Milá paní Tachecí, to snad nemyslíte vážně

Toto má být vstřícnost vaší banky vůči veřejnosti?

Jan Čulík

Pro pořádek ještě zopakuji, o jak názorný, jasný, vůči občanovi vstřícný a  srozumitelný dokument, vydaný bankou IPB jde. Uvědomme si, že Barboře Tachecí, ředitelce odboru komunikace s veřejností IPB, na tomto dokumentu nic nepřipadá nevhodného:

Vážený kliente,

pokud je u této úhrady ze zahraničí dle Opatření ČNB č. 312/1996 Sb. uveden platební titul 199, prosíme Vás, abyste na tuto naši žádost splnil svoji povinnost a neprodleně sdělil své pobočce odpovídající účel úhrady na formuláři "Oznámení změny údajů o úhradě ze zahraničí", který od ní obdržíte na vyžádání, popřípadě předložil též devizové povolení a tiskopis o oznamovací povinnosti (pouze v případech stanovených devizovým zákonem č. 219/1995 Sb. a vyhl. č. 261/1995 Sb.)

(Pikantní na výše zmíněné komunikaci bylo také to - aby to bylo ještě méně přehledné - že platba na formuláři nebyla označena číslem 199, ale delším kódem, které číslicemi 199 končilo. Celá věc byla matoucí a nejednoznačná.)

Je symptomatické, že se Barbora Tachecí hájí, že oni, IPB, to nic, oni jen plní (snad nejnesrozumitelnějším způsobem) příkaz České národní banky. Paní Tachecí má jistě pravdu, že celý problém má dvě části: jednak zákonná nařízení, která realizuje ČNB, jednak způsob jímž je pak banky jako IPB provádějí.

Snad nebude Barbora Tachecí Britským listům tvrdit, že zákon její banku nutí, aby byl dokument, který IPB rozesílá svým zákazníkům, co nejnesrozumitelnější. Moje poznámka na titulní straně BL v této věci se v první řadě týkala nesmyslně dřevěného, kafkovského jazyka IPB. To, že se banka nechce nebo neumí vyjádřit, hraničí s obrovskou arogancí. Vyvolává to dojem: občané jsou tady pro nás, my jako banka nejsme v žádném případě pro ně. Nemusíme se přece obtěžovat s tím, aby naše komunikace s veřejností byla jasná a srozumitelná.

Čím to je, že banku IPB nenapadne - je-li tedy podle zákonných nařízení nutné uvádět byrokracii v činnost pro každých pár korun, poslaných do ČR ze zahraničí - napsat dopis normálním lidským jazykem? Třeba takhle:

Vážený zákazníku,

podle Opatření ČNB č. 312/1996 Sb. a devizového zákona jste povinen informovat svou bankovní pobočku, proč jste obdržel peníze ze zahraničí. Je to součástí boje proti propírání špinavých peněz. Vzhledem k tomu, že jste nám tuto informaci dosud neposkytl, prosíme, vyplňte přiložený stručný formulář a vraťte nám ho poštou. Děkujeme.

(Proč nutit zákazníka, aby zvlášť vážil cestu do pobočky jen pro vyzvednutí jakéhosi formuláře? Není možné ho k dopisu přiložit rovnou? Proč lidem ztěžovat život?)

Proti špatným nařízením je třeba se bránit

České úřady mají tendenci svalovat svou odpovědnost a svou práci na řadové občany. Jsou pro to už od pádu komunismu výmluvné precedenty. Václavu Klausovi se "nepovedla" privatizace, Viktor Kožený a jiní si rozkradli české státní podniky, no, kdo za to může, pan Klaus v žádném případě nikoliv, parlament si odhlasoval ustanovení, že nikdo nesmí privatizační rozhodnutí zpochybňovat u soudu. Břemeno rozkradených majetků na sebe bez reptání vzali obyčejní lidé. Nebo spíše - úřady to na ně svrhly, aniž by se jich na cokoliv ptaly.

A tak je tomu u mnohého ostatního. Je-li zapotřebí vyřešit nějaký problém, úřady se nesnaží ho vyřešit tak, aby jeho řešením lidi neobtěžovaly. Naopak složí ruce v klín a většinu břemena přesunou na obyčejné lidi. Ať se starají.

(V Británii či v Americe neexistují občanské průkazy. Kdyby někdo chtěl občanky zrušit třeba i v ČR, okamžítě se policie ozve, že to je nemožné, jakpak by mohla dělat svou práci, kdyby neměla lidi označkované jako dobytek? Totéž zbytečně široké užívání rodných čísel v ČR pro všechno, už jsme to v BL probírali mnohokrát. Holt v Británii či v Americe policie musí pracovat i bez občanek. Voliče to nezajímá, že musí vyvinout větší úsilí. Ve většině případů se v Británii dávno nechodí vyřizovat si věci osobně na úřady, všechno se řeší poštou, případně telefonem. Zákazníky nezajímá, že musejí úřady a poskytovatelé služeb vyvinout větší úsilí. V ČR je to jaksi naopak. Nebo ne?)

Lidem s odpuštěním není naprosto nic do toho, že existuje mezinárodní kriminalita a vláda se snaží bojovat proti propírání špinavých peněz. To je věc pro policii a pro finanční úřady, které nemají právo si svou práci ulehčovat a zatahovat do ní obyčejné lidi.

Jestliže někdo dostane ze zahraničí jednorázově pouhých 2000 Kč a je přesto proto nucen pobíhat po bankovních pobočkách a vyplňovat prohlášení, je to nehorázná, bezostyšná věc, proti níž by měli občané povstat.

Zdá se mi velmi nepravděpodobné, že příjemci takto malých částek ze zahraničí budou zločinci velkého formátu, provozujících propírání špinavých peněz ve velkém měřítku. Kolik takových malých částek by muselo do českých bank na totéž jméno být poukázáno, aby to začalo dávat smysl? A kdyby k něčemu takovému skutečně došlo, neměl by snad už existovat centrální bankovní systém, který by příslušné dozorčí úřady automaticky na takovou anomálii upozornil, aniž by obtěžoval miliony poctivých zákazníků, kteří skutečně mají právo na to nebýt zdržováni těmito záležitostmi?

Aspoň tak to funguje v západních zemích. Když jsem v první polovině devadesátých let pracoval jako reportér pro Svobodnou Evropu, dostával jsem pravidelně bankovním transferem z Německa do své glasgowské banky částky ve výši několika tisíc liber. Nikdy po mě nikdo nevyžadoval vyplňování žádných formulářů. Namítnete, že šlo o dvě země Evropské unie. Jenže po přestěhování Svobodné Evropy do Prahy v roce 1994 jsem přes rok dostával honoráře z Washingtonu prostřednictvím dolarových šeků, odesílaných v obálce poštou. Ani po předložení těchto amerických šeků v britské bance po mě nikdo nechtěl jakékoliv vyjádření. Byly to opět tisícové částky.

Je známo, že podle britských zákonů mají bankovní úředníci povinnost upozornit policii, pokud při své práci narazí na něco, co by vyvolávalo podezření, že dochází k praní špinavých peněz. Nikoho by však nikdy nenapadlo plošně jakýmsi byrokratickým opatřením (abychom to měli posichrované a nikdo nás nemohl kritizovat, že nic neděláme, tak budeme honit nevinné občany) činit překážky bankovnímu provozu obyčejných, počestných lidí. Víte, ona existuje presumpce neviny.

V demokracii je možno špatné zákony kritizovat. Právě za tímto účelem má existovat veřejná diskuse. Běžněji probíhá ve sdělovacích prostředcích a jejím cílem je odstranit z vládních opatření nesmysly, které lidem zbytečně ztěžují život.

A v demokracii je také možné, že na špatná nařízení mohou pokazovat v rámci veřejné diskuse i samy banky, v zájmu svých zákazníků, a ne se nadšeně vrhnout na co nejbyrokratičtější realizaci nedobrých předpisů.