Velmi nedokonale. Ve sdelovacich prostredcich v CR rekl bych v podstate neexistuje presnejsi analyza a konstruktivni kritika medii. Ve srovnani s anglosaskymi sdelovacimi prostredky zda se mi praktikuji redaktori ceskych medii v teto oblasti dost silnou autocenzuru. Obcas se jiste v novinach pise o medialnich skandalech (televize Nova, major Zeman v CT), ale systematictejsi kritika chybi.

Noviny vetsinou nekritizuji jine noviny, rozhlas neanalyzuje praci televize, noviny si nevsimaji chyb v praci rozhlasovych zurnalistu, a tak dal. Proc je tomu tak? Jednak zda se mi vladne obava, ze kdybychom kritizovali my je, oni budou kritizovat nas.

Ceska medialni scena je nesmirne mala, ceske sdelovaci prostredky jsou casto nebohate a na ruznych projektech vzajemne spolupracuji. V britskem kontextu by bylo napriklad velmi podivne, kdyby usporadal treba denik Guardian pruzkum verejneho mineni ve spolupraci s BBC - to se proste nedela, zkompromitovalo by to nezavislost obou sdelovacich prostredku. V CR takto spolupracuji, rekneme Lidove noviny s CT nebo MFD s Ceskym rozhlasem docela bezne.

Pak je, predpokladam, redaktorum hloupe kritizovat sve kolegy, ktere stejne dobre znaji, nebot vetsina ceskych novinaru pusobi v Praze a Praha je mala. Ve vetsich zemich tohle neni problem: urazite-li svou kritikou medialni establishment v New Yorku, porad si muzete jit hledat zamestnani v Los Angeles nebo v Atlante.

Zajima to nekoho? Jsem si jist, ze kdyby existovala efektivnejsi a systematicka kritika medii, doslo by k pozitivnimu vyvoji, media by se zacala zlepsovat, lepe by informovala o situaci v zemi, pomahala by lidem orientovat se ve svete, v nemz ziji, lidi by nebyli tolik frustrovani a nakonec by z toho vlastne meli prospech i politici! Jak ale primet novinare, aby se kritikou medii zacali kvalitne zabyvat? Bez kritiky zustava vsechno stejne, konvencni zpusob mysleni, stereotypni videni, preslapujeme dal na temze miste.

Nevim, co se s tim dal delat. Jsem si jist a vidim na priklade anglosaskych sdelovacich prostredku, ze systematicka kritika prace medii je naprosto zakladnim rysem kultivace demokracie. Je-li totiz, jak zduraznuji mezinarodni medialni teoretikove, role sdelovacich prostredku jako hlidaciho psa demokracie pro rozvoj demokracie nezbytna (je nutno si uvedomit, ze demokracie neni staticky stav, ale proces, demokracii je nutno porad hajit, vzdelavat a udrzovat, jinak odumre), je prece logicke, ze je nutno kriticky hodnotit, zda sdelovaci prostredky delaji svou hlidaci roli dobre, stejne tak jako je nutno porad davaz pozor, zda politikove nezneuzivaji sve moci.

Napr. v Britanii venuji seriozni denni listy problemum medii mnoho tiskovych stran tydne. Deniky Guardian, Times i Independent maji pravidelnou kazdotydenni medialni prilohu zvici nekolika stran. Britska televize vysila kazdy tyden pravidelny patnactiminutovy porad What the papers say (Co je v novinach), v nemz vzdycky jeden znamy zurnalista kriticky hodnoti praci svych kolegu z britskych novin za posledni tyden. Krome se sdelovacimi prostredky prirozene zabyvaji ibezne tydeniky a specializovane casopisy. Daleko casteji se objevuji medialni temata, tykajici se napr. rozvoje verejnopravniho rozhlasu ci televize v Britanii jako prvni, nejdulezitejsi zprava na titulnich strankach novin. Britove si situace ve sdelovacich prostredcich vsimaji, nebot vedi, ze na teto situaci dost zavisi stav jejich demokracie.