Smějí novináři vstupovat aktivně do politiky? Jak je tomu v Británii?

Jan Čulík

(Kratší verze tohoto článku vyšla ve čtvrtek 2. 3. v týdeníku Reflex.)

Česká politická scéna se mění. Dvě hlavní, donedávna ostře spolu soupeřící strany, ODS a ČSSD, spolu uzavřely výlučnou dohodu a od posledních všeobecných voleb vládnou v České republice na základě neformálního koaličního ujednání. Menší politické organizace se jim tak podařilo vyšachovat z politické scény, zamezit jim k přístupu k jakémukoliv politickému vlivu. Tyto menší strany zuří a snaží se dostat zpět k lizu nejrůznějšími politickými prostředky. Frustrováni jsou často i občané, kteří většinou nepovažují dohodu mezi ODS a ČSSD za počátek plodného kompromisu, na jakých musí být založena každá demokratická politika, ale za zradu, kterou spáchala "pravicová" ODS, že se spojila "s těmi socany" z ČSSD. Ve snaze opoziční smlouvu ODS - ČSSD zlikvidovat vznikají různá více či méně úspěšná "pravicová" hnutí, jako je Impuls 99 či "Děkujeme, odejděte", která zároveň jsou i nejsou zárodky nových politických stran a zároveň se přičleňují i nepřičleňují k už existujícím menším českým "pravicovým" stranám, zejména k těm, které sdružují v takzvané Čtyřkoalici. Celá řada lidí, kteří dosud nebyli profesionálními politiky, tak bezpochyby vstupuje do profesionální politické arény.

Je etické, aby tito lidé zároveň působili jako "nezávislí" novináři? ODS a ČSSD nesou nelibě, že zejména veřejnoprávní sdělovací prostředky poskytly loni na podzim velké množství prostoru iniciativám, jako je "Děkujeme, odejděte" a bedlivější zkoumání jednotlivých pořadů České televize skutečně potvrzuje podezření, že je dost nakloněna Unii svobody. Tak se vyskytují obvinění, že by vznikající "noví" politikové neměli zároveň vystupovat ve sdělovacích prostředcích jako "nezávislí" novináři. Poukazuje se například na to, jak může Monika Pajerová vystupovat jako údajný nezávislý novinář a uvádět v České televizi pořad "Naskočíme?", o vstupu ČR do Evropské unie (který nadto pro tuto údajně nezávislou veřejnoprávní instituci spolufinancovalo vládní ministerstvo zahraničních věcí!!), přestože Pajerová aktivně vystupuje v hnutí "Děkujeme, odejděte". Může Jana Šmídová dál ve Svobodné Evropě předstírat, že je nezávislou novinářkou (ono je to stejně těžké, protože česká "Svobodná Evropa" má s nezávislou novinářskou prací jen málo co společného) když vystupuje zároveň jako mluvčí Impulsu 99?

Jak je tomu v Británii? Británie, jak vyplyne z dalšího, samozřejmě není žádným ideálním vzorem, nicméně britská situace může sloužit jako užitečná ilustrace celého problému.

V zásadě platí, že novináři pracující pro seriózní a uznávané sdělovací prostředky (včetně veřejnoprávní BBC) se nemohou aktivně účastnit politického života jako činitelé politických stran, i když přirozeně mají právo být řadovými členy politických stran a podle svého politického přesvědčení volit.

V předpisech pro pracovníky veřejnoprávní organizace BBC se praví:

"Aktivní politická práce zjevně není přípustná pro lidi, kteří připravují pořady s politickou tematikou. Jednotlivé stupně politické angažovanosti je nutno posuzovat každý zvlášť:

- každý má právo stát se členem politické strany

- mít funkci v nějaké politické straně je přijatelné i pro zaměstnance politických pořadů ve zpravodajství, avšak pouze, pokud zastávají v redakci jen nevýznamné funkce

- pokud se někdo rozhodne kandidovat za určitou politickou stranu do parlamentu, ale strana ho ještě pro kandidaturu nevybrala, o jeho osudu rozhodne šéf zpravodajství. Taková osoba může být přeřazena na nevýznamné místo v redakci až do doby, kdy bude rozhodnuto, zda ho politická strana nominovala kandidátem na poslanecké křeslo

- pokud je někdo nominován politickou stranou kandidátem na poslanecké křeslo, nesmí už v BBC v žádném případě pracovat pro žádný politický pořad, i když se volby budou konat až za dlouho. Budoucí kandidáti do parlamentu se totiž aktivně ucházejí o přízeň voličů

- osoby, které vystupují pravidelně na obrazovce v nepolitických pořadech a přitom kandidují do parlamentu, nesmějí vystupovat ve vysílání ve svých programech v době předvolební kampaně a v době voleb, aby se jim nedostalo neférově dodatečné publicity. Mimo dobu voleb nesmějí být takovíto moderátoři a reportéři diskriminováni poukazem na to, že jim vystupování na televizní obrazovce pomáhá v jejich politické práci. Jediným kritériem je to, zda v jejich pořadu dochází ke střetu zájmů, tedy nesmějí vystupovat v politických pořadech.

- kandidáti, kteří zvítězí ve volbách normálně nemohou vykonávat politicky citlivou novinářskou práci a zároveň zastávat politický úřad."

Novinář, který pracuje pro seriózní a nezávislé sdělovací prostředky, má povinnost prokazovat svůj profesionální úsudek, který však nesmí být zabarven osobním politickým zaujetím. V předpisech BBC se praví:

"Práce novináře musí být objektivní. Oficiálně poskytnutá vysvětlení pro to, co se stalo, musejí být novinářem nezávisle zkoumána a předložené názory musejí být konfrontovány s celou řadou jiných postojů. Je obyčejně nutné informovat o názorech institucí, kterých se daná událost týká, a jejich hlavních účastníků, avšak dobrá novinářská práce musí jít dál. Musí poskytovat veřejnosti inteligentní a informované zhodnocení události, které jim umožní utvořit si o ní nezávislý názor. Reportér smí vyjádřit profesionální úsudek, avšak nikoliv svůj osobní názor. Tento úsudek nesmí být preskriptivní a nesmí ignorovat jiné názory. Úsudek je nejvhodnější, je-li založen na autoritě a důvěryhodnosti zkušeného korespondenta či komentátora a kdy je podpořen jasně předloženými důkazy. Veřejnost ho musí uznat jako inteligentní a spravedlivý. Veřejnost nesmí být schopna poznat z nezávislých pořadů BBC osobní názor moderátorů či reportérů. Dobrá novinářská práce pomáhá lidem všech politických přesvědčení, aby si na danou věc učinili vlastní závěr."

Všichni známí britští novináři, kteří vstoupili do politiky a stali se poslanci v parlamentě, svou novinářskou profesi opustili. Někteří politikové ovšem píší občasné sloupky do novin, o nich se však ví, že je píší jako představitelé politických stran. Někteří bývalí poslanci či ministři se po odchodu z politiky vrátili do sdělovacích prostředků a moderují tam většinou populární, avšak nepolitické pořady. Výjimečně se bývalý poslanec stal v Británii po odchodu z politiky významným politickým novinářem (býval jím Brian Walden, bývalý labouristický poslanec a po odchodu z politiky moderátor někdejšího velmi prestižního debatního pořadu "Walden", který se vysílal v britské komerční televizi ITV v neděli v poledne).

V Británii většinou funguje všeobecně uznávaný politický a etický kontext, v jehož rámci se prostě některé věci nedělají, protože by vyvolaly skandál. Prohřešky proti výše citované praxi by skandál způsobily.

Nicméně i tento kontext se mění. Nedávno volila Rada BBC nového generálního ředitele této obří veřejnoprávní rozhlasové a televizní instituce a tento proces nebyl o nic méně obtížný a traumatický, než jaká bývá volba generálního ředitele České televize. Některé pozorovatele znepokojilo to, že se generálním ředitelem BBC nakonec stal Greg Dyke, člověk, která má sice za sebou vynikající kariéru v televizním průmyslu, avšak zároveň osoba, která před časem poskytla britské Labouristické straně osobní dar ve výši 50 000 liber (3 milony Kč). Šokovalo je zejména, že to v dnešní Británii jaksi už nikomu nevadilo. Komentátor deníku Guardian Hugo Young to vysvětlil takto:

"Greg Dyke je bezpochyby zaujatý ve prospěch Labouristické strany. Avšak má-li na zaujatosti záležet, musí existovat prostředí, v němž může být tato zaujatost podrobena zkoušce. Jakmile přestane existovat prostředí, v němž dochází k politické konkurenci, zaujatost už nikomu nepřipadá šokující. Dyke je omluven, protože je Labouristická strana nyní jedinou seriózní stranou v zemi. Neexistuje žádná jiná alternativa, a tak na tom daru není nic špatného. Duch nezávislosti, žárlivě střežený, přežil po dobu dlouhých desetiletí, kdy při politické zaujatosti skutečně o něco šlo. Bylo to půlstoletí, kdy si šli labouristé a konzervativci neustále po krku. BBC pevně dodržovala svou nezávislost a byla za to všeobecně respektována. Nyní, kdy mezi levicí a pravicí neexistuje už skoro vůbec žádná debata, je zacházeno s tradicí, která uctívala objektivnost, s nezájmem hraničícím s pohrdáním. Éra, kdy se levice stala součástí pravice, je období, kdy se očekává velmi silně, že všichni budou stát na straně vlády. To, že se Dyke stal šéfem BBC, dokazuje, že jsou hodnoty nezávislosti jsou nyní v Británii zanedbávány. Vypovídá to o tom, že v Británii vznikla éra, která rychle zapomíná na nebezpečí vlády jediné strany, podpory pro jedinou stranu a státního aparátu jediné strany, za falešného předpokladu, že to nevadí, protože celý svět, kromě hrstky konzervativců, stejně má stejné názory jako my všichni. Není tomu tak. A dar 50 000 liber jedné politické straně je vážná věc."