Co je nového v České republice

Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147). Pár posledních výtisků je ještě k dostání pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.)

Výběr textů z posledních dní:

Jiří Jírovec

Jan Vyčítal odmítl účinkovat pod velením Josefa Laufera na oslavách osvobození Plzně americkou armádou. Podle komentáře v BL proto, že Laufer kdysi zpíval písničku o Minaříkovi, který rozvídal proti tehdejšímu nepříteli.

No, za komunismu se děly různé věci. Například jistý Jan Vyčítal, místo aby v brdských lesech připravoval zátarasy, "až to nějak praskne", jezdil po komunisty ovládaných luzích a se svou skupinou Greenhorns, později poslušně přejmenovanou na Zelenáče, vzbuzoval u občanů dojem, že se v té době dalo žít (a mít srandu), čímž vlastně přispíval k upevnění komunistické moci.

Patrně víc než Josef Laufer písničkou o Minaříkovi.

Mě stále znova a znova udivuje, jaké jsme mezi sebou měli bojovníky proti komunistickému režimu. Jak důmyslně bojoval proti nepříteli sám Jan Vyčítal, když svými kresbami neúnavně rozvracel komunistický tisk (například Dikobraz nebo Mladý svět) a ještě z komunistů dělal blbce, protože si za to nechal platit. Oni si sice lidé s jeho paňáky koupili i komunistickou propagandu, ale za to on přece nemůže.

Nabízí se ještě jedna otázka. Jaký smysl má estráda na počest papalášů? Proč lidem nedopřát místo komediantů ticho, aby mohli chvíli přemýšlet o Johnech a Jimech, kteří skončili kdesi pod českými drny. Třeba se potom tu a tam někdo sebere a místo čekání na buřta a pivo u stánku půjde utrhnout pampelišku, aby trochu zmírnil strohost a neupřímnost oficiálních věnců a karafiátů.

Abych pravdu řekl, takovou neokázalost bych byl čekal právě od Jana Vyčítala. Mohl vzít kytaru a jít zazpívat - třeba Johnovi a třeba něco od Kryla.

Jiří Jírovec

V Kanadě vzbudil nedávno pozornost soudní výrok, podle nějž je neplatná ta část zákona o dětské pornografii, podle níž prokurátor stíhal jakéhosi člověka za to, že měl ve své knihovně cosi podobného dětské pornografii. Vysvětlení soudce bylo zhruba následující (citováno volně a zpaměti): "Společnost má právo vydat zákony, které výrobu dětské pornografie a její šíření zakazují, to znamená chránit děti před zneužitím, a ty, kteří je přestupují, trestat. Nemůže ale vstupovat do občanova soukromého světa - myslí, knihoven, kreslících bloků, protože takový zásah by znamenal narušení jejich osobní svobody, která je v tomto případě nedělitelná. Vyhradí-li si totiž společnost právo určovat, co je pro občanovu mysl vhodné a co ne, existuje nebezpečí, že bude takové právo používat kdykoli se jí to bude hodit."

Zmíněný soudce projevil značnou moudrost tím, že se postavil proti politické korektnosti i velkou odvahu. Možná díky jemu nebudou jednou chodit po kanadských bytech různí Koniášové a pátrat po to, jestli náhodou nemáte v knihovně "Lolitu" od Vladimíra Nabokova, v rodiném albu "čelně nahaté" potomky nebo třeba "Mein Kampf". Idioti, posedlí touhou odstranit Salingerův román "Kdo chytá v žitě" ze školních knihoven, se již našli.

Hitlerův "Mein Kampf" byl nějakou dobu zjevně považován za jed, který by mohl otrávit myšlení veřejnosti, a tak nebyl ani vydáván ani valně k dispozici. S odstupem času došlo k oživení zájmu o historii třetí říše, světovou válku a samozřejmě i o Hitlera samotného. Navštívíte-li některou z velkoprodejen sítě Chapters, najdete takových deset, patnáct knížek o Hitlerovi a Třetí říši. A neohmataný "Mein Kampf " mezi nimi.

Nebezpečnost knihy "Mein Kampf" nespočívá v jejím připomínání, ale v jejím zapomenutí. Zejména v zemi, kde policie hájí holé hajlující lebky před násilím ze strany anarchistů a soudcové se vyhýbají slovu rasismus jak jen mohou.

Napadat českého nakladatele, že vydal "Mein Kampf" kvůli zisku, je jistě možné, ale zároveň nebezpečné, protože tím dáváme zelenou censuře - která bude rozhodovat o tom, která kniha přinese zisk čistý a která špinavý - a soudům.

"Mein Kampf" je, ať si to někdo připouští nebo ne, historický dokument, stejně jako je Hitler jednou z nejvýznamnějších postav 20. století. Na věci nic nemění, že postavou zrůdnou.

Zrůdné myšlenky nepřestanou existovat tím, že je zameteme pod koberec nebo že nějakou knihu hodíme do stoupy.

Domnívám se, že kniha "Mein Kampf" není nebezpečná kvůli myšlenkám, které obsahuje, ale kvůli tomu, že nutně vyvolává nepříjemné otázky, jak je možné, že se ujaly.

Jiří Jírovec

PS Soudce, který zpochybnil zmíněnou část kanadského zákona o dětské pornografii, byl některými (pravicovými) politiky a novináři líčen jako zrůda, který prosazuje legalizaci dětské pornografie. K dokreslení hysterie, která vládne v této části kanadského politického spektra lze uvést další případ, který se momentálně řeší u soudu. Ministr financí z Alberty, aspirující na vedení nově vznikající konservativní strany a tudíž potenciálně na křeslo kanadského ministerského předsedy, napadl právníka, hájícího člověka obžalovaného z pedofilie, za to, že (údajného) zvrhlíka obhajuje.

Pavel Holba

Ještě jako školákovi dostaly se mi v padesátých letech do rukou české noviny z dob německé okupace. S překvapením jsem četl o naší radosti z budování Nové Evropy, o skvělých perspektivách našeho národa ve svazku s Říší, o práci našich českých dělníků a českých sbírkách ve prospěch statečných německých vojáků bojujících se židobolševiky.

Největším překvapením pro mne byla optimistická propagandistická rétorika úvodníků, která byla dokonalou analogií úvodníků tehdy současných novin - tiskových orgánů stran Národní fronty. Protože jsem věděl, že okupační noviny lhaly, snadno jsem usoudil, že lžou i současné noviny komunistické. Získal jsem tak zcela konkrétní představu, jak rozpoznat, že v novinách někdo lže, a tím i imunitu proti lživé propagandě různé formy a obsahu.

V dobách politických procesů moji rodiče okupační noviny spálili, protože v obžalovacích projevech se často vyskytovaly argumenty o tom, že při domovní prohlídce byla u obžalovaného nalezena například kniha Mein Kampf, kterou si obžalovaný schovával prý nepochybně proto, aby si mohl připomínat zlaté časy Hitlerovy. Já jsem si však v duchu říkal, že české písemnosti z dob okupace musí být nedostupné, aby nikdo nerozpoznal, že komunisti používají podobný sloh a slovník jako nacisti.

Ondřej Čapek

Na rozdíl od pana Hoffmana si myslím, že Mein Kampf by měl být nejen dostupný, ale jsem přesvědčen, že jeho znalost by neuškodila ani studentům humanitních oborů. Pan Hoffman tvrdí, že kniha může potvrdit jen zkušenosti které již máme. Této větě nerozumím. Nemám totiž žádné zkušenosti z předválečné Vídně.

V článku je hned podle mého názoru hned několik tvrzení, které jsou neomluvitelně nesmyslná. Především nechápu obavu p. Hoffmana z "fascinace zlem", kterou by měl Hitler vzbuzovat. Podle mých informací je poměrně nudný autor, na rozdíl od Marxe neobratný stylista.

Naopak si myslím, že pro popularitu fašismu by bylo daleko lepší, kdyby kniha byla s velkým randálem zakázána. Kromě řady zřejmých důvodů, které platí naprosto obecně bez ohledu na vlastní obsah díla (vzpomeňme na popularitu plakátu Václavky a Dášenky nebo na diskuse kolem plakátu s liškou staženou z kůže), jsou zde důvody specifické.

Skryté a posvátné

Jedním z důležitých biblických příkazů je i zákaz zobrazování Boha, dokonce i (hlavně podle židovské tradice) vyslovovat jeho jméno. Tento fakt hraje velikou roli v evropské filosofické tradici: "existence" pojmu bůh bez adekvátního obrazu (modly) je brán jako cosi dokonalého, skrytého, cosi, co je prvotním principem, "ryzostí bytí" apod. Jsem přesvědčen, že mlčení o konkrétním Adolfu Hitlerovi vede k iluzi (kterou jak se zdá sdílí i p. Hoffman), že zlo je cosi, čím by měl být člověk fascinován.

Tato fascinace by byla podle mého podporována tím, že by se o Hitlerových textech nesmělo mluvit. Zjednodušeně řečeno: z banální knihy, zajímavé jen z hlediska pozdější kariéry autora, by se stalo cosi na způsob třinácté komnaty, jak ji známe z pohádek. Která obsahuje jakési důležité tajemství právě proto, že je zakazována. Jsem přesvědčen o tom, že pouhý zákaz vede ke zvýšení zájmu a očekávání. Názor, že text musí být skvěle a duchaplně napsán, když se stát uchyluje k jeho zákazu, můžeme chápat jako hloupý. Jenže hitlerismus je náboženstvím hlupáků.

Pravděpodobně nejlepším postřehem nejlepšího (či jednoho z nejlepších) románů o totalitě,Orwellova "1984" je popis běžného chodu Ministerstva lásky, kdy na jeho chodbách potkává pomenší tlusté plešatící muže, tedy nikoliv postavy z propagandistických plakátů. Mein Kampf je třeba vydat právě jako protiváhu Hitlerovi - Vůdci, protože je cosi fascinujícího na muži, který dokázal zlikvidovat jednu evropskou epochu. Naopak na Hitlerovi - Spisovateli není dle mého fascinujícího vůbec nic. Proti polobohu ze stále omílaných záběrů nacistických sjezdů je postaven ve své podstatě diletant.

Určitá míra fascinace nacismem se dá dokladovat na filmech jako je The Wall či Tommy. Larry Beinhart v knize Americký hrdina, která se stala předlohou pro známý film Vrtěti psem, rozebírá druhou světovou válku jako příklad ideální propagandistické dobré vítězné války. Naopak Vietnam chápe jako válku, která "se nelíbila". Tento rozdíl je prezentován na srovnání filmů o obou válkách. Vietnam se odehrává ve vlhké džungli, v nepřehledném terénu bojuje špinaví a unavení muži proti sobě. Ve filmech o druhé světové bojují stroje na přehledných planinách. Němci jsou urostlí árijští muži v nažehlených čistých uniformách. I to je určitá fascinace nacismem a nejlepším lékem proti ní je seznámení s nacismem, jaký skutečně byl. Mein Kampf je součástí právě této skutečnosti.

Mein Kampf jako zpráva o dnešním světě

Kromě výše uvedených důvodů existuje ještě další důvod proč vydat Mein Kampf. Podle mého názoru se nacismus bez necenzurovaného vydání jeho myšlenkových základů stává jakousi parodií či dějinnou nahodilostí. Hitlerův úspěch je vysvětlitelný pouze v určitém společenském rámci a je třeba znát všechny motivy jeho děl.

Zdá se mi, že ideologie nacismu je občas redukována na tvrzení "pobijeme židy a bude dobře". Rád si přečtu o tom, jak k tomuto tvrzení Vůdce dospěl.

Nikoliv však proto (jak mně zřejmě bude podezírat pan Hoffman) abych změnil názor na židy. Jsem totiž přesvědčen o tom, že nutnost násilí na etnické skupině se dá zdůvodnit pouze tím, že se tato skupina označí za nositele určitého chování destruujícího "správný" společenský řád. Zajímají mne právě tyto důvody.

V jednom z čísel Poslední generace, který vydává Hnutí Duha, se mj. píše:

Nevládnou tu politikové. Rozhodují jen o dílčích problémech, které mnohdy vypadají směšně (...) Politikové se mohou pohybovat v mantinelech vymezených jim lidmi, kteří kontrolují informace a jejich prostřednictvím i potřeby konzumentů - voličů. Tito lidé, ředitelé svobodného trhu, pak v zemích nejsvobodnějších z prezidentů, kterého se rozhodnou zaměstnat, zaplatí i volební kampaň (...) Volný trh, nebo lépe řečeno jeho ředitelé si tu téměř nerušeně vládnou zespodu - prostřednictvím rafinované manipulace s potřebami lidí a jistí si to i shora - pečlivým výběrem i vymezením působnosti veřejných vládců.

Jsem přesvědčen, že autor tohoto textu uvažuje v podstatě stejným způsobem jako mladý Hitler nebo jako lidé, kteří věřili (a věří) Protokolům sionských mudrců. Myslím si, že obecná znalost Mein Kampfu by přispěla k lepšímu porozumění zlu, dokud je ve tvaru pouhého textu a hlavně zabránila znovuobjevování a opakování Hitlerových argumentů a způsobů myšlení.

Václav Pinkava

Bylo, nebylo. Jednoho dne vyšla kniha. Byla to v překladu nově vydaná stará kniha, absolutistická a netolerantní, plna nadřazenosti a zloby. Druhý den vyšly komentáře, že tato kniha plná zloby neměla vyjít, alespoň ne bez komentáře. Tyto komentáře byly abolutistické a netolerantní, čišela z nich nadřazenost a zloba. Třetí den vyšly komentáře ke komentářům - že komentáře plné nadřazenosti, netolerance a zloby by neměly vycházet, že by proti knize plné zloby měly vycházet komentáře plné umírněnosti a tolerance. Tyto komentáře obsahovaly méně zloby, zato více nadřazenosti.

A mezitím? Kniha, o kterou by se býval skoro nikdo nezajímal, nebýt toho poprasku, kamsi zmizela z knižních pultů hlavního města. Byla docela vyprodána.

Údajně ji nejčastěji kupoval takový starší, umírněný typ člověka. Umírněný typ člověka totiž nechtěl aby tato kniha skončila ve špatných rukou, tak ji zakupoval a pomalu, potichu likvidoval. Umírněně, ovšem. Topil s ní v krbu, popelem pohnojoval růže a ovocné stromy, atd.? Ani ne. Jen si výtisk založil do své objemné knihovny, jako trofej svého osobního poslání vzít na sebe odpovědnost za hříchy světa. Nějaký ten výtisk i prolistoval, v rámci svých dějepiseckých studií. Ale pak umírněnému člověku došly peníze.

Komerční úspěch však dohnal nakladatele k opakovanému vydání, v ještě větším nákladu.

Mezitím však trochu utichla ta zlobná neplacená reklama kolem knihy, takže se podruhé tolik neprodávala. Přesto ji občas přišel zakoupit takový odlišný týpek - mladík, na krátko ostříhaný. Kupoval ji, protože byla slavná, a ze soucitu, protože jí hrozilo, že bude zakázaná. Její obsah už tak trochu znal z vyprávění, a stejně netrávil moc času čtením.

Ale ukazoval ji svým přátelům, jako trofej svého osobního poslání, uvalit odpovědnost za hříchy své na svět.

Petr Jánský

Ochromení práce tajných služeb znamená podstatné snížení jak vnitřní, tak vnější bezpečnosti státu. Proto není divu, že v pátek večer poskytl president republiky exklusivní rozhovor pro ČT. Uvedl, že situace dospěla tak daleko, že se kdosi pokouší destabilizovat český bezpečnostní systém. Uvedl, že fondy srostly s bankami a cizími mafiemi. Uvedl, že stopy jdou až k politickým špičkám. Uvedl, že občané ČR začínají mít strach. Uvedl, že zadal BIS přešetření jedné osoby, jednoho soukromoprávního subjektu. Pan president vyslovil plnou politickou podporu všem policistům, vyšetřovatelům a soudcům a popřál jim odvahu (budou ji potřebovat!).

Projev to byl mlhavý, do kterého vnesl světlo teprve ministr vnitra Grulich. V Pravé poledne sdělil veřejnosti, že premiér Zeman je informován z jiných zdrojů, než jsou oficiální analýzy MV. Těmi zdroji jsou premiérovi poradci a anonymní dopisy, které píší zaměstnanci tajných služeb na své nadřízené. Za zvlášť alarmující označil Grulich jednání šéfa poradců Šloufa, který bez vědomí ministra kontaktoval dva policejní důstojníky a nabídl jim místa šéfů výše zmíněných útvarů. Ještě hrůznější bylo Grulichovo sdělení o tom, že mezi externími poradci premiéra Zemana se ocitl člověk, vysoký důstojník Krajské správy Ostrava, který musel z funkce odejít pro podezření z konfliktu zájmů a zneužití pravomoci veřejného činitele. Tento člověk s touhou po mstě nyní píše pro Zemana expertizy o práci policejního presidia a o práci ministerstva vnitra.

Kdo je soudruh Šlouf, každý ví. Kdo to neví, tomu Zeman řekne, že je to neobyčejně schopný člověk, protože vymyslel Zemáka. Onen autobus, ze kterého Zeman a spol. hraje píseň K. Kryla, rozdává růže a ohlupuje obyvatelstvo volebním programem. Šlouf je šedou eminencí, která za ministrovými zády shání šéfy útvarů bezpečnostních služeb. Šlouf je šedou eminencí, která zaměstnává ministrem propuštěného člověka. Zeman a Šlouf, to je vrána k vráně. Ano, pane presidente, občané této země začínají mít strach.

Petr Jánský

Tana Zajicova

Pane Culiku,

protoze jste reagoval na moji poznamku z fora Britskych listu, rada bych se k cele zalezitosti vyjadrila.

Ano, nalezam rozpor ve Vasich tvrzenich. S Vasim nazorem o volnemu pristupu verejnosti ke vsem informacim, v tomto pripade ke knize Mein Kampf, souhlasim. W.L. Shirer, nakonec pise ve sve knize "Vzestup a pad treti rise" toto:

Hitler pozoroval aktivitu tri hlavnich politickych stran v Rakousku. Byl dostatecne inteligentni, aby potlacil svoje pocity zloby proti strane socialnich demokratu, aby prozkoumal duvody jejich uspechu. Hitler si vysvetlil jejich uspech nasledujicim zpusobem: Socialni demokrate uspesne vytvorili masove hnuti, bez ktereho je jakakoli politicka strana k nicemu. Naucili se umeni propagandy jak ovlivnovat masy. Nakonec vedeli, jak pouzit duchovni a fyzicky teror.

Mein Kampf: "Porozumel jsem neslavnemu duchovnimu teroru, ktery toto hnuti vyvolava zvlaste na burzoazii, ktera neni moralne nebo dusevne vybavena celit takovym utokum. Na dane znameni rozpoutat koncentrovany utok lzi a urazek proti jakemukoli nepriteli, ktery se zda nejnebezpecnejsi, az temto lidem nevydrzi nervy. Tato taktika je zalozena na presnem odhadu lidskych slabosti a jeji pouziti vede k uspechu s temer matematickou jistotou."

Znovu Shirer: Presnejsi analyza nacistickych taktik, jak je Hitler pozdeji vyvinul, nebyla nikde jinde popsana.

Ctenari si mohou udelat svoje vlastni zavery, zda je tato taktika pouzivana dnesnimi politiky, jak v Americe, tak v Evrope. Aby lide neopakovali omyly kterych se dopustili v minulosti, aby rozeznali nebezpecne politicke manevry, museji znat jejich koreny.

Ale zpet k veci. Domnivam se, ze existuje rozpor mezi Vasim prikyvnutim k publikaci Mein Kampfu v Cechach a rekneme, stavem Vasi mysli , behem valecneho konfliktu v Jugoslavii. Dovolte mi nejrive chronologicky setup , ktery povazuji za nutny k postaveni argumentu:

V pondeli 12. dubna 1999 jste uverejnil ve svem periodiku clanek Dopis ze Slovinska , ze ktereho cituji Vase slova:

Zajímavé by bylo, jestlipak napadlo velitelství sil Severoatlantického společenství vybombardovat tuto jedovatou televizní stanici? Vysílání srbské televize je dost nesnesitelné.

Rekneme, vzhledem k tomuto argumentu, ze jste mohl docela dobre pouzit Vysílání srbské televize je dost odporne nebo hnusne .

Shodou okolnosti, 23. dubna 1999 byla skutecne srbska televize vybombardovana.

26. dubna reagujete pane Culiku, na  clanek , pana Jirovce, ktery mimo jine napsal,

Doufejme, že Tribunál, který zločiny proti lidskosti zaznamenává, toto barbarství nepřehlédne. (...)jaké nebezpečí pro NATO představovala ta paní z maskérny, .....která se změnila na "collateral damage" zasypanou až na kousek vyčnívající ruky zbořeným stropem.

temito slovy:

Velkou otázkou ovšem je, zda za to mají být viníci rovnou popraveni, jak se stalo výše zmíněné maskérce a dalším lidem a jestli by nebylo rozumnější, kdyby NATO bombardovalo jen vysílače.

Jako obcan demokraticke Britanie, jiste chapete jakou moc ma mluvene a psane slovo a ze slova a jejich jasny vyznam jsou pro fungovani demokracie, zcela nejdulezitejsi. Jestlize tedy polozite otazku, zda mají být viníci rovnou popraveni, nezbyva mi nez uzavrit, ze ve Vasem chapani, si zaslouzi zminena maskerka trest smrti, nebot, kdyz ne rovnou tak pozdeji.

Coz prinasi nasledujici otazky.

1. Je bombardovani civilistu ekvivalentni aktu popravy?
2. Je mozne mluvit o lidech jako vinicich, bez naleziteho soudniho rizeni?
3. Je mozne odsoudit k trestu smrti za slovni projev?

24. brezna 2000 odmitate muj argument z fora BL, ze jste schvaloval smrt make-up lady, ktera pudrovala v srbske televizi reporterum nosy:

O mrtvých jen dobré a v žádném případě bych si nedovolil tvrdit, že třeba západním leteckým útokem zavražděná maskérka se provinila natolik, že si zasloužila trest smrti.

Ja, jako ctenar vaseho periodika si mohu z cele situace udelat dva zavery.

1.Vase reakce na situaci byly emocionalni, Vy si to dnes uvedomujete a proto se Vas nazor na usmrceni maskerky zmenil, presto se ale snazite racionalisovat bombardovani srbske televize tim, ze se na jeji vysilani svoboda slova nevztahuje, protoze pouzivala tuto svobodu slova k valecne propagande.

2. Prijal jste postoj tech reporteru, kteri povazovali (povazuji) utoky NATO proti Kosovu za osobni krizackou valku.

Jak vite, ja stojim na opacnem konci politickeho spektra, nez se nachazite Vy. V minulosti, kdyz jsem se zucastnila nejake diskuse na strankach Vaseho periodika, upozornoval jste ctenare, ze cerpam z konzervativnich zdroju, abych se tomu vyhnula, pouziji tentokrat zdroje levicoveho.

Behem valky, jste uverejnoval nektere clanky napsane britskym korespondentem Robertem Fiskem. Fisk tvrdil, ze reporteri se stali hlasnou troubou NATO a opustili veskerou objektivitu. Mimo jine Fisk pripustil, ze se stali soucasti anti-srbske hysterie a akceptovali propagandu NATO - bez otazek ( vsimete si slova propaganda , nebot v zapadnich zdelovacich prostredcich zemi, ktere byly ve valce s Jugoslavii, se vysilala valecna propaganda).

Predstavme si hypotetickou situaci, kdy Srbove vybombarduji stanici BBC a z reporteru zbudou jen natvrdo nasprejovane ucesy. Zeptal byste se sam sebe:

Velkou otázkou ovšem je, zda za to mají být viníci rovnou popraveni, jak se stalo britskym reporterum a jestli by nebylo rozumnější, kdyby Srbove bombardovali jen vysílače

Obe strany, jak Srbove, tak zeme NATO se zabyvaly propagandou. Srbsti reporteri srbskou, zapadni reporteri propagandou NATO. Mezi propagandou Srbu a NATO je jeden dulezity rozdil. Srbsti reporteri ji pouzivali v takrka beznadejne obrane zeme. Zapadni reporteri se zabyvali propagandou, aby predesli, nebo uhasili verejny odpor k teto valce. Daleko pravdepodobnejsim ucelem bombardovani nebyla srbska propaganda, ale zastaveni proudu obrazu rozstrilenych a spalenych budov a rozstrilenych a uhorelych lidi. Nic nevyvola vetsi odpor k valce nez zabery a fotografie smrti a niceni, jehoz srbska televize byla zdrojem.

Velkou pochybnost motivu zniceni televizni srbske stanice, pri trose selskeho rozumu, vyvola tvrzeni cloveka, ktery vrazil nam Americanum prst do tvare a pravil: "Ja jsem nikdy nemel sex s tou zenou - (dlouha pomlka pri myslence na Hillary) - slecnou Lewinsky". Ten totiz prohlasil, ze srbska televizni stanice, musela byt vybombardovana, protoze lidem lhala.

Fisk citoval priklad reportera CNN v Belehrade, ktery sokoval sveho britskeho kolegu pote, co NATO bombardovalo uzky most ve vesnici Varvarinu a zabilo tucty civilistu. Reporter CNN kricel:

To je nauci nestat na mostech !!

Robert Fisk, korespondent britskeho Independentu tez tvrdi neco, co se v Americe diskutovalo jen na radiu a na Internetu, kam se presunula americka politicka diskuse, protoze "velka media", zpravy bud potlacuji, nebo na ne davaji svuj vlastni spin. Politicky televizni pundit je dnes neduveryhodna profese, asi jako prodavac ojetych automobilu. Fisk napsal, ze CNN show Larry King Live se zucastnila pokusu o atentat na srbskeho ministra informaci Vucice.

Cituji: Dva dny pred tim nez NATO bombardovalo srbskou televizi, CNN dostalo tip z Atlanty (CNN headquarters), ze budova srbske televize bude znicena. Reporterum CNN bylo narizeno z budovy rychle zmizet, coz udelali. O den pozdeji Vucic obdrzel fax od Larry King Live show s zadosti o interview. King zadal, aby Vucic byl on the air 2:30 rano 23. dubna s tim, ze by se mel dostavit do srbske televize o pul hodiny drive, kvuli aplikaci make-upu.

Vucic se opozdil. Rakety NATO zasahly srbskou televizi 23. dubna, 2:06 rano. Prvni raketa explodovala v maskerne, kde byla maskerka upalena k smrti. CNN tvrdi, ze slo o nahodu, protoze Kingova show je pod oddelenim zabavy, ne oddelenim zprav.

Je nutna tato rekapitulace? Ja myslim, ze ano. Protoze, budto se radite mezi reportery o kterych mluvi Fisk (i.e. prijal a hlasal jste propagandu NATO), nebo jste byl ve stavu, kdy emoce trumfovaly nad rozumem a objektivitou.

Zaver? Budto jste slapl vedle a to se stane, nebo stojite vedle tech reporteru, kteri se stali nastrojem propagandy. Jinymi slovy, srbsti reporteri, stejne jako vetsina zapadnich reporteru se zabyvali propagandou, ne levicovou ci pravicovou propagandou - valecnou propagandou.

Well, let's bomb them all!

Tana Zajicová

Poznámka JČ: Nedomnívám se, že se můj postoj vůči vybombardování srbské televize v Bělehradě za poslední rok změnil. Nemyslím si, že když jsem napsal, že pochybuji, zda mají být techničtí zaměstnanci stanice rovnou popraveni, že jsem tím chtěl argumentovat, že mají být popraveni později, a to bez soudu, jak to interpretuje Táňa Zajícová. Pokud je její interpretace správná, omlouvám se za nepřesnou formulaci. Chtěl jsem tím, před rokem i nyní, vyjádřit určitou pochybnost nad zabitím těchto televizních zaměstnanců. Přesto však zastávám názor, že prací pro srbskou televizi, sdělovací prostředek, který dryáčnicky prosazoval genocidu etnické menšiny, nesou její zaměstnanci určitou vinu, stejně jako mají na sobě nesmazatelnou vinu pracovníci komunistické televize v  Československu. Prostě si myslím, že když někdo psal lživé, manipulativní komentáře, třeba proti Chartě 77 v československém komunismu v sedmdesátých letech, není bez viny. Ani vinu pracovníků srbské televize nelze bagatelizovat, i když je pravda, že nebyla zkoumána u soudu a že poprava těchto lidí bez soudu byla příliš krutá. Jak jsem však napsal už v pátek, vedla se válka a sdělovací prostředky, zejména tak bezostyšně propagandistické, se stávají ve válce zbraní. Ano, jsem přesvědčen, že slova v určitých situacích plodí krveprolévání, a argumentoval bych, že zejména pracovníci lživých propagandistických mašinérií by měli být stavěni před soud: existuje pro to precedens, například v Británii byli pokud vím souzeni po válce lidé, kteří do Británie vysílali za války nacistickou propagandu. (Odsouzení spisovatele P.G. Wodehouse, autora knih o známém služebníku vyšších vrstev Jeevesovi, se považuje za kontroverzní, protože vyšlo najevo, že prý Wodehouse nevěděl, co činí, když mluvil za války do nacistického rozhlasu.) Nepřekvapilo by mě přirozeně ani, kdyby se Miloševič pokusil vybombardovat v Londýně BBC, protože z jeho hlediska to jistě také byla válečná zbraň, i když ten, kdo sledoval válečnou "propagandu" BBC a válečnou propagandu Miloševičovy srbské televize pravděpodobně zaznamená mezi oběma institucemi určité jemné rozdíly. Nevyvolává ve mně ani zvlášť silné rozhořčení pokus opačné strany usmrtit - za války - čelného politika druhé strany, i když má-li si sdělovací prostředek uchovat alespoň zdání nezávislosti - i ve válce - nesmí takovémuto nacionalismu propadat, to má paní Zajícová pravdu. Jde-li však potenciálně o životy spoluobčanů, v tomto případě amerických vojáků, a o potřebu válku vyhrát, nijak mě nepřekvapuje úsilí využít v boji veškerých prostředků. To se ve válkách prostě děje a na rozdíl od Táni Zajícové mě to zvláštním způsobem nerozhořčuje.

Z výše uvedeného je zjevné, že případná podrobná analýza stopáží toho, jak dlouho mluví moderátor a jak dlouho mluví politik, je poněkud nesmyslná. K tomu koneckonců přípsal poněkud sžíravou poznámku pan Tomáš Pecina:

Vy nemožný amatére!

Tomáš Pecina

Vy nemozny amatere! Myslite si, ze Lidovky budou tisknout Vase diletantske nazory? Ani nahodou.

Stranka se sklada z in-depth komentare, nazvaneho "Televizni debaty: nejvetsimu tlaku celi CSSD" (objevné - kdo by to rekl, ze prave vladni strana...), nasleduje shrnuti peti moderatoru na zaklade studie "Objektivita a vyvazenost hlavnich diskusnich poradu", kterou pro RRTV zpracovala Katedra medialnich studii a zurnalistiky FSS MU Brno a agentura Fokus.

Studie je opravdu presna a kriticka, napr. o Prorokovi pisou, ze "Jeho styl je charakterizovan umirnenou snahou po vecne diskusi".

Zakladem je "objektivni" mereni, z nehoz vyplyva, ze napr. Obzinova se pta kazdych 1,18 minut, zatimco Simunek kazdych 1,48 minut. Coz zesiroka rozebiraji. Ze to muze byt napr. tim, ze v Partii na Prime jsou sachove hodiny a moderator nesmi diskutujiciho prerusovat, autory patrne nenapadlo.

Ja uz nemuzu psat dal, ja se u toho smeju nahlas!

Zdravi,

T.P.

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Je tomu více než rok, co byla vyhlášena německá iniciativa "Připomínka, odpovědnost, budoucnost", která má zajistit odškodnění obětem nucených prací pro nacistický režim. Loni v prosinci byla stanovena výše fondu odškodnění na deset miliard marek, v tomto týdnu ve středu schválila německá vláda návrh zákona o vytvoření odškodňovací nadace a včera došlo k dohodě, jak budou peníze rozděleny.

Stalo se tak při již jedenáctém kole jednání, která vyjednavači označili jako těžká. Postižení by ale spíše řekli infarktová a lidsky ponižující. Vzhledem k tomu, jak jednání o odškodnění provázela neustále se prohlubující skepse a řešení bylo čím dál víc v nedohlednu, zní skoro neuvěřitelně, že včera přišla z Berlína zpráva o tom, že všichni účastníci jednání vyjádřili nakonec nad výsledkem spokojenost.

V případě české delegace ta spokojenost vyplývá z vyjednání zhruba dvojnásobné částky pro české oběti proti původním návrhům. Sedm miliard šest set milionů korun označil za dostatečnou částku i místopředseda Svazu nuceně nasazených.

Co bude následovat? Očekává se, že německý parlament schválí zákon v polovině července, lhůta pro uplatnění nároků bude prodloužena ze šesti měsíců na osm od vstupu zákona v platnost. Čeští vyjednavači se teď pokusí přesvědčit německý parlament, aby změnil návrh zákona o zřízené odškodňovací nadaci tak, aby vězňové koncentračních táborů dostali co nejdříve zálohu vyšší než padesát procent a totálně nasazení více než navrhovanýchtřicet pět procent předpokládaného odškodnění. Rezerva pro lidi, kteří uplatní své nároky dodatečně, je totiž podle našich vyjednavačů příliš vysoká. Zbývá otázka, zda jednání musela trvat tak dlouho. Ti kteří se odškodnění dožijí dostanou víc. Mnozí už ovšem odškodněni nebudou.

Bohdana Burdychová

v deníku Britské listy ze dne 22.3.2000 (článek je datován 4.3.2000).

Autor se v článku zabývá existencí dvou různých stran celosvětové demografické krize. Na jedné straně jsou vyspělé země s relativně vyšším životním standardem a zcela odlišným žebříčkem hodnot, ve kterých je realitou poměrně prudký úbytek obyvatelstva přirozenou měnou, stárnutí obyvatelstva a nepříliš vzdálená vyhlídka krachu penzijních systémů založených na průběžném financování a celá řada vztažných problémů. Na druhé straně existuje větší (jak co do počtu států tak co do počtu obyvatel v těchto státech) skupina rozvojových zemí, které se potýkají s problémy zcela opačnými: Prudká akcelerace populačního růstu s důsledky na vyčerpání přírodních zdrojů (pitná voda, orná půda atd.), násilné konflikty a boje o tyto zdroje, celková chudoba a zaostalost takových států a jejich obyvatel, neúnosné hygienické podmínky, hladomor, bída, negramotnost apod. Narůstá diference mezi těmito dvěma skupinami států v oblasti hustoty obyvatelstva a pravidelnosti jeho rozmístění či životní úrovně. Právě tato diferenciace chudých a bohatých je však potenciálním zdrojem konfliktů mezi těmito dvěma světy a zůstane latentním konfliktem pouze do té doby, dokud budou mít chudí co ztratit. Řešení tohoto narůstajícího konfliktu není v žádném případě jednoduché, černobílé nebo snadno aplikovatelné. Zcela pozitivní řešení pro obě strany neexistuje. Optimální řešení by bylo takové, které by napáchalo nejméně zla. Fáze nalezení takového řešení je pochopitelně nejtěžší fází celého procesu.

Autor článku polemizuje o tom, jestli migrace, která je diskutována jako jedno z možných řešení problému disproporce mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi, je právě tímto "řešením nejmenšího zla". Spíše soudí, že ne a navrhuje řešení na protilehlém pólu spektra - postavení bariéry mezi těmito dvěma světy pomocí imigračního embarga na chudé země s tím, že když budou tyto země nuceny řešit své problémy samy, že je řešit budou. Zastává názor, že chudé země považují za řešení problému nebo upouštění přetlaku tohoto problému emigraci do vyspělých států.

Ráda bych se k tomuto stanovisku i k předloženému řešení vyslovila z pozice ne snad odborníka, ale člověka, který přichází denně do styku s demografickými informacemi a jejich vazbami na společnost.

1) Pokud by se toto opatření přijalo, stal by se ze základního dokumentu hovořícího o lidských právech - Listiny základních práv a svobod - pouhý cár papíru. Vytvořila by se fyzická bariéra mezi dvěma světy. Lidé ve světě vyspělých států nejsou kvalitnější nebo lepší lidé než lidé v zemích rozvojových. Celá problematika je pochopitelně nahlížena z pozice člověka žijícího v tom lepším světě a odtud plynou závěry.

2) V rozvojových zemích a zvláště v zemích s populační explozí je váha a hodnota lidského života velmi malá. Často se jedná o vojenské či polovojenské diktatury, jejichž představitelé nemají jinou starost, než jak zabezpečit sebe sama a otázka života či smrti příslušníků takových států je naprosto nezajímá. Státy, které mají problémy ve všech oblastech svého fungování nejsou schopny ani ochotny samostatně řešit situaci a důsledky populační exploze natož aby byly schopny a získaly dostatek prostředků k jejímu zmírnění až odvrácení. Takové vlády nebo takoví politikové těžko budou řešit problémy jejich zemí samostatně. Z velké míry se tedy nejedná o pasivitu, ale o nemožnost samostatně něco dělat

3) Otázka "zablokování fertility dívek mezi 11-20 lety" předpokládá, že existuje nějaká autorita či vyšší moc, která donutí dívky v tomto věkovém rozmezí k vratné sterilizaci nebo používání spolehlivé antikoncepce. Nic takového neexistuje a i pouze programy plánovaného rodičovství, které se dívky v tomto věku snaží poučit a zpřístupnit jim metody antikoncepce, aby si mohly svobodně zvolit mezi životem v bídě a 11 dětmi a získáním jakékoli gramotnosti, aby jejich šance v ekonomicky podmíněném životě byly vyšší, stojí obrovské množství peněz a jednotlivé rozvojové země by tyto peněžní prostředky samy nikdy neshromáždily. Pokud by se ponechalo na jednotlivých rozvojových zemích, aby se se svými problémy vypořádaly samy, celý problém se ještě zhorší. Nechme stranou otázku, jestli se do těchto problémů samy skutečně dostaly nebo jestli sem tyto problémy byly importovány vyspělými civilizacemi pod vlajkou pokroku, na který obyvatelstvo těchto zemí nebylo ani v nejmenším připraveno. Samotné zablokování schopnosti rodit děti u dívek mezi 11-20 lety (ve smyslu povinné dočasné sterilizace či podobných opatření, kdy by se o zablokování v globálu dalo mluvit) je až příliš dobře srovnatelné s ženskou obřízkou, v afrických zemích a upalováním vdov po zemřelých Indech, což jsou jen dva nejtransparentnější příklady toho, jak se společnost snaží násilně korigovat život a smrt individua. V oblasti redukce podílu těhotenství v mladém věku je cílená osvěta zřejmě jedním z mála rozumných prostředků. Násilím a donucováním lze dosáhnout pouze efektu, který byl detekován v Číně v souvislostí s politikou jednoho dítěte - za prvé naprosto tragického poměru pohlaví při narození (pro rodinu je výživa chlapce perspektivnější než výživa děvčete a proto většina prvních těhotenství, kdy je pohlaví identifikováno jako ženské, končí potratem) a za druhé nárůst počtu neevidovaných druhých dětí v odlehlých oblastech, které neexistují z hlediska žádné úřední evidence (zdravotní péče, školství atp). Mám dojem, že toto cílem není.

4) Nečiňme rozvojové země odpovědné za "překročení mezí", které jsme v převážné většině překročili sami. Je to především populace vyspělých zemí, která spotřebovává vyčerpatelné zdroje, neuvěřitelně (alespoň z hlediska obyvatelstva zemí rozvojových) plýtvá a žije si nad poměry. Argumentace, že obyvatelstva ve vyspělých zemích je méně, je čirým alibismem a opět přijímáním dvojího metru. Představa, co by se stalo, kdyby většina obyvatelstva rozvojových zemí začala používat toaletní papír nebo něco podobného, je samozřejmě dosti děsivá, ale pokud se populace vyspělých zemí sama odmítá uskrovnit, jak něco takového může chtít od populace zemí rozvojových.

5) Rozvojové země se samy se svými problémy vypořádat nemohou.Už proto ne, že většina z nich má za sebou minulost kolonie dnes vyspělých zemí. Kolonizátoři vzdálili původní obyvatelstvo kolonií od jejich původního způsobu života, odnaučili je žít a přežívat v jejich vlastním prostředí, většinu přírodního bohatství si přivlastnili a postavili na něm vyspělost svých domovských států. Nemají příliš kde brát na řešení svých problémů. Pokud vyspělé země nechají méně šťastné rozvojové země, aby řešily své problémy samy, přispějí tak k ještě většímu zchudnutí těchto zemí a jejich obyvatelstvo přiblíží situaci, kdy nebude mít co ztratit. Je samozřejmě spíše posláním hororových filmů a románů dotáhnout do konce historickou paralelu stěhování národů, ale početní většina obyvatelstva žijící v poměrně velmi bídných životních podmínkách v rozvojových zemích, která nemá co ztratit, je poměrně reálnou hrozbou.

6) Argumentace úspěchem pronatalitní populační politiky v ČSR je značným populismem. Pronatalitní opatření se sice na konci 60. let neminula cílem, ale jejich načasování je přinejmenším zarážející. Byla totiž zavedena v době, kdy do období maximální plodnosti přicházely populačně silné poválečné ročníky. Porodnost by se v tomto období zvýšila sama o sobě i bez akcelerujícího vlivu propopulačních opatření. Obecně se v ČR má za to, že vlivtěchto propopulačních opatření z konce 60. let je spíše negativní, protože dočasný prudký vzestup porodnosti je nadměrným výkyvem v časové řadě počtů narozených dětí a generace osob z let 1970-1975 budou až do svých zhruba 60-70 let věku nejsilnější generací vůbec a navíc budou zdrojem dalších sekundárních výkyvů počtu narozených dětí ve druhé a dalších generacích. To se považuje za nezdravé, zvláště z hlediska stability fungování státu a státního rozpočtu (prudká změna struktury a výše příjmů a výdajů státního rozpočtu např. v okamžiku, kdy tato generace začne odcházet do důchodu.

7) Pozitivní vliv na dítě, které bylo ve věku jednoho roku 'odloženo' do jeslí na jeho duševní i tělesný vývoj byl již dávno vyvrácen. Naopak bylo zjištěno, že sociální inteligence a vazby dítěte, díky kterým je schopno se zařadit do společnosti se vytvářejí mezi 1-3 rokem a nejpodstatnější je pro jejich správné fungování dostatečná dávka mateřské lásky a péče věnované dítěti právě v tomto věku v rodině. Mateřské školky jsou něco jiného - v nich dítě postupuje dále v procesu sbírání zkušeností - jako osoba pevně zakotvená v rodině se zapojuje do kolektivu dalších osob. Ale do mateřské školky chodí děti od tří let nikoli od jenoho nebo dvou let věku. Navíc jsou mateřské školky vhodným předstupněm ke škole, aby dítě neprožilo příliš mnoho šoků najednou.

8) V článku si autor poněkud odporuje. Na jednom místě prohlašuje, že "v budoucnu by bylo nutno ve vylidněné Evropě začít využívat práci starších lidí" a vzápětí prohlašuje, že jeho "osobně se tohle všechno vzhledem k mému věku netýká". Abych řekla pravdu, nelíbí se mi představa staříka, který celý život část svého platu odevzdával na starobní důchody jiných lidí, a najednou by byl nucen si na chléb a vodu vydělat kopáním kanálů (tedy těžkou manuální prací, na kterou už dávno nebude mít fyzickou sílu a která je považována společností za nepopulární).

Celý článek na mě působí dojmem, že byl napsán jako rychlé černobílé řešení od hospodského stolu a nikoliv jako pokus o seriózní příspěvek k diskusi o tomto velmi širokém a komplexním problému.

Luboš Motl

Mila pani ci slecno Koutna,

tak jsem si precetl Vase uvahy na Britskych listech (vsimnete si, ze jsem zatim neuzil mirumilovneho slova "blaboly", trpelivost) :-). Pozadi sveho komentare k slovu "polovodic" a "tranzistor" jsem prevzal od pana Ptacka. Sam jsem jsi nikdy nemyslel, ze by to melo byt totez, jak jste jiste zaznamenala z detailniho popisu tranzistoru, nicmene jsem dospel k presvedceni (ktere nize dolozim), ze na zmince pana Ptacka je neco vice nez jen jeho osobni neznalost - a ze v primitivnich dobach, kdy v ceskem i svetovem kontextu vetsina lidi presne nevedela, co to znamena tranzistor, bylo toto slovo povazovano za synonymum "polovodice", z nehoz je tranzistor vyroben.

Tranzistor je z hlediska konstrukce velmi jednoducha soucastka, sklada se ze tri prouzku polovodice, a proto jiste od laika neni smrtelny hrich odbyt ho pouhym slovem "polovodic". Napriklad "chlebova pochoutka" je tlusty platek chleba mezi dvema tenkymi platky chleba (naprosta analogie tranzistoru), a presto by i chlebovou pochoutku leckdo nazval "chlebem". ;-) Komplexnost konstrukce tranzistoru nepochybne precenujete. Tranzistory v modernich obvodech se navic slevaji jeden do druheho - a zbude z nich fakt jen usporadany kus polovodice, jehoz struktura se peclive vytvari uzitim modernich nastroju LASERy nevyjimaje.

Mohu take lehce dokumentovat, ze treba i v anglictine - a nehlede na sebevedomi, s jakym pana Ptacka ci jeho profesora obvinujete z ignorantstvi a neznalosti - se slovo "semiconductor" (polovodic) uziva pro oznaceni zarizeni a soucastek z polovodicu sestrojenych, viz definice "semiconductor" na

m ailto:http://rel.semi.harris.com/docs/lexicon-old/S.html

semiconductor

A class of materials, such as silicon and germanium, whose electrical properties lie between those of conductors (such as copper and aluminum) and insulators (such as glass and rubber). A material that exhibits relatively high resistance in a pure state and much lower resistance when it contains small amounts of certain impurities. The term is also used to denote electronic devices made from semiconductor materials. See semiconductor device.

Prikladem polovodicoveho zarizeni, ktere lze nazvat "polovodic", je tranzistor, viz definice "transistor" na

http://rel.semi.harris.com/docs/lexicon-old/T.html

transistor ---------- A three-terminal active semiconductor device that provides current amplification. A bipolar transistor is comprised of base, emitter and collector and is a current-controlled device with a low input impedance. A field-effect transistor has gate, source, and drain electrodes and is a high-impedance, voltage controlled device. The first transistor was invented at Bell Laboratories in 1947 by Nobel-Prize physicists John Bardeen, William Shockley and Walter Bratain. See base, bipolar transistor, collector, drain, emitter, field-effect transistor, gate, MOSFET and source.

Nepochybuji nicmene o tom, ze inzenyri a fyzici i v Cechach snad uz tehdy vedeli, co to presne tranzistor je, ale tohle proboha byla *jazykova* diskuse a slo v ni o zcela konkretni *jazykovy* problem. Jestli chcete, mohu Vam dat jiny priklad, ktery dokumentuje *jazykovou* tezi, se kterou jsem vyrukoval, ze totiz prejata slova ziskaji casto konkretnejsi vyznam nez jejich ceske ekvivalenty (treba slovo "efekt" se uziva jen pro nektere "jevy"). Kazdopadne to neni uplna brnkacka, nalezt takovy priklad, a proto jsem uzil prikladu s polovodicem, ktery byl prave po ruce. Moc dobre vite, ze jsem ani nahodou nerekl, ze "inzenyri povazovali tranzistor a polovodic za synonyma". Naopak jsem rekl, ze "je celkem urcite nepovazuji za synonyma", takze nevim, proc mne to podsouvate. Opatrnou formulaci s "dnesni fyzici a inzenyri" jsem uzil proto, ze jsem nadale presvedcen, ze lide v minulosti - pripadne neinzenyri a nefyzici, kteri se v detailech nevyznaji - mohli nebo mohou nadale povazovat tranzistor a polovodic za synonyma, kterezto moje tvrzeni snad prinejmensim pan Ptacek mimo vsi pochybnost dokazal, a tudiz Vas prispevek na nem sotva neco zmeni; navic jsem snad vyse dostatecne naznacil, ze i v zargonu lide obcas uziji slova "semiconductor" pro "transistor".

Tohle jsou ale vsechno velmi mlhave a spatne definovane otazky jazykove. Jazyk je jen prostredek komunikace a dorozumeni, ruzne narody mluvi ruznymi jazyky, ruzni lide a ruzne komunity mini pod ruznymi slovy casto neco alespon trochu odlisneho (castecne z neznalosti, castecne diky tomu, ze kazdy ma pravo si svoji slovni zasobu formovat podle sveho vkusu) - a vyznamy slov se mohou menit. Ale tak tomu proboha neni s fyzikalnimi zakony. Fyzikalni zakony jsou naprosto pevne, nemenne, a zdokonaluje se jen to, jak *lide* tyhle zakony chapou - a pokud nejaky ten zakon pochopi a dobre odzkousi (jako napriklad Newtonovu teorii) - v domene vlivu, ve ktere je tento zakon odzkouseny, je naprosto spolehlivy (a tak Newtonova teorie pochopitelne i dnes popisuje v podstate vsechno, co se tyka pohybu planet apod.).

Snad je to jen spatny sen, ale mam dojem, ze ve svem textu pisete pravy opak, ze totiz otazky jazyka jsou stoprocentne spolehlive, zatimco fyzikalni zakony jsou chatrne, nespolehlive a promenne (a i poznatky nejlepsich vedcu dokonce "stoji na nejistem zakladu" - jeste se umyslne postavite nad Alberta Einsteina nebo Edwarda Wittena???). Proboha, zenska, to si snad delate legraci! Pripada mne to slavny sprym Alana Sokala (ktery mu otiskli v Social Text), v nemz axiom vyberu prohlasil za "zensky vliv" v matematice a velikost Ludolfova cisla byla podle tohoto clanku zavisla na politickych tlacich.

Kdyz treba vyslovime zminene slovo "polovodic", co to presne znamena, je do znacne miry spolecenska konvence ci lepe otazka dohody expertu. Muzete samozrejme slovo okomentovat dvaceti dalsimi slovy a rikat tomu definice, tim ale z neurcitosti casto neresite vubec nic a presouvate jen brime na jina slova. Vodivost materialu muze byt temer jakakoliv, nekde musime udelat hranici - mame takovou ci onakou slouceninu s takovym ci jinym mnozstvim primesi jeste nazyvat "polovodicem"? Navic mame "polovodicem" nazvat i jednoduchou soucastku, v niz jsou tri kousky polovodice u sebe? Konkretni fyzikalni jevy, ktere lze namerit a take ciselne predpovidat, jsou ale stale v mezich realneho sveta dokonale exaktne definovane - nehlede na to, ze ve vetsine pripadu pouhy slovnik na presne vyjadreni skutecnosti nestaci. Matematika je presna, sluvka jsou obcas zavadejici, nikoliv naopak!

Pokazde je skutecne uzasny zazitek cist neco od cloveka, ktery je presvedcen, ze jeho prazdna a mlhava slova jsou pomalu presneji definovana a spolehliveji odzkousena nez fyzika (nebo dokonce nez matematika)? Kdyz nekomu s prominutim rachta na majaku, mysli si, ze ma spolehlivejsi mysleni nez Einstein a Witten dohromady (jak jste explicitne napsala), a evidentne siri hloupost i verejne (kdybyste videla, jak ohromnym pomerem jsem zredil, co si opravdu myslim) ;-), jak slusneji to ma clovek vyjadrit, nez ze tolerantne poznamena, ze dany clovek pise blaboly? Nebo chcete, aby lidi mlceli, nebo Vam dokonce nadsene kyvali, jak jste inteligentni? ;-) Zakladni problem neni v tom, jak slusnymi slovy kdo komentuje takove nazory, ale to, ze si lide jako Vy mysli, ze je jejich nazor asi stokrat vyznamnejsi, promyslenejsi a cennejsi, nez opravdu je. A kdyz je tedy nekdo naduty hlupak, je to prusvih, ktery se musi projevit bud drive (kdyz mu nekdo jasne naznaci, ze pise blaboly), nebo pozdeji (kdyz treba v gumovkach vyhlasi program konecneho reseni zidovske otazky).

Vase nazory na matematiku jsou scestne temer totalne - snad s vyjimkou Vaseho vice mene spravneho tvrzeni, ze zcela exaktni matematicke zakony se nevztahuji na prirodu primo (rekla jste to ponekud jinak, ale predpokladejme, ze jste chtela vyjadrit toto). Kuprikladu ale tvrdite, ze "bylo skodlive se spolehat na matematiku" (dokonce neuveritelne arogantnim zpusobem k tomuto zvastu dodavate, ze "to snad ani nemusite zduraznovat") a "dokladate" to objevenim Jupiterovych mesicu, "ktere by do te oblohy musely udelat diru". Mam dojem, ze stycna plocha mezi nami je tak zanedbatelna, ze se sotva muzeme shodnout byt jen na "Dobry den". Pri popisu planet se naopak musite spolehat na matematiku vyhradne a *v kazdem jednotlivem kroku* - a bylo tomu tak vzdycky. Otazka, jak planety ve skutecnosti obihaji, je otazkou po tom, *ktery* matematicky model v prirode ve skutecnosti plati, rozhodne ne po tom, *zda* vubec v prirode matematicky vyjadritelne zakony plati - a tuto otazku je treba zodpovedet srovnanim predpovedi spolehlive (matematicky spravne a presne) spoctenych z matematickeho modelu s experimentem. A nejpravdivejsi model pohybu kosmickych teles - Einsteinova obecna teorie relativity - je tim, ktery se na matematicke a fyzikalni principy spolehal nejvice. Cim matematictejsi, tim spravnejsi. Vami propagovana naivni predstava planet, ktere se pohybuji na platne oblohy, je take nepochybne mene matematicka nez spravne(jsi) modely, za jejichz existenci vdecime Keplerovi, Newtonovi a dalsim. Newton pro svuj popis planet musel vymyslet diferencialni pocet, to je podle Vas mene matematicka disciplina nez platno, na kterem letaji hvezdicky? Zasnu.

Panu Novakovi vycitate, ze rekl, ze "pro moderni fyziku je matematika jedinym skutecne pouzitelnym jazykem". Tahle Novakova veta je velmi hluboka a dulezita, Vy ji vsak nahradite svym sveraznym tvrzenim (ktere pravdepodobne mame povazovat za rovnocenne Novakove citatu?), ze "matematika je presna, ale nedokaze popsat fyziku". Mam to chapat tak, ze "nesouhlasite" s tvrzenim pana Novaka? V jakem jazyku podle Vas moderni fyzika pracuje? V stekacim jazyce cinskych palacovych pudlu? Pripadate mne patnactileteho adolescenta, ktery zautoci na svoji ucitelku fyziky (a reditelku skoly) prakem a nuti ji, aby uznala, ze je planeta Zeme duta koule. Je dost nebezpecne, kdyz se takovym lidem dostane tolik volnosti, ze si mohou dovolit okrikovat autority.

Priznacny je i Vas preklep v poslednim odstavci, v nemz pisete, ze k rozumu patri slusnost - vedomi toho, ze ani me poznani neni nedokonale. Vase poznani tedy neni nedokonale - neboli je dokonale? ;-) I kdyz bychom chteli rozebrat byt jen tuto jedinou Vasi vetu z posledniho odstavce, zabralo by to hodne mista. Pokusim se o to.

Tato veta zacina "Tedy nic proti matematice" - to je od Vas samozrejme nepravdiva formulace, protoze svuj vztah k matematice jste dokreslila nehoraznymi slovy "jak bylo skodlive spolehat se na matematiku nemusim zduraznovat" o par radek vyse. Proc se neustale pretvarujete?

Veta pokracuje "ale vedu je treba prosazovat s rozumem". Pokud bychom tuto vetu (a slovo "rozum") chapali nejakym rozumnym zpusobem (nikoliv tedy tim Vasim), mohli bychom s ni souhlasit. Pokracujete, ze "k rozumu patri slusnost". To je samozrejme otazka definice slov "rozum" a "slusnost", v mem slovniku jsou to velmi vyhranena slova a k "rozumu" primo nic jako "slusnost" nepatri - stejne jako k lasce nepatri tucne bankovni konto, jsou to oddelene veci.

Dale za pomlckou vysvetlujete, ze "slusnost" je podle Vas "vedomi toho, ze ani me poznani neni (ne)dokonale". Tady jde uz jednoznacne o pomateni pojmu. Clovek muze byt slusny i v pripade, kdy je jeho poznani velmi nedokonale, i kdyz je jeho poznani temer dokonale, i v pripade, ze si je prednosti a nedostatku sveho poznani vice mene vedom (jako je vetsina rozumnych lidi), i v pripade, ze ma o stavu sveho poznani naprosto chybne povedomi (jako Vy). ;-) Souvislosti mezi ruznymi vecmi, ktere si vytvarite, jsou zcela iracionalni - je to jako kdybyste posuzovala rozumnost cloveka podle barvy svetru. Nejhorsi jsou pochopitelne naduti hlupaci.

Vase uvazovani funguje priblizne takto: svet je nepoznatelny, veda je nesmysl (a na matematiku je dokonce "skodlive" se spolehat, jak snad "nemusim ani zduraznovat"), a proto cim je clovek vetsi ignorant a cim vice trva na tom, ze i ostatni musi byt zakonite stejni ignoranti, tim je slusnejsi - a tim je podle Vasi definice rozumnejsi, protoze k rozumu patri slusnost. Nejvetsi magori z tohoto dusevniho procesu vyjdou jako nejrozumnejsi. Skvele.

Zaver vety podava alternativni definici slusnosti, ze pry jde o vedomi toho, ze existuje hodne otazek, ktere nedokazeme zodpovedet. Jiste existuje hodne otazek, na ktere odpoved nezname - a vedci o nich mluvi velkou cast dne, je to totiz jejich prace, jestli Vam to uz nekdo nevysvetlil - ale take existuje hodne otazek, na ktere odpoved zname velmi spolehlive (rozhodne spolehliveji, nez co si lze byt jen predstavit v libovolne socialni vede) - a fyzikalni "polemika" se tykala temer vyhradne tohoto druhu otazek (nezlobte se na me, ale tipuji, ze Vy nebo slecna Cihelkova sotva muzete nastolit ve fyzice nejakou hlubokou a zajimavou otazku, na kterou odpovedet neumime, ackoliv si nepochybne o sobe myslite, ze toho schopna jste). Svuj agresivni postoj prave proti vedcum mate proto, ze nemate sebemensi sajn, co je ve skutecnosti jejich poslanim. Pekarovi byste si asi netroufla vtrhnout do pekarny a rvat na nej, ze ma byt slusny - a k tomu patri, ze by nemel lidem pect rohliky nebo jim je dokonce podstrkovat do zaludku misto hladoveho vzduchu. ;-)

Myslim si, ze kdyz clovek rekne o pracech, jako je ta Vase, ze je to "blabol", tak Vam velmi lichoti a mela byste mu za jeho sladkost podekovat. Vas clanek je projevem nadutosti, omezenosti, arogance a neznalosti ulohy, kterou rozum a matematicke zakony hraji ve strukture sveta. A podle me je povinnosti zvlaste vedce dusledne a viditelne upozornovat na to, kdyz se objevi blabol s jeho oborem souvisejici - je to podle meho presvedceni castecne jeho profese. V titulku se ptate, zda maji vedci nazyvat nazory jinych lidi blabolem. Podle meho presvedceni by se veci opravdu mely nazyvat spravnymi jmeny - pokud souhlasite s timto, skutecna otazka je jen v tom, zda to blaboly skutecne jsou. A odpoved je: jsou. Ale clanky jako ten Vas nejsou pouhym nazorem, ktery reknete u kaficka kamaradce. Vy jste tu uvahu dokonce napsala do internetoveho deniku! Myslite si, ze jste Vy nebo Vase kolegyne Cihelkova nekritizovatelna? Ze zatimco lide jako Vy mohou bez problemu zautocit hloupymi hlaskami na dosti hluboke eseje pana Novaka (a pana Ptacka ci jeho profesora obvinit z ignorantstvi - a poznatky nejlepsich vedcu odsoudit na "nejisty zaklad" a pri tom vsem se tvarit, ze jste pomalu slusna), Vase stupidni zvasty jsou nenapadnutelne a vedec si o nich ani nemuze dovolit rici, ze jsou to blaboly?

Podle me duvod, proc jste si dovolila tento dalsi zvast otisknout na internetovem platku, je prave v tom, ze k Vam vzdycky vsichni byli "slusni" a nikdy Vam nedali poradne najevo, ze mate o matematice a roli rozumu ve svete pomatene predstavy. To je velika chyba a tak trochu zbabelost od techto lidi, ktera vedla k tomu, k cemu vedla. Ja se treba smirim s tim, ze nejste ochotna prijmout "nazor", ze se svet ridi matematickymi zakony, ale povazuji za svoji povinnost rici tem ostatnim lidem, kteri jsou schopni a ochotni kriticky naslouchat, ze Vase uvahy prameni z naproste neznalosti veci. Svoboda je skvela vec - a to i svoboda slova, ktera umoznuje i Vam publikovat podobna dila - ale pokud neni doprovazena zodpovednosti ostatnich, kteri maji vuli nezadouci jevy s vlastnim nasazenim drzet pod kontrolou, je to pro narod celkem pohroma.

Jan Kyncl

Cituji: "Obtížnější to ale je ve fyzice, kde poznatky i těch nejlepších vědců stojí na nejistém základu. V této souvislosti musím oponovat názoru pana Nováka, který napsal: "Pro moderní fyziku je matematika jediným skutečně použitelným jazykem." Matematika je velice přesná, ale nedokáže popsat fyziku. O tom se přesvědčili ve středověku, kdy měli k dispozici krásný matematický model pohybu planet po obloze, ale až teprve Galileo se svým dalekohledem ukázal Jupiterovy měsíčky, které by do té oblohy musely udělat díru. Jak bylo škodlivé se spoléhat na matematiku nemusím zdůrazňovat."

Bude se opakovat Osvětim, Majdanek či Treblinka?

Štěpán Kotrba

V pražských knihkupectvích, která prodávají knihu Adolfa Hitlera Mein Kampf, je nával. Ti knihkupci, kterým se to hnusí, přijdou o stovky zákazníků. Televize dělají těmto návalům "poctivě" skrytou reklamu. Kupte si Hitlera ještě dnes, zítra mohou tuto knihu zakázat...

Za "komentovaný" spisek předválečné antisemitské propagandy zaplatíte (ve městě s tisíciletou židovskou historií) v prvním roce 21. století pouhých 65 korun českých. Nevěříte? Nejen na Mein Kampf se v Praze stojí fronty.

Knihu Protokoly sionských mudrců (Januszem Tazbirem kometované vydání s přílohou - reprintem českého originálu knihy "Protokoly ze shromáždění sionských mudrců" z roku 1926, kterou vydalo kontroverzní nakladatelství Votobia v roce 1996 - kupodivu tehdy bez širšího protestu médií) v současné době najdete ve výprodeji v centru Prahy jako "výhodnou koupi". V knihkupectví je plno. Ironie dějin, ironie osudu, tragická ironie "české cesty" demokracie.

Postfašistické "občanské" sdružení Vlastenecká fronta, otevřeně propagující antisemitismus, Heidera a Le Pena začalo vydávat časopis Národní politika. Sdružení oficiálně deklaruje svůj úmysl transformovat se v politickou stranu, která bude "důrazně" hájit "zájmy českého národa". Barvná obálka nultého čísla láká čtenáře vlajkou EU a tiulkem "EU-thanasie národních států". Předpokládaná cena 15 Kč. Povoleno ministerstvem kultury ministra Dostála. Totéž hnutí má zaregistrovanou www doménu VLAST.CZ a označila si ji státním znakem ČR. Cynický výsměch Vlastenecké frony zákonům ČR a trestuhodná lhostejnost ministerských úředníků a nedbalost providera - firmy, která provozuje "vlastenecký" server VF.

V noci v televizi uvidí zase čeští diváci již mnoho týdnů opakovanou reklamu na videokazetu příznačně nazvanou "Hitler - Bilancování" annoncovanou jako objektivní (!) pohled na Hitlera, "připravený německými historiky". Vydavatel? Prý Time-Life... Nebo životopisy nacistických generálů či válečných "hrdinů". Naleznete v prodejně železničního nakladatelství pár kroků od sídla ČSSD, Lidového domu.

Je opravdu české zákonodárství, soudnictví a státní byrokracie BEZRADNÁ proti narůstajícímu kryptofašismu, nebo je pouze tak omezená či dokonce JENOM lhostejná? Tuto otázku si musí položit každý, kdo zblízka sledoval v tomto týdnu jalové diskuze okolo vydání knihy Mein Kampf. Místo bleskurychlé reakce státu, okamžitého trestního oznámení, civilněprávní žaloby o několik miliónů na vydavatele, předběžného opatření soudu a úřední exekuce nákladu - zabaveného jako soudní důkaz - se týden vedla intenzivní mediální kampaň, mapující názory politiků a historiků. Knihkupci si zatím mastili kapsy.

"Kšeft je kšeft," nechal se slyšt jeden z nich na televizní obrazovce. Nevím. Přestávám rozumět. Všemu. Českým politikům, médiím, představitelům pražské židovské obce, intelektuálům. Slova politiků - jalové plkání o "potřebě objektivního prokázání" "úmyslu" hanobení rasy v souvislosti s českým vydáním Mein Kampfu, týdenní nečinnost české exekutivy, diplomaticky potvrzená autorská práva stoibrovského Bavorska na Hitlerovu knihu (sic!), mediální rozbředlost "intelektuální" diskuze o smutném vydavatelském "počinu" mě osobně naplňují hnusem, znechucením a obavami. Zemřeli už všichni, jejichž rodiče či oni sami skončili v koncentračním táboře - nebo oněmněli strachem?

Spíše než debaty o hřbitově na pozemku ČS by měly světovou židovskou veřejnost zajímat tyto zjevné projevy vzrůstající tolerance českých státních orgánů a médií vůči probouzejícímu se kryptofašismu. Věšina médií má však německé vlastníky a většina politiků nechodí do knihkupectví... Může se ale stát a už se stává (prozatím v prohlášeních VF), že i současní politici budou označení za "kosmopolity", v další fázi mohou dostat nálepku "židobolševiků" a odtud už povede cesta přímá a "konečná"... Srovnání s historií nabízí elektronická knihovna českého Parlamentu, kde najdete doslovné přepisy parlamentního jednání předmnichovské doby.

Tehdy také byla česká parlamentní demokracie bezradná, když stála tváří v tvář Konrádu Heinleinovi a jeho poslancům. O několik let později už nebylo parlamentu třeba. O další půlrok později duněly pásy německých tanků po Václavském náměstí. (www.psp.cz)

Jestliže dnes nejsilnější opoziční strana v zemi (ODS) podsouvá voličům Bednářovu interpretaci "obrany české státní ideje" (viz www.telecom.cz/cep) jako antievropskou ideologii své zahraniční politiky, Vlastenecká fronta tvrdí něco o "obraně národních zájmů do poslední kapky krve" (www.vlast.cz), knižně vyšel český překlad "bible nacismu" a nakladatelství Votobia zlevnilo "Protokoly sionských mudrců", začínám se bát.

Co může následovat po zjevné impotenci českých intelektuálů a novinářů, počínajícím pravicovém populismu ODS s xenofobními prvky a vládou laxně řešené regionální nezaměstnanosti?

Vzrůstající frustrace nezaměstnaných byla živnou půdou nacionálního socialismu již ve třicátých letech. A jak to skončilo? Osvětim, Majdanek, Treblinka a další. Holocaust se tomu dnes říká. Papež vyjádřil u památníku Jad Vašem politování nad utrpením židů. Spějeme přesto k opakování historie?

Dovětek při případné publikaci na BL:

Tento článek jsem napsal v pátek večer jako reakci na diskuzi, která se začala vést na Neviditelném psu. Bohužel v naší mediálně zmanipulované době potřebujeme přízrak z nejhorších, abychom procitli.

Alespoň někteří. Ale co ona většina? Nemohou naše bezbřehé diskuze o absolutní svobodě slova, zpochybňování a kritizování zákona a zákonodárců, morálky, mediální eskalace nenávisti a neschopnost odpuštění - nemůže toto všechno za rozvolnění a vzrůstající toleranci vůči různým "odlišným" názorům, nemůže tato tolerance za to, že nejsou viditelné kontury pravdy a řádu? (Velká písmena si doplňte dle libosti...)

Když ve jménu demokracie pošlapávají lidská práva v Srbsku, čeští katoličtí duchovní se zastanou muslimských obchodníků s bílým masem a drogami, určitá

proatlantická část "demokratických" politiků jim nadšeně aplauduje... Procitnou, až vyjde najevo ten špinavej německej kšeft, mající podmanit Balkán Německu penězi, když se to nepovedlo zbraněmi.

Když ve jménu demokracie někteří čeští občané plivají na samou podstatu státu a jeho zřízení, vyzývají ještě dnes ke svržení parlamentem zvolených představitelů, pořádají se mediální hony na nevinné a ve jménu odčinění hříchů kamenují, odsuzují a plivají na pomýlené a slabé - kteří se třeba zlomili... všichni ti slepí jim tleskají.

Když se ve jménu tolerance odlišnosti toleruje i zvrácenost a dekadence, nedivme se pak ničemu. Svatého Václava věší na Můstku hlavou dolů a davy jásají... Hrad se zaměňuje s Hrádečkem... Davy jásají. Kde chcete vzít opravdové, upřimné a přitom antifašistické vlastenectví?

Kde ho chcete vzít, když se ve jménu renesance historie přepisuje minulost a ve jménu smíření zapomíná na zvěrstva otců některých německých politiků... Toleruje se persifláž ideálů našich otců a dědů? Když se téměř připustí privatizace katedrály sv. Víta, když nikdo nedokáže připomenout Václavu Havlovi kolaboraci jeho rodiny s Němci , když poslankyni Steinbachové tleskají čeští studenti Karlovuy univerzity za její tvrzení, že to byla univerzita německá.... Kdo je v tomto státu většina? Není to ta mlčící a ve jménu přežití vždy kolaborující většina, od které se ovšem odvozuje i část legitimity ústavodárného shromáždění?

A nepomáhají čeští intelektuálové (povětšinou pravicového smýšlení) tomuto marasmu ve jménu "svobody slova"?

A nezahnali ty neposlušné (někdy levicového smýšlení) náhodou do kouta?

To, jestli se prodávají "Protokoly sionských mudrců" za pouhých 65 korun ve výprodeji, bych spíše viděl jako důkaz, že se o tuto slátaninu česká veřejnost příliš nezajímá, než jako spiknutí, že ji někdo vnucuje české veřejnosti schválně téměř zadarmo.

Rodina Václava Havla s nacisty nekolaborovala, naopak Miloše Havla nacisté během války těžce vydírali (viz např. John Keane: Václav Havel: tragedie v šesti dějstvích). A i kdyby nakrásně Havlovi předkové s nacisty kolaborovali, co to má mít proboha společného s Václavem Havlem? Vina je nepřenosná. Je to stejně neetické, jako když se v pořadu Tady a teď ptá koncem minulého týdne reportér České televize nového ministra Březiny, jestli si pamatuje na svého dědečka, údajného komunistického "papaláše", jak se vozil v limuzíně - insinuace "měl jste kolaboranta v rodině, že?" je jasná.

Německo není v současné Evropě zdrojem nacismu - odtamtud hrozí nejméně. Spíše hrozí ze Srbska a argumentovat, že potíže Srbska zavinil Západ, je vrchol pokrytectví.