Co se staví (a co ne)
O stavby, které vyvolávají rozpaky anebo protesty poslední dobou není
nouze. Jednou se diskutuje o smyslu jaderné elektrárny, jindy o účelu
protihlukové zdi, pak o stavbě podzemní garáže na židovském hřbitově, anebo
o velkokapacitní drůbežárně.
Sporné jsou trasy dálnic, umístění hotelů,
přestavba kongresového centra, či výsledná cena rekonstrukce centrální
banky.
Jednou protestují místní občané, jindy ekologové, či památkáři,
ale někdy i lékaři.
Jsou stavby které pobouří menšinu a stavby, které
rozlítí architekty.
To vše v době, kdy stavebnictví prožívá recesi,
přestože jistého druhu staveb se chronicky nedostává - totiž staveb, ve
kterých by se bydlelo.
Na to, co není nutné, anebo co je dokonce
nerozumné peníze nechybí, zatímco na tom, co nutné je se jaksi nevydělá.
Není těžké předvídat, že společnost Česká drůbež jistě vysvětlí, že není
třeba se bát znečištění ovzduší na Domažlicku viry, plísněmi a trusovými
částicemi, které příznivý vítr dopraví do vzdálenosti padesáti kilometrů.
Pojišťovna jistě prokáže, že podzemní garáže prospějí živým a mrtvým už
stejně nemohou ublížit.
Stavitelé elektrárny zůstanou přesvědčeni, že
když už elektřina bude, nějak se určitě použije.
Co by se ovšem
vysvětlovalo obtížně by byla výstavba bytů. Nelze v nich ani parkovat, ani
pěstovat drůbež.
V rodinných domech nelze uspořádat zasedání světové
banky ani vyrábět elektřinu. Nepříjemné ale je, že naopak zas nelze mladou
rodinu ubytovat v podzemní garáži, v jaderné elektrárně, ani ve
velkokapacitní drůbežárně.
Jak tomu všemu rozumět? Investor platí to,
z čeho očekává zisk. Vydělá se na tom, že si koupíme kuře, že se pojistíme
a že si budeme svítit. Na tom, že si nezaměstnaný pořídí byt tam, kde se
nabízí práce, ovšem vydělat nelze. Levnější je vyplatit dávky.
Vysílá se ve čtvrtek 2. března ráno.