pondělí 21. února O B S A H Co je nového v České republice: Komentovaný přehled zpráv Odkazy: Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Britské listy: Jak Britské listy vyšetřuje policie Sdělovací prostředky: Ovlivňují v České republice inzerenti sdělovací prostředky? Zpravodajství České televize: "Zdeněk Šámal je jako šéf zpravodajství muž na svém místě" - Jaké byly Události České televize 3. února 2000? (Jan Čulík) Haider: Rakousko - demonstrace (Ivan Hoffman) Česká politika: Dvojí faux pas lidovců (Petr Jánský) Nové kraje v ČR: Nezůstane kámen na kameni (Petr Jánský) Bytová otázka: Vystoupení k bytovému zákonu (Jiří Šoler) Ad Václav Špíka- byty jsou selháním vzdělanců (Zdeněk Vaněk) Poznámka k nedostatku bytů (Jiří Jírovec) Ikona pro Vaši stránku... |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|

Jiří Jírovec

Pan ředitel je generálně odpovědný za prošustrování 8 miliard korun, přestože se pokouší rozmělnit vlastní vinu tvrzením, že se na tom podíleli všichni od nejnižšího stupně řízení až po představenstvo.

Těch osm miliard je ovšem jen zlomkem toho, co bylo občanům republiky doslova ukradeno (daňový poplatník nakonec odnese všechno to oddlužování a jiné "ozdravné" akce) darebáky, kteří z části ovládli českou politiku a české finanční instituce. President Havel, který má jistě přesnější informace než já, tvrdí, že těch miliard bylo na 400.

Pokud těch "expertů", které měl ředitel Kollert k ruce, bylo 1000, pak každý z nich prošustroval 8 bytů, každý v ceně jeden milion. Převedeme-li nedávný výrok presidenta Havla na téhož společného jmenovatele, je těch prošustrovaných bytů 400 000.

Jistě, jde jen o mechanický výpočet, z jehož výsledku nikterak nevyplývá, že by byty byly v případě neprošustrování prostředků skutečně postaveny.

Toto turecké hospodaření je vyfutrované ideologií, podle níž je zcela normální přesouvat ztráty na daňové poplatníky a zároveň platit neumětelům horentní odměny a odstupné bez ohledu na to, jak majetek, svěřený jim buď státem nebo investory, vlastně spravují.

Zkuste žádat miliardu na podporu vědy, kultury a nebo bytové výstavby pro pracující Kruťáky a titíž lidé vás zahltí frázemi o trhu a onálepkují jako odporného sociálního inženýra nebo ještě odpornějšího socialistu.

U moci jsou lidé, které nezajímá víc, než jak se u ní udržet. Vystudovali vesměs (pst - komunistické školy) bez dluhů a přidělili si bez jakýchkoli zábran platy a výhody zcela neúměrné finanční situaci země - samozřejmě s poukazem na to, že se to na Západě praktikuje podobně. Na nich chcete, aby se zabývali problémy plebsu?

Postesk Václava Špíka, že krizi bydlení pro mladé způsobilo selhání české inteligence, považuji za příliš obecný a rozmělňující.

Česká inteligence (k ní demografové, sociologové a statistikové jistě patří) zásobila politiky dostatečným množstvím (varovných) informací. Politikům ovšem chyběla inteligence k tomu, aby s informacemi začali tvořivě pracovat.

Zpráva vlády o stavu české společnosti (odkaz bohužel vzal zkrachovaný počítač do šrotu) uvádí, že v roce 1996 chybělo zhruba 290 tisíc bytů. Zpráva ovšem používá politicky korektnější termín "pociťovat potřebu mít samostatný byt" . Tento termín zjevně symbolizuje neschopnost systému něco řešit. Lze si představit, že než se ministr při zasedání vlády prokouše pociťováním potřeb, ostatní usnou.

Počty jsou jednoduché. Jestliže komunisté stavěli (nepostačujících) 70 tisíc bytů ročně a jejich kapitalističtí pohrobci (termín je jazykovou pozorností pro Ferdinanda) 20 tisíc, znamená to, že se za poslední čtyři roky deficit zvýšil o 200 tisíc bytů, což zhruba odpovídá tomu, co uvádí Václav Špíka.

Zmíněná zpráva, psaná ohyzdnou novořečí, dodává, že "hlavní příčiny neuspokojivého stavu mají ekonomickou povahu" vysvětlené jako "nízký přítok investic do bydlení a velký nepoměr mezi disponibilními příjmy domácností a cenou bydlení" .

V překladu to znamená, že lidé vydělávají málo a státní pokladna je prázdná. Otázka, kde vzít a nekrást (zejména když už ani není co) je zapeklitá a není divu, že se ji politikové zametají pod koberec. Inteligentní občan by mohl zajímat o to kam se těch 400 miliard podělo a začít obracet politikům kapsy a rozřezávat podšívky jejich parádních sak. A pak je třeba i popohnat k soudu.

Politikům ovšem hraje do kapsy i první (nepolitický) inteligent státu, který zjevně nechápe, že do myšlení občanů reflektuje daleko víc jejich disponabilní příjem a pociťovaná potřeba vlastního bytu než bytostné Evropanství, kterého se nenajedí.

Situace se těžko změní bez pomoci sdělovacích prostředků. Jenže ty si už moc obhrábne - třeba řešením bytového problému jednotlivých novinářů. A tak to nejspíš bude muset vytrhnout pan Čulík.

Ale vážně. Britské listy by se bytovým problémem měly zabývat, nicméně diskuse by se měla týkat i nezaměstnanosti, vzdělávání a lékařské péče. Už jen proto, aby lidem konečně došlo, jak obrovský podvod každá ztracená miliarda vlastně představuje.

Jiří Jírovec

PS Jistou, byť slabou útěchou může panu Kruťákovi být to, že problém s bydlením není omezen jen na české země. Deregulace nájemného a zrušení programu bytové výstavby pro ekonomicky slabší skupiny způsobují obrovské problémy například v Kanadě.

Progresivní konservativní strana, která vládla na začátku devadesátých let a podporu bytové výstavby zrušila, nastoupila do nového milénia s pokáním. Podle jejího předsedy Clarka to tehdy byl omyl, na jehož napravení hodlá vynaložit 6 miliard dolarů. To je přibližně 60 tisic bytů na 30 milionů obyvatel jednoho z nejbohatších států světa.