Rasisti a pokrytci
Nazýváme Haidera neonacistou, protože chce uzavřít dveře před chudými
lidmi z jiných částí světa. My to ovšem chceme taky, argumentoval v úterý
8. února 2000 v deníku Guardian Jeremy Seabrook, autor, který se zabývá
problematikou jihovýchodní Asie.
"Srovnáte-li náš program s programem Tonyho Blaira, naleznete
spoustu podobností." Joerg Haider
Globalizace je považována za čistě hospodářský proces. Ale
globalizaci nevyhnutelně doprovází politika. A v bohatých zemích je nový
zjev Joerga Haidera otevřenou tváří této nepřijatelné a dosud
neartikulované politiky.
Vedoucí evropští představitelé vydávají ultimata, zdůrazňují svou
důstojnost, popírají legitimitu tohoto neonacisty, tohoto xenofoba, tohoto
šovinisty. Musejí to učinit, protože Haider má daleko širší podporu, než
jsou ochotni přiznat. Zastupuje ty lidi, kteří jsou příjemci skromného
blahobytu oproti obrovskému množství chudých, ubohých lidí, vyhnanců světa.
Přistěhovalec - anebo v novější formě žadatel o asyl - je strašákem,
na jehož ubohém osudu je založen triumfální postup pravice v Evropě. Jak
rychle jsou slova "žadatel o asyl" naplňována všemi zápornými konotacemi,
jaké dříve vyvolával pojem "imigrant". Jak rychle přidáváme adjektivum
"falešný" žadatel o asyl k myšlence všech pronásledovaných a
marginalizovaných lidí.
Deník Financial Times napsal fakta: "Začátkem devatenáctého století
byl poměr příjmů na jednoho obyvatele mezi nejbohatšími a nejchudšími
zeměmi světa tři ku jedné. V roce 1900 byl ten poměr 10 ku jedné. V roce
2000 byl ten poměr 60 ku jedné."
Co může být přirozenější, než že lidé, kteří byli ožebračeni tímto
procesem, se vydávají na cestu k prameni záhadného zdroje jejich
ožebračení? A co by mohlo být pravděpodobnější než to, že ti, kdo mají z
tohoto vývoje prospěch, se jim v tom snaží zabraňovat?
Nosy chudých se neustále tlačí na okenní sklo našich televizních
obrazovek. Zmáčkneme knoflík a dosud se nám daří je přimět, aby zmizeli.
Teprve když už nepomáhá dálkový ovladač, když se objeví vyhublé, hladové
tváře odjinud na našich ulicích, přichází autentičtější reakce.
Konec konců, Evropa přispěla obrovským způsobem ke globálnímu
rozrušení regionů a národů; od koloniálních časů byla činitelem
vykořeňování lidí v obrovském měřítku, vyvážela vlastního ducha stěhování
národů, snažila se zlikvidovat alternativní způsoby, jak plnit potřeby,
naplnila svět hospodářskými migranty, mnozí z nichž pocházeli ze samotné
Evropy. Hospodářství téměř všech zemí světa hluboce ovlivnily západní
mezinárodní finanční organizace, nadnárodní společnosti, diktáty
Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, naše "demokratické
instituce", do nichž nemají ti, jejichž životy byly zničeny, vůbec žádné
právo co mluvit.
Západní politikové především usilují o to, zajistit, aby výhody,
které jejich národy získaly, nebyly zlikvidovány a přitom veřejně
prohlašují, jak jsou jim odporné xenofobie a rasismus. Neodváží se ale říct
otevřeně, na čí straně vlastně stojí. Rozčilují se a snaží se zastavit
pohyb lidí na hranicích Evropy tím, že předstírají, že "je nutno udržovat
dobré rasové vztahy". Ve skutečnosti to znamená, že je nutno bránit křehké
a neustále ohrožované výsady Evropy proti chudým lidem na světě: a jsou to
převážnou většinou černí chudí.
Internacionalisté jsou nyní v otevřeném konfliktu s rasisty. Boj
mezi bohatými a chudými nabývá příznaků rasového konfliktu, protože to je
nejzřejmější charakteristika. Většina utlačovaných, ponížených a
zotročených lidí nejsou běloši. To, čemu se říkávalo "zburžoaznění" většin
v Evropě a v Americe - Tony Blair je toho triumfálním apoštolem - je
spojeno s ožebračením většiny na celém ostatním světě.
Evropská levice se skoro vůbec neodlišuje od pravice, jejíž víra v
globální sílu trhu bez přívlastků jde kupodivu ruku v ruce s hysterickou
obranou mizící národní suverenity a slábnoucí mocí jednotlivých států. Ti,
kteří zahájili monstróznost globalizace, se marně nyní snaží distancovat se
od důsledků svých činů.
Joerg Haider to všechno řekl na rovinu. To je jeho skutečný zločin.
Jediné, co ho odlišuje od kolegů v Bruselu je nedostatek taktu, odmítání se
formálně klanět hodnotám, v něž většina evropských politiků stejně nevěří.
Jak se odlišuje jeho reakce na "hrozbu" od chudých národů od reakcí těch
politiků, kteří nyní chtějí uvalit na Rakousko sankce? Stěhujícím se
národům Asie a Afriky může být prominuto, že v Haiderových postojích a v
postojích západoevropských politiků nevidí žádný rozdíl.
Financial Times vyjadřuje překvapení nad "krutým populistou, který
otevřeně využívá antipřistěhovaleckých nálad k získávání vlastní politické
podpory". Radí ale, aby nebyla rakouská vládní koalice konzervativců a
extrémní pravice ostrakizována, protože prý "bude možná vytvořen politický
program, který bude alespoň hospodářsky správný". Všichni víme, co to
znamená.
"Nenávistnictví Joerga Haidera nemá místo v Evropě," vykřikuje
Guardian. Politikové ze západní Evropy přehánějí: protože v usměvavé
Haiderově tváři vidí rysy své vlastní politiky. A to se jim nelíbí.
Možná by samotní britští vedoucí politikové měli věnovat pozornost
čtenářům bulvárního deníku The Sun. Onoho dne, kdy Evropa odsuzovala
Rakousko, věnoval deník Sun půl strany dopisům čtenářů, pod titulkem
"Labouristickým šílencům se vymkla z rukou kontrola nad právem asylu". Pár
citátů: "Jak vůbec víme, koho pouštíme do země? Možná jsou to vrazi a
násilníci." - "Ať už vládne jakákoliv vláda, není schopná zabránit vlnám
přistěhovalectví do této země." - "Ti lidé neutíkají před tyranií, chtějí
se mít líp." - "Když je jim tady tak zle, proč se nevrátí domů?" - "Nyní
od dubna budou všichni žadatelé o asyl ubytováni a dostávat poukázky na
jídlo. Je to snad labouristická vláda, anebo vláda šílenců?" - "Láká je
sem náš systém sociálního zabezpečení. Jiné země se nenechávají pumpovat
tak lehce." - "Kdy zabrání ministr vnitra přílivu dalších přistěhovalců? -
Lékem je oznámit světu, že tato země prostě nebude poskytovat nikomu ani
peníze, ani ubytování." - "Žadatelé o asyl nás stojí miliony liber a
většina z nich jsou podvodníci."
Politika uvízla na mělčině. Je zastaralá, archaická, přemohly ji
důsledky globalizace. Hlubinné změny, k nimž nyní dochází na světě, prostě
nelze zvládnout v rámci skřípajících ideologií, které nám byly odkázány z
předchozích ér. Stín jediné, celosvětově integrované ekonomiky vytváří
temnotu ve společnostech v rozkladu, který tato integrovaná ekonomika
způsobila.
Svět je dnes bojištěm občanské války, které se účastní celé lidstvo.
Je to válka bohatých proti chudým a svědomí proti ní protestuje marně.
Haider ví, na čí straně stojí. Ostatní politikové v Evropě to také vědí.
Jenže ti o tom mlčí.