O významu konzervatismu a morálky v dnešním světě
Toto je druhá část rozhlasové debaty z pořadu Start the Week,
kterou moderoval Jeremy Paxman a která se vysílala v BBC Radio Four v
pondělí 28. února 2000.
Debaty se účastnili americký profesor Randy Thornhill, jeden z autorů
knihy A Natural History of Rape, dále profesor Roger Scruton, zastánce
konzervatismu, labouristický právník a náměstek ministra vnitra Paul
Boateng, který debatuje o tvůrcích moderní morálky (pro zajímavost, Boateng
je černoch) a profesorka Ruth Listerová, která zastává názor, že je
nynější labouristická britská vláda "posedlá uspokojováním středních vrstev
a vírou v placenou práci" a vylučuje tak mnoho lidí ze společnosti.
První část, této debaty, o novém kontroverzním americkém vědeckém
výzkumu, z něhož vyplývá, že mají všichni muži sklony ke znásilnění, je zde.
Moderátor Jeremy Paxman: Rogere Scrutone, vy jste se rozhodl
uspořádat polední přednášku v sérii "Last Word" o významu konzervatismu.
Proč se domníváte, že musíte konzervatismus hájit?
Scruton: No, jak si asi vzpomínáte, v létě pronesl premiér projev na
sjezdu Labouristické strany, v němž nás všechny varoval před temnými silami
konzervatismu, které ohrožují úspěchy Nové labouristické strany. To mě
vedlo k zamyšlení. Vždycky jsem se považoval za konzervatice. Vždycky se mi
zdálo, že je to naprosto legitimní věc, být konzervativcem, nikoliv ve
smyslu hrozby vůči společenskému pořádku, ale naopak ve smyslu podpory a
udržování toho, co je na tom pořádku dobré a slušné. Jak je tedy možné, že
nyní je to charakterizováno jako něco špatného a zlého? Tak jsem si řekl,
že je asi načase promluvit veřejně a říct, co je vlastně konzervatismus.
Aby lidi jako já, kteří si celý život myslí, že je to naprosto legitimní
politický postoj, byli ujištěni, že je to v pořádku.
Paxman: Používáte slova konzervativní s malým k, nikoliv s velkým K?
Scruton: Ano, a to učinil i premiér Blair. Protože konec konců,
pokud vůbec existuje konzervatismus s velkým K, premiér si udělal kariéru z
toho, že ho přijal.
Paxman: Kdy jsme přestali být konzervativní společností, co myslíte?
Scruton: Myslím, že jsme nikdy nepřestali být konzervativní
společností. Jsem přesvědčen, že všechny společnosti, pokud vůbec existují,
jsou svou podstatou konzervativní. Možná jsme se dostali do období, kdy už
jsme méně společností, než jak tomu bývalo dříve. Dochází k určité míře
fragmentace. Tam, kde já bydlím, v normální, staromódní obci na venkově,
existuje autentická společnost, a ta zastává konzervativní názory na
všechno, čeho si váží.
Paxman: Byla Margaret Thatcherová konzervativní?
Scruton: V soukromí a ohledně těch věcí, které skutečně brala vážně,
byla Margaret Thatcherová konzervativní. Ale když jste v politice,
obklopuje vás hektičnost takového druhu, že vás to rozptyluje a nemáte
kontakt s normálním lidským životem. A musíte přijmout celou řadu
inovativních myšlenek, které nemají příliš mnoho společného s lidskou duší.
Paul Boateng (hurónský smích): Tak už to chápu, jak to všecko bylo.
Konečně jsme se to dnes dověděli. (Pokračuje s úsměvem.) Paní Thatcherová
byla konzervativní jen ve svém soukromí, ale ne na veřejnosti. Skutečně
tohle chcete říci?
Scruton: Ne, ne. Samozřejmě, existují určité praktické politické
kroky, které přejala během let Konzervativní strana z konzervativního
pohledu na svět. Myšlenku zákonnosti a pořádku jako základ společnosti.
Koncept rodiny jako hlavní prostředek společenské obnovy. Ale když jde o
myšlenku volného trhu, všichni dobře víme, že je to velmi sporná
záležitost. Jedna součást tohoto pojmu je hluboce zakořeněna do
konzervativního myšlení, totiž že vyžadujeme a potřebujeme soukromé
vlastnictví, abychom si zajistili ve společnosti naše místo, ale . Myslím,
že to uznává i většina lidí na levici.
Paxman: Paul Boateng.
Boateng: Nemyslím, že může Roger tvrdit, že myšlenka zákonnosti a
pořádku a pojem rodiny jsou svou podstatou konzervativní myšlenky. Myslím,
že jdou daleko za tuto definici. Myslím si, že to trochu přehání. Tyto
pojmy však skutečně znamenají, že je nesmírně důležitá kontinuita, že je
nesmírně důležitá stabilita. A to není podle mého názoru v protikladu ani s
radikální politikou, s novými myšlenkami, ani to není v protikladu s
konzervatismem. A Roger se snaží, dá se to přirozeně pochopit, děje se to v
době, kdy je Konzervatismus s velkým K v krizi, zpětně ovládnout kus tohoto
teritoria. A že ho k tomu přiměl premiér Blair, no pokud vyvolal debatu, je
to jen dobré. Ale nemohu prostě přijmout představu, že jsou paní
Thatcherová a thatcherismus součástí konzervativní tradice. Protože v mnoha
ohledech nebyla Thatcherová konzervativec. Protože na rozdíl od Rogera,
který věří ve společnost a pohlíží na život u sebe na vesnici jako na něco
typického pro zdravou společnost, paní Thatcherová popírala, že společnost
vůbec existuje.
Paxman: No, dobře, jednou to poznamenala. Berete to trochu mimo kontext.
Boateng: Ale ne, není to pravda, protože pohlédnete-li na
fragmentaci, na kterou si stěžuje Roger, a na niž bych si stěžoval i já,
tato fragmentace je přímým důsledkem zbožnění volného trhu.
Scruton: No, říká se to. Nechci se pouštět do debaty, jestli byla či
nebyla paní Thatcherová konzervativec s malým k, ale myslím, že je
důležité, že už nyní Paul a já souhlasíme ohledně dvou zásadních
konzervativních - s malým k - hodnot, totiž ohledně významu zákonnosti a
rodiny. Chci ve své přednášce reagovat na tu větu o "silách konzervatismu",
a ukázat lidem, že existují hodnoty, které lze nazvat konzervativními, ale
které jsou naprosto životně důležité pro kontinuitu každé moderní
společnosti. A démonizovat je znamená ohrožovat i váš vlastní projekt.
Ruth Listerová: Do určité míry na jisté úrovni sympatizuji s vaším
postojem. Ve Blairově "Nové labouristické straně" vládne fetišismus
ohledně všeho, co je "nové", jako by nic z toho, co existovalo před
existencí New Labour, nemělo žádnou hodnotu. Také si musíme uvědomit, že ne
všechny změny lze charakterizovat jako pokrok. Ale cítím ve vašem postoji
určitou nostalgii pro minulé věky. Mluvíte o své normální staromódní obci.
Nemám naprosto představu, co je "normální" komunita, nevím, který starý věk
považujete za ideální, ale - ano, možná pro vás existovalo v minulosti
mnoho dobrého, pro vás jako bělošského, heterosexuálního, neinvalidního
muže, ale kdybyste si představil, že jste žena, nebo invalida, nebo
homosexuál nebo černoch, minulost pro ně nebyla zrovna šťastná. Došlo k
velké míře pokroku. Hovoříte o rodině. O jaké rodině? Máme dnes množství
nejrůznějších forem rodiny, které mohou být stejně tak dobré pro
vychovávání dětí jako to, co vy asi považujete za "normální" rodinu.
Scruton: Vkládáte si do to, co říkám, vlastní malou sociologickou
agendu, kterou odmítám. Jsem přesvědčen, že je naprosto legitimní hledět
pro inspiraci do minulosti a nikoli do budoucnosti, protože na rozdíl od
budoucnosti je minulost poznatelná. Samozřejmě, že existují skutečnosti,
které se nám na minulosti nebudou líbit, skutečnosti, které mohly být
zlepšeny, ale tím, že zlepšujete něco, co je skutečné, se pořád ještě
zaměřujete na svět, jak existoval. A premiér Blair se nám snaží zabránit,
abychom toto dělali. Řekla jste sama, že ve vládě existuje určitá neofilie,
touha přijímat všechno, co je pouhou novinkou, jenom proto, že je to nové.
Ale ve skutečnosti nevíte, co vlastně děláte. Víte, co děláte, když
zlepšujete jen určité rysy skutečnosti, jíž si ceníte.
Paxman: Ale proti této vládě namítá přece i mnoho lidí v
Labouristické straně, že je jen v podstatě zamrzlou formou konzervatismu. A
přece veškerá politika vychází od toho, co už existuje, od toho, co je
poznatelné.
Scruton: Až na to, že všechno, co už existuje, nyní tato vláda mění,
aniž by věděla, čím to nahradit.
Paxman: Vytváříte dojem, jako by tato vláda byla nesmírně radikální.
Mnoho lidí v Labouristické straně by s vámi vůbec nesouhlasilo.
Scruton: Jen se podívejte na všechny ty ústavní změny.
Decentralizace, Horní sněmovna, všechno je to likvidace toho, co dosud
existovalo, aniž by vláda měla konkrétní pozitivní představu, čím to
nahradit.
Boateng: Vůbec ne. Tyto změny chtějí dát obyčejným lidem moc a vliv.
Scruton: To je taky sociologický žargón.
Boateng: Tyto změny uznávají, že demokratické struktury, pokud mají
zůstat zdravé, se musejí vyvíjet. Protože nebezpečí Rogerova argumentu je v
tom, že to byl přesně tento argument, jehož se používalo proti zavedení
všeobecného volebního práva, argument, jehož se používalo proti poskytnutí
hlasovacího práva ženám, byl to argument, jehož se používalo proti reformě
Dolní sněmovny. Kdybyste tehdy býval byl naživu, jsem přesvědčen, že byste
považoval i tyto záležitosti za "nebezpečné inovace".
Scruton: To jistě. (Smích všech ve studiu.)
Boateng: Tak vidíte.
Paxman: Zastáváte názor, že všechny změny jsou špatné?
Scruton: Je to chyba temperamentu ve mně. Není to nic, co by
podvracelo můj argument.
Paxman: Paule Boatengu, pohovořme teď trochu o tom, o čem budete vy
mluvit v diskusi o tvůrcích moderní morálky v South Bank Centre v Londýně.
Jste přesvědčen, že žijeme v současnosti v morální době?
Boateng: Ne, podle mého názoru v morální době nežijeme. Žijeme ve
věku obrovské nejistoty, fragmentace. Hledáme. Odhodili jsme sadu určitých
hodnot a norem a hledáme nové hodnoty a normy a moc velkou naději, že
nějaké najdeme, nemáme. Hledáme, aniž bychom se při tom mohli opřít o
střediska autority, ať už to byla střediska kulturní, střediska politická,
střediska náboženská. Žijeme ve velmi náročné době. Nebojím se toho, ale
jsem si vědom, jak je tato doba v tomto ohledu složitá. Ať už pracujeme v
politice, v kultuře, ať už působíme v náboženství, musíme hledat, jak se co
nejlépe v tomto novém světě orientovat.
Paxman: Takže vaše diagnóza se od diagnózy Rogera Scrutona zase
tolik neodlišuje. Ale vaše návrhy na řešení se od něho odlišují?
Boateng: Rozdíl je v tom, že Roger lituje toho, že ona minulá
střediska autority se už rozložila, přestala fungovat. Já toho nelituju,
protože tato centra autority často šířila útlak. Neposkytovala lidem
možnost, aby se rozvíjeli a zráli. Byla postavena na principech rigidní
sociální a ekonomické stratifikace. To myslím není správné.
Paxman: Není ale problém, že jestliže, jak říkáte, žijeme v
amorálním věku, všechno je pak považováno za relativní? Když si vezmeme váš
postoj, jste angažovaným křesťanem, laickým metodistickým kazatelem, a
přesto, nynější zásady praví, že ve školách musí být prokazován stejný
respekt všem náboženstvím. Jste přesvědčen, že je vaše víra jedinou
autentickou pravdou, nebo jen jednou z mnoha pravd?
Boateng: Jsem přesvědčen, že je křesťanství unikátním zjevením. Jsem
o tom přesvědčen.
Paxman: Ale proč se to tedy bojíte říct nahlas?
Boateng: Já se to nebojím říct nahlas.
Paxman: Proč se to tedy vaše vláda bojí říct nahlas?
Scruton: To je ale neférová otázka, Jeremy.
Paxman: Myslíte?
Scruton: Ano.
Boateng: Protože vláda netvrdí, že je vládou křesťanskou. Nežijeme v
teokracii.
Scruton: Samozřejmě.
Boateng: To, co je mým osobním morálním vedením a kompasem, není
přece to, co bych mohl postavit na kormidlo státu.
Scruton: V tomto ohledu skutečně stoprocentně souhlasím s Paulem.
Sám jako přesvědčený křesťan shledávám neobyčejně obtížným, vypracovat
veřejnou filozofii pro naši dobu, jen na základě toho, co nám nabízí
křesťanská víra. Protože máte společnost, která je sice údajně křesťanská,
ale už je poznat jen malý pozůstatek víry, nikoliv víra celá, jako taková.
A tak musíte najít nějakou alternativu, jejímž prostřednictvím poskytnete
lidem vizi autority. Jak říká Paul, já hledám tuto vizi autority v
minulosti, ale samozřejmě, v současnosti spočívá autorita v lidech, jako je
Paul, kteří hledí do budoucnosti.
Ruth Listerová: Proč to musí být vize autority? Vnesme do toho
všechno víc optimismu. Prováděl se v oboru společenských věd průzkum
mladých lidí, dětí, z něhož vyplývá, že si sami vytvářejí, zpočátku za
pomoci rodičů, vlastní, často velmi složitý morální postoj. V mnoha
případech to jsou velmi pozitivní výsledky. Nechtějí přijímat dosavadní
postavy, zosobňující autoritu, které pro ně nejsou relevantní. Chtěla bych
se zeptat Paula: Tam, kde si lidi vytvářejí své vlastní hodnoty, nové formy
rodiny, neposkytuje nám to určitou míru optimismu? Protože je
pravděpodobnější, že tyto nové formy zakoření a budou silné. Pokud se
jakési tradiční morální formy lidem vnucují seshora -
Scruton: A tady je relevantní teze Randyho Thornhila, o záporných
důsledcích nepřítomnosti otců na chování mladých mužů.
Boateng: Obávám se, že je ta teze vysoce relevantní. Jedním velkým
problémem pro děti a mladé lidi dnes je, že když se podívají kolem sebe,
nenacházejí referenční rámec, v němž by se mohli orientovat, nenacházejí
kontext, v němžby si mohli lehce utvořit vlastní závěry. V určitém smyslu,
tím, že jsme zlikvidovali autoritativní vzory, jsme to pro mladé lidi dost
ztížili. A ti mladí lidé, kteří nejsou dostatečně silní, jsou naprosto
zmateni. Nevědí, kam se obrátit. A musíte si uvědomit - musel jsem s tím
zápolit jako náměstek ministra zdravotnictví a teď s tím musím zápolit
jako náměstek ministra vnitra - že dnešní nejčastější příčinou smrti
mladých mužů - po automobilových nehodách a v některých městech jako v
Manchesteru to dokonce automobilové nehody předčí - jsou sebevraždy. Mladí
muži si berou život. Vím taky, že tito mladí muži často jsou zataženi do
maelstromu drog a zločinnosti. To nám něco vypovídá o tom, k čemu dochází,
když nemáte žádné morální vzory.
Paxman: Vidíte nějaký kompas, něco, co by ukazovalo ven z této
situace? Nějaký směr?
Boateng: Myslím, že musíme zahájit práci na projektu, jehož cílem je
pomoci lidem, aby mezi sebou znovu nalezli osobní styky. Musíme uznat, jak
cenný je život aktivních komunit. Ruth tady trochu zaútočila na Rogera, že
obdivuje svou vesnickou komunitu. Já bych to nedělal. Protože podle mé
zkušenosti mají lidé ze života aktivních komunit obrovský prospěch. V tom
smyslu, že jim to poskytuje něco, čehož jsou součástí. Něco, s čím se mohou
spojit. A tohle povědomí komunity musíme nějak u lidí znovu vytvořit. Ve
městech k tomu nemůže dojít tak, jak to funguje na vesnici, ale neměli
bychom se posmívat pojmu komunity.
Ruth Listerová: Já jsem jenom zpochybňovala pojem "normální" komunity.
Paxman: OK. Randy Thornhill.
Thornhill: Chci jen poukázat na jednu nedůslednost v Rogerově
programu. Na jedné straně argumentuje, že je velmi důležitá historie, a
taky by měla být, bez znalosti historie nemůžeme znát sami sebe, a tak
dále, ale na druhé straně tu historii omezuje tím, že z ní vylučuje
historii lidské evoluce. Kdy fungovaly kauzální procesy, které utvořily
naši mysl a naše chování. Co se týče Paulových poznámek, máme-li být
schopni vytvořit tuto lepší společnost, kterou všichni chceme, měli bychom
při tom využívat vědeckých znalostí, okolností, které způsobují, že muži
ztrácejí společenský vliv, a tak dál, a vedou je k sebevraždě. Vědecké
porozumění tomuto všemu může pozitivně ovlivnit naši sociální politiku.
Scruton: Problém je, že sociobiologie je velmi věda na velmi nízké
úrovni, že. Jsou to apriori dedukce z tezí o sobeckém genu, který údajně
řídí veškerý lidský život tak, aby se mohl nerušeně a co nejefektivněji
rozmnožovat. Neposkytuje nám všechno to množství podrobností o životě lidí,
které potřebujeme k tomu, abychom mohli život pozměňovat.
Thornhill: Není to věda na nízké úrovni, je to mainstreamová
evoluční biologie.
Paxman: Nechci se o tomhle hádat. Vraťme se k tomu, o čem jsme
hovořili předtím.
Boateng: Musíme se podívat na důkazový materál a na to, o čem je
známo, že to funguje. Víme, že to, co funguje při výchově dětí, je
stabilita. Víme, že v rodinách, které jsou rozbité, není lehké vytvořit
tuto stabilitu. A to nás něco učí, že, že musíme udržet rodiny pohromadě, i
když třeba jejich rodiče už spolu nežijí, ale je potřeba, aby oba rodiče
vychovávali své děti, aby se o jeho výchovu společně zajímali. A tady
žijeme v novém světě: nestačí jen říct: "Rodiny musejí za každých okolností
žít spolu, musíte zreformovat rozvodové právo, aby bylo obtížné se
rozvádět." Musíme se zamyslet nad tím, jak podporovat dobré a efektivní
rodičovství.
Thornhill: Poskytujte daňové úlevy otcům, pod podmínkou, že budou
žít s rodinou anebo v její blízkosti. To už bylo zahájeno v Austrálii.
Paxman: Chci teď dát prostor Ruth Listerové a materiálu, o němž
budete hovořit při své přednášce na University of Kent, o tom, kdo je
součástí politiky dnešní britské vlády. Zabýváte se otázkou lidí,
vylučovaných ze společnosti, což je prý pro tuto vládu prioritou. Říkáte,
že to není totéž jako chudoba. Co to je?
Ruth Lister: Vyloučení ze společnosti. Může to být v důsledku
chudoby, ale jde o to, že lidé nemají možnost plně se podíletna životě
společnosti. Může to být i v důsledku diskriminace. Jde o to, že mnoho lidí
je vytlačováno ze společnosti. Potíž je, že dnešní britská vláda, i když
dělá mnohé proti vylučování lidí ze společnosti, tento problém definuje
velmi úzce, tedy jako vyloučení z pracovního trhu. Ergo: máte-li
zaměstnání, už netrpíte vyloučením ze společnosti. (...)
Pokračování příště
Milá paní Tachecí, to snad nemyslíte vážně
Toto má být vstřícnost vaší banky vůči veřejnosti?
Jan Čulík
Pro pořádek ještě zopakuji, o jak názorný, jasný, vůči občanovi
vstřícný a srozumitelný dokument, vydaný bankou IPB jde. Uvědomme si, že
Barboře Tachecí, ředitelce odboru komunikace s veřejností IPB, na
tomto dokumentu nic nepřipadá nevhodného:
Vážený kliente,
pokud je u této úhrady ze zahraničí dle Opatření ČNB č. 312/1996 Sb. uveden
platební titul 199, prosíme Vás, abyste na tuto naši žádost splnil svoji
povinnost a neprodleně sdělil své pobočce odpovídající účel úhrady na
formuláři "Oznámení změny údajů o úhradě ze zahraničí", který od ní
obdržíte na vyžádání, popřípadě předložil též devizové povolení a tiskopis
o oznamovací povinnosti (pouze v případech stanovených devizovým zákonem č.
219/1995 Sb. a vyhl. č. 261/1995 Sb.)
(Pikantní na výše zmíněné komunikaci bylo také to - aby to bylo
ještě méně přehledné - že platba na formuláři nebyla označena číslem
199, ale delším kódem, které číslicemi 199 končilo. Celá věc byla
matoucí a nejednoznačná.)
Je symptomatické, že se Barbora Tachecí hájí, že oni, IPB, to nic,
oni jen plní (snad nejnesrozumitelnějším způsobem) příkaz České národní
banky. Paní Tachecí má jistě pravdu, že celý problém má dvě části: jednak
zákonná nařízení, která realizuje ČNB, jednak způsob jímž je pak
banky jako IPB provádějí.
Snad nebude Barbora Tachecí Britským listům tvrdit, že zákon její
banku nutí, aby byl dokument, který IPB rozesílá svým zákazníkům, co
nejnesrozumitelnější. Moje poznámka na titulní straně BL v této věci
se v první řadě týkala nesmyslně dřevěného, kafkovského jazyka IPB. To, že
se banka nechce nebo neumí vyjádřit, hraničí s obrovskou arogancí. Vyvolává
to dojem: občané jsou tady pro nás, my jako banka nejsme v žádném případě
pro ně. Nemusíme se přece obtěžovat s tím, aby naše komunikace s veřejností
byla jasná a srozumitelná.
Čím to je, že banku IPB nenapadne - je-li tedy podle zákonných
nařízení nutné uvádět byrokracii v činnost pro každých pár korun, poslaných
do ČR ze zahraničí - napsat dopis normálním lidským jazykem? Třeba takhle:
Vážený zákazníku,
podle Opatření ČNB č. 312/1996 Sb. a devizového zákona jste povinen
informovat svou bankovní pobočku, proč jste obdržel peníze ze zahraničí. Je
to součástí boje proti propírání špinavých peněz. Vzhledem k tomu, že jste
nám tuto informaci dosud neposkytl, prosíme, vyplňte přiložený stručný
formulář a vraťte nám ho poštou. Děkujeme.
(Proč nutit zákazníka, aby zvlášť vážil cestu do pobočky jen pro
vyzvednutí jakéhosi formuláře? Není možné ho k dopisu přiložit rovnou?
Proč lidem ztěžovat život?)
Proti špatným nařízením je třeba se bránit
České úřady mají tendenci svalovat svou odpovědnost a svou práci na
řadové občany. Jsou pro to už od pádu komunismu výmluvné precedenty.
Václavu Klausovi se "nepovedla" privatizace, Viktor Kožený a jiní si
rozkradli české státní podniky, no, kdo za to může, pan Klaus v žádném
případě nikoliv, parlament si odhlasoval ustanovení, že nikdo nesmí
privatizační rozhodnutí zpochybňovat u soudu. Břemeno rozkradených majetků
na sebe bez reptání vzali obyčejní lidé. Nebo spíše - úřady to na ně
svrhly, aniž by se jich na cokoliv ptaly.
A tak je tomu u mnohého ostatního. Je-li zapotřebí vyřešit nějaký
problém, úřady se nesnaží ho vyřešit tak, aby jeho řešením lidi
neobtěžovaly. Naopak složí ruce v klín a většinu břemena přesunou na
obyčejné lidi. Ať se starají.
(V Británii či v Americe neexistují občanské průkazy. Kdyby někdo
chtěl občanky zrušit třeba i v ČR, okamžítě se policie ozve, že to je
nemožné, jakpak by mohla dělat svou práci, kdyby neměla lidi označkované
jako dobytek? Totéž zbytečně široké užívání rodných čísel v ČR pro všechno,
už jsme to v BL probírali mnohokrát. Holt v Británii či v Americe policie
musí pracovat i bez občanek. Voliče to nezajímá, že musí vyvinout větší
úsilí. Ve většině případů se v Británii dávno nechodí vyřizovat si věci
osobně na úřady, všechno se řeší poštou, případně telefonem. Zákazníky
nezajímá, že musejí úřady a poskytovatelé služeb vyvinout větší úsilí. V ČR
je to jaksi naopak. Nebo ne?)
Lidem s odpuštěním není naprosto nic do toho, že existuje
mezinárodní kriminalita a vláda se snaží bojovat proti propírání špinavých
peněz. To je věc pro policii a pro finanční úřady, které nemají
právo si svou práci ulehčovat a zatahovat do ní obyčejné lidi.
Jestliže někdo dostane ze zahraničí jednorázově pouhých 2000 Kč a je
přesto proto nucen pobíhat po bankovních pobočkách a vyplňovat prohlášení,
je to nehorázná, bezostyšná věc, proti níž by měli občané povstat.
Zdá se mi velmi nepravděpodobné, že příjemci takto malých částek ze
zahraničí budou zločinci velkého formátu, provozujících propírání špinavých
peněz ve velkém měřítku. Kolik takových malých částek by muselo do českých
bank na totéž jméno být poukázáno, aby to začalo dávat smysl? A kdyby k
něčemu takovému skutečně došlo, neměl by snad už existovat centrální
bankovní systém, který by příslušné dozorčí úřady automaticky na takovou
anomálii upozornil, aniž by obtěžoval miliony poctivých zákazníků,
kteří skutečně mají právo na to nebýt zdržováni těmito záležitostmi?
Aspoň tak to funguje v západních zemích. Když jsem v první polovině
devadesátých let pracoval jako reportér pro Svobodnou Evropu, dostával
jsem pravidelně bankovním transferem z Německa do své glasgowské banky
částky ve výši několika tisíc liber. Nikdy po mě nikdo nevyžadoval
vyplňování žádných formulářů. Namítnete, že šlo o dvě země Evropské unie.
Jenže po přestěhování Svobodné Evropy do Prahy v roce 1994 jsem přes rok
dostával honoráře z Washingtonu prostřednictvím dolarových šeků,
odesílaných v obálce poštou. Ani po předložení těchto amerických šeků v
britské bance po mě nikdo nechtěl jakékoliv vyjádření. Byly to opět
tisícové částky.
Je známo, že podle britských zákonů mají bankovní úředníci povinnost
upozornit policii, pokud při své práci narazí na něco, co by vyvolávalo
podezření, že dochází k praní špinavých peněz. Nikoho by však nikdy
nenapadlo plošně jakýmsi byrokratickým opatřením (abychom to měli
posichrované a nikdo nás nemohl kritizovat, že nic neděláme, tak budeme
honit nevinné občany) činit překážky bankovnímu provozu obyčejných,
počestných lidí. Víte, ona existuje presumpce neviny.
V demokracii je možno špatné zákony kritizovat. Právě za tímto
účelem má existovat veřejná diskuse. Běžněji probíhá ve sdělovacích
prostředcích a jejím cílem je odstranit z vládních opatření nesmysly, které
lidem zbytečně ztěžují život.
A v demokracii je také možné, že na špatná nařízení mohou pokazovat
v rámci veřejné diskuse i samy banky, v zájmu svých zákazníků, a ne se
nadšeně vrhnout na co nejbyrokratičtější realizaci nedobrých předpisů.
Údajný rasismus: Jděte nám vzorem, anebo nám se svým
moralizováním dejte pokoj
(Dopis přišel přes anonymizující server, tak si není možno být
jist, zda je jméno a adresa autentická.)
Vážený pane Čulíku,
reaguji na Vaše hodnocení článku pana Teplého "Nepouštějte si
cizince do země, budete na ně muset pracovat". Myslím, že se Vám
neinherentně nepovedlo.
Podle Vás je tedy informace o více než sedmdesáti procentech
nezaměstnaných Marokánců nepřípustná a nespravedlivá extrapolace? Vám to
OPRAVDU nepřipadá jako absolutní většina? Mělo by se snad zjištění
takovéhoto statistického údaje zakázat? Nebo by měl být tajný? Podle Vás se
budou smět dělat jen positivní statistiky? Co počet dopravních nehod v
Bogotě? To už je na hraně, že? Já jsem v článku pana Teplého nenašel
informaci, o tom, že jsou takoví či onací všichni příslušníci toho či onoho
národa. To říkáte Vy a hned to také panu Teplému vyčítáte. Co je na
sdělení: "většinu v Nizozemí žijících Marokánců si Holanďané živí z
vlastních daní" nespravedlivého? Nic. Jenom Vám to nezní tak nějak západně
demokraticky hezky. Není to politicky korektní, viďte? Jenže rozdělování
pravdy na pravdu korektní, antirasistickou a lidumilnou a pravdu ošklivou,
rasistickou a nesnášenlivou je přesně socialistický způsob eliminace
"škodlivých" názorů. Co se nehodilo do krámu bylo označeno za
rozvracečství, antisocialismus a imperialistickou propagandu a k takto
onálepkované informaci - byť stoprocentně pravdivé - se už nikdo nemusel
vracet, protože to byla pravda hnusná, soudruzi. Moderní doba přinesla
moderní nálepky, teď frčí velmi oblíbené "porušování lidských práv",
"rasismus", rozličné nekorektnosti, sexismy, fobie a šovinismy. Netřeba
diskutovat, netřeba polemizovat, netřeba vyvracet. Stačí olepit a je to!
Už od antických dob je oblíbeným trikem demagogů napřed podsunout
protivníkovi v diskusi něco, co neřekl, a po snadném vyvrácení této
informace se tvářit, jako by tak bylo vyvráceno i to co, řekl. Pane Čulíku,
pan Teplý ve svém článku nemluví o židech ( ti jsou svojí pracovitostí
známi již dávno ), ani o Pákistáncích. Mluví o Marokáncích a Turcích, kteří
rozhodně nejsou ti nejaktivnější příslušníci nové nizozemské komunity. A
když tak o tom mluvíme - schválně - udělejte si čas a sežeňte ty materiály.
Zejména bych Vás prosil, abyste se poohlédl po informaci, jakým konkrétně a
jak velkým přínosem pro Nizozemí jsou Marokánci.
Podstata oné zvyklosti, že někdo má právo na určité sociální výhody
jen proto, že je příslušníkem určitého národa a tím pádem má většinou i pro
tento národ charakteristickou barvu kůže, spočívá v to, že mu na tyto
sociální výhody předci, coby příslušníci téhož národa a i on sobě sám
vydělal, víte? To není rasismus, to je ekonomika. Ovšemže není problém
ubytovat a nakrmit na faře zbožného poutníka. Je-li to však procesí, pak
bude mít velebný pán asi dost honičku.
Kolik jste již Vy sám adoptoval somálských dětí? Že bych se spletl,
když tipuji, že žádné? Předsudky nemáte, tak to za to zase může ten starý
rasista čas, že? A kolik byste jich adoptoval , kdybyste čas měl - pět?
Deset? A adoptoval byste jich sto? Ne? A vidíte, přestože by jich zbylých
sto minus vámi adoptované množství ( tak schválně, no kolik ?) bylo
vystavováno krutému útlaku a silnému porušování lidských práv, ba dokonce
by i umřelo, Vy byste si je prostě neadoptoval. To mě na Vás trochu mrzí.
Přesto jsme tak spolu snadno a rychle našli meze civilizace a demokracie -
prostor, možnosti, čas, pochopitelně, ale hlavně peníze, viďte? Na jeden
záchranný člun se prostě vejde právě určité množství lidí. Ekonomika
jednoho státu uveze jen právě určité množství nezaměstnaných. Jen určité
množství žadatelů o azyl.
A když už jste tak úžasně humanistický a žijete v západním
demokratickém státě, můžete mi vysvětlit, proč Velká Británie hrozí České
republice zaváděním víz s jediným důvodem - aby zabránila přílivu
pronásledovaných českých Romů? Proč ztěžuje jejich příchod? Zpochybňuje
snad jejich potenciál či dostatek energie? Možná, že neví, že si může
dovolit to riziko, že si pár emigrovavších českých Romů jejích sociálních
struktur "zneužije...
Že by zpočátku skončili v londýnském East Endu a pak se z něho
vypracovali v platné členy společnosti... Že by se jí za vpuštění do země,
kde by mohli v klidu žít, mnohonásobně odvděčili...
Což ve Velké Británii nikdo nesehnal ty materiály, které kolují
světem, z nichž vyplývá, že přistěhovalci jsou to největší štěstí pro
národ? Byl byste tak laskav a mohl toto tajemství anglickému parlamentu
prozradit? Co Vy konkrétně jste udělal, abyste českým Romům ve Velké
Británii ulehčil azylovou proceduru? Nebo nás jen tak prostě z ostrovů
poučujete? Jste-li tak ušlechtilý, jak píšete, tak se tak i chovejte a
jděte vzorem, nebo nám se svými moralistickými rozumy dejte pokoj.
Josef Pospíšil
P.S. O možnosti zveřejnění svého příspěvku upřímně pochybuji, ocenil
bych ovšem, kdybyste se alespoň pod čarou zmínil, jaké výstražné nálepky
obdržel.
Poznámka JČ: O tom, co dělám či nedělám pro děti v Třetím
světě, se tady nehodlám rozepisovat. - Britská imigrační politika,
nesmyslně zabraňující pronásledovaným lidem při vstupu do země, je velmi
kontroverzní a častp ke kritizována, nedávno o tom psal např. v deníku
Guardian jeden reportér týdeníku Economist, najdete to
zde. -
Netýká se to zdaleka jen českých Romů. Proč však má být pro nás omluvou a
zástěrkou, dělají-li někde jinde něco špatně? To znamená, že nám to dává
právo páchat tytéž nespravedlnosti? Odkdy?
Účtenky
Vrele s vami souhlasim, pane
Culiku.
Kazdy obchodnik by mel mit uz ve vlastnim zajmu aspon registracni
pokladnu.
A neni to nic neobvykleho. Na Ischii za nami vybehl obchodnik az ke
dverim
(znacne nastvane), kdyz jsme nechali lezet uctenku na pulte. Z toho soudim,
ze jsou tam i nejake kontroly a postihy.
Ve Statech ale maji pokladny asi spis proto, aby prodavac vedel,
kolik Vam
ma vratit, kdyz platite za zbozi 19.- a podate mu dvacku. (Jak je to se
stanky nevim, tam jsem v zivote nikde papir nedostal.)
Tady je zcela bezne i jinde (autoservisy, pumpy, remeslnici), ze se Vas
ptaji, jestli chcete uctenku. Jakoby kvuli DPH. Ve skutecnosti se asi casto
vede dvoji ucetnictvi - pro doma a pro stat.
Vec ma vsak jeste dalsi aspekty.
Danove uniky: Korunka ke korunce dava sice milion. Jenze stat se
porad toci
kolem tech korunek a dela bububu! na drobne poplatniky (financni urady
buzeruji jenom ty male), ale miliony ci rovnou miliardy nechava plavat.
Aspon neznam pripad, ze by nekteremu velkemu podvodnikovi zabavili
majetek
na uhradu danovych dluhu nebo uniku. (Nakonec, copak byl zabaven za danovy
unik majetek O,DeS; copak Klausovi zaplatili dane z prijmu, za ktere koupili
Klivii sperky v cene milionu?).
Mozna je to zakon prof. Parkinsona: Parlament schvali vydaj sto
milionu za
dve minuty a o zvyseni platu uklizecek o dve libry tydne diskutuje tri dny.
Mozna je v tom neco jineho.
Dalsi aspekt je systemovy. Paradox: Stat se snazi o duslednejsi vybirani
dani, ale nedela nic pro to, aby mohl vic vybrat. Vysvetlim.
Cele hospodarstvi je vysavano bankami lichvarskymi uroky z pujcek.
Stat pro
omezeni lichvy nic nedela. Koupeschopnost je omezena vysokymi cenami, na
kterych se podileji hlavne vysoke zisky prekupniku. Stat nestanovil
prijatelnou miru zisku, aby omezil smelinu. To plati i pro najmy atd. Stat
toleruje nebo primo dovoluje (Skodawerke) vyvoz nezdanenych zisku. Stat
proprivatizoval svuj majetek a prijmy z nej, takze se ted hoji premrstenymi
danemi.Mali obchodnici jsou casto primo nuceni podvadet, aby prezili.
TGM - ted je to aktualni - ma nesmazatelnou vinu, ze se podilel na
rozbiti
Rakouska-Uherska. To byl posledni slusny stat v Evrope. ::)
Účtenky
Petr Němec
Vazeny pane,
musim reagovat na Vasi poznamku k
prispevku Uctenky.
Nejde o automaticke pokladny, ktere ma v Britanii mozna kazdy. Jde o
to, ze
podle novely zivnostenskeho zakona na uctence musi (dosud v platnosti) byt
uveden i nazev zbozi, coz vsechny kasy nesvedou, a zaroven o fyzickou
archivaci kopii vydanych utrzku - za tri roky se to u drobne prodejny
potravin nevejde do garaze. Nevim, jestli Vam dnes v oblibenem PUBu nuti
ucet, kde je vypsano a vycisleno zvlast pro kazdeho platiciho hosta pivo,
bramburky, slanecek apod.
Podnikatelum poslusnym zakona se muze stat, ze si misto fungujici
"scitacky"
29.2.2000 poridili kasu splnujici toto narizeni. Jake bude jejich
prekvapeni, az vejde v platnost novela novely a tuto kasu budou opet jako
nepotrebnou v lete prodavat. A vsichni, co zakon ignorovali, maji razem
konkurencni vyhodu. Taky je mozne, ze se brzy uzakoni pokladny registracni,
tedy opet jine. To si uz ti poctivi ale daji pozor, aby nenaleteli
zakonodarcum na spek nejake novely. Takto se buduje pravni vedomi v CR.
Pozn.: Pokud se berni urednik nedokaze postavit ke stanku nebo obchodu a
overit si nekolikrat v roce denni trzbu, aby mel alespon predstavu o jeho
rocnim obratu, budou takove zakony jen buzeraci tech poctivych.
Petr Němec
Poznámka JČ: Ať se buduje v ČR právní vědomí jakkoliv,
považuju to za základní slušnost, že mi za zakoupené zboží vydá prodejce
automaticky stvrzenku. Jsem přesvědčen, že by to za základní slušnost a
povinnost měl považovat i ten prodejce.
A - ano, i v mnohých anglických hospodách (ne ve všech) je na
účtence uveden druh zboží.
Zesměšňujete se svým hyperkritickým postojem vůči ČT, Jane
Čulíku
Re: Chaos versus bulvár
R. Janšík
Vážený pane Čulíku,
přečetl jsem si výše uvedený článek a mám k
jeho obsahu dvě poznámky.
Váš hyperkritický postoj k ČT začínáte přehánět a dostáváte se do
pozice, kdy popíráte sám sebe a svoji novinářskou profesionalitu a navíc se
zesměšňujete.
Pokud chce skupina poslanců ustavit parlamentní vyšetřovací komisi,
tak je to standartni věc a nikoliv, jak píšete, "či co". A že vůbec nevíte,
o co šlo, je váš problém a ostuda. Občané jsou průběžně informováni a
pochopili, že zájem p. Grégra a p. Klause i jeho milostpaní je v rozporu se
zájmy tohoto státu a jeho občanů. Proč tomu tak je, vidí všichni myslící a
normálně uvažující lidé.
Co se týče zdanění přístrojů a medií pro kopírování, je právě TV
nova ukázkovým příkladem manipulace. Již podruhé v tomto týdnu dala Nova
prostor p. Bendovi, který vykládal úplné nesmysly o tom, jak všichni budou
trpět za pár lumpů, kteří kopírují pirátsky video a audionahrávky. Velký
váš omyl a nesmírná ostuda padá na Vaši hlavu, pane Čulíku, jak
neomluvitelně si pletete informace o pirátském kopírování s problematikou
zpoplatnění pořízení jakékoliv kopie díla chráněného autorským zákonem! I
pro soukromou potřebu! Mimochom, pro vaši informaci vám sdělím sladké
tajemství: video a audiokazety jsou pro účely autorského zákona již delší
dobu zpoplatněny a autoři a výkonní umělci dostávají přes příslušné
organizace, které jejich práva zastupují, svůj podíl z vybraných poplatků.
Vy také vydáváte knihy a články, které jsou tímto zákonem chráněny, ovšem
zdá se, že jste nepochopil, k čemu ten zákon je. Protože a jelož tady vůbec
nejde o pirátské kopírování, to je trestným činem i v Británii.
Je mi líto, ale prokázal jste svou nekompetentnost, a proto radši
uděláte lépe, když budete mluvit do věcí, kterým prokazatelně rozumíte a o
kterých jako žurnalista profesionál se necháte kompetentními lidmi alespoň
esenciálně informovat. Jinak jste mimo mísu, že.
S úctou,
R. Janšík
Poznámka JČ: Obávám se, že pan Janšík dost dobře nepochopil,
oč šlo ve zmíněném článku, hodnotícím čtvrteční večerní zpravodajství ČT a
televize Nova.
Kritika, obsažená v tomto mém článku, byla metakritikou: zabývala se
nikoliv podstatou věcí, o nichž se hovořilo ve vysílání České televize a
televize Nova, ale způsobem, jímž tyto televizní stanice o skutečnostech
referovaly. To je podstatný rozdíl.
Aby bylo jasno: v žádném případě jsem nehodnotil ani kladně, ani
záporně, zda mají či nemají poslanci českého parlamentu zahajovat nějaké
vyšetřování. Hodnotil jsem, a to je velmi důležité, že způsob,
jímž informovala o zahajování tohoto vyšetřování Česká televize, byl
nekompetentní a chaotický , takže z něho divák získal informace, které
potřeboval, jen s nejvyšším úsilím. Tím selhala Česká televize ve svém
poslání poskytovat české veřejnosti jasnou a kritickou analýzu české
veřejné scény.
Čeští občané jsou možná o situaci či o poslaneckých iniciativách
informováni průběžně, třeba i z jiných zdrojů. To však Českou televizi
nijak neomlouvá a nedává jí to právo poskytovat veřejnosti nekvalitní
informační službu. Bez ohledu na to, zda je či není divák ČT informován
odjinud, je základním novinářským pravidlem , že zpravodajský šot
musí v kostce obsahovat veškeré nejdůležitější informace o záležitosti
od jejího samotného začátku, to znamená, že i kdyby ten večer přijel
divák Událostí z Antarktidy, má právo očekávat, že bude jasně a uceleně
informován o veškerých aktuálních politických záležitostech v jejich
průběhu, včetně stručného shrnutí jejich historie. To je neoddiskutovatelný
fakt a potvrdí vám ho v Evropě či v Americe každý dobrý novinář.
Podobně i moje poznámky na adresu reportáže v televizi Nova o nově
navrhovaném zdaňování nosičů video a audiozáznamů se netýkaly v první řadě
podstaty tohoto návrhu, ale způsobu, jak o něm informovala televize Nova
- zmateně, neobjektivně a nedostatečně.
Jen ale na okraj: hovoříme-li už o podstatě obou záležitostí,
nikoliv jen o jejich prezentaci oběma televizemi, je nutno k dopisu pana
Janšíka podotknout ještě toto:
Nevím, co myslí tím, že "Pokud chce skupina poslanců ustavit
parlamentní vyšetřovací komisi, tak je to standartni věc..." Má-li pan
Janšík na mysli, že pokud se na něčem usnese parlament, je nutno to
přijímat jako hotovou záležitost a nikdo to nesmí zpochybňovat ani o tom
diskutovat, samozřejmě nemá pravdu. I parlament může přijmout hloupá
rozhodnutí či hloupé zákony. Právě proto má probíhat ve společnosti široká
debata, na jejímž základě se zjistí, zda někdo učinil pošetilé rozhodnutí.
- Opakuji, tímto nemám vůbec v úmyslu jakkoliv zpochybňovat či naopak
chválit inkriminované rozhodnutí českých poslanců.
Nemyslím, že si pletu pirátské rozmnožování kazet ve velkém měřítku
s domácím kopírováním kazet pro vlastní potřebu. I když si půjčíte od
kamaráda cédéčko a přehrajete si ho na kazetu, i to je krádež, bez ohledu
na to, co o tom říká český zákon. Jinak se mi líbí, jak pan Janšík ovládá
český jazyk, zejména kdy píše např o "zpoplatnění pořízení". - Kromě
toho, hromadné pirátské kopírování nahrávek je celosvětově tak silně
rozšířeno, že se ve veřejných diskusích mnoha zemí nezřídka uvažuje o tom,
zda by nebylo vhodné zavést na prodej čistých nosičů nějakou daň, aby byli
majitelé autorských děl alespoň plošně odškodněni za nesporné krádeže
jejich majetku, k nimž dochází ve velkém měřítku. I pirátské rozmnožování
nahrávek ve velkém měřítku a úvahy o potřebě zavést daň z nosičů bývají
tedy v mnohých zemích spojovány.