Účtenky

Ivan Hoffman

Prý na žádost veřejnosti byla do živnostenského zákona zapracována povinnost vydávat zákazníkovi doklad o prodeji zboží a služeb vždy, když účtovaná cena přesáhne částku dvaceti korun.

Poté, co se veřejnost obeznámila s praxí a ukázalo se, že zmíněný nápad je spíše obtížný než rozumný, poslanci vyšli vstříc veřejnosti tím, že zmíněnou povinnost zrušili.

Doklad bude obchodník vydávat pouze v případě, bude-li o něj ze strany zákazníka zájem.

Ještě před tím se našel prodavač klobás, který čas, který znamená peníze, ušetřil zákazníkům i sobě tím, že klobásu rozpůlil a prodal na dvakrát. Šalomounsky tím vyhověl jak zákonu, tak zdravému rozumu.

Tento příklad snad rozptýlí obavu některých zákonodárců, že občané zdravý rozum postrádají a začnou nyní hojně využívat možnosti žádat účtenku i za zboží v hodnotě pouhé koruny.

Pak by totiž zmíněný prodavač půlených klobás místo jednoho bloku musel vypsat dva.

Pikantní paragraf o účtenkách, který se stal nejsledovanějším bodem novely zákona o léčivech, nyní čeká standardní legislativní procedura. Nejprve se nad ním zamyslí senátoři.

Vylepšený ho vrátí do sněmovny, která pak senátory přehlasuje a prosadí vlastní verzi. Pak si počkáme, zda svým podpisem celou kalvárii ukončí prezident.

Pokud by tak neučinil, poslední slovo by stejně měla Sněmovna, která včera počtem sto pěti hlasů ze sto tři a devadesáti rozhodla, že nemá smysl v obchodech obnovovat fronty, které patřili ke koloritu minulého režimu.

Teoreticky bychom v nich ovšem měli stát až do dne, kdy změna původního rozhodnutí vstoupí v platnost vyhlášením ve sbírce zákonů. A ještě tři roky by měli obchodníci kopie účtenek skladovat pro případ kontroly. Neboť zákon je zákon a ne všechno lze rozkrojit jako klobásu.

3. března 2000

Poznámka JČ: Příklad, jak se vedou v ČR řeči mimoběžně s problematikou, o niž skutečně jde. Každý prodejce musí dělat inventuru a účetnictví. Pokud není to, co prodá, zaznamenáno do jeho účetních knih, velmi pravděpodobně podvádí na daních. V dnešním moderním věku mívají prodejci automatické pokladny, které samy při zaplacení za zboží v jakékoliv hodnotě vydají rychle automatickou stvrzenku. Tak je tomu například kdekoli v Británii. Lze se ovšem hájit, že Česká republika je chudá a není možno očekávat, aby tam měl každý prodejce k dispozici automatickou pokladnu. Otázkou však zůstává, zda jde skutečně možné v dnešním moderním věku vést maloobchod bez toho, co by snad mělo být úplně základním podnikatelským vybavením. Je to trochu, jako kdyby bylo prodejcům umožněno, aby prodávali bez zaznamenávání svých prodejů tužkou - protože si tužku nemohou dovolit...