Jsem smutný z toho, že si někdo dělá legraci ze starých žen, které se koukají někde na sídlišti z okna a přirovnává to ke špehování úředními kamerami.  V tramvaji právě na takovém sídlišti jsem mluvil svou chatrnou ruštinou s jednou babičkou, která plakala nad situací ve své vlasti, Ukrajině. Musela odtamtud utéct před válkou k dceři do Plzně a jeden z těch obrázků, paní v šátku na balkoně mi ji připomněl. Mnoho starších žen žije v panelácích osaměle, těžko se pohybují a tak se rády dívají z okna. Nejsou to drbny a nikoho nešpehují, na rozdíl od těch kamer, kterých je tu taky hodně, nejen v USA a UK.

Já pocházím z plzeňské dělnické čtvrti Petrohrad. Tam patřívalo čumění z okna k životnímu stylu, lidé se zastavovali, klábosili spolu a venku si hrály děti, na které babičky dohlížely. Takhle přirozeně a družně se dokážou chovat už jen naši spoluobčané romské národnosti. Právě přes Petrohrad, kde jich hodně bydlí, vedli svůj průvod v srpnu  2013 čeští neonacisté.

http://www.romea.cz/cz/kalendar-akci/v-plzni-se-lide-v-sobotu-postavi-neonacistum