Poznámky na okraj mediální konference v Praze
11th European Television and Film Forum, Prague, 2-4 December 1999
Od čtvrtka do soboty 2.- 4.12. se v konferenčním centru pražského hotelu Hilton - bez výraznějšího zájmu českých médií - konal 11. ročník Evropského televizního a filmového fóra (ETFF).
Počátky této akce sahají do roku 1988, kdy iniciativní skupina The European Television Task Force navrhla ve své zprávě Jaká bude televize v roce 2000? (Europe 2000: What kind of television?) vytvoření diskusního fóra na toto téma. První fórum se konalo v roce 1989 v Lucembursku, k televizi se postupně přidal film a dnes má ETFF sedm pracovních skupin: audiovizuální politika a regulace, tržní rozvojové trendy, zájmy spotřebitelů a diváků, nové komunikační technologie, právní aspekty audovizuálních médií, obsah televizního vysílání, filmový průmysl v Evropě. Organizaci ETFF zajišťuje Evropský ústav pro média se sídlem v Dusseldorfu.
Každý rok dostávám na tuto akci pozvánku, tu do Sevilly, tu do Istanbulu, Amsterodamu či Birminghamu, kterou zdvořile ignoruji, neboť i zlevněný "východoevropský" poplatek pro akademiky činí 700 DEM, a to nemluvím o cestovních nákladech. Letos jsem měl to štěstí, že ETFF se konalo v Praze a novináři měli vstup zdarma.
Hostitelem ETFF byla Česká televize (původně to měla být též TV NOVA, nicméně fórum financují především zahraniční sponzoři a členové ETFF), celá konference měla v průběhu tří dnů šest zasedání, z nichž to čtvrté, v pátek, se vedlo v sedmi pracovních skupinách.
Závěrečným finálním chodem bohatého menu připraveného pro mediální praktiky a teoretiky se stalo zasedání šesté, závěrečné, a to na téma Národní a evropská regulace: perspektivy právního institucionálního rámce. Zaujalo mne natolik, že jsem o něm sepsal několik poznámek, které čtenářům BL - pokud mají zájem o média - předkládám.
Panelové diskuse se účastnili:
Jo Groebel, ředitel Evropského ústavu pro média (EIM), moderátor debaty
Jürgen Büssow, šéf regionální samosprávy oblasti Düsseldorf (nepodařilo se mi zjistit jeho funkční vztah k zemské vládě severního Porýnska-Vestfálska, jak z jeho vystoupení vyplynulo, jeho úřad je odpovědný za mediální služby, nikoli za vysílání)
Ingrid Hammová, oddělení pro média Bertelsmannova nadace (nadace je financována multimediálním vydavatelským koncernem Bertelsmann)
Ivan Hodač, náměstek ředitele pobočky Time-Warner v Bruselu, (český emigrant po roce 1968)
Michael O'Keeffe, šéf irské Nezávislé rozhlasové a televizní komise
Greger Lindberg, šéf Švédské vysílací komise (bývalý právník a soudce)
Pavol Rusko, generální ředitel slovenské televize Markíza
(Tady si neodpustím širší poznámku: To místo bylo evidentně rezervované pro Vladimíra Železného, TV NOVA byla dokonce dlouho uváděna jako jeden ze sponzorů a hostitelů ETFF, přičemž její účast vyplynula zřejmě ze schůzky mezi Vladimírem Železným a tehdejším ředitelem Evropského ústavu pro média (EIM) panem Langem v září 1998. EIM totiž v roce 1998 za peníze programu Phare a na zakázku českého Ministerstva kultury vypracoval studii o tom, jak se projeví implementace evropské legislativy v České republice. V té studii se objevilo něco kritických slov na adresu TV NOVA, což Železného muže popudilo natolik, že do Dusseldorfu putovalo několik rozezlených faxů. Částečně měl VŽ pravdu, neboť autoři studie až příliš čerpali z anglicky psaných článků editora Britských listů, a tak se do studie dostala i některá sporná tvrzení. Vše se řešilo společnou schůzkou a účastí TV NOVA na příštím ETFF v Praze. Jenomže Železný muž - jak známo - má od dubna už poněkud jiné starosti než organizovat nějaká mediální fóra.)
Boleslaw Sulik, poradce polské televize TVP (do letošního jara člen a předseda polské Národní rady pro rozhlasové a televizního vysílání)
Hrubý zápis diskuse uvádím zvlášť v separátním dokumentu. Ten, kdo si ho přečte, sezná, jak různé názory mohou být na jeden problém podle toho, ze kterého úhlu (a z pozice jakých zájmů) se na problém pohlíží.
Přesto zde došlo zde v podstatě jen ke dvěma střetnutím. Při tom prvním protestovali Francouzi z pléna proti tomu, když lidé v panelu označili Francii za hlavního iniciátora přílišné regulace a jediného původce programových kvót ve směrnici EU "Televize bez hranic" (TBH).
Při tom druhém oponovali zástupci Polska Ivanu Hodačovi z Time/Warner, který se snažil navlékat roucho beránčí, když líčil, jak jeho firmě záleží pouze na tom, aby také evropský audiovizuální průmysl prosperoval.
Samostatnou kapitolou bylo vystupování slovenského mediálního bosse Pavola Ruska. Nebyl schopen mluvit anglicky a musel být překládán (pravda, nebyl v tom sám, rovněž německý účastník panelu Büssow se nechal překládat). Ještě po jeho prvním vstupu, v němž vyrukoval se standardními frázemi komerčního vysílatele proti regulaci, špatnému státu a špatným zákonům, se moderátor Groebel snažil tento vstup včlenit do rámce celkové diskuse (pohovořme tedy o nedostatečné mediální politice státu).
Po dalších Ruskových vstupech to pak vzdal, neboť Rusko mluvil mimo kontext diskuse, neustále opakoval svoje tirády proti regulaci, úředníkům a špatné vládě, aniž by reflektoval, že i zástupci průmyslu a soukromého podnikání v panelu (Bertelsmann, Time/Warner) se od jeho primitivní demagogie v průběhu diskuse postupně distancovali. (Hammová: "Ti, kteří brojí proti regulaci, si neuvědomují, že žádný systém se bez určité regulace neobejde. Vždyť i copyright nebo daně jsou vlastně už regulací.")
Na rozdíl od svého vzoru a učitele Vladimíra Železného si Rusko zřejmě neuvědomil, že když hovoří k mezinárodním profesionálům, nemůže používat stejný slovník a argumenty jako v Záhorskej Bystrici. Markantní to bylo zvláště tam, když Rusko hovořil o podpoře, kterou TV Markíza věnuje domácí produkci, o tom, jak do vlastní televizní výroby investuje celých 10 miliónů US dolarů ročně, opakovaně zdůraznil: 10 miliónů!! a čekal na ohlas. Útrpné pohledy a taktní mlčení byly dostatečně výmluvné. Každý televizní profesionál si totiž dokáže spočítat, že 10 miliónů USD na rok nejsou žádné velké peníze a ta částka svědčí spíše o chudobě než o bohatství nebo nějaké velkorysosti.
To Ivan Hodač z evropského zastoupení firmy Time/Warner (která v ČR provozuje kabelové programy Max1, SuperMax a HBO) se ukázal být lepším profesionálem. Na nikoho neútočil a hned v úvodu vystoupil s olivovou ratolestí: "My, americká firma, si přejeme, aby evropský film prosperoval." Po tomto úvodu však systematicky a neústupně začal prosazovat svoji vlastní agendu, na rozdíl od Ruska tak, že se nevymykala z celkového rámce diskuse.
Ta agenda by se dala v podstatě zestručnit do dvou bodů: regulujte tam, kde to potřebujeme a kde je to pro nás výhodné (dodržování autorských práv, boj proti pirátství obecně i na internetu, daňové úlevy pro audiovizuální produkce), ale jinak nás nechte dělat, co chceme a potřebujeme a hlavně: nezatěžujte nás nějakými programovými kvótami.
Kupodivu, programových kvót se zde výslovně nezastával nikdo, ani přítomní regulátoři, nicméně idylický pohled na názorovou jednotu Hollywoodu a Evropy narušili zástupci Polska, kteří mají s HBO nevyřízené účty. HBO totiž vysílá placený program do kabelů z Maďarska přes satelit bez jakékoli licence, zatímco jiný placený filmový program Canal Plus, který licenci v Polsku má, musel přijmout určité povinnosti vůči polskému audiovizuálnímu průmyslu (vysílání domácí produkce, investice do původní tvorby). Ukázalo se, že vysílání HBO z Maďarska bez licence je možné vzhledem k děravosti maďarského zákona a tak si HBO nakonec opatřila tzv. non-domestic licenci ve Velké Británii.
To, že Time/Warner a pan Hodač přejí Evropě úspěch, ale jenom tehdy, pokud jejich vlastní postavení nebude ničím ohroženo, by se dalo názorně demonstrovat i na případu České republiky, neboť právě z hollywoodských zdrojů (prostřednictvím pražské firmy CEC Governmental Relations) vycházel lobbying, který vedl v roce 1995 k deregulaci vysílání v ČR (registrační režim pro kabel a satelity) a rušení licenčních podmínek v novele č. 301/1995 Sb., což nakonec vedlo i k současném situaci s televizí Nova.
Na druhé straně by bylo nespravedlivé vše házet na hlavu Hollywoodu a jejich zahraničních ambasadorů. K té nešťastné novele totiž vedlo i předchozí přeregulování naší Radou ČR pro R a TV vysílání (tuším, že chtěli pouštět na kabel jen programy s 30 procenty české tvorby), jakož i nekvalifikovanost a ideologická zaslepenost českých poslanců, kteří pod heslem "trh bez přívlastků a regulací" požadovanou deregulaci rozšířili z lokálního kabelového vysílání na vysílání veškeré.
V Hodačově stížnosti "Proč má být východní Evropa papežštější než papež, proč se to od ní z Bruselu žádá?" jsem zaslechl ozvěnu vystoupení představitelky českého ministerstva kultury při pátečním zasedání pracovní skupiny o regulaci, kde si tato dáma stěžovala, jak z Bruselu dostala bibli, z níž je jí dovoleno pouze citovat a opakovat (tento názor bohužel často prezentuje i ministr kultury Dostál).
A proto jsem byl rád, když tomuto Hodačově tvrzení oponoval bývalý předseda polské Národní rady pro R a TV pan Sulik, který říkal, že z Bruselem se dá diskutovat. Čímž jsem si potvrdil svoji tezi, že na Brusel se vymlouvají všichni, kteří nechtějí nebo nemají schopnosti k tomu, aby převzali osobní odpovědnost za konfliktní rozhodnutí a zaštiťují se diktátem bruselských úředníků.
Pokud šlo o směrnici EU Televize bez hranic a programové kvóty, bylo vidět, že jsou z nich nešťastní i sami regulátoři. Vůbec, poslouchat experty, kteří byli nebo jsou v čele regulačních orgánů pro vysílání (Sulik, Lindberg, O'Keeffe), patřilo k těm lepším zážitkům diskuse. Vůbec nešlo o nějaké byrokratické úředníky, kteří chtějí sekýrovat vysílatele za každou cenu. Naopak, měli pochopení pro potřeby vysílacího průmyslu, aniž by při tom ztratili ze zřetele svoji úlohu být zastáncem veřejných zájmů a ochráncem občanů. To spíše pan Bussow z Německa měl tendenci úkolovat vysílatele bez ohledu na jejich reálné možnosti.
Kdybych měl shrnout celou diskusi, řekl bych, že i když v podstatě nedospěla k nějakým překvapivým závěrům, vyskytly se zde některé zajímavé názory, z nichž vybírám:
Je třeba regulovat a kontrolovat především základní standardy vysílání, nikoli obsah vysílání (O'Keeffe)
(jakoby naschvál právě teď v Radiožurnálu poslouchám diskusi o vystoupení Petra Štěpánka na sjezdu ODS, o tom, jak se navážel do Romana Proroka, myslím, že by si myšlenku toho Irčana měl vzít k srdci, nebo nám tady vyrostou noví cenzoři)
Diskuse by neměla být vedena, zda regulace je nutná či ne. Bez regulace se každý systém - i svobodného trhu - rozpadne. Jde o obsah regulace. (Jakubowicz)
Regulátoři by měli zůstat při vývoji nových médií co možná nejdéle mimo. Teprve, až budou o to požádáni, měli by vstoupit do hry a nabídnout účinná řešení. Ti, kteří brojí proti regulaci, si neuvědomují, že žádný systém se bez určité regulace neobejde. Vždyť i copyright nebo daně jsou už regulací. U standardů vysílání je to samozřejmě složitější. (Hammová)
Protože Internet je globální, jakýkoli typ regulace nebo samoregulace musí být globální, jinak bude neúčinný. (Hodač)
Regulace má podporovat rozmanitost a soutěž. Jestliže internet dává sbohem tradiční regulaci, neznamená to, že by neměla být žádná regulace - je zde autorské právo, právo na soukromí, ochrana spotřebitelů. Co se týče globalizace internetu, je třeba spoléhat na seberegulaci globálních účastníků. (Hammová)
Za hlavní problém internetu dnes nepokládám dětskou pornografii - ta je ilegální a trestná tak jako tak. Větší problém vidím v ochraně soukromí v digitálním prostředí, kde každý může být producentem a vysílatelem. Hlavní problém regulace zní: kdo je odpovědný za obsah, za sdělení? Editor? Poskytovatel internetové služby (provider)?(Lindberg)
Zatímco ve čtvrtek a pátek jsem na konferenci potkával spoustu českých známých, v sobotu dopoledne v sále se mnou seděli už jenom někteří členové Rady a Úřadu rady ČR pro R a TV vysílání. Jinak publikum tvořila pouze mezinárodní komunita. Ano, byla přece sobota.
