pondělí 24. ledna

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Výběr nejzajímavějších článků z poslední doby Naprostý konec funkčnosti zpravodajství České televize?
  • Generálním ředitelem ČT se prý má stát Kamil Čermák (Jan Čulík) Služba veřejnosti nebo spíš její absence:
  • Proč nikdo nekritizuje Český telecom? (Jan Čulík) Česká televize:
  • Nebyl jsem škůdce ani spasitel (Ivan Kytka)
  • K diskusi o novele zákona o České televizi (Eva Dubová) Mathé ano či ne - polemika s Janem Čulíkem:
  • Opravdu mlhavé argumenty ? (Eva Dubová) Týdeník Reflex:
  • Jaký by měl být nový ředitel České televize (Jan Čulík) Praha:
  • Kavárna Slavie (Jan Lipšanský) Česká státní správa:
  • Parlament podporuje činnost mafií na území ČR (Michal Škop) Česká politika - Jsem nad tím blázen??
  • Bamberg: Od začátku ale bylo známo, že Vízek dokument zfalšoval! (Jan Konvalinka) Týrání zvířat:
  • Pes poslaný v balíku (Ivan Hoffman) Češi v zahraničí:
  • Čechům v Americe: Výzva na záchranu české Národní budovy v New Yorku (Jan Krondl)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Nebyl jsem škůdce ani spasitel

    Ivan Kytka

    V diskusi provázející odstoupení Jakuba Puchalského z čela České televize se v Britských listech objevilo několikrát mé jméno. Nejčastěji v souvislosti s tím, že jsem byl jako tehdejší londýnský zpravodaj ČT pověřen od 1.dubna 1998 do 21. května 1998 Jakubem Puchalským vedením redakce zpravodajství ČT.

    Dříve než jsem tehdy nabídku přijal, jsem zpracoval projekt reformy zpravodajství. Zakotvoval a zdůrazňoval zásady přesného, hodnověrného a nestranného televizního zpravodajství, jehož naplnění by vytvořilo ze zpravodajských programů České televize autoritativní zdroj vždy přesných, nestranných, úplných a hodnověrných informací. S projektem souhlasil Jakub Puchalský a podle jeho slov měl také podporu Rady ČT.

    Šlo mi především o to odstranit ze zpravodajských programů ČT záměrně či neúmyslně zveřejňované nepřesné, neúplné, nepotvrzené či zavádějící informace, jejichž prostřednictvím mezi sebou hrály ústředny českých politických stran mediální hry (měl jsem nedoložitelné podezření, že do nich byly zapojeny nějakou formou zájmové skupiny dřívějších a současných čs. zpravodajských služeb) a bojovaly o moc.

    Odváděly pozornost od skutečných a podstatných problémů, o kterých měla být česká veřejnost informována, jako byl stav zákonnosti, ústavní spory, spory provázející soužití různých etnických skupin, sociální problémy, stav ekonomiky a její mezinárodní postavení, hospodářská kriminalita, stav životního prostředí, situace v českém školství, zdravotnictví, apod. Považoval jsem ve zveřejňování informací o událostech z těchto a dalších okruhů za pokornou službu veřejnosti.

    Připadalo mi například pošetilé referovat v situaci, kdy se začínal propadat hrubý národní produkt a  následkem toho klesaly příjmy státní pokladny se všemi dlouhodbými sociálními a ekonomickými důsledky, o málo moudrých a navzájem se popírajících výrocích ješitných českých politiků.

    Dovolí-li mi laskaví čtenáři BL jeden neumělý příměr, soustředění kamer na podružné bonmoty českých politiků bez substance bylo asi stejné, jako kdyby kamery na uzavřeném televizním okruhu pro pasažéry z Titaniku přinášely místo záběrů z proražených komor lodi a z organizování záchranných prací záznam či přímý přenos z konverzace námořních důstojníků hádajících se o to, kdo o kom trousí mezi posádkou pomluvy či kdo kdy komu schoval námořní kompas. Kromě tohoto editoriálního posunu jsem chtěl zlepšit obrazovou i zvukovou prezentaci zpravodajských programů. Šlo o to, aby příspěvky zpracované po důkladné přípravě, sběru a ověřování informací a výběru hodnověrných zdrojů, zněly z televizní obrazovky autoritativně a hodnověrně. Znamenalo to postupně zlepšit mluvený projev některých redaktorů v domácí rubrice tak, aby snížili nasazení hlasu, kadenci i tempo mluvy, totiž tak, aby diváci měli čas vnímat skutečný obsah, význam sdělovaného.

    Požadoval jsem po autorech příspěvků, aby dříve, než odjedou z Kavčích Hor na místo natáčení, měli alespoň zhruba strukturovanou osnovu (obsahovou i obrazovou) svého příspěvku, aby uměli vysvětlit kameramanovi a zvukaři a osvětlovači, co po nich chce. Tvrdil jsem, že reportér s kameramanem nemůže spolupracovat stylem: "Něco mi tu natoč, nebo nějak to tady pokrop." Televizní redaktor musí mít dostatečnou obrazovou představivost a schopnost ji sdělit, aby mohl kameramana, zvukaře i osvětlovače na místě natáčení vést a ne aby tomu bylo naopak. Tvrdil jsem, že redaktoři musí mít k práci ostatních členů týmu respekt a znát jejich základní požadavky na čas, na světlo, na perspektivu, rámování, na estetiku obrazu a na celkové prostředí.

    (Z vlastní zkušenosti s kameramany ČT, se kterými jsem měl čest spolupracovat jako zpravodaj ČT v Londýně, tvrdím, že patří v mezinárodním porovnání ke špičce a opírám to o srovnání s kameramany z Velké Británie, Spojených států, Austrálie a Ruské federace, se kterými jsem v  Británii spolupracoval. Dobře si pamatuji na okamžik, kdy obrazový střihač BBC v Glasgově prosil kameramana pana Zelenku, aby si mohl zkopírovat jeho obrazovou reportáž jako vzor pro instruktážní ukázky pro místní kameramany BBC. Kdykoliv jsem přivezl obrazové záznamy kameramanů jako byl Jindra Zelenka, Erasmus de Rossi, Petr Hlava a Miroslav Plocek do britských střižen, měl jsem jistotu, že se není zač stydět, že nám to získá naopak uznání a respekt.)

    Při zavádění své reformy jsem zcela záměrně zrušil existující řídící struktury a rozdělení redakce na dvě navzájem nekomunikující části - domácí a zahraniční. Jednak jsem nechtěl spoléhat na lidi, o jejichž profesních kvalitách při přípravě zpravodajských programů jsem důvodně pochyboval, a jednak jsem doufal, že to povede k erupci tvůrčí aktivity většiny členů zpravodajského týmu. Dnes vím, že to byla má velká a vážná chyba.

    Tak křehký a živý organismus jako je televizní zpravodajství s většinou produkce v přímém přenosu potřebuje kromě vizí a projektů také pevnou organizační strukturu a téměř železnou vnitřní disciplínu. Oboje jsem na jednu stranu podcenil, na druhou stranu vůči lidem, kteří byli tehdy uvnitř zpravodajství na rozhodujících organizačních postech, jsem nevěřil, že dokáží můj projekt naplnit. Neměl jsem však za ně okamžitou náhradu. Byl jsem v situaci podobné příběhům Hellerova románu Hlava 22 - spolehnu-li se na tehdejší organizační strukturu, zkompromituji svůj projekt. Pokud ji zruším, zhroutí se můj projekt. Za své chyby a omyly jsem zaplatil rezignací na místo v čele zpravodajství ČT a pozdějším dobrovolným odchodem z České televize. Jak snad mohou potvrdit lidé, se kterými jsem v ČT měl vždy dobré profesní vztahy, měl jsem televizní práci rád, snažil jsme se jí dělat s co největším nasazením a co nejlépe jsem dovedl.

    Ivan Kytka (1958), autor byl v letech 1991-95 zpravodajem ČTK v Londýně a v letech 1995-1999 zpravodajem ČT v Londýně, nyní pracuje jako redaktor české sekce BBC World Service v Londýně. Názory uvedené v tomto článku vyjadřují výhradně stanoviska autora.



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|