Čečensko - země bez budoucnosti

Čečenský obhájce lidských práv předkládá neradostný pohled na osud svého národa v rámci Ruské federace.

Charon Denijev, Stavropol, 7. ledna 2000

Současné události v Čečensku přivádějí člověka k závěru, že čečenský národ, matený propagandou přicházející ze všech stran konfliktu, touží po ukončení této noční můry při nejbližší příležitosti. Je jasné, že jak ruským federálním silám, tak ani čečenským povstalcům na rostoucích obětech mezi civilisty příliš nezáleží.

V předvečer voleb do ruské federální dumy dělala ruským politikům starost jediná věc - ochrana životů ruských vojáků, "našich dětí". O tom, že tyto "děti" denně zabíjejí své ruské spoluobčany, se příliš nehovořilo. Na ruské občanství Čečenců se totiž bere ohledu pramálo.

Čečenci jsou vystaveni otřesnému zacházení a kvůli hromadné vraždě spáchané nyní v Čečensku nikdo k odpovědnosti pohnán nebude. Výsada "jednoty státu" dostává přednost před vším ostatním. Lidská práva Čečenců jsou po celém Rusku každodenně porušována. Čečencům je odepírán přístup ke spravedlnosti, zastoupení na všech úrovních státní správy a rovným příležitostem na trhu práce.

Během posledních deseti let se v Rusku objevila mladší generace, která Čečence vnímá jako nepřátele nebo, v nejlepším případě, jako vetřelce. Rusko opustilo sovětskou internacionalistickou tradici, která zajišťovala respekt k národnostním menšinám. S tímto povědomím dnes v Čečensku bojují ruští vojáci. Panuje přesvědčení, že tito mladí lidé, naplnění nenávistí vůči Čečencům, mohou v Čečensku nastolit pořádek.

Není obtížné si představit, jak se pokojní čečenští vesničané cítí pod nemilosrdným bombardováním, které je nezbytnou odplatou Ruska za byť jen jediný povstalecký výstřel. Čečenci si jsou vědomi, že ruská armáda je připravena vyhladit veškeré civilní obyvatelstvo, bude-li to nutné kvůli pronásledování povstaleckých bojovníků, a snaží se proto povstalce přesvědčit, aby opustili jejich vesnice. Občas jsou úspěšní, ale pokud dialog selže, tisíce civilistů opuštějí své domovy a proklínají všechny zúčastněné - ruskou armádu, bývalého prezidenta Borise Jelcina, čečenského prezidenta Aslana Maschadova i povstalecké bojovníky.

Čečenci stojí před obtížným problémem: buď mohou povstalce přinutit, aby opustili jejich vesnice, anebo ve svých domovech zemřít. Lidská práva a humanitární podmínky nejsou brány v úvahu. Rusko provádí politiku státního terorismu a povstalci se starají jen sami o sebe.

Mezitím si všichni klademe stejnou otázku: kdy to všechno skončí? Odpověď se zdá být jasná: Rusko povstalce zničí bez ohledu na civilní ztráty a Maschadov pravděpodobně stráví zbytek svého života jako prezident v exilu.

Čečenci Maschadovovi nikdy neodpustí jednu věc, a to, že nevyužil jedinečnou historickou příležitost vytvořit čečenský stát.

Čečenci propásli šanci žít ve své vlastní zemi bez příkazů Moskvy. Pro značnou část čečenského obyvatelstva se jejich idea svobody nikdy nestala skutečností, neboť země upadla do nezákonnosti, v níž byl každý spor řešen silou zbraní a v níž se skvěle dařilo zločincům.

Čečenci se nikdy nestanou úplnými občany Ruska, požívajícími stejných práv, a Rusové naopak nikdy nebudou v Čečensku vítáni. Nenávist a vzájemné podezřívání bude mezi oběma národy přetrvávat.

Dr. Charon Denijev je obhájce lidských práv a čelní představitel čečensko-ingušského společenství ve Stavropolu.

© Institute for War & Peace Reporting