Bamberg: Od samého začátku ale bylo známo, že Vízek dokument zfalšoval
Nová zjištění o Bambergu nejsou nová a nedokazují vůbec nic - jen mizernou
úroveň české veřejné debaty.
Česká veřejnoprávní i jiná média přinesla ve čtvrtek zprávu
vyšetřovatele o tom, že švýcarský ponikatel Jan Vízek, známý z "Bamberské
aféry", svůj údajný zápis z jednání s předsedou sociální demokracie Milošem
Zemanem (o výměně ministerských křesel za sponsorský dar) zfalšoval. Podle
agenturních zpráv to vypadá, jako by tím celá aféra definitivně končila,
Miloš Zeman okamžitě začal jásat nad svým očištěním, a dokonce i kritický
Jan Čulík mu dává za
pravdu.
Myslel jsem si, že už mě v českých sdělovacích prostředcích nic
nerozhází, ale mýlil jsem se. Připadám si jako blázen. Opravdu si už nikdo
nepamatuje, jak to bylo? Vždyť stačí vyťukat heslo "Bamberg" a zmáčknout
vyhledávání třeba na www. seznam.cz. Celou aféru přeci nespustil pan Vízek
a jeho zfalšovaný papír, ale tehdejší místopředseda sociální demokracie
Karel Machovec, který na kameru v České televizi opakovaně prohlásil, že si
vedení sociální demokracie jezdilo do Bambergu pro švýcarskou půjčku za
slib míst ve státní službě pro lidi z Vízkova okolí. Tzv. Vízkovu smlouvu
HNED ZPOČÁTKU prohlásil za falsifikát, ale potvrdil, že v hrubých rysech
odpovídá průběhu jednání, a vytasil se s vlastním, vlastnoručně sepsaným
zápisem, který kulantními slovy říká totéž. Miloš Zeman celou věc nejprve
opakovaně popřel, pak ji po částech začal přiznávat, přičemž opakovaně lhal
a mlžil.
Opakuji, o falešnosti Vízkovy smouvy nebylo od počátku pochyb a
dokonce i noviny sociální demokracii nenakloněné ji prohlašovaly za neumělý
falsifikát (vizzde a desítky
dalších článků). Objev, že jde o falsifikát, přináší do velé věci asi tolik
nového jako informace, že Bamberg leží v Německu. Podstata celé aféry je
jinde a pokud si to někdo nepamatuje, během pětiminutové rešerše získá
desítky stran odkazů.
Proč se vracím k té trapné aféře: před dvěma lety tahle věc mnoho
měsíců zaplňovala přední místa novin, první minuty zpravodajtví a hodiny a
hodiny televizních debat. O pár měsíců později z toho všeho zbývá jenom
povšechný pocit znechucení (z vedení sociální demokracie nebo z autorů
pořadu Nadoraz, podle osobní chuti). Fakta, souvislosti, informace jsou
zapomenuta a nikoho nezajímají. Kdokoli může tvrdit cokoli, a vydávat to za
důkaz čehokoli.
Možná je celá bamberská aféra nezajímavá a nic nového z ní neplyne: lži
byly našemu předsedovy vlády soudně prokázány již několikrát a o jeden
případ více nebo méně nikoho nerozhází. Otázka je, jak vůbec lze v takové
atmosféře, s takovou neschopností analýzy a totální kolektivní amnézií
vůbec vést veřejnou debatu? Co až opravdu půjde o něco důležitého?
Jan Konvalinka