Rusové si už myslí, že jsou se Západem ve válce

15. 5. 2015

Je pravda, že tento stav mysli vyvolala intenzivní kremelská mediální kampaň za poslední rok. Avšak rychle jsem pochopila, že většina Rusů sdílí kritický názor své vlády na Západ s jeho pokryteckými pojmy demokracie a svobody.

Vzhledem k tomu, že je ruský režim posedlý touhou obnovit své minulé impérium, velká válka je skutečně možná. Ruská letadla a ponorky hrají válečné hry u pobřeží Evropy. Avšak letadlo, které by proniklo do pobaltského leteckého prostoru, by mohlo vyvolat vojenskou reakci NATO konvenčními zbraněmi, což by mohlo vyvolat preventivní jaderný útok od Ruska - strategickou reakci, vyvolanou strachem ze slabosti vzhledem k daleko větší americké vojenské moci.

Zatímco se Severoatlantickému společenství nedaří přesvědčit své členské země, aby vydávaly 2 procenta svého HDP na obranu, Rusko letos více než zdvojnásobuje své výdaje na obranu, na 4,2 procenta HDP, a seškrtává všechny ostatní rozpočty, včetně zdravotnictví a sociálních služeb. Sobotní přehlídka v Den vítězství v Moskvě byla přehlídkou vojenské moci.

Mezitím se ruská hospodářská krize letos zhorší. Platy státních zaměstnanců byly zmrazeny. Platy v soukromém sektoru poklesly o téměř 10 procent. Předpovídá se obrovské propouštění. Navzdory krizi, podpora pro Vladimíra Putina se proměnila téměř v náboženské vzývání idolu.

Jak jsme se dostali do této absurdní a nebezpečné situace? Na konci studené války si Rusové představovali, že se stanou součástí rozšířené Evropy. Namísto toho, v důsledku kombinace triumfalismu a nevědomosti jsme posílili dlouhodobý ruský strach z vyloučení a z proměnění v oběť.

Konvenčním názorem na Západě je, že vinu nese Putin a jeho kleptokratický režim. Podle této interpretace přešel Putinův režim po kolapsu cen ropy do útočného postoje. Odvádí pozornost od vlastní neschopnosti diverzifikovat své hospodářství útoky na vnějšího nepřítele a brilantní propagandistickou kampaní.

Tato verze událostí sice není nepravdivá, ale vyviňuje Západ příliš lehce. Když skončil sovětský režim, na Západě všichni podporovali volnotržní myšlení. Lidé u moci opravdu věřili představě, že jsme zažili "konec historie" a že v jednopolárním světě bude tématem zahraniční politiky čistě boj o trhy.

V Americe a v Británii se drasticky omezily rozpočty pro výzkum zemí bývalého sovětského bloku. Americké a britské ministerstvo zahraničí zrušily výzkumná oddělení, která udržovala politiky ve stavu informovanosti. Velvyslanectví se soustředila na komerční příležitosti. Mezitím tisk, který měl také vlastní hospodářskou krizi, snížil počty zahraničních korespondentů. Západ přestal vážně uvažovat a mít řádné informace o Rusku a o jeho sousedech.

Avšak když šlo o obranu, nechovali jsme se, jako by bývala skončila historie. Restrukturalizovali jsme NATO jako alianci, jejímž cílem bylo zřejmě být proti Rusku. Rozšiřovali jsme NATO stále dál na východ, stále blíž ruským hranicím. V reakci na to se začalo Rusko chovat agresivně - nejprve v Gruzii, pak na Krymu a na Ukrajině. Nelíbilo se mu zasahování do jeho sféry vlivu.

Západ to bagatelizoval, tvrdí, že pojem sfér vlivu patří do minulé éry. Ale zeměpis se nemění ani citlivost, která je s ním spojena. Americká politika vůči Kubě v postsovětské éře je založena přesně na tomto principu. Kuba už dávno není pro Spojené státy vojenskou hrozbou. Avšak bylo považováno za šokující, že země, která je tak blízko americkému území, se přidržuje "nepřátelské" ideologii.

Ukončení studené války taky nezměnilo historii. Historie dál tvoří národní totožnost, jako vždycky. Viz Ukrajina: Kyjev opravdu je kolébkou ruského národa. To je pořád důležité, stejně jako je důležité, že američtí Otcové zakladatelé pocházeli z Británie.

Ruská totožnost byla vždycky patologicky nesebejistá. Rozhodnutí západních politiků bojkotovat sedmdesátileté výročí vítězství nad nacismem se jistě zdálo vzhledem k událostem na ukrajinské hranici rozumné a logické. Jenže západní politikové si neuvědomují, jak emotivní pojem je pro Rusy stále ještě fašismus. Lidé na Západě si z nacismu už dávno dělají legraci v televizních komediích, ale v Rusku se fašismu lidé nesmějí. Rusové se mě ptají, jak je možné, že jsou v Litvě povoleny průvody, které oslavují nacistické kolaboranty, kteří vyvraždili 200 000 židů. Jak, ptají se mě, může Západ přijmout do EU "etnokracie", jako je Estonsko a Lotyšsko, které radikálně diskriminují své ruské spoluobčany.

Dvaašedesátiprocentní podpora, které se těší u Rusů Vladimír Putin, představuje zraněnou hrdost Rusů, že se Západ rozhodl chovat se vůči Rusku jako k nepříteli. Pokračující západní sankce Putinovu popularitu jen posílí. Protože Putin je jen symptomem nynější krize. Rusko je daleko víc než Putin, o mnoho víc.

Při sobotní přehlídce v Moskvě se ruský ministr obrany Sergej Šojgu pokřižoval, když projížděl Spasitelovou branou v Kremlu. Toto neočekávané gesto vyvolalo vzrušení v ruské blogosféře. Nejde o to, že je Šojgu buddhista. Jak tam stál v čele svých vojáků, ministr války oživil starou tradici, učinil to, co ruští generálové dělávali před tím, než šli do boje. Jak na to ruští blogeři poukázali, Šojgu také učinil gesto, které udělalo velký rozdíl mezi ruskou kulturou a Západem, který "z veřejné sféry Boha vyhnal".

Musíme začít brát Rusko zase vážně a znovu ho včlenit do své kultury. Karel Marx nás varoval, že se historie opakuje, poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška. Ale nynější situace vůbec legrační není. Měli bychom pamatovat na poučení z první světové války a dávat pozor, než bude příliš pozdě.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout