Zábavná hra -- hledejme viníka

11. 12. 2013 / Štěpán Cháb

V Ústeckém kraji bylo k září letošního roku přes 25 % domácností na hranici bídy. Lidé z těchto domácností horko těžko seženou peníze na základní potřeby a to většinou za vydatné asistence státu, bez jehož intervencí by v Ústeckém kraji nastal hladomor a masivní nepokoje. S intervencemi státu je to jen na hraně mezi životem a bojem o život. V kraji není dostatečná nabídka pracovních příležitostí. Rodiny se často dostávají do problémů takové velikosti, až jim hrozí odebrání dětí pro neschopnost postarat se o ně. To znamená, že systém trestá ty, kterým nedokázal připravit půdu pro důstojný život.

Samozřejmě, že určitá část lidí z oněch 25 % práci hledat ani nechce, ale s přihlédnutím na skutečnost, že zbytek lidí, kteří práci aktivně hledají a přesto nenacházejí, to na věci nic nemění. Všichni tito lidé jsou nešťastní.

Přes milion plnoletých a svéprávných občanů České republiky je v exekuci, statistiky neuvádějí, kolik občanů je těsně před exekucí, tj. kolik občanů se různými úhybnými manévry snaží před exekucí utéct. Všichni tito lidé jsou nešťastní.

Z jiného soudku. 6.12. schválila sněmovna

státní rozpočet. Dluh České republiky tím opět zvýšila, ale doposud nikde neuvedla, že je z praktického hlediska nesplatitelný a že s jeho splacením, čistě teoreticky, ani nepočítá. Jen straší čísly, aby občan mohl říci -- Ježišmarjá, to je ale veliká iluzorní suma.

Opět odjinud. Ve Španělsku (potažmo v Portugalsku a Řecku) je ještě hůř než v Ústeckém kraji. Už ani lidé se zaměstnáním si nejsou jisti budoucností, natož výplatní páskou. Nepokoje jsou jakýms takýms způsobem uklidněny, ale nemůže za to větší stabilita finančních trhů, ale prostá únava lidí a jejich potřeba nějak, jakkoliv, se uživit. Řecko už se nevlastní, bylo odkoupeno vražednými půjčkami. Opět, nesplatitelnými. Dluh totiž předpokládá, že přijdou časy daleko lepší, ale ty se současnou politikou škrtů a úspor přijít nemůžou, to by odporovalo veškeré logice.

Před dvěma měsíci americká vláda navýšila svůj dluhový strop na sumu tak absurdní a natolik směšně vysokou, až už jí nejde ani věřit. V únoru čeká americkou vládu repete. Do té doby bude FED dále do světa chrlit ničím nekryté a vpravdě už bezcenné papíry. Jejich bezcennost zatím nebereme v potaz.

Spekulant si žije, z finančního hlediska, jako kralevic. Pečovatelka, která má denně rozzářit tváře svých svěřenců, si většinou zoufá, jak zaplatit nájemné. Právníci zaštiťující exekuce si žijí jako kralevici, díky několika úderům razítkem si zaplatí dovolenou kdekoliv se jim zamane. Paní na poště si může ruku razítkem umlátit a přesto hledá, jak uplatit úroky z půjčky, kterou si musela, chuděra, vzít na přestěhování. Lichvář si žije jako kralevic a důchodce chroupe tvrdé kůrky.

Nu a nyní ta slibovaná zábavná hra -- hledejme viníka. Kdo nebo co je skryto za remízkem a saje z lidí štěstí, potenciál, nadšení, lásku, altruismus, budoucnost?

Můžeme označit jako prapříčinu všeho peníze. Ukázat na ty zlé papírky, které ovšem nekoušou, nikoho neznásilňují, neberou gerontovi z trouby pečené kuře, neubírají paní poštmistrové z výplatní pásky.

Může za to Kalousek a spousta dalších Kalousků rozesetých po celém světě? Nepravděpodobné, všechno to ponižování lidské důstojnosti se děje příliš důkladně a plánovaně.

Vláda v pozadí? Iluminátské pařáty roztažené po celém světě? Zástupné pojmenování něčeho zcela jiného. Možná tržní kapitalismus, který podporuje v člověku chamtivost. Tiše mu vkládá do hlavy, že brát ohled na druhé je tak, tak neekonomické a tudíž nevýhodné. To už se blíží pravdě více. Stvořili jsme si systém, který měl sloužit nám, ale slouží proti nám. Žije z chudoby většiny. Žije z úroků, které nelze splatit a tak nás žene dál, zvyšuje obrátky kola, v kterém musíme běžet, abychom vůbec přežili. Tvoří nešťastné lidi a lidi nemorální.

Jaké jsou možnosti?

Návrat k socialismu je absurdní, stejně jako samotný socialismus.

Základní nepodmíněný příjem nebo Svět bez peněz společnosti Adato. Ovšem to jsou jen koncepty prozatím neschopné života.

Útěk k osobní soběstačnosti, tedy návrat k pluhu, jistá cesta, ale vývoj lidstva by se tímto uzavřel, protože lidé by začali opět jen bojovat o přežití.

Zlidštit kapitalismus? Jak, když je sám postaven na určité nelidskosti stejně jako dříve komunismus?

Všude je cítit vysilující bezvýchodnost a nejinak tomu je i u tohoto textu.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 12.12. 2013