatecne inteligentni, aby potlacil svoje pocity zloby proti strane
socialnich demokratu, aby prozkoumal duvody jejich uspechu. Hitler si
vysvetlil jejich uspech nasledujicim zpusobem: Socialni demokrate uspesne
vytvorili masove hnuti, bez ktereho je jakakoli politicka strana k nicemu.
Naucili se umeni propagandy jak ovlivnovat masy. Nakonec vedeli, jak pouzit
duchovni a fyzicky teror.
Mein Kampf: "Porozumel jsem neslavnemu duchovnimu teroru, ktery toto
hnuti vyvolava zvlaste na burzoazii, ktera neni moralne nebo dusevne
vybavena celit takovym utokum. Na dane znameni rozpoutat koncentrovany utok
lzi a urazek proti jakemukoli nepriteli, ktery se zda nejnebezpecnejsi, az
temto lidem nevydrzi nervy. Tato taktika je zalozena na presnem odhadu
lidskych slabosti a jeji pouziti vede k uspechu s temer matematickou
jistotou."
Znovu Shirer: Presnejsi analyza nacistickych taktik, jak je Hitler
pozdeji vyvinul, nebyla nikde jinde popsana.
Ctenari si mohou udelat svoje vlastni zavery, zda je tato taktika pouzivana
dnesnimi politiky, jak v Americe, tak v Evrope. Aby lide neopakovali omyly
kterych se dopustili v minulosti, aby rozeznali nebezpecne politicke
manevry, museji znat jejich koreny.
Ale zpet k veci. Domnivam se, ze existuje rozpor mezi Vasim prikyvnutim k
publikaci Mein Kampfu v Cechach a rekneme, stavem Vasi mysli ,
behem valecneho konfliktu v Jugoslavii. Dovolte mi nejrive chronologicky
setup , ktery povazuji za nutny k postaveni argumentu:
V pondeli 12. dubna 1999 jste uverejnil ve svem periodiku clanek Dopis ze Slovinska ,
ze ktereho cituji Vase slova:
Zajímavé by bylo, jestlipak napadlo velitelství sil Severoatlantického
společenství vybombardovat tuto jedovatou televizní stanici? Vysílání
srbské televize je dost nesnesitelné.
Rekneme, vzhledem k tomuto argumentu, ze jste mohl docela dobre pouzit
Vysílání srbské televize je dost odporne nebo hnusne .
Shodou okolnosti, 23. dubna 1999 byla skutecne srbska televize vybombardovana.
26. dubna reagujete pane Culiku, na clanek , pana
Jirovce, ktery mimo jine napsal,
Doufejme, že Tribunál, který zločiny proti lidskosti zaznamenává, toto
barbarství nepřehlédne.
(...)jaké nebezpečí pro NATO představovala ta paní z maskérny,
.....která se změnila na "collateral damage" zasypanou až na kousek
vyčnívající ruky zbořeným stropem.
temito slovy:
Velkou otázkou ovšem je, zda za to mají být viníci rovnou
popraveni, jak se
stalo výše zmíněné maskérce a dalším lidem a jestli by nebylo rozumnější,
kdyby NATO
bombardovalo jen vysílače.
Jako obcan demokraticke Britanie, jiste chapete jakou moc ma mluvene a
psane slovo a ze slova a jejich jasny vyznam jsou pro fungovani demokracie,
zcela nejdulezitejsi. Jestlize tedy polozite otazku, zda mají být viníci
rovnou popraveni, nezbyva mi nez uzavrit, ze ve Vasem chapani, si
zaslouzi zminena maskerka trest smrti, nebot, kdyz ne rovnou tak
pozdeji.
Coz prinasi nasledujici otazky.
1. Je bombardovani civilistu ekvivalentni aktu popravy?
2. Je mozne mluvit o lidech jako vinicich, bez naleziteho soudniho rizeni?
3. Je mozne odsoudit k trestu smrti za slovni projev?
24. brezna 2000
odmitate
muj argument z fora BL, ze jste schvaloval smrt make-up lady,
ktera pudrovala v srbske televizi reporterum nosy:
O mrtvých jen dobré a v žádném případě bych si nedovolil tvrdit, že
třeba západním leteckým útokem zavražděná maskérka se provinila
natolik, že si zasloužila trest smrti.
Ja, jako ctenar vaseho periodika si mohu z cele situace udelat dva zavery.
1.Vase reakce na situaci byly emocionalni, Vy si to dnes uvedomujete a
proto se Vas nazor na usmrceni maskerky zmenil, presto se ale snazite
racionalisovat bombardovani srbske televize tim, ze se na jeji vysilani
svoboda slova nevztahuje, protoze pouzivala tuto svobodu slova k valecne
propagande.
2. Prijal jste postoj tech reporteru, kteri povazovali (povazuji) utoky
NATO proti Kosovu za osobni krizackou valku.
Jak vite, ja stojim na opacnem konci politickeho spektra, nez se nachazite
Vy. V minulosti, kdyz jsem se zucastnila nejake diskuse na strankach Vaseho
periodika, upozornoval jste ctenare, ze cerpam z konzervativnich zdroju,
abych se tomu vyhnula, pouziji tentokrat zdroje
levicoveho.
Behem valky, jste uverejnoval nektere clanky napsane britskym
korespondentem Robertem Fiskem. Fisk tvrdil, ze reporteri se stali hlasnou
troubou NATO a opustili veskerou objektivitu. Mimo jine Fisk pripustil, ze
se stali soucasti anti-srbske hysterie a akceptovali propagandu NATO - bez
otazek ( vsimete si slova propaganda , nebot v zapadnich zdelovacich
prostredcich zemi, ktere byly ve valce s Jugoslavii, se vysilala valecna
propaganda).
Predstavme si hypotetickou situaci, kdy Srbove vybombarduji stanici BBC a z
reporteru zbudou jen natvrdo nasprejovane ucesy. Zeptal byste se sam sebe:
Velkou otázkou ovšem je, zda za to mají být viníci rovnou popraveni, jak
se stalo britskym reporterum a jestli by nebylo rozumnější, kdyby Srbove
bombardovali jen vysílače
Obe strany, jak Srbove, tak zeme NATO se zabyvaly propagandou. Srbsti
reporteri srbskou, zapadni reporteri propagandou NATO. Mezi propagandou
Srbu a NATO je jeden dulezity rozdil. Srbsti reporteri ji pouzivali v
takrka beznadejne obrane zeme. Zapadni reporteri se zabyvali propagandou,
aby predesli, nebo uhasili verejny odpor k teto valce. Daleko
pravdepodobnejsim ucelem bombardovani nebyla srbska propaganda, ale
zastaveni proudu obrazu rozstrilenych a spalenych budov a rozstrilenych a
uhorelych lidi. Nic nevyvola vetsi odpor k valce nez zabery a fotografie
smrti a niceni, jehoz srbska televize byla zdrojem.
Velkou pochybnost motivu zniceni televizni srbske stanice, pri trose
selskeho rozumu, vyvola tvrzeni cloveka, ktery vrazil nam Americanum prst
do tvare a pravil: "Ja jsem nikdy nemel sex s tou zenou - (dlouha pomlka
pri myslence na Hillary) - slecnou Lewinsky". Ten totiz prohlasil, ze
srbska televizni stanice, musela byt vybombardovana, protoze lidem lhala.
Fisk citoval priklad reportera CNN v Belehrade, ktery sokoval sveho
britskeho kolegu pote, co NATO bombardovalo uzky most ve vesnici Varvarinu
a zabilo tucty civilistu. Reporter CNN kricel:
To je nauci nestat na mostech !!
Robert Fisk, korespondent britskeho Independentu tez tvrdi neco,
co se v Americe diskutovalo jen na radiu a na Internetu, kam se presunula
americka politicka diskuse, protoze "velka media", zpravy bud potlacuji,
nebo na ne davaji svuj vlastni spin. Politicky televizni
pundit je dnes neduveryhodna profese, asi jako prodavac ojetych
automobilu. Fisk napsal, ze CNN show Larry King Live se zucastnila
pokusu o atentat na srbskeho ministra informaci Vucice.
Cituji: Dva dny pred tim nez NATO bombardovalo srbskou televizi, CNN
dostalo tip z Atlanty (CNN headquarters), ze budova srbske televize bude
znicena. Reporterum CNN bylo narizeno z budovy rychle zmizet, coz udelali.
O den pozdeji Vucic obdrzel fax od Larry King Live show s zadosti
o interview. King zadal, aby Vucic byl on the air 2:30 rano 23.
dubna s tim, ze by se mel dostavit do srbske televize o pul hodiny drive,
kvuli aplikaci make-upu.
Vucic se opozdil. Rakety NATO zasahly srbskou televizi 23. dubna, 2:06
rano. Prvni raketa explodovala v maskerne, kde byla maskerka upalena k
smrti. CNN tvrdi, ze slo o nahodu, protoze Kingova show je pod oddelenim
zabavy, ne oddelenim zprav.
Je nutna tato rekapitulace? Ja myslim, ze ano. Protoze, budto se radite
mezi reportery o kterych mluvi Fisk (i.e. prijal a hlasal jste propagandu
NATO), nebo jste byl ve stavu, kdy emoce trumfovaly nad rozumem a
objektivitou.
Zaver? Budto jste slapl vedle a to se stane, nebo stojite vedle tech
reporteru, kteri se stali nastrojem propagandy. Jinymi slovy, srbsti
reporteri, stejne jako vetsina zapadnich reporteru se zabyvali propagandou,
ne levicovou ci pravicovou propagandou - valecnou propagandou.
Well, let's bomb them all!
Poznámka JČ: Nedomnívám se, že se můj postoj vůči
vybombardování srbské televize v Bělehradě za poslední rok změnil. Nemyslím
si, že když jsem napsal, že pochybuji, zda mají být techničtí zaměstnanci
stanice rovnou popraveni, že jsem tím chtěl argumentovat, že mají
být popraveni později, a to bez soudu, jak to interpretuje Táňa
Zajícová. Pokud je její interpretace správná, omlouvám se za nepřesnou
formulaci. Chtěl jsem tím, před rokem i nyní, vyjádřit určitou pochybnost
nad zabitím těchto televizních zaměstnanců. Přesto však zastávám názor, že
prací pro srbskou televizi, sdělovací prostředek, který dryáčnicky
prosazoval genocidu etnické menšiny, nesou její zaměstnanci určitou vinu,
stejně jako mají na sobě nesmazatelnou vinu pracovníci komunistické
televize v Československu. Prostě si myslím, že když někdo psal lživé,
manipulativní komentáře, třeba proti Chartě 77 v československém komunismu
v sedmdesátých letech, není bez viny. Ani vinu pracovníků srbské
televize nelze bagatelizovat, i když je pravda, že nebyla zkoumána u soudu
a že poprava těchto lidí bez soudu byla příliš krutá. Jak jsem však napsal
už v pátek, vedla se válka a sdělovací prostředky, zejména tak bezostyšně
propagandistické, se stávají ve válce zbraní. Ano, jsem přesvědčen, že
slova v určitých situacích plodí krveprolévání, a argumentoval bych, že
zejména pracovníci lživých propagandistických mašinérií by měli být stavěni
před soud: existuje pro to precedens, například v Británii byli pokud vím
souzeni po válce lidé, kteří do Británie vysílali za války nacistickou
propagandu. (Odsouzení spisovatele P.G. Wodehouse, autora knih o známém
služebníku vyšších vrstev Jeevesovi, se považuje za kontroverzní, protože
vyšlo najevo, že prý Wodehouse nevěděl, co činí, když mluvil za války do
nacistického rozhlasu.) Nepřekvapilo by mě přirozeně ani, kdyby se
Miloševič pokusil vybombardovat v Londýně BBC, protože z jeho hlediska to
jistě také byla válečná zbraň, i když ten, kdo sledoval válečnou
"propagandu" BBC a válečnou propagandu Miloševičovy srbské televize
pravděpodobně zaznamená mezi oběma institucemi určité jemné rozdíly.
Nevyvolává ve mně ani zvlášť silné rozhořčení pokus opačné strany usmrtit -
za války - čelného politika druhé strany, i když má-li si sdělovací
prostředek uchovat alespoň zdání nezávislosti - i ve válce - nesmí
takovémuto nacionalismu propadat, to má paní Zajícová pravdu. Jde-li však
potenciálně o životy spoluobčanů, v tomto případě amerických vojáků, a o
potřebu válku vyhrát, nijak mě nepřekvapuje úsilí využít v boji veškerých
prostředků. To se ve válkách prostě děje a na rozdíl od Táni Zajícové mě to
zvláštním způsobem nerozhořčuje.
