K článku "O čem dnes přemýšlí otec českého
kapitalismu?"
Aniž bych se vyslovoval k onomu otcovskému titulu, o který asi nestojí ani sám pan Klaus, také definici českého kapitalizmu nechám těm, kteří ještě věří, že něco takového vůbec existuje. Jen musím přiznat, že některé citáty z pana Klause mě překvapily, asi jako kdyby někdo po šesti stech letech znovu objevil Ameriku.
Je potěšující jeho poznání, že - "V ideálním světě či v laboratoři sociálního inženýra by všechno sice mohlo vypadat úplně jinak, ale ve složité realitě otevřené, pluralistické, navýsost demokratické společnosti to jinak bohužel vypadat nemůže" - teda že to poznání konečně došlo tam, kam mělo ( i když tak asi o deset let později, než mělo).
I to slůvko "bohužel" tam sedí velice správně. Teď ještě přijít na to, že sebelepší bankovní systém nenahradí dobré hospodaření a že ČR nezhohatne samotnou privatizací (t.j. reverzací znárodnění), ale že může zbohatnout jedině vývozem své práce a své know-how. A možná, že pak bude možno nějaký ten promarněný rok dohnat.
Jenže, jak se dovídáme dále, nebude. Je tu totiž ještě globální spiknutí. Nu, što paděláješ?
Poměrně slabá je také obrana "Ať si o těchto zemích (míněny tranzitní, lépe řečeno vývojové země východní Evropy, pozn. j.h.) myslíme cokoli, jejich míra nezralosti a nedokonalosti se v čase, to znamená v průběhu tohoto desetiletí, snižuje."
Jenže, jak se říká tady v Kanadě: někdo získá časem sto zkušeností, jiný jednu zkušenost stokrát. Míra zkušeností roste s časem, ano, a chybami se učíme - jenže kolik chyb je třeba udělat, než se někdo konečně poučí?
A přijít na to, že sebelepší systém nebude fungovat, když nebudou zákonité záruky, jak zabránit spekulantům, když nebude dost iniciativy, aby lidé začli pracovat "na svém", protože - podobně jako jinde ve světě - hlavní tíha výroby (a tudíž hlavního zdroje příjmů) je na malých podnikatelích, atd.atd. Pravda, to vše se dočteme na západě v denním tisku, ale kdo by počítal?
Ano, to je malou násobilkou pro občany tady na Západě - jenže v Čechách to chce vyjít ze skleníku (vytáhnout ne tedy už železnou, ale skleněnou oponu, pořád ještě dost začouzenou ze studené války) a podívat se dobře kolem.
Hrdost českých ekonomů, kteří - asi coby dědictví "vševědoucího" socializmu - věřili, že přinesou kapitalistickému světu něco lepšího, něco, o čem se mu po jeho dvěstěletých zkušenostech ani nesnilo, ta hrdost už jak vidno už značně poklesla.
Je ovšem typické, že se pořád ještě hledá viník všude jinde. A mělo by být už jasné, že se tím problém nevyřeší. Ukazuje to jen další panickou nezkušenost českých kapitánů ekonomického Titaniku, že se ve "zhýralém vykořisťovatelském světě" nemohli sexuálně orientovat. A deflorace byla proklatě bolestivá.
Připomíná mi to tvrzení jednoho pseudoekonoma, který propagoval v 68 roce jistou ekonomickou reformu - obzvláště jeho výraz, že "předem nastavíme nějaké to procento úroku, ono se to samo zreguluje".
To je naivita opravdu rozveselující, když si člověk představí, že pár procent může klidně položit vlády. J
e to asi takový nesmysl, jako když si někdo myslí, že demokracie znamená, že si každý může dělat co chce.
Podobně volný trh není vůbec "volný". Má své zákony, které platí, ať už naříkáme, jak chceme.
Konkurence je jenom další důkaz Darwinovy teorie přežití, bohužel. Anebo možná bohudík, jinak by západ ve studené válce nikdy nevyhrál a demokracie by nepřežila.
Takže máme dalšího staronového bubáka - tentokrát globálního. No prosím, jenže ten už tu je z doby kolonialismu, nic nového pod sluncem. Pokud si odmyslíme to, že podobnou propagandu šířili také komunisté.
Teď, v době, kdy už jsme mohli být na úrovni Švýcarska, znovu vytahujeme staré argumenty. Kdy pochopíme, že tohle je jediný svět, ve kterém žijeme?
Vtip je v tom, že naivita totiž vůbec není globální, ta je v tomto případě pouze místní.
