Srbské uniformy pro NATO
Ivan Hoffman
Obecně platí, že armádní zakázky patří mezi nejvýhodnější. Proto se
o ně svádí nesmlouvavý konkurenční boj, proto jsou předmětem takové
pozornosti výběrová řízení, proto jsou bedlivě pozorováni sponzoři
armádních plesů.
Armáda zpravidla objednává ve velkém a řádně platí.
Stává se ovšem, že armádní zakázku, jakkoli výhodnou, nelze realizovat.
To se stalo textilce v jihosrbském městě Niš. Srbské celní úřady
v sobotu zapečetily tovární sklady a zařízení textilky po té, co se
zjistilo, že se v ní šijí uniformy pro NATO.
Zatímco šéf podniku je
přesvědčen, že kontrakt ve výši čtyřicet dva tisíc dolarů je zcela legální,
a zajišťuje zaměstnancům živobytí, provládní list Politika Ekspres včera
napsal, že "je skandální, když v době, kdy se národ zotavuje z ran
způsobených agresí Aliance, šije továrna v Niši uniformy pro její vojáky."
Čerstvá zpráva nehovoří o tom, zda je textilka soukromou, či státní
firmou a zda srbská vláda v případě, že zakáže kontrakt, uhradí firmě
ztrátu, či zabezpečí jinou práci.
Jiná věc je, jak se srbský podnik
k zakázce dostal. Pokud je pravdivá informace srbských médií, že obchod
zprostředkovala srbská soukromá společnost Nes-Trade s českou firmou
Otavan, byl by to hezký příklad, jak obchod nezná hranic.
Někdo získá
armádní zakázku na uniformy a obrátí se na někoho, kdo se zaváže ji
realizovat.
Ten pak případně najde dalšího, který uniformy ušije.
V celém řetězci pak každý něco vydělá, i když v tomto případě asi ten na
konci řetězce nikoli.
Jestliže tisíce nepřátelských uniforem Miloševičův
režim exemplárně zlikviduje, bude muset český Otavan hledat švadleny jinde
než v Srbsku. A proč je vlastně nehledal v ČR?
Asi to bude obchodní
tajemství, nicméně šít pro NATO pronás zřejmě není zajímavé.
6. března 2000
