čtvrtek 2. března

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Svět, v němž dnes žijeme:
  • Hluší a slepí vůči svému kulturnímu dědictví (Observer) Britský tisk:
  • Lhaní, šikanování a nenávist (Guardian) Odpověď na otázku týdeníku Reflex:
  • Sdělovací prostředky v České republice (Jan Čulík) Výzva:
  • Zachraňte vysílání Hlasu Ameriky do středovýchodní Evropy! Česká republika:
  • Co se staví a co ne (Ivan Hoffman) (Poněkud ironické) zamyšlení:
  • ČT, prezidentská kampaň a časosběrný dokument o Vladimíru Mlynářovi (Jiří Jírovec) Česká politika:
  • Politická logika a schizofrenie (Miloš Štěpánek) Ekologie:
  • Kdo kácel na Cibulce? (Děti Země) Analýza sdělovacích prostředků:
  • Avízo tiskové konference aneb nemusí se vše zajímavé konat jen v Praze (Innovatio)

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Zde je adresa Britských listů.

  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.


  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Omluva.Jeden čtenář mi bohužel včera v podvečer dočasně zlikvidoval e-mailovou schránku jcu2@cableol.co.uk příliš velkým e-mailem, takže ji bylo nutno vymazat. Přišel jsem asi o pětadvacet e-mailů, kdo psal Britským listům ve středu po 17 hodině, buďte tímto informováni, že pošta nedošla.

  • Sirény temelínské elektrárny selhaly kvůli počítačové chybě. Při úterní zkoušce v jaderné elektrárně Temelín nefungovalo kvůli selhání části počítačů 129 výstražných sirén. Televize Prima uvedla, že počítače měly problémy kvůli datu 29. 2. 2000.

  • Celkem 22 hasičských vozů likvidovalo rozsáhlý požár, který včera po čtvrté hodině odpoledne zachvátil výrobní halu Válcoven plechu Frýdek-Místek.

  • Albrightová nebude kandidovat na funkci českého prezidenta. Uvedla to v prohlášení, které zveřejnilo velvyslanectví USA v Praze. "Jsem velice polichocena spekulacemi, že se uvažuje o mé vážné kandidatuře na prezidentku České republiky. Já však nejsem kandidátkou a ani nebudu kandidovat na tento vysoký úřad, na který bude, myslím, dostatek kvalifikovaných českých mužů a žen," uvedla Albrightová. Spekulace o kandidatuře přinesl v neděli americký časopis Time.

  • Práva pacientů by v ČR měla být zajištěna zákony, nikoli jen etickými normami. Uvedl to předseda Svazu pacientů Luboš Olejár, který chce dosáhnout toho, aby tento požadavek vznesla Evropská unie na ČR při přijímacích pohovorech. "Doporučíme to Evropské unii na mezinárodní konferenci Pacientské organizace a spolupráce Východu a Západu v otázkách zdravotnictví, kterou 2. a 3. března pořádá v Bruselu pod záštitou Evropského parlamentu Evropská základna pro pacientské organizace, vědu a průmysl," řekl.

  • Poslanecká sněmovna podpořila v prvním čtení vládní návrh novely zákona o sdružování v politických stranách, která chce zprůhlednit financování stran a hnutí. Podle novely by politická strana mohla ročně získat darem nejvýše 40 miliónů korun. Předloha rovněž zavádí systém darovacích poukázek pro jednotlivé dárce, kteří politické straně ročně poskytnou více než 25.000 korun.

  • Pražská židovská obec se bude ve čtvrtek rozhodovat, jak bude dál postupovat v případě bývalého židovského hřbitova ve Vladislavově ulici v Praze. Pražský rabín Karol Sidon uvedl, že bude prosazovat stanovisko izraelského hlavního aškenázského rabína, že na místě se nemá nic stavět, v obci však nemá hlavní hlas.

  • Na 14. března svolali odboráři soukromé akciové společnosti Železárny a drátovny Bohumín demonstraci, při níž chtějí protestovat proti propouštění zaměstnanců.

  • Britský občan, obžalovaný v ČR ze zneužívání nezletilých chlapců, se dál hájil u soudu asi šest hodin. Chris Denning a další tři cizinci čelí u Obvodního soudu pro Prahu 2 obžalobě z pohlavního zneužívání nezletilých chlapců. Jeho závěrečnou řeč tak dnes soudci poslouchali již osmý jednací den a strávili jejím poslechem celkem 36 hodin. Denning bude vpravděpodobně pokračovat v pondělí. V závěrečné řeči rozebírá do nejmenších detailů výslech každého ze svědků a snaží se v jejich výpovědích nalézat rozpory, kterými by je zpochybnil. Denninga a další tři cizince - jednoho Američana a dva Francouze - obžaloba viní z toho, že se v pražských restauracích a hernách seznamovali s nezletilými chlapci a pak je sváděli k sexuálním aktivitám.

  • Prezident Václav Havel podepsal takzvaný tiskový zákon, který upravuje práva a povinnosti vydavatelů periodik. Zákon, který ve své původní podobě vyvolal v médiích bouři nesouhlasu a diskuse o možném omezení svobody slova, tak ukončil legislativní proces a účinnosti by měl nabýt dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů. Zákon původně přiznával každému právo žádat noviny, aby mu otiskly odpověď na uveřejněnou informaci, která se dotýká jeho důstojnosti, cti nebo soukromí, a to i v případě, že informace byla pravdivá. Nyní má být podle zákona obtížné uspět s požadavkem na otištění odpovědi na pravdivé tvrzení. Poslanci odstranili ustanovení, jež by soudu umožňovalo uložit vydavateli tisku až třímiliónovou pokutu a v krajním případě vydávání novin na rok pozastavit. Z návrhu vypadla i pasáž, která zakazovala podněcovat k násilí, vyvolávat rasovou nenávist a popisovat sexuální násilí. Podobná omezení obsahují jiné zákony.

  • Ivan Vagner včera doporučoval nepořádně napsaný článek? Píše Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    doporucovany clanek v Reflexu je plny nepresnosti - treba ze Zapadu sem proudi pouhy relativismus jen pres publicisty typu Ferteka - pokud se na ne nespoleham, proudi ke mne vsechno - racionality mnohem vic nez rozbredleho postmodernismu.

    Popis vedcu podle vnejsiho vzhledu je taky lahudka. Jsem zvedava, jestli by me dotycny v samosce rozeznal od zeny v domacnosti.

    No a nejvetsi lahudkou je rovnocennost (podle nich) vedeckeho a nabozenskeho poznani skutecnosti. Uz me ani nebavi na to reagovat.

    Nevim, jak presne probihal rozhovor novinare s Hertem o filosofech. Novinari bych asi odpovedela: Na smysl zivota se klidne ptejte filosofu nebo kneži, tam ma kazdy svoji pravdu, ale pri lecbe chorob nebo stavbe mostu se ve svem vlastnim zajmu radeji obratte na odborniky "tvrdych ved".

    Taky nevim, proc tak sebejiste tvrdi, ze filosofove povazuji svet za nepoznatelny. Existuji prece i gnostici. S temi je ale patrne na novinarskych skolach neseznamuji.

  • Proč selhala transformace české ekonomiky? Prostřednictvím Britských listů zveřejňujeme exkluzivní materiál poradce odborů makroekonoma Miloše Picka. Nedostanete v něm odpovědi na nejnaléhavější otázky dneška, avšak Pickova argumentace vás přivede k  zamyšlení. Zde ukázka:

    "Rentabilita vlastního jmění větších podniků (se 100 a více pracovníky) činila v roce 1998 pět procent a v roce 1999 bude podle odhadů obdobná. Přesto je reálná úroková míra z nových bankovních úvěrů nadále (v třetím čtvrtletí roku 1999) - i po jejich předchozím více než ročním snižování - o polovinu vyšší než tato rentabilita, ačkoliv podniky jsou u nás většinou podkapitalizovány a tedy jsou na úvěrech nadměrně závislé. Podíl ztrátových podniků dosahuje setrvale asi jedné třetiny a jejich ztráta dosahuje asi poloviny v poměru k zisku vyprodukovanému ziskovými podniky.

    Pickův text obsahuje množství obrázků a grafů, a proto ho nemáme možnost ho rychle zveřejnit přímo na serveru Britských listů (nemáme dosud možnost zveřejňovat na serveru Internet Servisu obrázky). Pickovu analýzu proto naleznete zde.

  • Jak Britské listy vyšetřuje policie kvůli tomu, že přetiskly loni v březnu provolání Romského národního kongresu v Hamburku, rozšířené tiskovou službou RomNews Network, se můžete dočíst zde, případně zde v angličtině v časopise Central Europe Review.

  • O vážném, nekvalifikovaném zásahu českého parlamentu proti okruhu ČT 2 (parlament navrhuje převést lokální a regionální komerční vysílatele na ČT 2) se můžete dočíst na tomto místě.

  • Obrázek, jak Viktor Kožený devastuje k velkému hněvu tamějších obyvatel křehkou ekologii Bahamských ostrovů stavbou hrubých prašných silnic, je zde, článek, který to vysvětluje, je tady.

  • Jak Češi myslí: Výbor z Britských listů. Výbor z Britských listů Jak Češi myslí (Milénium Publishing, Chomutov, 1999, 480 stran, 290 Kč, ISBN 80-86201-147) je znovu k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas přímo na tomto místě, v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici, telefon/fax 02 232 07 33, případně přímo v nakladatelství Milénium na adrese avc@unl.pvtnet.cz, kde si knihu můžete objednat e-mailem i prostřednictvím úvěrové karty. (Bližší informace o obsahu knihy vyšly v BL na tomto místě.) - Pokud víte o dalších knihkupectvích, kde je kniha v prodeji, anebo o knihkupectvích, kde si myslíte, že by měla být v prodeji, dejte nám vědět.

  • TEMATICKÝ ARCHÍV BRITSKÝCH LISTŮ je na adrese http://www.britskelisty.cz/xz/.

  • O vzrůstajícím vlivu partikulárních zájmů a PR agentur na česká média píše Jan Čulík anglicky v časopise Central Europe Review na tomto místě. (CER vychází v pondělí k poledni středoevropského času.)

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.h tm.

  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/preh led.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    Hluší a slepí vůči svému kulturnímu dědictví

    Tento článek Andrewa Marra vyšel v týdeníku Observer 13. února 2000.

    Představte si, že jste správcem vynikající knihovny, plné moudrosti věků, ale je to ve městě, jehož obyvatelé zapomněli číst. Pomyslete na frustraci, s níž procházíte kolem zlatých svazků. Lidé pořád sice do knihovny chodí, obdivují vazbu knih, jejich měkký papír, ilustrace. Diví se složitým vzorcům černého inkoustu na stránkách knih, jimž nerozumějí. Člověka přepadá smutek.

    Postavení Neila MacGregora, ředitele Národní galerie v Londýně, není tak špatné. Ale jako strážce jedné z nejvýznamnějších sbírek obrazů na světě má také problém s barbarstvím. Jako ve většině ostatních galerií i v jeho galerii je třetina obrazů náboženskými díly. Jsou to obrazy namalované jazykem víry a sdílených příběhů. Jejich jemný podtext - skutečný význam úsměvů, význam napřažených prstů, předmětů, rozmístěných na obrazech a dokonce i barvy - jsou nedílnou součástí tohoto jazyka. A v naší době je stále častější, že davy, které procházejí kolem obrazů, tímto jazykem nemluví.

    Namísto toho, jako omluvná náhražka, se vyučují milovníci umění, aby studovali formální aspekty malířství. Morální poučení ustupuje technice. Nejde už o přechod ze Starého zákona k Novému zákonu, ale od vaječné tempury k olejomalbě. Už nejde o předtuchu smrti u Piera della Francesca, ale jde o předtuchu Picassova kubismu.

    Ironie je mnohonásobná a často dosti hrubá. Oltářní obrazy byly odneseny z kostelů a umístěny do chrámů umění, kde se jim mělo dostat světského obdivu, úplně mimo kontext. Novým náboženstvím se stalo umění a umělci. Když dovolil před dvěma lety MacGregor, aby se před velikonocemi ve spolupráci se sousedním kostelem St. Martin-in-the-Fields před některými obrazy konaly modlitby, v očích některých lidí tím spáchal obrácené kacířství, přinesl náboženství do domů umění. Znamená to samozřejmě, že těm obrazům vůbec nerozumíme. Stále více atheistická, nebo agnostická nebo Bible neznalá společnost se učí vnímat umění bez jeho původního obsahu, jako plochý nemorální obrázkový seriál barev a tvarů. Je to trochu jako by se příští generace učily o druhé světové válce jen jako o boji dvou různých uniforem - Wermacht proti Spojencům - bez politiky, beze smyslu.

    MacGregor je člověk, který myslí to, co dělá, vážně. V únoru zásadně zaútočil na biblickou nevzdělanost. Připravil velkou výstavu s názvem "Díváme se na Spasení", která vypovídá o úsilí umělců zobrazit Krista. Správce některých jiných galerií to znepokojí. Bude nám snad MacGregor, který také natočil k výstavě doprovodný seriál pro televizi BBC, veřejně kázat?

    Krátce lze odpovědět, že nikoliv, alespoň ne konvenčním způsobem. Výstava "Díváme se na Spasení" je velmi seriózní reakcí na příchod roku 2000. Výstava bude ale hlavně o tom, co je to umění.

    Dokazuje, že umění není čisté. Národní galerie je místem hrůz, lidské krutosti, šokujících okamžiků lidského sebeporozumění, lítosti, zoufalství a lásky. Jak je možné ukázat v témže okamžiku transcendentní i lidské? Nová výstava nám ukazuje dětského Krista, jak objímá svou matku, vědom si své svatosti, a zároveň si hraje se svým penisem, je lidský chlapec. Kde je naše naděje v jaderném věku? Uvidíme Daliho ukřižovaného Krista z Glasgowa, obraz, který Dali namaloval v reakci na Hirošimu. A tak dále. Bude to méně výstava o malířství než výstava o tom, čím malířství kdysi bývalo.

    Celá věc by nutně nebyla moc zajímavá, kdyby nešlo o to, že MacGregorův problém je problémem celé kultury. Jak si máme udržet intelektuální a emocionální spojení s velkými úspěchy západní hudby, poezie, sochařství, rétoriky i malířství, jestliže už nerozumíme jejich vnitřnímu jazyku? Jestliže je Mozartovo Rekviem zredukováno na pár atraktivních melodií na konci melodramatu, nebo jestliže jsou Rembrandtovy náboženské obrazy interpretovány jako "cvičení formy a světla", nebo jestliže čteme Ztracený ráj jako experiment latinizovaných slov s klasickými metry - což je přístup, který by Johna Miltona naprosto šokoval.

    Hovořil jsem o tom zatím jako o čistě křesťanském problému, ale tytéž problémy se týkají naší všeobecné nevědomosti ohledně řeckých a římských mýtů, které také živily od renesance západní kulturu. Jestliže jste bílý Evropan a nevíte nic o Proserpině, o Actaeonovi či Aeneáši, o Delile a Tomášovi, odřezáváte se pomalu od lidské tradice, která vás samotného vytvořila. A k tomu bezpochyby skutečně dochází. Mnozí z nás to neznají, stejně jako neznají vikingskou či hindustánskou mytologii. A pokud vím, umění nezápadních kultur, založené na náboženství a mýtech také v současnosti drasticky prohrává v konfrontaci s materialismem a nezájmem mladých Indů, Japonců a jiných národností.

    Neříkám, že nemáme v hlavě vůbec nic, tam, co dříve existovaly staré příběhy. Zdaleka nikoliv. To místo zaplnil jiný materiál. Detektivky. Postavy z televizních seriálů. Světští svatí moderní éry: poskytovatel zákonů Newton, už ne Mojžíš; masivní, vousatá postava Darwinova nahradila masivní, vousatou postavu svatého Petra jako patriarcha vládnoucí ideologie. Už nemáme svatého Šebestiána, z něhož trčí šípy, ale máme Einsteina, který na nás vyplazuje jazyk. Toho všeho, amnoho dalšího, si vážím. Doslovné, pasivní víře nerozumím a nedokážu ji zvládnout. Všichni, konec konců, jsme se nestali obětí zprimitivizované kultury. Náš intenzivní zájem o seriózní historii, o dobrou literaturu a o fantasticky široký sortiment hudby pokračuje neomezeně.

    Ale to, že jsme ztratili náboženskou víru, vytvořilo v životě prázdná místa. Na zdech Národní galerie v Londýně lze nalézt důstojnost a vážnost, stoprocentní, jasnou angažovanost s naším přechodným a krátkodobým životem, který můžeme žít dobře anebo taky špatně na naší fantasticky nádherné, ale také děsivé planetě. Tyto vlastnosti nenalezneme v televizi ani v moderním umění či v novinách. Příběh křesťanství obsahuje celou řadu lidských postav ze všech etap lidského života a pak i ve smrti, zobrazených s obrovskou intenzitou. Ale, jak konstatuje MacGregor, "tento příběh byl odmítnut, odhozen, jako víra, a mytologií se ještě nestal". Jazyk, o který přicházíme, je taky těsnopisem pro hloubku každodenního života.

    Dokáže tuto situaci změnit jediná výstava? Samozřejmě nikoliv. Možná tuto situaci nemůže změnit nic. Možná to je taky součástí našeho kontraktu s dneškem. Světská společnost ztratila hrubou nenávist a bigotnost, která kdysi vedla ke krvelačným náboženským válkám mezi stoupenci různých náboženských frakcí. Přišla o strach, zbavila se do určité míry stupidního jednání, ale přišla také o určitou vážnost: o společnou, morální debatu o lidském osudu.

    Jsem optimista a tak pořád doufám, že tomu tak není. Doufám, že v těchto záležitostech dokážeme zůstat gramotní, i když jsme ztratili svou víru. Víra je dnes otázkou individuální volby. Bylo by krásné, kdyby mohly být biblické příběhy a hlavní starořecké a starořímské mýty součástí celostátních školních osnov - až na to, že školské osnovy musejí dnes napravovat všechno, od rekreační farmakologie až po počítačovou vědu.

    Avšak už čtrnáct dní předtím, že byla otevřena MacGregorova londýnská výstava, učinil něco dobrého: zveřejnil aktuální a obtížnou otázku. "Velké umění", jako klasická hudba, se stalo příliš lehkou a příliš mělkou nahrážkou náboženské víry a filozofie. Jeho chladné chrámy, s kupolami, postranními kaplemi a zbožným tichem, s návštěvníky, kteří se naučili s vážnou tváří pohlížet na Cézannovo jablko, dokazují, jak daleko už ten proces zašel. A je pozoruhodné, že člověk, který má jeden z těchto nejvýznamnějších chrámů umění spravovat, měl odvahu a inteligenci to celé podvrátit. V Británii, s galeriemi, do nichž je přístup zadarmo, tvrdí správci galerií z celé Evropy, je prý nejinteligentnější publikum. Doufejme, že jsme dostatečně inteligentní na to, abychom poslouchali.


    Lhaní, šikanování a nenávist

    Britská vláda se rozhodla bojovat proti nenávistnému bulvárnímu tisku

    Tento článek Polly Toynbee vyšel ve středu 1. března v deníku Guardian.

    Britská vláda se připravuje zahájit ofenzívu proti tisku - hlavní "baště konzervatismu". Až bude čas.

    Milý čtenáři deníku Guardian, soudě podle průzkumů čtenosti britských denních listů, pravděpodobně příliš často nečtete Daily Mail. Pravděpodobně žijete v chráněné enklávě čtenářů centristických novin, případně zaměřených mírně doleva. Avšak v Británii má pravicový tisk 8 milionů čtenářů, ve srovnání s 400 000 čtenáři deníku Guardian a 200 000 čtenáři listu Independent. Lidový Express má milion čtenářů a bulvární Daily Mirror 2,8 milionů. Drtivá většina britských voličů, která převážně hlasovala pro Labouristickou stranu si kupuje (není jasné proč) noviny plné zlovolných protilabouristických útoků. V čele smečky je bezpochyby Daily Mail, deník, který šíří nacionalismus, xenofobii, odpor vůči daním odpor vůči ženám v profesních zaměstnáních a nenávist vůči všemu kromě zvířat a nemluvňat. Daily Mail určuje společenský tón, někdy i pro elektronické sdělovací prostředky. Britská vláda dnes nemá v parlamentě opozici, a tak tuto roli bere Daily Mail na sebe. Hned po boku je tomuto listu bulvární deník The Sun.

    Citujme pár titulků z první strany deníku Daily Mail z letošního února: "Vláda zvyšuje městské daně a bude z toho platit žadatele o asyl." "Poslanci schválili homosexuální sex od 16." "Brány otevřené žadatelům o asyl." "Proč nesou ženy vinu za rozvodovost." "Skandál: pracovníci protidrogových centrál nezasahují proti hašiši." Funguje to. Většina celé země dostává zpravodajství ve zkreslení tímto nenávistným megafonem.

    Cizinci jsou vždycky překvapeni: "Proč máte tak strašný denní tisk?" často se ptají, jak je možné, že zjevně civilizovaná společnost vede takovýto diskurs. Lidi tvrdí, že na ně ty noviny nemají vliv, ale mají. Možná je to nepřesvědčí, aby hlasovali proti nynější britské vládě (o hlasovacích preferencích přece rozhoduje stav hospodářství, a kromě toho není nyní v Británii pro koho jiného hlasovat), avšak průzkumy veřejného mínění ukazují, že tyto noviny mají vliv: čtenáři listu Daily Mail jsou přesvědčeni, že je Británie v krizi a největším znepokojením jsou pro ně "vlny žadatelů o asyl, které hrozí Británii zahltit". Věří lavině lživých zpráv, podle níž je britské státní zdravotnictví na kolenou, což není pravda.

    Každou britskou vládu vždycky dováděl tisk k šílenství. John Major si správně uvědomil, že jeho pád začal ve chvíli, kdy se Murdochův tisk obrátil proti němu. Udělal to možná z politických anebo jen z komerčních důvodů, ale jakmile ucítil Majorovu krev, dostal chuť na obrovskou moc zastrašování. Neočekává, že se mu podaří Blaira zlikvidovat, ale pokusí se zničit, co jen bude moci, jen pro zábavu.

    Co může vláda proti tomu dělat? Někteří chtěli, aby Blair útočil na tisk od samého začátku, a aby zahájil dialog s občany mimo tento tisk. Avšak Blair se instinktivně rozhodl pro příměří.

    Nyní se však vláda rozhodla začít hovořit přímo k voličům. Tony Blair pořádá nyní každý týden na internetu rozhovory s voliči. Premiérův oficiální mluvčí zveřejňuje každý den na internetu své informace novinářům, včetně podrobných, věcných dementi nepravdivých zpráv, které vyšly v tisku. Každý si to může srovnat.

    Bude to fungovat? Občanská nedůvěra vůči tisku má svou obdobu v občanské nedůvěře vůči politikům. Vláda se bude pokoušet přímo kritizovat list Daily Mail. Bude konzervativní tisk obviňovat, že Británii prodává příliš levně, že schválně vytváří dojem, že se v Británii žije špatně, že poškozuje britskou pověst v Evropské unii, že se vysmívá jednomu z největších britských úspěchů, jímž je státní zdravotnictví, že deprimuje lidi, kteří dělají dobrou práci.

    Tony Blair si myslí, poněkud optimisticky, že dlouhodobé výsledky jeho vlády promluví samy za sebe. Potíž je, že zatím ještě nejsou vidět. Miliony liber, vydávaných na pomalé, dlouhodobé programy, jsou viditelné jen těm lidem, kteří se na programech účastní. Do novin se to nikdy nedostane.

    Vláda často kritizuje také deník Guardian. Očekává od nás, že budeme protikladem vůči mocnému pravicovému tisku, jenže my máme naši vlastní, nezávislou politiku, v jejímž rámci tiskneme velkou škálu názorů. Máme autory, kteří jsou instinktivně v opozici, ostré satiriky stejně jako některé z nás, kteří jsou přesvědčeni, že vláda dělá dobrou práci. O žádné vládě nikdy nepíše tisk tak, jak si ta vláda myslí, že by si to zasloužila. Všechny vlády potřebují víc kritiky, než kolik snesou.

    Avšak když jsem byla minulý týden na ceremonii, kde se udělovaly novinářské ceny, a octla jsem se v davu převážně konzervativního tisku, uvědomila jsem, že jsem zapomněla, jak hluboce a instinktivně osobně Blaira nenávidí. Nenávidí ho pro jeho vysoké morální ideály i pro to, že "chce všechno sám ovládat", že má všude "protekční kamarády", že je šílený diktátor, že chce zrušit libru, že je to zrádce, který chce Británii zaprodat Evropské unii, že je to slaboch, který zemi otevírá asylantům a drogám. Je to kmenová nenávist: Blair je labouristickým vítězem, kterého nemohou snést.


    Sdělovací prostředky v České republice

    Jan Čulík

    Asi před měsícem mě požádal mediální redaktor týdeníku Reflex Miloš Čermák o odpovědi na otázku o českých sdělovacích prostředcích. Ptal se i jiných lidí a z odpovědí pak vybral pro svůj článek jen shrnutí. Dovoluji si čtenářům předložit celou svou tehdejší odpověď. JČ

  • Zajímalo by mne: co si myslíte o tom, jak média v Čechách referují sama o sobě?

    Velmi nedokonale. Ve sdelovacich prostredcich v CR rekl bych v podstate neexistuje presnejsi analyza a konstruktivni kritika medii. Ve srovnani s anglosaskymi sdelovacimi prostredky zda se mi praktikuji redaktori ceskych medii v teto oblasti dost silnou autocenzuru. Obcas se jiste v novinach pise o medialnich skandalech (televize Nova, major Zeman v CT), ale systematictejsi kritika chybi.

    Noviny vetsinou nekritizuji jine noviny, rozhlas neanalyzuje praci televize, noviny si nevsimaji chyb v praci rozhlasovych zurnalistu, a tak dal. Proc je tomu tak? Jednak zda se mi vladne obava, ze kdybychom kritizovali my je, oni budou kritizovat nas.

    Ceska medialni scena je nesmirne mala, ceske sdelovaci prostredky jsou casto nebohate a na ruznych projektech vzajemne spolupracuji. V britskem kontextu by bylo napriklad velmi podivne, kdyby usporadal treba denik Guardian pruzkum verejneho mineni ve spolupraci s BBC - to se proste nedela, zkompromitovalo by to nezavislost obou sdelovacich prostredku. V CR takto spolupracuji, rekneme Lidove noviny s CT nebo MFD s Ceskym rozhlasem docela bezne.

    Pak je, predpokladam, redaktorum hloupe kritizovat sve kolegy, ktere stejne dobre znaji, nebot vetsina ceskych novinaru pusobi v Praze a Praha je mala. Ve vetsich zemich tohle neni problem: urazite-li svou kritikou medialni establishment v New Yorku, porad si muzete jit hledat zamestnani v Los Angeles nebo v Atlante.

    Zajima to nekoho? Jsem si jist, ze kdyby existovala efektivnejsi a systematicka kritika medii, doslo by k pozitivnimu vyvoji, media by se zacala zlepsovat, lepe by informovala o situaci v zemi, pomahala by lidem orientovat se ve svete, v nemz ziji, lidi by nebyli tolik frustrovani a nakonec by z toho vlastne meli prospech i politici! Jak ale primet novinare, aby se kritikou medii zacali kvalitne zabyvat? Bez kritiky zustava vsechno stejne, konvencni zpusob mysleni, stereotypni videni, preslapujeme dal na temze miste.

    Nevim, co se s tim dal delat. Jsem si jist a vidim na priklade anglosaskych sdelovacich prostredku, ze systematicka kritika prace medii je naprosto zakladnim rysem kultivace demokracie. Je-li totiz, jak zduraznuji mezinarodni medialni teoretikove, role sdelovacich prostredku jako hlidaciho psa demokracie pro rozvoj demokracie nezbytna (je nutno si uvedomit, ze demokracie neni staticky stav, ale proces, demokracii je nutno porad hajit, vzdelavat a udrzovat, jinak odumre), je prece logicke, ze je nutno kriticky hodnotit, zda sdelovaci prostredky delaji svou hlidaci roli dobre, stejne tak jako je nutno porad davaz pozor, zda politikove nezneuzivaji sve moci.

    Napr. v Britanii venuji seriozni denni listy problemum medii mnoho tiskovych stran tydne. Deniky Guardian, Times i Independent maji pravidelnou kazdotydenni medialni prilohu zvici nekolika stran. Britska televize vysila kazdy tyden pravidelny patnactiminutovy porad What the papers say (Co je v novinach), v nemz vzdycky jeden znamy zurnalista kriticky hodnoti praci svych kolegu z britskych novin za posledni tyden. Krome se sdelovacimi prostredky prirozene zabyvaji ibezne tydeniky a specializovane casopisy. Daleko casteji se objevuji medialni temata, tykajici se napr. rozvoje verejnopravniho rozhlasu ci televize v Britanii jako prvni, nejdulezitejsi zprava na titulnich strankach novin. Britove si situace ve sdelovacich prostredcich vsimaji, nebot vedi, ze na teto situaci dost zavisi stav jejich demokracie.


    Zachraňte Hlas Ameriky - slova solidarity z celého světa

    Hlas Ameriky v obležení Východoevropské vysílání omezeno

    v době, kdy se chystají k převzetí moci čeští komunisté ruské sdělovací prostředky se bojí o svou nezávslost a Rusko oznamuje protiamerickou vojenskou politiku

    Napište svému senátoru a kongresmanovi

    Ameriko, braň svůj hlas ve světě

    Neoněm v jednadvacátém století

    (Z protestních stránek Hlasu Ameriky, které poslal Britským listům pracovník VOA Zenny K. Sadloň.)

    Ve čtvrtek 10. února oznámil ředitel Hlasu Ameriky drastické škrty ve vysílání několika východoevropských redakcí: polské, české, maďarské, litevské, lotyšské, slovinské a rumunské. Celkem má být propuštěno 51 lidí, největší škrty postihují polské, české a maďarské vysílání.

    Rusko právě oznámilo novou, nepřátelskou protizápadní a protiamerickou vojenskou politiku, avšak rozhodnutí Hlasu Ameriky naznačuje, že se Spojené státy chystají obrátit zády vůči Evropě, právě v době, kdy svět vstupuje do nebezpečného jednadvacátého století. Ředitelství Hlasu Ameriky si zjevně myslí, že Evropa nestojí za pozornost. Je to LEŽ a pravda vás překvapí.

    SAVE VOICE OF AMERICA - SAVE VOA - SAVE VOICE OF AMERICA WORDS OF SOLIDARITY FROM AROUND THE WORLD!

    New sample letters to send to your Senator, Congressperson!Click for details VOA spokesman: "A limited amount of money [...] and other, more urgent priorities"... Yet VOA refused $4.5 million in funds - WHO IS LYING AND WHY?Read all about it!

    VOICE OF AMERICA UNDER SIEGE!

    EAST EUROPEAN SERVICES CUT

    WHILE CZECH COMMUNISTS ARE SET TO RETURN TO POWER,

    RUSSIAN MEDIA FEAR FOR THEIR INDEPENDENCE

    AND RUSSIA ANNOUNCES ANTI-U.S. MILITARY POLICY!

    WRITE YOUR SENATOR AND CONGRESSMAN

    Find sample letters here

    AMERICA, DEFEND YOUR VOICE IN THE WORLD!

    DON'T GO MUTE INTO THE 21 CENTURY!

    PROTEST TO BBG -

    BROADCASTING BOARD OF DIRECTORS

    On Thursday, February 10, 2000, VOA Director Sanford J. Ungar announced drastic reductions in seven East European Language Services: Polish, Czech, Hungarian, Lithuanian, Latvian, Slovenian and Romanian. In all, 51 positions are to be eliminated with the largest cuts in Polish, Czech and Hungarian Services.

    While Russia has just announced a new, belligerent, anti-Western and anti-U.S. military policy, VOA's decision indicates that the United States is ready to turn its back on Europe as the world enters into a precarious 21 Century. VOA Management obviously thinks that Europe doesn't deserve the attention. IT'S A LIE and the truth will amaze you.

    READ ABOUT THE LIES!

    VOICE OF AMERICA REMAINS THE CARRIER OF TRUE VALUES: FREEDOM, DEMOCRACY AND THE PURSUIT OF HAPPINESS FOR ALL!

    SAVE VOICE OF AMERICA!


    Co se staví (a co ne)

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    O stavby, které vyvolávají rozpaky anebo protesty poslední dobou není nouze.

    Jednou se diskutuje o smyslu jaderné elektrárny, jindy o účelu protihlukové zdi, pak o stavbě podzemní garáže na židovském hřbitově, anebo o velkokapacitní drůbežárně.

    Sporné jsou trasy dálnic, umístění hotelů, přestavba kongresového centra, či výsledná cena rekonstrukce centrální banky.

    Jednou protestují místní občané, jindy ekologové, či památkáři, ale někdy i lékaři.

    Jsou stavby které pobouří menšinu a stavby, které rozlítí architekty.

    To vše v době, kdy stavebnictví prožívá recesi, přestože jistého druhu staveb se chronicky nedostává - totiž staveb, ve kterých by se bydlelo.

    Na to, co není nutné, anebo co je dokonce nerozumné peníze nechybí, zatímco na tom, co nutné je se jaksi nevydělá. Není těžké předvídat, že společnost Česká drůbež jistě vysvětlí, že není třeba se bát znečištění ovzduší na Domažlicku viry, plísněmi a trusovými částicemi, které příznivý vítr dopraví do vzdálenosti padesáti kilometrů.

    Pojišťovna jistě prokáže, že podzemní garáže prospějí živým a mrtvým už stejně nemohou ublížit.

    Stavitelé elektrárny zůstanou přesvědčeni, že když už elektřina bude, nějak se určitě použije.

    Co by se ovšem vysvětlovalo obtížně by byla výstavba bytů. Nelze v nich ani parkovat, ani pěstovat drůbež.

    V rodinných domech nelze uspořádat zasedání světové banky ani vyrábět elektřinu. Nepříjemné ale je, že naopak zas nelze mladou rodinu ubytovat v podzemní garáži, v jaderné elektrárně, ani ve velkokapacitní drůbežárně.

    Jak tomu všemu rozumět? Investor platí to, z čeho očekává zisk. Vydělá se na tom, že si koupíme kuře, že se pojistíme a že si budeme svítit. Na tom, že si nezaměstnaný pořídí byt tam, kde se nabízí práce, ovšem vydělat nelze. Levnější je vyplatit dávky.

    Vysílá se ve čtvrtek 2. března ráno.


    ČT, prezidentská kampaň a časosběrný dokument o Vladimíru Mlynářovi

    Jiří Jírovec

    Nápad časosběrného dokumentu o příštích deseti letech života Vladimíra Mlynáře mě fascinuje. Není mi ovšem jasné, zda se utajení materiálů, které ona dáma hodlá natočit za peníze daňových poplatníků, vztahuje i na situace, kdy se podaří zvukem či obrazem pořídit doklad o neschopnosti zmíněného politika určitou funkci zastávat.

    Nezodpovězenou zůstává i otázka duplicity. Bude-li chtít ČT natočit o Mlynářovi něco aktuálního, budou kolem něj štáby dva - veřejný a tajný?

    Karel Hynie sice píše, že je přesvědčen o smysluplnosti takového dokumentu, ale bohužel nevysvětluje, co si od projektu slibuje, kdo se na to bude chtít dívat (ledaže v tom bude nějaká erotika) a už vůbec pomíjí to, že ambiciózní politik bude v přítomnosti kamery a mikrofonu předstírat a hrát, protože ví, že cokoli řekne může být použito proti němu. Něco jiného by bylo, kdyby šlo o to zachytit politika v průběhu jeho kariéry a zveřejnit materiály jako dokument jeho uzavřené kariéry. Mám ovšem pocit, že úspěšný politik nepotřebuje paján, a že je někdo gauner, by se měl občan dozvědět dokud je čas.

    Ještě víc mě zaujalo, že president Havel lituje , že si až v letadle vzpomněl na to, že měl Albrightové nabídnout svoje presidentské křeslo - tedy až mu vyprší mandát, samozřejmě.

    Protože se spekulace typu "Babička na Hrad" objevily již i v NY Times, navrhuji pro BL akci "Dědeček na Hrad", jejímž smyslem je zamezit naplnění pravidla, že když je něčeho moc, tak je toho příliš.

    V jejím rámci přikládám otevřený dopis Jiřímu Dědečkovi, který obsahuje návrh, jak s jeho pomocí přeměnit Vaše "Glasgowské hnutí", jak je pracovně nazývám.

    Zdraví Vás

    JJ

    PS Pro úplnost dodávám, že potenciální zakladatele DJ Party nespojuje žádná ideologie ani komerční zájem. Určitý styčný bod snad představuje podobný názor na zpěváka Michala Davida.

    Dopis Jiřímu Dědečkovi

    Jiří Dědeček,
    slušný zpěvák a básník
    Praha

    Vážený pane Dědečku,

    předem mého dopisu přijměte pozdrav a milou vzpomínku - například na Vaši píseň o nedostatku slušných lidí mezi námi. No řekněte, kolik jich je? Vy, já, pan Čulík, naše ženy a děti a kdo dál? Trochu přeháním, v Kanadě to je třeba pan Kaláb z Ottawy a můj přítel Aleš Zeman z Burlingtonu a kdesi v NY pan Bufka. A vy byste pár lidí jistě taky našel.

    Větším optimistou v tomto směru je Jan Čulík, který situaci k 24. únoru l.p. 2000 hodnotí takto: "V České republice existuje silent constituency, velká mlčenlivá vrstva schopných, inteligentních a čestných lidí, kteří jsou mnohdy daleko zajímavější než pár profláknutých politiků, neustále kolujících na českých televisních obrazovkách. Škoda, že čeští novináři nevyvinou úsilí k tomu, aby je našli."

    Důvod tohoto stavu shledávám v tom, že jsme se, Vy a já, tímto problémem zatím nezabývali. Domnívám se, že je čas, abychom společně zvedli rukavici jeho "Glasgowské výzvy" a pokusili se o takměř nemožné. Kdo jiný, snad kromě Prozřetelnosti, může v tomto kritickém okamžiku zachránit národ než my dva?

    Budete se mnou jistě souhlasit, že slušné lidi můžeme (po)vzbudit k činosti jenom rasantní akcí. Navrhuji Vám proto, abychom spolu založili politickou stranu. Díky revoluci v komunikacích s nabízí světový primát - založit světovou stranu prostřednictvím internetu a nikoli, jak tomu bývalo v minulosti, prostřednictvím restauračního zařízení.

    Jméno strany bych volil tak, aby bylo lehce zapamatovatelné a mezinárodně přijatelné. Jako nosné mi připadá DJ (dý džej) Party. Taková Party by jistě přitáhla i mladé lidi. Program strany Dědeček-Jírovec by byl snadno uchopitelný a stručný: "Dědeček na Hrad".

    Protože hodláme oslovit inteligentní lidi (navrhuji heslo "MYSLÍME STEJNĚ JAKO VY"), můžeme takměř s jistotou předpokládat, že pochopí jemné nuance v používání velkých a malých písmen ve slově dědeček. S velkým "D" to budete Vy, s malým já.

    Píši-li "Dědeček na Hrad" znamená to, že se jako starší považuji až za druhého nejlepšího kandidáta. Volbou mladšího Dědečka by se naplnil i jeden z mála užitečných odkazů současného presidenta, totiž jeho orientaci na mládí, které to po něm jednou zdědí.

    Pravda, heslo by mohlo mít i formu "dědeček na Hrad", ale takto vyjádřená kandidatura mé osoby, by připadala v úvahu jen v případě, že by Vás někdo přizabil, nebo něco na ten způsob, což si odmítám představit.

    Sám bych se (barvou vousů a části vlasů) nejspíš hodil pro šedé eminentství. Jako rozený demokrat bych ovšem svoje intriky stavěl výhradně na zásadách, jimiž se řídí moderní, postkomunistické země.

    Sám jsem sice o kandidatuře na presidenta ČR před časem uvažoval, ale Český senát nechal moji nabídku bez povšimnutí, přestože jsem získal podporu až v samotné Americe. Předpokládám, že pan Bufka Vaši kandidaturu v Americe podpoří.

    Jaká bude Party, až se stanete presidentem, záleží na tom, co zjistíte, až Vám pan Mathé řekne v kanceláři pravdu o tom, jak to vlastně všechno bylo a je.

    Celkem jasno mám v otázce uspořádání sebraných spisů. Sám bych doporučoval vazbu v kůži. Věci by rovněž prospělo, kdybyste svoje spisy podepisoval "Dědeček Jiří". Já bych pak vydával ty svoje (až se najde nezaslepený nakladatel) pod jménem "dědeček Jírovec". Těžko by se pak mezi nás v regálech veřejných i soukromých knihoven někdo vecpal.

    To jsou, ale v podstatě technické detaily, k nimž se dostaneme později. Teď je důležité, abyste přijal výzvu Prozřetelnosti. Zvažte, že jinak se budou kolem presidentského křesla dít neuvěřitelné věci - zejména nebude-li ona hnací síla historických událostí v kritický moment doma.

    S pozdravem "Malá doba vyžaduje velké činy".

    Jiří Jírovec


    Politická logika a schizofrenie

    Miloš Štěpánek

    Vážený pane Čulíku,

    byl jsem ve styku s Lidovými novinami v poněkud širší souvislosti než je pouhá úroveň médií.

    Podnětem byl primitivní moralistní apel J. Brože - jednoho z iniciátorů výzvy studentských ex-vůdců Děkujeme, odejděte! - "Politikům nejde o voliče, ale o moc" z 11. 2. 2000 a výsledkem (kterého si jinak vážím) byla seškrtaná (s mým souhlasem) odpověď zvící 36 řádků v dopisech čtenářů dne 24. 2. 2000.

    Jsem si ovšem vědom, že deníky nejsou nafukovací, ale je mi líto, že se k intelektuální veřejnosti nedostaly další myšlenky, o nichž si myslím, že by měly vyvolat diskusi.

    Dovoluji si tedy vám zaslat původní plné znění textu zaslaného Lidovkám.

    Pro ulehčení čtenářova srovnávání textu původního a skutečně otištěného jsem poslední zmenšil na minimálních 8 bodů.

    Politická logika a schizofrenie

    Mateník

    Šje jeden z folklorních tanců, které - podobně jako čepejření a natřásání peříček -pronikají do hantýrky naší politické žurnalistiky. Jak si jinak vysvětlit úhel pohledu iniciátora výzvy Děkujeme, odejděte! Josefa Brože? Přesvědčuje nás, že Politikům nejde o voliče, ale o moc (LN 11. 2). (Poznámka 1) Nevysvětluje, jak by se (ve společnosti s demokratickými institucemi) mohl politik bez vůle voličů k moci dostat, resp. se u ní i po volbách udržet. Stranou ponechává (jak bývá v kraji zvykem) otázku proč by někdo (kromě orientálních satrapů) toužil po moci jen kvůli moci samé. Oprávněně může varovat před odvěkými pokusy stran uchovávat svá privilegia na úkor občanů. Neklade si však klíčovou otázku jak a hlavně kteří politici ve prospěch (cui prodest) kterých skupin a vrstev občanů získanou moc používají.

    Nehledě na tato opomenutí, která předem zorný úhel zužují, zamířil úvodní salvu oprávněně na Klausovo autoritářské krédo, že pro nějŠje dlouhodobá existence občanských iniciativ v praktické politice neschůdnáŠ. Tento elitářský, arogantní postoj ODS k politické aktivitě široké veřejnosti se projevil např. v odporu k ombudsmanovi, referendu, k VÚSC a reformě veřejné správy, ale i k profesním komorám, odborům, tripartitě atd. Veřejnost si sama pamatuje, které politické i občanské síly zastávaly a prosazovaly stanoviska opačná. Růst vlivu a posilování samosprávných struktur občanské společnosti je i nadále vysoce aktuální. Potud je tudíž vše v pořádku.

    Souběžně však pan Brož hude mateník, když z jedné vody načisto zatratil i Klausův opravdu standardní výrok: Věřím ve smysluplnost politických stran. (Poznámka 2) Pochvaluje si naopak dávný návrh strany vůbec nepovolovat. Stačí zakázat permanentní stranu, všechna permanentní sdružení a nahradit je orgány a seskupeními ad hoc, která -jakmile dosáhne svého specifického cíle, pro něž byla vytvořena - se velmi rychle rozpustí (Ostrogorskij). Každá organizace de facto "zrazuje vůli lidu" (Bryce). To by chtělo honem poslat přihlášku na adresu výboru anarchistů, pokud v narušení vlastních zásad existuje - zřízení jakéhokoliv orgánu už ruší anarchii. Aktuálně to zřejmě autor trochu přepísk', když za členství Česka v NATO a maratónského spurtu k branám EU nadšeně sdílí se slavným Jeane-Jacquem Rousseauem smrtelnou aversi ke všemu, co se jmenuje strana, frakce nebo kabala a co mi nenechává svobodu a nezávislost! Jediným mým vasalstvím budiž spojenectví mého srdce. Při studiu politologie od Adama (biblického, nikoliv Smithe) asi ještě nedospěl k polovině krátkého XX. století, kdy originální svobodomyslný velikán (který bez ohledu na formality předtisku volebních lístků prošel liberální i konservativní stranou) dospěl ke slavnému kontroversnímu závěru, že demokracie je sice velmi slabý a špatný způsob vládnutí, ale lepší dosud nikdo nevynalezl.

    Nejsem cynik a věřím v sebeobrozující schopnost českého národa a myšlenku spojenectví srdcí nejen z roku 1989 ale i 1968 nemám jen za nostalgickou vzpomínku. Mám úctu k pouličním shromážděním. Autor však ani nenaznačuje, jak pomocí mítinků a plamenných (ad hoc)výzev přímo dokončit ekonomickou transformaci, řídit obranu a bezpečnost země, zdokonalit zdravotnictví, školství, penzijní systém, pomoci nezaměstnaným a zaměstnaným kteří chodí domů bez výplat (a myslím, že to ani nejde). Bez institucí nelze nastolit vládu práva a jeho vymahatelnost, dobudovat právní stát.

    Autor obviňuje (možná právem) přinejmenším dva vůdce dvou stran z pohrdání, cynismu, arogance vůči občanských iniciativám. Ze samotných  výzev jistě nečiší cynismus, ale spíše "netrpělivost srdce" (viz tragická etika novely S. Zweiga). Je v nich však - odvažuji se tvrdit - alespoň špetka arogance: vůči reálným, byť nedokonalým strukturám, ústavním institucím. A je v nich výslovné pohrdání politickými stranami. (Poznámka 3) Není přece pravda, že ČSSD a ODS bez skrupulí uzurpovali moc v republice. Mandáty (74+63) získali v regulérních demokratických volbách o kterých má generace mohla celý život (já od 15 do 58 let).jen snít. Jedna sestavila vládu, druhá rovněž legitimně zaujímá vedoucí posty kontrolní a většinu zákonodárných.

    Někomu se může nelíbit sama nečekaně vzniklá složitá politická konstelace. Jinému se mohou nelíbit osoby, jejich chování, procedury, řešení. Může být nespokojenost se sekretariáty. Není přece fráze, že mnohé se musí odpracovat a bez institucí to nejde ani se žhoucím srdcem (v košilích modrých či rudých).

    Procedurální politikářské tahanice a hašteření kdo-s kým-proti komu poslední rok a půl převládaly a pro vlast byly takřka sebevražedné (viz podzimní zpráva EU) Není nejvyšší čas věnovat se spíše soustředěnému řešení věcných otázek života společnosti? Mechanismy pro hledání konsensu (kulaté stoly apod.) u nás nemají tradici. Od rozpadu OF převládá konfrontační styl. Je z tohoto hlediska pětice dohod prohlubujících smlouvu ODS-ČSSD o stabilitě politického prostředí (hanlivě překřtěná na toleranční patent) z hlediska politické budoucnosti Česka zcela bezcenná, či podle tvrzení velkého počtu žurnalistů dokonce škodlivá?

    Soudím, že přinejmenším nedoceněna zůstává skutečnost, že na stole je - i když třeba neúplný, sporný - seznam věcných bodů politické agendy do řádných voleb, s částečně určenými termíny a mezemi řešení.. Návrat k politikářským manýrám vyprázdněných mocenských půtek a odvádění pozornosti k malichernostem je tím do budoucna ztížen. Debata o různých návrzích řešení konkrétních námětů povede účastníky k nutnosti zaujímat podstatná stanoviska vpravdě politická - obhajující konkrétní zájmy konkrétních skupin občanů-voličů. I to směřuje proti planému politikaření.

    Na kom a jak závisí co bude dále? Tvrdím, že dobré řešení může vzejit jen z opravdové diskuse, k níž mohou významně přispět média. Právě v nich se často projevuje několikerá schizofrenie, neboli je

    logika ve psí.

    Schizofrenie č. 1 (výchozí). Dohody nejsou dostatečně jasné, nejdou do náležité podrobnosti, což nasvědčuje, že nemají koaliční povahu. Nicméně se dohodám mocí-mermo přilepuje "pětka" za zradu a nemravnost, protože prý jde o skrytou koaliční smlouvu kartelové povahy, o ohlávku, která dává ODS moc bez odpovědnosti, ČSSD je prý v područí ODS. Tak či onak je to základ k odsudku dohod. (Poznámka 4)

    Současná situace: Vyjděme z pracovního hodnocení dohod jako nerovnoprávných: ČSSD se dala dotlačit do ústupků až po ty největší (deregulace nájemného), podvod obsažený v dříve opoziční nyní již vazalské smlouvě dosahuje obludných rozměrů apod. Připusťme, že se dohodami pro ČSSD manévrovací prostor zúžil (o čemž se vedou spory i v jejích řadách), případně až extrémně. Jaké se z toho vyvozují závěry pro následný politický postup? Triviální je princip vrážení klínů. Ten již z archivu vyzvedla ODS proti 4koalici. Její siréna láká plavce US bez vosku v uších před volbami nového lídra do povolební koalice a lidovce stigmatizuje a rozštěpuje odsunem k  "socanům" s momentálně u veřejného mínění (=médií) pošramocenou pověstí.

    Schizofrenie č. 2.(základní). Rozkolu mezi spojenci zpravidla nepomáhají frontální útoky. Rozleptávací taktice spíše podléhá slabší partner. Ani špatný mariášník by v této situaci nehrál (ani se uchovanými desetníky) proti "patentníkům" durcha. Ozdravění politické scény (ale i národním zájmům a přímo většině společnosti) by nejen patrně, ale i zřejmě prospělo, kdyby se u všech témat nastolených v tolerančním patentu dostalo podpory všem jen trochu přijatelným návrhům ze  soc. dem. dílny napříč politickým spektrem. 4koalice je však patrně takových úvah daleka a pokouší se (a zdá se, že s většinovou podporou médií) jít na zajíce s bubnem. Opakované snahy o obrození antikomunismu (primitivně pojatého vypořádávání s minulosti) a antiruské špionománie diskreditují ČSSD možnost hledání podpory nalevo. Vychází, že menšinová vláda (které nikde na světě i bez psaných dohod nikdy v parlamentu neprojde všechno) při prosazování svého programu zůstává napospas svému smluvnímu partneru. A ČSSD je mediálně tepána v jistém smyslu fakticky za to, že když už si vůbec k nelibosti mnohých do Strakovy akademie odvážila vstoupit, tak že od moci nyní zbaběle neutekla. A může někdo předpovědět, od kdy a jaká vláda (i po případných mimořádných volbách) by kočírovala (nemluvě o ostatních problémech) třeba jen předvstupní spurt do EU.

    I tohle jsou problémy naší politické scény na které nikdo odpovědný nezná zaručeně správné odpovědi. Sebeupřímnější touha odstranit z veřejné scény odporné politikářské manýry však nijak nesnímá z pořadu dne problémy institucí (včetně politických stran), procedur a hlavně věcná témata života společnosti. Jde jen o maličkost (bez ironie), jak je začne řešit Víra v budoucnost (která) vzniká v těchto dnech mezi těmi, kteří spojenectví srdcí považují za podmínku existence slušné společnosti.

    Poznámka 1

    Jeho politologická výzbroj (Moisei Ostrogorský, 1903, Jamese Bryce, 1911, a Robert Michels, 1914) není nejmodernější.

    Poznámka 2

    Plané není varování před nebezpečím, že se strany stávají těžkotonážními stroji (dokonce prý na peníze a /?/emoce), před tendencemi, že občané mají jen jednou za čas vhodit lístek do urny a mlčet. Avšak už před I. světovou válkou se vědělo o oligarchických tendencích v demokracii, o nichž cituje: Strana jako externí uskupení, mechanismus, mašinérie se neidentifikuje nezbytně se všemi zaregistrovanými členy a ještě méně se svou třídou. Tím, že se stává účelem sama pro sebe, dává si své vlastní cíle a zájmy a zvolna se odděluje od třídy, kterou reprezentuje.

    Poznámka 3

    Obraz naší politické konstelace notně zkreslil. Inspiroval se zřejmě karikaturami. Na hitlerovských za války židobolševický komisař s naganem v ruce hnal zubožené rusáčky proti jejich vůli na jatka hrdinného wehrmachtu. Za studené války vychrtlý strýček Sam ve fráčku z vlajky hvězd a pruhů s tlustým makléřem v žaketu a cylindru nad vyzáblými nezaměstnanými hrabe do pytle zlaté dolary. Nyní se zrazení voliči stali vazaly dvouhlavé saně nemorálních, zrádných a proradných signatářů opoziční (či raději rovnou koaliční) smlouvy.

    Poznámka 4

    Ponechme stranou vnořenou, dílčí schizofrenii, že obavy o osud ČSSD slyšíme i z úst jinak odpůrců její politiky

     

    JUDr. Miloš ŠTĚPÁNEK

    Bělčická 8/2823

    141 00, Praha 4

    tel: 72763468

    V Praze dne 12.2.2000


    Kdo kácel na Cibulce?

    Děti Země

    Prestoze akciova spolecnost Metrostav Intertrade informovala novinare o tom, ze kaceni provedl majitel pozemku (firma Intertrade CS), pri jednani s Ceskou inspekci zivotniho prostredi si vyminila deset dni na to, aby sdelila kdo skutecne kaceni provedl. Pokud je provedla firma Intertrade CS, pak doslo k dvojimu prekroceni zakona: Kaceni neprovadel subjekt, kteremu bylo obvodnim uradem vydano povoleni, a toto povoleni navic v dobe kaceni nemohlo jednoznacne nabyt pravni moci. Deti Zeme jako ucastnik tohoto rizeni dostaly rozhodnuti o kaceni az v pondeli a odvolaji se proti nemu.

    "Firmy Intertrade CS a Metrostav Intertrade jsou pevne majetkove svazany. Tance, ktere predvadeji v souvislosti s tim, kdo skutecne pokacel stromy na Cibulce a na druhe strane obhajovani firmy Intertrade CS v dopise Metrostavu Intertrade, povazujeme za manaskove divadlo, jez ma zmast verejnost," komentuje snahy Metrostavu Intertrade predseda Deti Zeme, RNDr. Jindrich Petrlik.

    Metrostav Intertrade se snazi vytvorit dojem, ze "Bydleni Cibulka" celkove prispeje ke zlepseni kvality zivotniho prostredi v miste. Zamlcuji ovsem to, ze vykaceli vetsi mnozstvi stromu nez hodlaji vysazet. Rovnez neuvadeji, ze jedno z odvolacich rizeni jeste nebylo ukonceno - konkretne ve veci biologickeho pruzkumu. Nevime tedy, odkud maji zpravu, ze Ministerstvo zivotniho prostredi CR, u ktereho odvolaci rizeni probiha, zamitlo namitky oponentu rizeni (viz prohlaseni vydane Metrostavem Intertrade 28. unora 2000).

    Obyvatele Kosir dostali do schranek dopis a prohlaseni Metrostavu Intertrade, v nichz napada obcanska sdruzeni i jejich cleny nevybiravymi vyrazy. Zrejme teto spolecnosti nezbyva nic jineho k obhajeni zpusobu, jakym doslo k vykaceni drevin na miste jejiho projektu "Bydleni Cibulka".


    Avízo tiskové konference aneb nemusí se vše zajímavé konat jen v Praze

    Marek Prorok

    Vazeni pratele,

    u prilezitosti dokonceni analyz roku 1999 porada InnoVatio - Media Monitor tiskovou konferenci s tematem:

    Ceske televizni zpravodajstvi v roce 1999

    Kdy: 7. brezna 2000, 10 hodin

    Kde: InnoVatio, Bankovni 6 (ctvrte patro), Ostrava (centrum)

    Program:

  • obsahove profily hlavnich zpravodajskych relaci

  • politicke a ekonomicke zpravodajstvi

    Kontakt: marek.prorok@innovatio.cz

    Tesim se na shledanou

    Marek Prorok

    P.S. pro prespolni: v pripade, ze se opravdu rozhodnete do Ostravy tentokrat neprijet, dostanete tiskovou zpravu e-mailem

    Zaverecna kontrolni otazka: uz jste zjistili, ze http://www.innovatio.cz publikuje kazdy patek novy graf?


  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|