Anketa Romano hangos:

Jak hodnotíte blokádu 1. května v Brně a co příště zorganizovat lépe?

13. 5. 2011 / Pavel Pečínka

Protesty jsou dobré. Ale jako hlavní problém vidím, že mnohé instituce a vysocí reprezentanti státu vlastně tyhle nacionalistické tendence tolerují, ne-li podporují. A samotná policie také někdy stojí na straně těchto sil a razí jim cestu. Posledním dokladem je například také podpora pokleslým názorum pana Bátory, a to z nejvyšších míst! Také se zapomnělo na podobné pozadí "populárního politika" pana Škárky atd. Státní orgány pospávají. Politické reakce jsou na tyto věci minimální a nedostatečné. A aktivita, která by byla cílevědomá a přinášela, byť až dlouhodobě, výsledky, skoro nulová. A pak to holt tak vypadá...

Myslím, že tyto protesty by měly větší smysl, kdyby to "ti nahoře" brali vážně a dívali se na to tak, že blokáda je odpověď na útoky "holých mozků". Ne každý pochopí pointu tohoto problému, ale pokud nás neonacisté budou svou přítomností otravovat i nadále, my Cikáni se nenecháme a do ulic půjdeme s dvojitou kuráží! Jsem toho názoru, že kdyby se spojili všichni Cikáni z Česka (Evropy, EU, celého světa....), sklidili bychom velkou úrodu a snad by nás někdo bral vážně a přestal by povolovat náckům jejich procházky k Cikánům.

Potěšilo by mě, kdyby veřejné mínění -- a to jak majorita, tak minorita -- ohledně těchto akcí mnohem hlasitěji vyjadřovalo nesouhlas. A víc prezentovalo některé rasistické útoky zaměřené cíleně na Romy. Lépe bych na jejich místě propagoval a propojoval téma lidských práv se starosty a vedením městských částí Brna, které jsou hustě osídleny Romy.

Přiznám se, že část příprav brněnských protestů proti neonacistickému pochodu na mě nepůsobila moc kladně. Nejméně mi byla blízká iniciativa Nenásilný pochod proti nacismu, jejíž leták se mi dostal do ruky. Bohužel na něm nikde nebyla uvedena informace kdy a hlavně kam mám přijít. Velká škoda, akce tak na mě zpočátku působila trochu amatérsky.

Název nenásilný pochod proti nacismu vypadal v prvním okamžiku komicky. Představila jsem si pochodující neonacisty, proti nim nenásilně pochodující druhou stranu a bod, kde se potkají... V tom bodě vzniká všechno možné, jen ne nenásilí. S celou tou akcí byly spojené obrovské a vygradované emoce, nenásilí se mi zdálo málo pravděpodobné na obou stranách. No a nějaká doporučení? Rozhodně bych volila možnost zaštítit v ještě větší míře než letos příští blokádu nebo jinou iniciativu známými osobnostmi. Vzbuzuje to zájem médií: bude se jim o tom dobře mluvit - bude se o tom víc vědět - více lidí přijde. Jenže zaštítit svou iniciativu známým jménem, to se snadněji dělá pokud je akce povolená. Vzhledem k tomu, že nenásilný pochod nahlášen nebyl, byl tedy (paradoxně oproti pochodu neonacistickému) nepovolený. Zcela upřímně ve mně takový takzvaný nenásilný pochod proti neonacismu vyvolával sociace podobné tomu, proti čemu se protestovalo. Levicový anarchismus, jednoduchá ideologie a agresivita schovaná za vzletná slova...

Podstatně lépe na mě působila příprava demonstrace sdružení IQ Roma servis. Nahlášená, neagresivní. Nakonec jsem ráda, že nedošlo k žádným incidentům typu Chánov. Policie ve mě vyvolala dojem profesionality a připravenosti.

Som projektová manažerka občianskeho združenia Klubu rómskych aktivitov v meste Hnúšťa v okrese Rimavská Sobota, ktoré sa venuje práci s deťmi a mládežou a vzdelávaniu ako aj kultúrnym aktivitám. Momentálne koordinujem projekt s názvom Podme spolu do školy, ktorý sa venuje príprave predškolákov do prvého ročníka základnej školy. Okrem toho mám na starosti aj tanečný krúžok a píšem pre rómske noviny Romano nevo lil na Slovensku externe.

Nu a k samotnej blokáde: Je to vynikajúce, že sa mnohí Rómovia dokážu spojiť v takejto veci, postaviť sa a nahlas povedať "stop" neonacistickým pochodom. Mňa osobne najviac zo všetkého mrzí to, čo sa na tých predchádzajúcich posledných pochodoch, aké boli v Novom Bydžove a v Krupke, udialo. Jasne sa tu ukázalo, že ľudské práva a práva Rómov, práva jednej najpočetnejšej menšiny v ČR, boli pošliapané. Čo by sa na takýchto protestoch malo udiať? Ja si myslím, že najlepším odporom proti takýmto pochodom by bola samotná účasť kompetentných ludí ako napríklad ministra vnútra, zplnomocnenkyně pre ľudské práva a menšiny, ktoré sa touto problematikou zaoberajú. Oni v prvom rade by sa mali k takémuto niečomu verejne vyjadriť a jasne povedať pred národom, že jednoducho právo a zákon je len jeden, všetci sú si pred ním rovní a je jedno o akú skupinu obyvateľstva ide. Je to ich otázka, ich kompetencie a oni by prví mali byť tí, ktorí budú obhajovať právo. Bohužiaľ, musím smutne konštatovať, že tak ako naša slovenská vláda tak aj tá vaša česká sa takýmto akciám len nečinne prizerá a hrá mŕtveho chrobáka. To si v konečnom dôsledku odnášajú len samotní ľudia a hlavne Rómovia, proti ktorým sa takéto pochody neonacistov organizujú. Tak len ostáva dúfať, že si Rómovia pomôžu sami a dokážu sa sami patrične obrániť.

Velice oceňuji "pestrost" různých akcí a nekonfliktní povahu dvou z nich, totiž setkání na rohu Hvězdovy a Bratislavské a ekumenické bohoslužby před Domem umění. Smekám před nasazením všech pořadatelů a vítám i jejich snahu o určitou, byť asi ne dokonalou koordinaci. Případné nepodstatné nedostatky přímo v terénu rád omlouvám, snad s výjimkou jednoho: informovanosti účastníků blokády. Je to ale možná jen problém nás pomalejších a řekněme racionálnějších, kterým nestačí jen odevzdaně následovat pohyb davu.

Nakolik jsem zachytil předem vyhlašované cíle brněnské blokády, soudím, že rozhodně nebyly splněny, ale mě osobně to tak moc nemrzí. O smyslu tzv. nenásilné blokády, tedy kladení pasivního odporu policii, když prosazuje práva účastníků povoleného shromáždění, mám totiž určité pochybnosti, ale to již přesahuje rámec anketní odpovědi. Obstojný počet účastníků všech akcí - včetně blokády - a jejich řekněme pestrá společenská skladba jsou podle mě velkým úspěchem.

Pro příště, pro různá příště, abych tak řekl, by byla velice vhodná nějaká širší strategická rozvaha a rozprava o možnostech, cílech a důsledcích různých postupů proti podobným shromážděním a pochodům. Na něco takového se snad chystá předsednictvo Českého helsinského výboru, tak mu držím palce. Bude to náročné nejen na přemýšlení, ale i na komunikaci, organizaci a koordinaci.

Věřím, že při strategických diskusích dojde například i na zvažování živých řetězů jako alternativy k blokádám. Nebo zda hledat širokou veřejnou podporu spíše pro postoj "Ať si chodí, my se jich nebojíme" nežli pro blokující (třeba i tzv. nenásilné, ale nutně konfrontační, pro někoho až barikádnické) "Neprojdou". Letos na prvního máje totiž sice náckové neprošli kouskem v zásadě hraniční ulice Cejl, ale zato prošli přímo prostředkem lokality, která od nich měla být uchráněna. Aspoň že jsme se jich nebáli.

Chtěl bych vyjádřit své rozhořčení a nesouhlas s postupem policie ČR. Prvního května jsem se zúčastnil nenásilného protestu proti neonacistům. Chci jen podotknout, že nejsem Rom, ale soucítím s nimi. Protest zahájily projevy různých řečníků doprovázených romskou hudbou. Pokojně jsme se přesunuli na začátek trasy plánovaného pochodu neonacistů. Policie nás na průsečíku ulic Cejl a Koliště odřízla a zde nás držela v obklíčení jak nějakou zvěř. Co mě jako občana této republiky zaráží je, že soud tuto akci neonacistů povolil. A přitom je i dítěti jasné, za jakým účelem se jejich pochod uskutečnil. Policie prostě dovolila neonacistům pochod jimi plánovanou trasou. Tím, což mi přijde kuriózní, chránila neonacisty a dala najevo, že slušní občané bez ohledu na barvu pleti se musí bát. Zajímalo by mě, kolik nás občany bude tato státní ochrana neonacistů stát?

Na prvního máje bylo v Brně rušno. Očekávané shromáždění neonacistů a jejich následný pochod romskou čtvrtí nenechal Romy v klidu. Už brzy ráno se shromaždovali u Muzea romské kultury, kde členové sdružení IQ Roma servis (IQRS) stavěli pódium.

V jejich práci jim nezabránil ani prvomájový studený déšť. Ten den pořádalo "IQvéčko" protestní akci. Podpořily ho svými proslovy významné osobnosti veřejného života, např. šéf Strany zelených Ondřej Liška. Mezi Romy vládlo velké napětí a strach, ovšem také odhodlanost postavit se náckům tváří v tvář. Celá akce ale proběhla v klidu a míru, a při cimbálové muzice si někteří zúčastnění ještě zatancovali.

Krátce popoledni se všichni společně, Romové i Češi (asi 200 lidí) přesunuli z Bratislavské na ulici Cejl, do místa, kde se už pomalu formovala blokáda proti neonacistickému pochodu. Tam se shromažďovali další lidé, Romové, Češi i cizinci, odpůrci neonacismu. K blokádě se připojilo mnoho osobností veřejného života, např. páter František Lízna, Michael Kocáb, Ondřej Liška, Jaromír Štětina a mnoho dalších. Blokádu podpořila řada lidí i "na dálku", třeba Jan Kraus či Jiřina Šiklová.

Dobře zorganizovaná a nenásilná akce iniciativy Brno Blokuje se rozrostla do počtu téměř 2000 lidí. Všichni protestující byli odhodláni zabránit mistru ohně Vandasovi a jeho ovečkám v pochodu. Šlo o sílu, kterou respektovala i policie, tentokrát si už nedovolila demonstranty rozehnat. Hákošům změnila trasu pochodu a nám bránila setkat se s nimi. Organizátoři blokády dostávali informace o směru pochodu neonacistů, a z vyvýšené zídky, kde stáli, je předávali odhodlanému davu. Dav se řídil pokyny, provolával různá hesla, pískal, skandoval, tleskal a posouval se v prostoru uzavřeném policií, vždy směrem k neonacistům. Policie nás ale k náckům nepustila a Vandase i s jeho stádem i tentokrát ochránila. Pochod neonacistů končil za doprovodu těžkooděnců odpoledne po páté hodině. Ale na Malinovského náměstí několik neonacistů ještě prorazilo policejní kordon a utíkali směrem k nám. Jenže policie jim v tom zabránila, v okamžiku je pochytala a zneškodnila. Někteří se budou muset zodpovídat i před zákonem.

Náckové v Brně narazili na velký a neočekávaný odpor, na sílu která už létá dřímala v lidech.. Byla to taková malá revoluce. Účastníci blokády to vnímali, viděl to i svět, Česká televize ale ne. Udělala z nás a z nácků dvě znesvářené strany, které si to jen chtějí na ulici rozdat a servat se do krve.

Podobné akce hodnotím velmi kladně. Prvomájová provokace v Brně totiž narazila na oprávněný občanský odpor. To, že šlo o provokaci, bylo zřejmé z toho, že extremisté chtěli projít srdcem lokality, kde žije nejvíce brněnských Romů a sociálně slabých lidí (tzv. Bronx). Na rozdíl od Nového Bydžova a Krupky se policisté nepustili jen do těch co blokovali provokační trasu pochodu, ale pochod tzv. Dělnické mádeže odklonili. Podle mých informací iniciativa V Brně neonacisty nechceme také získala širokou podporu (až padesát občanských sdružení).

Účastníci se spolu s Romy jasně postavili zneužívání protiromských nálad ve společnosti k propagaci politiky Dělnické strany sociální spravedlivosti, která představuje jen mutaci zakázané Dělnické strany. Lze ocenit, že také místní samospráva na rozdíl od Nového Bydžova pochopila, že jde o problém, když městem legálně pochodují skupiny šířící nenávist a strach. Vyčkejme vyšetřování zadržených extremistů Policií ČR, ale pokud se prokáže jejich nezákonné chování, bude to jasný signál, že svobodu slova a shromaždování nelze zneužívat. Do budoucna považuji za potřebné:

a) jednak ještě více rozšířit účast na podobných akcích občanského odporu (včetně účasti osobností z veřejného života),

b) jednak organizačně předejít excesům ze strany protestujících, které by mohly vrhnout stín na pokojný charakter takových akcí.

Samozřejmě daleko citlivěji by bylo potřebné přistupovat k podobným akcím v místech, kde existuje výbušnější protiromská nálada a kde se složitěji přesvědčují místní o nebezpečí neonacistických receptů (viz Janov, Chánov atd.). Prezentace pozitivních řešení pro lokalitu v médiíched akcí samotnou by samozřejmě neměla chybět.

První máj jsme oslavili pod heslem Brno blokuje. Šlo o zabránění povolenému průvodu Dělnické strany sociální spravedlnosti ulicí Cejl. Tam, a v okolních ulicích, žije nejvíc brněnských Romů.

Dva dny předtím jsem v rozhlase slyšela starostu Brna-sever, jak se marně dožaduje, aby tento průvod nebyl povolen, neboť zakázat jej nebylo v jeho moci. Podle něho by to mohl udělat soud. No, neudělal. A tak se tenhle důkladně drahý špás konal. Údajně za účasti 700 policistů, několika vrtulníků a mnoha policejních aut, sanitek a asi tisícihlavého shluku protestujících lidí v ulici Cejl, kteří svou přítomností skutečně zabránili průvodu DSSS projít. Pozdější průvod DSSS se konal nejdřív jako shromáždění za Domem umění na Kolišti. Tam se vystřídali řečníci čeští, potom politik nacionálně socialistického smýšlení z Rakouska a nakonec káva nejsilnější: politik z Bavorska.

Mezi těmito dvěma velkými skupinami, na vyvýšeném prostoru před Domem umění, se konalo ekumenicky zaměřené setkání kněží, předních představitelů u nás nejvýznamnějších církví. Šlo o moudrý počin. Tohle umístění ekumenických představitelů mezi oba tábory určitě vedlo ke zmírnění případné bojovné nálady. Zdálo se mi však od samého začátku, že násilnosti tu nechystala žádná strana.

Skutečné, vážné nebezpečí, spočívá v dobré organizaci a dobře připravených projevech DSSS. Ty se opíraly o skutečnosti, které vidí každý -- o kritiku politiky a politiků sloužící zištnosti obrovských společností, o kritiku korupce, vykořisťování a bezmoci běžných lidí, kteří se nemohou podílet na rozhodování a nemají ochranu nikde, ani v odborech. Pojem "globalizace" používali řečníci DSSS ve smyslu fungování nadnárodního, více méně anonymního kapitálu, ničení národní suverenity a sebeurčení. Jejich řečníci sdělovali, že války a vojenské zasahování mocných tohoto světa do záležitostí cizích zemí působí rozvrat a hromadnou migraci jejich obyvatel do bezpečnějších a bohatších evropských států. A tomu se musíme v zájmu našich dělníků, našeho národního hospodářství bránit. Nepouštět sem cizí pracovní síly, snižují mzdy ochotou pracovat za velmi malou odměnu a snižují tím šance našich lidí. Čechy Čechům a tak podobně v Rakousku, Německu a jinde v relativně bohatých evropských státech. Práce by měla být hlavním základem pro výdělek. Tohle vědomí je třeba lidem vrátit. Dnes provádí politiku lidé, kteří nic nevytvořili. Disponují nad masami virtuálními penězi. To byla jedna z tezí  rakouského řečníka.

Jaký div, že tyhle myšlenky sklízely potlesk početných posluchačů. Jádro pudla, nacionalizmus zaměřený nepřátelsky vůči menšinám, zejména Romům a cizincům, se projevil nejzřetelněji v řeči bavorského politika. Patrně se vztahoval také na Židy. Z jeho úst zaznělo: "Jak daleko je ještě doba, než holemi vyženeme odpad -- zpět do Izraele? Války -- Irán, Irák, Afghánistán a další nám už sebraly skoro všechno ...nechceme posílat své děti do válek ...my za to dostáváme jen lidský odpad, o který nikdo nestojí ...budete zatlačeni cizineckou masou na zeď, aniž byste se mohli bránit..." Ale zase -- vedle zřetelné nenávisti vůči cizincům tu byl odpor proti válkám působeným nebo podporovaným mocnými světa. Kdo by proti válkám a bombardování nevinných nebyl? Potlesk, potlesk a potom spořádaný průvod, který prošel celkem bez násilí. No, není to výborná propagace DSSS?

A na straně lidí shromážděných na Cejlu? Většinou mladí, ale i starší Romové, ale i sympatizanti s národnostními menšinami a cizinci. Měli pěkná hesla na transparentech, jimž ve předu vévodil ladovský kocour Mikeš vedle přeškrtaných hákových křížů a gorily v nacistické uniformě a hesla Ordnung muss sein -- pořádek musí být. Parodie nacistické zásady vedle Mikeše. Romské dívky měly mnoho květin na rozdávání, čeští mladí klauni pak heslo Zkus to s láskou. Dokonce jsme dostali pusu.

Marně byste ale hledali improvizovanou tribunu, ze které by promlouvali romští, čeští, muslimští a vůbec menšinoví zastupitelé a vysvětlovali tomu tisícihlavému shromáždění, v čem je nebezpečí idejí dobře organizované DSSS. Co je na zatím odvrácené straně těch rozumných slov, kterým čím dál víc lidí tleská. Nikdo tam promluvit a využít obrovské příležitosti informovat tolik lidí, nepřišel. Na vysokou zeď se muselo dovedně vylézt, když odtud vyzývala dívka s mikrofonem a tlampačem, aby také někdo z davu promluvil. Nikdo tam nevylezl, bylo to nad atletické možnosti běžných lidí. Mnohahodinové čekání té masy zvládala hlavně ona občasnou promluvou. Zřejmě ani neměla průběžné zprávy o tom co se děje v táboře DSSS a jinde. Na druhé straně uzavírali ulici policisté docela neprodyšně a jeden z nich trpělivě a docela pěkně vysvětloval lidem, že musí vytrvat, že tím zvítězí a neonacisti opravdu neprojdou. To byli téměř jediní lidé, kteří se o opuštěný dav starali. Škoda, veliká škoda!

Byl to dav statečný, tvořili jej hlavně Romové, muži i ženy. Sjednotili se, dokázali se sjednotit, v nenásilnou blokádu, a neonacisté neprošli!

Vychází v Romano hangos 3/2011 ZDE

Vytisknout