O smyslu výzvy "Děkujeme, odejděte"
Při čtení a poslechu všechno možných úvah, připomínek a názorů na výzvu "Děkujeme, odejděte" jsem si uvědomil, co je možným základem sporu mezi jejími příznivci a odpůrci (i s rizikem jisté generalizace).
Jde o standardní mezigenerační konflikt, který je v našem případě umocněn pokřiveností starší generace působením minulého režimu.
Je přece naprosto jasné, že třeba pan Klaus nemohl být za minulého režimu žádným přesvědčeným demokratem nebo zásadovým liberálním ekonomem.
Byl jedním z nás (je mi 53 let), tedy hrál v KSČ onu hru na přežití a v jeho případě navíc přežití na výsluní.
Znamenalo to zdárně absolvovat z politické ekonomie a teorie marx-leninismu, chodit do průvodu a mávat mávátkem nebo lampionem, chodit na veřejné schůze KSČ, být v ČSM nebo SSM, případně v SČSP a při pravidelných pracovně-politických pohovorech jak na VŠ, tak i v jakémkoliv zaměstnání uspět bez šrámu v záznamech.
Navíc bylo třeba přesvědčit v jeho případě při pohovorech s různými politruky a STBáky, že je k režimu loajální a že bude v cizině důsledně zastávat oficiální linii tak, jak se to dělo u každého člověka, který chtěl pracovat nebo dlouhodobě pobývat v kapitalistické cizině.
Po návratu musel tento rozhovor absolvovat znovu a přesvědčit tazatele, že nebyl oním pobytem poskvrněn a zůstal ideově pevným. Ví o tom každý sportovec, hudebník nebo šofér kamionu, který ven v té době jezdil.
U pana Klause tomu nemohlo být jinak. Pokud by tady pan Klaus buď neuspěl nebo trval na svém hlubokém osobním přesvědčení, či vyjádřil jen náznakem skutečný osobní názor, nebyl by nejen Doc. či Csc., ale možná ani Ing. a nikde venku by nikdy nestudoval.
Není proto možné očekávat, že výkvět mé generace bude niterně rozumět jemnostem etiky a morálky, obzvláště když jde velké prachy a obrovskou moc.
Z tohoto pohledu je zcela jasné, že si generace "Klausů a Zemanů" nemůže rozumět s generací "Ježků a Mejstříků".
Lze tedy jen doufat, že iniciátoři výzvy a její signatáři si uvědomí, že tento konflikt je možno vyřešit nejlépe s použitím standardních demokratických postupů, tedy založí politickou stranu s přesvědčivých programem a "schizofrenní" generaci současných padesátníků pošlou do propadliště dějin legálním demokratickým postupem a já si hluboce přeji, aby to bylo co nejdříve.
Docela též spoléhám na pud sebezáchovy oněch třicátníků a potřebu vytvořit pro své děti snesitelnou budoucnost, ve které slovo demokracie, pravda, spravedlnost a slušnost nebudou pouze prázdné, vyčpělé a smutnou realitou překonané pojmy.
