Zpravodajství ČT za poslední dva roky zbulvárnělo a přibližuje se Nově
Hlavní zpravodajská relace ČT - Události - si ve zpravodajství o politice dlouhodobě udržuje věcný tón:
55% výpovědí o politických stranách tvoří v Událostech věcně politická témata, zatímco například
v Televizních novinách TV Nova se jedná jen o 44%. Vyplývá to ze srovnávací analýzy prvních pololetí let
1997 a 1999, kterou provedlo občanské sdružení InnoVatio.
Dalším pozitivním trendem je hodnocení politických stran, které je v Událostech vyvážené - žádný
z politických subjektů si nemůže stěžovat na dlouhodobou zaujatost redakce.
Z negativních trendů je patrný zejména posun tematické struktury Událostí. Česká televize - nutno
podotknout že
v souladu s kritizovanými světovými trendy - odvysílala ve své hlavní zpravodajské relaci v prvním
pololetí roku 1999 o 66% více příspěvků o kriminálních činech, než ve stejném období roku 1997.
Ještě patrnější je růst počtu informací o nehodách. Zatímco v prvním pololetí roku 1997 bylo
odvysíláno 36 příspěvků na toto téma (1,3% podíl na celkovém počtu zpráv), v roce 1999 to již bylo
161 příspěvků (5,1% podíl na celkovém počtu odvysílaných zpráv). Pro úplnost je nutné vědět, že ve
stejných obdobích Televizní noviny na Nově odvysílaly 214 (5,1%) respektive 326 (8,5%) příspěvků
o nehodách.
"Diskuse o kvalitě nabídky veřejnoprávních televizí je na místě o to víc, čím větší důvěryhodnosti se
veřejnoprávní televize těší," uvedl výkonný ředitel InnoVatia Libor Mihalka. "Veřejnoprávní televize
musí usilovat o to, aby si veřejnost mohla udělat na základě nepředpojatého a úplného zpravodajství
nezávislý názor na stav a vývoj společnosti. Lidé po celém světě chtějí vědět, za co a proč pravidelně
platí koncesionářské poplatky. Proto jsme se rozhodli publikovat na internetu části analýzy, která byla
zpracována na základě objednávky Lidových novin a Respektu, a z níž mimo jiné vyplývá, že se
zpravodajství České televize v některých aspektech přibližuje zpravodajství na Nově."
V případě zájmu o další informace:
InnoVatio
Marek Prorok, šéfredaktor časopisu Media Monitor
069-6116468, 0603-868000
marek.prorok@innovatio.cz
Česká televize (veřejně kritizuje výstupy InnoVatia)
Zdeněk Šámal - šéfredaktor redakce zpravodajství ČT
(relevantní části analýzy má k dispozici)
Světové trendy
Center for Media and Public Affairs Washington D.C.:
Fraser Institue Vancouver: www.fraserinstitute.ca
Medien Tenor Leipzig: www.medien-tenor.de
Roland Schatz - Předseda International Media Monitor Association (ve dnech 2. a 3.12. 1999 v Praze na čísle
0602-522239)
FAQ:
InnoVatio je občanské sdružení (nikoli agentura)
Media Monitor je hlavní projekt InnoVatia - v České republice se od dubna 1996 zabývá kontinuální analýzou médií,
která udávají tón
Media Monitor je rovněž název časopisu, který vychází 11x ročně
v případě citace analýz je nutno uvést zdroj:
InnoVatio - Media Monitor (InnoVatio je jedno slovo - s velkým "V" uprostřed)
tel.: 069/6116468 - InnoVatio
Zase jedna výzva k ničemu
Musím připustit, že nevím, jak neurazit 35599 signatářů (ke konci
listopadu) (to je jen na internetu, v reálném světě je jich MNOHEM víc, pozn. JČ) výzvy "Děkujeme, odejděte!" a přitom vyjádřit svůj názor, že
nejde o víc než o další z manipulací, který vyprodukovala česká politická
scéna.
Počet lidí, kteří se připojili k výzvě, je zarážející, ale jen do té doby,
než si uvědomíme, že v ČR neexistuje model společnosti, který by šel dál
než na úroveň blekotání ovcí z Orvellovy Zvířecí farmy (čtyři nohy dobré,
dvě nohy špatné). Přeloženo do české političtiny "pravice dobrá, levice
špatná" - nebo naopak, podle vkusu.
Ohlas výzvy patrně odráží i to, že v ČR lidem jen pomalu dochází, že
zárukou uspořádání, které značně nepřesně nazýváme demokracií, nejsou
prozřetelností přebraní politikové, ale alespoň jakás takás pravidla hry,
která znemožňují hrubší zneužívání moci a dále svobodné sdělovací
prostředky a jakž takž nezávislé soudy.
Českou republiku odlišuje od Západu právě absence těchto pravidel hry a
závislost novinářů na majitelích sdělovacích prostředků.
V čem je rozdíl dokazuje například krátké upozornění editora deníku The
Toronto Star, který považoval za důležité vysvětlit čtenářům motoristické
přílohy, že závodní oblek, který jejich redaktor hodnotil, byl vrácen
výrobci, protože přijmutí daru by bylo v rozporu s etikou novinářské práce.
Jaký kontrast s pobavenou reakcí českých sdělovacích prostředků na to, že
kdosi ukradl (tehdejšímu ministru vnitra) Rumlovi "k testování zapůjčené"
Audi. Co by na západě byl skandál prvního řádu, protože taková věc zavání
úplatkem, se v Čechách odbylo tím, že ministr je vlastně hlupák, že tam to
auto nechal, zvlášť když je od vnitra a má tedy informace o tom jak moc se
krade z první ruky.
Nedostatkem pravidel, která by omezovala politickou moc, a možnou nápravou
se ve svém zajímavém a v českých poměrech patrně ojedinělém rozboru
zabývá Vít Novotný. Když nic jiného, přečtěte si první dva odstavce
zmíněného článku. Je v nich vše.
S názorem Víta Novotného, že nikoli výměna špatných politiků za lepší, ale
ustanovení takových pravidel hry, aby "jakákoli budoucí vláda, třeba i
složená ze zcela nemorálních jedinců nemohla překročit jisté hranice dané
zákonem", je možné jen souhlasit.
Sama pravidla hry nejsou sice samospasitelná, protože vedle zájmu občanů
(ČR) existují i zájmy politických a vojenských bloků a mocností, které
umožňují vidět překračování hranic zákonů v příznivých barvách (viz vlažná
reakce Západu k Pakistánu, Afganistánu po odchodu Rusů, k Indonesii atd),
ale pořád lepší něco než nic.
Vítaným vedlejším produktem pevnějších pravidel politické hry je potlačení
mesiášského komplexu politiků. A možná, že právě v tom je důvod, proč se
čeští politikové včetně presidenta nepřetrhli v dohánění západních vzorů.
Výzva (tak jak byla formulována) by nestála za zmínku, kdyby ji z výše
svého majestátu nepožehnal sám president republiky, který poté, co ho jeho
poddaní ujistili, že pro něj výzva neplatí, tytéž pochválil za to, že jsou
ochotni "občansky se strukturovat" (ať již tento patvar znamená cokoli).
Výzva bývalých studentů je politickou lží, obalenou frázemi (o slušnosti,
ideálech a radosti), které mají umožnit oslovení "Vážení spoluobčané",
implikující nadstranickost.
Lež začíná v okamžiku, kdy se nadstranickost mění v obviňování Zemanovy
vlády za "smutek a beznaděj, který nás", jak autoři výzvy uvádějí, "uzavírá
do opětovné vnitřní emigrace".
Na současnou situaci v ČR totiž zadělaly pravicové strany, jejichž koaliční
vlády měly potřebnou většinu a osm let k tomu k tomu, aby zem vedly k
zářným zítřkům. Za těchto vlád se vesele kradlo a těžce bojovalo (mezi
pravicovými stranami) o moc i o koryta. Tehdy zmizely stovky miliard,
které teď chybějí ve státní kase. To připouští sám president.
Výzva se tváří, jako by vlastnosti připisované českým politikům jinde
neexistovaly. To je samozřejmě nesmysl - touha po moci a pak moc sama
potvoří politiky kdekoli na světě. A právě proto jsou tak důležitá
pravidla hry.
Fráze o slušnosti a normálnosti se stávají výsměchem v okamžiku, kdy jejich
autoři upřesnili, že se jejich výzva nevztahuje na ty spoluobčany, kteří
nalézají důvody podporovat současnou komunistickou stranu. Čtvrtina
voličstva může zůstat doma.
Pro autory výzvy je jistě nepříjemné, že nahráli komunistickým politikům.
Ti totiž mají, díky "nestátotvornosti" jejich strany, po roce 1989 čisté
ruce a tak mohou klidně tvrdit, že výzva jen potvrzuje to, co oni veřejně
tvrdí již dávno. Výzva toto dilema řeší posunem nenávisti směrem k ČSSD a
vyloučením již zmíněné části veřejnosti.
Výzva dále konstatuje, že "politikové se chovají, jako by si neuvědomovali,
že jsou odpovědni nejen za výkon svěřené moci (tímto patvarem je zřejmě
míněna zastávaná funkce - poznámka JJ), ale i za morální atmosféru ve
společnosti, pro kterou se svými činy a postoji stávají nejviditelnějším
vzorem."
Domnívám se, že to není zcela pravda. Od politika se neočekává, že bude
někomu vzorem, ale to, že začne postupně podléhat získané moci. Dáváme-li
politikům do pracovní náplně odpovědnost za morální atmosféru ve
společnosti, odvádíme tím pozornost od toho, že neexistují taková pravidla
hry, která by politiky udržela při zemi.
Dobrý příklad v tomto směru poskytl před časem Václav Klaus, když se
podivoval, že někomu může vadit, že jeho žena byla v různých správních
radách zatím co on předsedal vládě. Šlo o potenciální konflikt zájmů, což
je na Západě velmi sledovaná a regulovaná oblast. Řešení tohoto problému
(v ČR) nespočívá v tom, že najdeme mravného politika, kterému by to bylo
žinantní, nebo takového, jehož ženu by to nebavilo, ale zavedením stejných
pravidel pro všechny a hlavně jejich dodržováním.
Jediným politikem, kterého lze za morální stav země kritizovat, je ovšem
president Havel, který zdůrazňováním své odlišnosti od ostatních
(nepolitický politik, který se rozhodl sloužit národu v kritické chvíli)
jakož i teoretickou přípravou takovou odpovědnost převzal.
Václav Havel měl v okamžiku nástupu do politiky (světově) ojedinělou
příležitost pokusit se o proměnu mnoha slov, která pronesl a sepsal, v
činy. Měl potřebnou autoritu, kterou mohl využít k tomu, aby pro sebe i
ostatní nastupující politiky žádal bedlivou kontrolu nad vlastním
počínáním. Výzva naznačuje, že se nikdy nedostal za salónní teoretizování.
To, že se president Havel k výzvě hlásí, je přes všechnu tragikomičnost
situace politicky pochopitelné. Jeho presidentství se chýlí ke konci a
tak se zjevně chytá příležitosti distancovat se od politické praxe, na níž
se sám podílel. On za nic nemůže, to ti druzí přece.
President Havel jistě není tak dalece odtržen od reality, aby si
neuvědomoval, že se v očích veřejnosti scvrknul z nepolitického velikána na
obyčejného malého českého člověka, který se hádá s příbuzenstvem o majetek
a napadá svobodu projevu, jakmile se jí cítí sám dotčen. Proto hledá
možnosti jak svůj "odkaz" vylepšit.
Podporou výzvy dokazuje president Havel i svoje selhání v další neméně
významné oblasti, totiž ve vyrovnání se s "dědictvím 40 let komunismu".
Existovala celá řada možností od pouhého mávnutí ruky až k ještě méně
schůdnému odsouzení všech, kteří ač nestraníci kolaborovali účastí na
různých oslavách, získávali pro režim medaile na sportovištích a oslavovali
komunistický MDŽ popíjením na pracovištích.
Jestliže mohl nenápadný jihoafrický velebníček Desmond Tutu (do značné míry) sblížit
strany, které v jeho zemi dělilo daleko víc krve, nenávisti a ztracených
životů než si můžeme představit, není žádný důvod proč se o stejnou věc
nemohl pokusit Václav Havel v daleko jednodušších poměrech své země.
Protože v politice je důležité časování, připomeňme si na tomto místě, že
ke schůzce Havla s autory výzvy došlo až poté, co "studenti" veřejně
dovysvětlili, že dělí společnost na zdravé jádro (sebe), dostatečně
pravicové spoluobčany, kteří jim smějí přijít zacinkat klíči a provolat
hurá a na komunistickou chátru, která není mezi lepšími lidmi vítána.
Kdyby byl Havel skutečný formát, musel by se od výzvy, která dále rozděluje
společnost distancovat. Tím, že to neudělal se stal prvním kandidátem
odstoupení - tedy kdyby se v ČR odstupovalo.
Zbývá ještě dodat, že výzva nepřímo a hlavně nechtěně upozorňuje na problém
související s presidentskými pravomocemi. Je-li v ČR tak obtížné zbavit se
volených politiků, jak si bude moci společnost poradit v situaci, kdy na Hradě
bude sedět neodstranitelný šílenec (což se do budoucna nedá nikdy vyloučit)?
Jiří Jírovec
PS Zatimní počet signatářů výzvy (na internetu) je na chlup stejný jako počet bezdomovců
v ČR, který se nedávno objevil v BL. Jak rozdílné pozornosti se dostává
srovnatelně nevýznamnému procentu společnosti ve sdělovacích prostředcích a
v politických kruzích.
Rezignační horečka
Rezignační horečka včera zachvátila politickou scénu.
Jana Rumla vedlo k rezignaci špatné svědomí, vzpomněl si prý, že pět let seděl ve vládě, která v zemi zavedla aroganci moci jako politický styl.
Egon Lánský se rozloučil ze zdravotních důvodů a prý si nevzpomíná, že by mu někdo vyčítal nedostatky v práci, anebo nejasnosti kolem milionů na zahraničním kontu.
Ivan David pak prezidentovi vzkázal po premiérovi, že se rozhodl rezignovat poté, co předevčírem poslaneckému klubu své strany odevzdal zprávu, ve které si působení své a svých podřízených pochvaluje.
Proti rezignacím nezazněly žádné vážnější protesty, místo děkujeme, odejděte se včera říkalo "děkujeme, že odcházíte", anebo "odcházíte? Děkujeme".
A co ty rezignace přinesou? V případě vicepremiéra pro zahraniční a bezpečnostní politiku nic. Pokud jde o ministra zdravotnictví, určitě menší chaos, ale kdoví zda také vyřešení problémů těžce zkoušeného resortu.
Rezignací Jana Rumla se pravda něco mění. Jeho předsednictví bylo řetězem, kterým byla Unie svobody svázána s kostlivci ve skříni ODS.
Karlu Kühnlovi anebo Vladimíru Mlynářovi nebude možné říct, že u toho byli také, protože nebyli.
Tím pádem mohou směle a barvitě připomínat co bylo, jak je tomu například v sousedním Německu v případě černého financování CDU.
Ke všem včerejším rezignacím je ale třeba říct, že jde o povrchní, či povrchové záležitosti, o kterých se v hloubce dolu Kohinor možná vůbec neví.
Stávkujícím horníkům se do šachty spouští jídlo a nápoje, sotva televizor. K tomu, aby jednou vyfárali mezi lidi s dobrou náladou, by bylo třeba jiných rezignací a především pak také nějakých moudrých jmenování. A nic takového zatím na obzoru na povrchu k vidění není.
Vysílá se ve čtvrtek 2. prosince 1999 ráno.
O smyslu výzvy "Děkujeme, odejděte"
Při čtení a poslechu všechno možných úvah, připomínek a názorů na výzvu "Děkujeme, odejděte" jsem si uvědomil, co je možným základem sporu mezi jejími příznivci a odpůrci (i s rizikem jisté generalizace).
Jde o standardní mezigenerační konflikt, který je v našem případě umocněn pokřiveností starší generace působením minulého režimu.
Je přece naprosto jasné, že třeba pan Klaus nemohl být za minulého režimu žádným přesvědčeným demokratem nebo zásadovým liberálním ekonomem.
Byl jedním z nás (je mi 53 let), tedy hrál v KSČ onu hru na přežití a v jeho případě navíc přežití na výsluní.
Znamenalo to zdárně absolvovat z politické ekonomie a teorie marx-leninismu, chodit do průvodu a mávat mávátkem nebo lampionem, chodit na veřejné schůze KSČ, být v ČSM nebo SSM, případně v SČSP a při pravidelných pracovně-politických pohovorech jak na VŠ, tak i v jakémkoliv zaměstnání uspět bez šrámu v záznamech.
Navíc bylo třeba přesvědčit v jeho případě při pohovorech s různými politruky a STBáky, že je k režimu loajální a že bude v cizině důsledně zastávat oficiální linii tak, jak se to dělo u každého člověka, který chtěl pracovat nebo dlouhodobě pobývat v kapitalistické cizině.
Po návratu musel tento rozhovor absolvovat znovu a přesvědčit tazatele, že nebyl oním pobytem poskvrněn a zůstal ideově pevným. Ví o tom každý sportovec, hudebník nebo šofér kamionu, který ven v té době jezdil.
U pana Klause tomu nemohlo být jinak. Pokud by tady pan Klaus buď neuspěl nebo trval na svém hlubokém osobním přesvědčení, či vyjádřil jen náznakem skutečný osobní názor, nebyl by nejen Doc. či Csc., ale možná ani Ing. a nikde venku by nikdy nestudoval.
Není proto možné očekávat, že výkvět mé generace bude niterně rozumět jemnostem etiky a morálky, obzvláště když jde velké prachy a obrovskou moc.
Z tohoto pohledu je zcela jasné, že si generace "Klausů a Zemanů" nemůže rozumět s generací "Ježků a Mejstříků".
Lze tedy jen doufat, že iniciátoři výzvy a její signatáři si uvědomí, že tento konflikt je možno vyřešit nejlépe s použitím standardních demokratických postupů, tedy založí politickou stranu s přesvědčivých programem a "schizofrenní" generaci současných padesátníků pošlou do propadliště dějin legálním demokratickým postupem a já si hluboce přeji, aby to bylo co nejdříve.
Docela též spoléhám na pud sebezáchovy oněch třicátníků a potřebu vytvořit pro své děti snesitelnou budoucnost, ve které slovo demokracie, pravda, spravedlnost a slušnost nebudou pouze prázdné, vyčpělé a smutnou realitou překonané pojmy.
Léčba Chaunem
Odpověď Zitě Nidlové
Jaroslav Šebek
Váš článek v Neviditelném psu vychází
z premisy, že tato vláda je špatná. Myslet si to je Vaše právo. Zřejmě
si to myslí i iniciátoři výzvy "Děkujeme, odejděte". Ale nechápu, proč se
pohoršujete nad tím, že po zveřejnění této mediálně velice dobře ošetřené
výzvy se vláda nezvedne a neřekne: "Už jdeme, nashledanou". (Tento důsledek
by totiž měla rezignace premiéra).
Na rozdíl od Vás se nedomnívám, že si vláda počíná zas až tak špatně.
Převzala vládní odpovědnost v době, kdy slovo krize vystihovalo stav, ve
kterém země byla. Za rok a půl působení, tedy dříve, než předpokládala,
se vládě svou činností, ale i díky vnějším vlivům, podařilo prohlubující
se hospodářskopu krizi zastavit. Ekonomické ukazatele, které jediné jsou
hodnověrným kritériem výsledků práce vlády, se zlepšují, což nepopírají
nejen nezávislí analytici, ale ani korektní členové opozice. Přesto atmosféra
politické krize, živená sdělovacími prostředky, není vůči těmto pozitivním
trendům adekvátní.
Vláda převzala odpovědnost a ta jí nedovoluje, aby utekla od své práce
proto, že šest lidí, v příznivý čas vzpomínek na listopadové události před
deseti lety, osloví za masivní podpory masmédií občany a zcela negativistickým
stylem jim sdělí, že na vrcholu politické pyramidy, vyjma prezidenta, sedí
lidé nehodní a když odejdou, bude lépe.
Není asi náhodou, že celá tato,
opakuji, masmédii extrémně podpořená akce, je jakýmsi dalším pokusem o
zpochybnění standardních principů parlamentní demokracie a opakovaného
prosazování tzv. nepolitické politiky, neopuštěné myšlenky Václava Havla.
Po Dřevíčské výzvě a Impulsu 99, aktivitami velmi pochvalně komentovanými
kruhy kolem prezidenta, přichází výzva "Děkujeme, odejděte". Získává okamžitou
podporu a nabídku spolupráce nejen od čelných iniciátorů petice Impuls
99 a kardinála Vlka, ale přímo od prezidenta Havla.
Je bezprecedentní
nehorázností, aby se prezident ztotožnil s výzvou na odvolání dvou po něm
nejvyšších ústavních činitelů v situaci, kdy demokratické principy státu
nejsou zpochybněny, ani není ohrožena jejich funkčnost.
Petici také
podporují strany čtyřkoalice, která sice volebními výsledky a díky politické
slepotě Jana Rumla nemá možnost výrazně zasáhnout do politického dění,
ale tak by ráda a někteří její politici jsou tak netrpěliví...
Nevyužiji
lákavost demagogického triumfu s připomínkou podpory skinů a komunistů,
ale ani ta věc není zcela zanedbatelná, pomyslíme-li, komu také výzva slouží.
Iniciátoři hovoří o potřebě vnitřní slušnosti, ale za tu já nepovažuji
účelové přirovnávání Miloše Zemana ke Štěpánovi, neboť jeho výrok o pubertálnosti
výzvy k tomu nezavdal žádnou příčinu.
Snad jen věkový rozdíl vzájemných
oponentů může vzbuzovat jakousi reminiscenci, ale to je na příměr málo.
Zde deklarovaná slušnost vyzyvatelů velice zaplakala a samozřejmě tato
jejich demagogie se stala velmi frekventovanou zbraní jak příznivci výzvy,
tak i žurnalisty. Samozřejmě i odpor Václava Klause vůči ataku na svoji
osobu je zcela legitimní a nemůže být v tomto případě považován za aroganci.
Pro mě je velice nedůvěryhodné načasování této akce, pečlivá mediální
příprava a následná masivní propagace, osobnost pana Igora Chauna, který
ve svatém nadšení projevuje nejméně takovou míru arogance, kterou sám údajně
považuje za nepřijatelnou, rezignace Vlastimila Ježka na důležité poslání
svěřené mu vládou, jež přijal, ale ve jménu nové politické kariéry nezodpovědně
odhodil, snaha prezidenta o setkání s iniciátory výzvy, podpora stran čtyřkoalice
a Impulsu 99, koncentrovaná mediální podpora a příchylnost komunistů a
nacistických skinhedů k této myšlence.
Jsem přesvědčen, že drtivá většina, zejména mladých signatářů, má úmysly
čisté. Leč čisté úmysly měli i lidé tleskající Gotwaldovi v únoru 48
na Václavském náměstí, aniž bych chtěl autory výzvy k němu přirovnávat.
Čisté úmysly nestačí, neboť jsou velmi snadno zneužitelné. Hysterie kolem
výzvy takovou zneužitelnost přímo nabízí.
Proč jsem nepodepsal výzvu
Karel Rájecký
Vážený pane Čulíku,
v posledních dnech jsou vedeny polemiky různé síly, různých argumentů či slovních obratů, které se točí kolem "Výzvy".
Je zajímavé ba až dojemné, kolik se toho napíše. Na první pohled je vše v pořádku. Jsem nespokojen (jsme nespokojeni) vyjádřím svůj názor a jdu na to. Máme přeci svá práva. Až potud O.K. ! Každý máme právo na svobodu projevu a ostatní mohou souhlasit či nesouhlasit. Je jen na každém, jak se rozhodne a co převáží ve prospěch výzvy či co nakonec rozhodne v její neprospěch.
Výzva spatřila světlo světa ve dnech, kdy media opěvovala "heroické události" roku 1989, rozplývala se různými srovnáními a defakto mne tlačila do situace téměř stresové. Probůh, říkal jsem si. O co v dnešním světě jde? Kde jsme a co jsme udělali, že nás tímto způsobem "macerují". A pak ejhle! Byla tu výzva. Přečetl jsem ji a odložil na dobu pozdější.
Dnes se k ní navracím a pročítám. Kdo ověřuje pravost podpisů" ! O kterých mluví media? Nebo se vloudila hybička ? První minus.
Vadí mi, že není stránka s R.Č. zabezpečena alespoň protokolem SSL. Pamatuji si velmi dobře na kupčení s R.Č. v době nedávné. A co kdyby se jednalo o akci "temných sil", jež spřádají své temné sítě? Další minus.
Vadí mi neustálé omílání hesel typu "....z dob komunismu". To je velmi zavádějící - věřím, že komunismus ve své realitě neexistoval. Byl jenom socialismus. No - dejme tomu, že studenti kašlali na ML. Ale ohánět se touto nestoudností mi připadne relativně podlé a hlavně "ideologické", řekl bych až současně mediální. Další minus.
Mluvíce o morálním marasmu (ten politický je všude okolo - ne jenom u nás) apelují signatáři na slib vnitřní slušnosti a vzápětí se odvolávají na ideály a radost z roku 1989. A zde poci»uji hlavní nedostatek výzvy. Zeptejme se každý sám sebe v co jsme, každý sám, věřil v roce 1989. Jaké byly naše ideály a cíle. Jaké byly propagace tehdejších "vůdců". Jaké, že to byly ideály - nebo snad jen laciná hesla? Který z těchto ideálů apeloval na mravní obrodu každého z nás, či alespoň celku. Pro co se bojovalo, pro stovky miliard ztracených v nekonečné žumpě dějin? Pro sliby výměny 1000,- kč za blahobyt? A kde zůstala ona mravní stránka revoluce. Dnes jsem si jist, že revoluce, která nevede k touze po vyšších mravních hodnotách (ideálech) není revolucí. A tímto poznáním se naplňuje i ta část proklamace, která mluví o vnitřní emigraci. Ta nastane tehdy ztrácí-li člověk své mravní ideály, své nejvyšší možné cíle. Není-li veden k mravním zásadám a hodnotám, ocitá se prázdný uprostřed konzumní společnosti, která ctí pouze konzum a které se peníze stávají více než Bohem, jakousi univerzální modlou. A takto opuštěn nemajíce opory a vlastníce pouze své deziluze uchyluje se k vnitřní emigraci či pasivitě.
Nejsem filozof, ale cítím - že vnitřní útěk před "marasmem" k "vnitřní emigraci" může být cestou jak vybřednout z proklamovaného marasmu davu. Jsou hodnoty, ke kterým dospějeme pouze vzděláním a poznáním sebe sama. A žádná partaj nevezme nikomu jeho myšlenkové pochody, jeho ideály, ke kterým se obtížně probojoval, zkušenosti a vzdělání či nakonec i morální zásady (principy) - které si takto vybudoval.
Právě ve výzvě vidím buďto vnitřní přehodnocení měřítek signatářů - či jejich vnitřní sebereflexi. Možné je to i uraženectví s ohledem na promarněné možnosti opanovat část koláče v uplynulých letech urvaného v divokém reji privatizace. Vždy» ideály mládí a poznání jejich nenaplnitelnosti spolu s rozemletím okolím a časem jsou příslušny každému z nás. Taktéž život ukazuje, že ti mladší jsou pouze opornou holí starších. A běda, pokud ji kovaní "starci" nepotřebují. Pánové - nečetli jste Machiaveliho?
Takže - pokud to není tunel - máte zde jedno plus/minus.
Co s tím vším.
Použít veškeré možnosti demokratických mechanizmů, jak dosáhnout svých cílů, které by mohly být vlastní i jiným lidem. Jít volit toho, koho mám potřebu volit. Zkusit zasadit se o apel na pány poslance či jiné podobné legitimní cesty. Třeba i petiční cestu. Jednoho si však musíme být vědomi - pouze křičet a štěkat nepomůže, nepomůže ani konstrukce prázdných výzev. Je nutno zasadit se o prosazování morálních hodnot na jejichž hodnotách lze budovat zákony takové - které omezí vzpupnost pánů nahoře. Ale o tom již psali jiní a lépe.
A tady musí každý začít u sebe, svých dětí, přátel.
I mé osobě se nelíbí nadřazenost pánů ve vládě.
Nelíbí se mi sestava starců ve vládě.
Nelíbí se mi, že opět vidím jiné proklamátory pseudohesel roku 1989 objímati se s jinými starci. Tak jako se objímal Brežněv s kolegy. Cítím v jejich gestech zvůli a nadřazenost nad moji osobou. Ale mám své vnitřní já a pohrdám jimi.
Moji vnitřní svobodu hodnotím výše než-li jsou mříže vnitřních cel těchto lidí. Oni již stojí na pokraji propasti kam se nekompromisně přesunou v honbě za svoji chimérou. Jejich vnitřní svoboda se limitně blíží nule. Již nemají směru a budou se co nejdéle ošívat a bojovat o svůj kousek nečeho co již nemá cenu. Nakonec zůstanou zapoměni. Nebo» lidstvo si pamatuje těch lidí, kteří plně žili pro naplnění svých morálních hodnot a ideálů. Určili směr a cíl a bojovali. Viz. Karel IV., Masaryk a mnozí jiní. Ale i ten, který zasadil strom, či jen miloval svoji práci pro kterou žil je hoden našeho ocenění a ne zatracení.
Koho kdo ocení či zatratí - záleží jen na něm samém.
Ale toto forum není určeno zbytečným článkům. A snad jsem nenudil.
Přátele - začněme každý sám u sebe.
Ing. Karel Rájecký
PS. Svržením "diktátorů" většinou nastupovali k moci diktátoři. Jistou paralelu vidím v touze prezidentově býti zde na věky věků (tak trochu se bojím o vtipy na téma baterek a podobně). Stejně tak se zde naskýtá paralela s uchopením moci v roce 1948 komunisty a jejich pomocníky. Touha vytvořit novou Národní frontu je téměř evidentní a vlastní v mocenských zápasech. Nic jiného se pánové neučili!
Než-li hodíte kamenem - odpovězte si kdo zradil v roce 1948, kdo byl "matkou" komunistické strany, kdo s ní kolaboroval v Národní frontě a komu by se hodila NOVÁ NÁRODNÍ FRONTA. Nikdy, nikdy nezatracujme historii - ani oněch 40 let. Je to příliš jednoduché - vykašlat se na svoji historii a posunouti se beztvaré mase davu bez prvků individuality a vlastního názoru či myšlení. Pak by se "EX"studentům mohlo stát, že v půlce filmu o romantickém hromadném mordýři z USA začnou menstruovat, protože již nerozliší film od reklamy na vložky. Jo a nestrašte nás komunismem, ten tu nebyl a socialismus se ukázal jako neudržitelný.
Podepsat, či nepodepsat?
Tato otázka hamletovského typu se opět objevuje v naší současnosti. Stejně
tak, jako lidé přemýšleli nad výzvou "Několik vět", tak spolu s ostatními
přemýšlím i já nad výzvou "Děkujeme, odejděte".
Byl bych velmi rád, kdybych
si mohl v diskusi s jinými vyjasnit své názory na tuto věc.
Úvodem chci říci, že jsem se rozhodl tuto výzvy i přes své výhrady podepsat.
Vede mne k tomu nespokojenost se současným stavem morálky našich volených
zástupců a politiků vůbec.
Původní představy o pravdě, která zvítězí se
ukázaly jako nenaplněné. Proč tomu tak je? Domnívám se, že lid má takovou
vládu, jakou si zaslouží a nepodařilo se dosáhnout toho, aby lidé pravdu a
poctivost vyžadovali. Původní morálka průměrného "socialistického" člověka
charakterizovatelná slogany "co tě nepálí, to nehas" a " kdo nekrade denně
hodinu okrádá svou rodinu" se plynule přenesla do nové doby.
Snad tomu tak nemuselo být a co toho bylo příčinou je velmi těžká otázka, na
kterou si netroufám odpovědět. Možná je jednou z příčin systém "tlusté čáry
za minulostí", který se zde běžně praktikuje, možná jsme špatně volili své
politiky, nevím.
Bohužel, z každodenního života je zřejmé, že stále klesá
úcta k právu a obecné morálce. Neschopný politik neodstoupí, zkorumpovaný
úředník dělá jako nic, bezohledný řidič klidně jede na červenou. To se stává
i jinde. Překvapuje mne, že běžným lidem (voličům) toto nevadí a pokud vadí,
tak že to nikdo nedá najevo. Spíše si myslím, že to asi lidem nevadí, neboť
si nedokážu jinak představit, že voliči volí ODS, i přes známé jejich
problémy, taktéž jiní volí klidně ČSSD, jejichž lídr se pokoušel uzavřít
zcela pochybnou smlouvu v Bamberku.
Vzhledem k volební účasti si tedy
myslím, že lidé toto chování tolerují jako akceptovatelné.
Pokuď jsou výše uvedené závěry správné, tak pokládám za potřebné, aby se
lidé, kteří s touto situací nesouhlasí, spojili a snažili se stav změnit.
Domnívám se, že výzva "Děkujeme, odejděte" nemíří přesně tímto směrem, ale
orientace je správná. Proto podpořím tuto výzvu, i když si nemyslím, že by
odchod Zemana a Klause něco změnil a ani si nemyslím, že je vhodné tímto
způsobem iniciovat odchod kohokoliv. Obecně bych uvítal odchod
zkorumpovaných a nepoctivých politiků, ale nechci do tohoto seznamu nikoho
jmenovitě uvádět, nebo (což myslím je větším problémem) někoho vylučovat.
Další otázkou spojenou s procesem očistění politiky je otázka jiných
politických stran. Mám za to, že po divadle ODS, KDU, US a nyní ODS a ČSSD
jsou lidé těmito postavami a předvedeným dějem znechuceni a bez iluzí.
Nebezpečí vzniku nové populistické strany, která se poveze na vlně
nespokojenosti je velké.
Bohužel mnoho voličů uslyší na slova o poctivosti,
přísnosti, morálce, splácení dluhů, potrestání trestních činů a další
jednoduché recepty. Proto bych byl raději, kdyby jakési zdravé jádro (pokuď
vůbec existuje) dnešních politických stran pochopilo nutnost obrody a došlo
k nastolení nových a poctivějších poměrů. Představa, že vznikne nová strana
(například Čestní demokraté, nebo Demokratická budoucnost) a bude neurčitý
pravo-levý hybrid, s programem poctivé politiky, mi nedává příliš silnou
naději, že nedojde j vnitřním sporům, které nakonec zahubí celou tolik
potřebnou iniciativu.
Je mi jasné, že jen zákony a jejich kontrola donutí naše politiky aby se
snažili sloužit zájmům voličů, ne zájmům svým. Ale jak najít tu generaci
politiků, kteří rozpustí senát, omezí poslaneckou imunitu, omezí výhody a
platy? Je možné najít vůbec nějaké demokratické řešení, nebo je nutno
postupovat jako počátkem roku 90, kdy jen strach z lidu přinutil hlasovat
poslance sněmovny lidu a národů tak, jak hlasovali?
Chápu, že například v
zemi s duálním systémem dvou hlavních stran existuje jakási snaha po vnitřní
očistě uvnitř stran, aby nebyla zvýhodněna ta druhá strana, ale nedovedu si
tuto situaci představit pro naše poměry.
Dnes a denně vidím, jak členové
vládnoucí strany snižují její kredit a ČSSD nepoužívá žádné mechanismy na
svou obranu. To si dovedu vysvětlit jen tak, že jim na tom příliš nezáleží
(což pochybuji), nebo činy svých členů vnímají jinak (možná) a nebo nemají
možnost situaci ovlivnit (také možná).
Jsem si vědom, že jsem spíše dával otázky a jen na málo z nich odpověděl.
Pevně věřím, že v další diskuzi naleznu i další odpovědi, které hledám.
Výzva k pochodu do záchodu
Vazeny pane Culiku,
na strankach vasich BL se vede dost obsirna diskuse o jiste
vyzve. Pokud by jeji nadpis byl trochu razantnejsi (napr.
Nedekujeme, jdete do ...), snad bych ji podepsal, byt z recese.
Jinak me nechava chladnym. Spousta veci se mi nelibi a rozcilene
je kritizuji, ackoli to k nicemu neni. Jestli ti nestastnici zalozi
politickou stranu, tak je lituju. Priklad US hovori za vse.
Myslim si, ze politiky by bylo treba kazdeho ctvrt roku
profackovat, aby alespon jeden pulden v tydnu odlozili mobily a sve
ksefty a konali neco, za co jsou placeni (napr. aby statni sprava
byla snesitelnejsi). Jak to zaridit bohuzel nevim, mam takove tuseni,
ze to nevedi ani mnohem chytrejsi hlavy nez ta moje. Soucasny stav
spolecnost je pochopitelne zavisly na stavu predchozim a tezko na ni
pujde naroubovat principy ze zemi, ktere prosly vyvojem znacne
odlisnym. Takovy roub se tezko ujme, jak by rekl Zahradnik.
Myslim, ze politiky lze povazovat za tu cast naroda, jejiz moralni
kvality limituji k nule. Neznamena to vsak, ze jsou snad o tolik horsi
nez ostatni, ba naopak, ve spouste veci vynikaji nad jine. Ale maji
vlastnosti, kterymi se u bezne populace opovrhuje. Neni to nic
divneho, kdo chce boxovat, musi mit tvrdou ranu a nemilosrdne
mlatit soupere. Taky ma vlastnosti, ktere se nam obvykle nelibi, ale u
boxera jsou nutne. Klause mam za nejlepsiho naseho politika, potiz
je v tom, ze statu to neni nic platne.
Zda se mi, ze politici ve vyspelych demokracich v tom nekdy
umi lip chodit, nebot na tajne fondy se prijde pozdeji nez u nas.
Podstany rozdil v korupci a aroganci zas nevidim. Nektere ministry
castuji sice nelichotivymi slovy, ale mozna se v zemich EU najdou
jeste vetsi hovada. To si musi posoudit jejich volici. Muj shovivavy
pristup je snad dan tim, ze mlaceni prazdne slamy (TV debaty) jiz
nesleduji a pokud vidim na obrazovce obliceje nejakeho arcilotra,
okamzite prepinam. Nebo je dan tim, ze me zadna politicka strana
nezaujala a tak apaticky sleduji jejich pocinani, jako fanousek
Bohemians utkani Sparta-Slavie. Kdysi jsem se zajmem cetl
komentare v MF, dnes si myslim, ze je to mnohastrankovy cernobily
BLESK. Komentare se mi nelibi proto, ze jsem a) zblbnul b)
zmoudrel c) zblbli redaktori d) zmoudreli redaktori. Muzu si vybrat.
Nekdy se mi zda, ze zastupitelska demokracie neni lepsi nez
monarchie. V demokracii se do cela vzdy prodere bezohledna a
zkorumpovana banda - s jinymi vlastnostmi se do cela ani prodrat
neda. V monarchii jednou vladne osvicenec, jednou debil a otazkou
je, zda je to prumerne lepsi nebo horsi. Basneni o svobodne volbe je
stejne jako basneni o svobodnem vyberu zbozi v hypermarketu.
Psychologie ponekud pokrocila a manipulovani s minenim lidi
dostalo vedecky zaklad. Neni mozne byt neovlivnen a proto priblble
nakupujeme neco, co vypere docista docista a ma nejvetsi praci silu
(tato vazba je obzvlast ohavna).
P.S. Ta kritika knihy o VH byla podivna. Dotycny hnidopich si mel
napsat svou vlastni knihu a nedelat chytryho.
Už nikdy druhý Bhopal!
Dnes uplynulo 15 let od smutne katastrofy v indickem meste Bhopal, pri ktere v roce 1984 z tovarny spolecnosti Union Carbide unikly toxicke plyny, ktere zabily 16 000 lidi a dalsich 500 000 zranily. Deti Zeme a desitky dalsich nevladnich organizaci zabyvajici se ochranou zivotniho prostredi po celem svete si toto "vyroci" pripominaji jako symbol stovek a tisicu podobnych katastrof zavinenych chemickym prumyslem behem tohoto stoleti. Akce jako koncerty, vystavy, demostrace, seminare, tiskove konference a kulturni udalosti konane u prilezitosti vyroci bhopalske katastrofy se budou zitra konat mimo jine napr. i v Australii, Kostarice, Indii, Nemecku, Velke Britanii, USA, Japonsku, Senegalu, Mexiku, Jihoafricke republice, Thajsku a na Filipinach.
Smyslem teto akce je upozornit na to, ze chemicke firmy primo ci neprimo porusuji zakladni lidska prava uvedena ve Vseobecne deklaraci o lidskych pravech OSN. Jedna se predevsim o tato prava: pravo na zivot, pravo na zdravi, pravo vedet, pravo vlastnit majetek, pravo na rodinu, pravo na odskodneni za zpusobene ujmy na zdravi, pravo na ciste zivotni prostredi a dalsi. Novorozenci se dnes rodi z nekolika gramy nejruznejsich toxickych latek v tele. Pri kojeni vstrebaji dalsich nekolik gramu dioxinu, DDT, PCB atd. Jiz dnes tyto hodnoty odpovidaji pokusnym hodnotam u laboratornich zvirat, u kterych byly pozorovany nejruznejsi negativni zdravotni ucinky jako rakovina, snizena imunita, sterilita, deformace reproduktivnich organu, poruchy vyvoje, mentalni zaostalost apod.
Pripad Bhopalske katastrofy neni totiz v historii chemickeho prumyslu vubec vyjimecny. Napr. japonska spolecnost Chisso vedela deset let o tom, ze jeji odpadni vody nasycene rtuti zpusobovaly tzv. minamatskou nemoc, na jejiz nasledky zemrelo pres 3000 lidi a dalsich 10000 prezilo "pouze" s trvalym poskozenim mozku.
Havarie ve Spolane Neratovice, berounske Linde-Frigere a dalsich provozech ukazuji, ze Ceska republika v zadnem pripade za mnozstvim prumyslovych havarii spojenych s vyraznym negativnim dopadem na zivotnim prostredi nezaostava. Stejne negativni dopady, i kdyz na mensi pocet obyvatel ci na mensim rozsahu uzemi mohou mit i nestesti v mensich provozech. Mezi ty v CR patril napriklad pozar micharny barev soukrome firmy v arealu byvaleho statniho statku ve Velke nad Velickou na Hodoninsku ci pozar ve vyrobni hale spolecnosti na vyrobu chemickych latek Kemifloc v Prerove.
Mezi nebezpecne provozy patri i spalovny nebezpecnych odpadu. Ve dvou zarizenich dodanych firmou Hoval do Ceske republiky doslo k vaznym havariim. Naposledy to byl vybuch a nasledny pozar cele spalovny nebezepcneho odpadu firmy Emseko ve Zline. Spalovny odpadu vsak produkuji nebezpecne latky v podobe dioxinu ci tezkych kovu i v dobe sveho bezneho provozu. Deti Zeme proto povazuji za dulezite prijeti zakona o prevenci zavaznych havarii (odpovidajici tzv. predpisu SEVESO) a rovnez prijeti zakonneho limitu na vypousteni dioxinu ze spaloven odpadu.
Podrobnejsi informace naleznete ve zprave "Beyond the Chemical Century: Restoring Human Rights and Preserving the Fabric of Life", kterou pripravila skupina mezinarodnich ekologickych organizaci jako Environmental Health Fund, Earth Rights International a dalsich. Informace o toxickych latkach v Ceske republice i ve svete naleznete na WWW strankach Deti Zeme: www.ecn.cz/detizeme a http://www.ecn.cz/dioxin.
Příloha 1: Chemické firmy a zdraví - příklady ze světa
Smyslem teto mezinarodni akce neni zviditelnit pripady nezodpovedneho podnikani nybrz upozornit na to, ze tyto pripady nejsou vyjimkou ale pravidlem. Tiha dukazu o toxicite chemickych latek lezi na verejnosti, ktera nema ani financni prostredky ani odborne zazemi, aby takove dukazy dodala. Kazdy den vznikaji v chemickych tovarnach stovky nejruznejsich chemickych sloucenin, o jejichz nasledcich se nevi nic. Presto jsou vypousteny do zivotniho prostredi a pouze po te, kdyz se zjisti, ze tolik a tolik lidi zemrelo nebo ze se narodilo tolik a tolik deformovanych deti, se pouzivane chemikalie zacnou zkoumat. Tiha dukazu by mela lezet na chemickem prumyslu: musi prokazat ze danna latka neskodi a to drive, nez ji zacnou pouzivat a vypoustet do zivotniho prostredi. Pokud se zjisti, ze urcita latka je nebezpecna, jeji vyroba a pouzivani by mely byt okamzite zakazany a to bez vyjimky.
Dva příklady za všechny:
Americka spolecnost DuPont pokracovala ve vyrobe CFC (freonu) az do pocatku 90. let presto, ze vedci jiz v roce 1974 potvrdili, ze freony nici ozonsferu. Podle americke Agentury na ochranu zivotniho prostredi tak az miliarda lidi onemocni rakovinou kuze, na jejiz nasledky az 17 milionu lidi v pristich letech zemre.
Tisice tun karcinogennich pesticidu jsou kazdorocne exportovany z vyspelych zemi, kde je jejich pouzivani jiz desitky let zakazano, do rozvojovych zemi v Asii, Latinske Americe a Africe. Spolecnost Dow tak prodala pesticid DPCP, o kterem je znamo, ze zpusobuje sterilitu, zemedelcum v Latinske Americe. Na nasledky tohoto pesticidu pres 15 000 zemedelcu bylo sterilizovano. Dow je take nejvetsim vyrobcem chlorovanych pesticidu, ktere jsou jednim z hlavnich zdroju karcinogennich dioxinu a dalsich persistentnich organickych polutantu. Jejich nekotrolovane pouzivani vede k zamoreni zivotniho prostredi silne toxickymi latkami, o cemz svedci vysoke koncetrace techto latek v lidskych tkanich nejen v rozvojovych zemich ale a predevsim v zemich vyspelych.
Příloha 2: Tělesná zátěž toxickými látkami v číslech
Tabulka 1 - Prumerne koncentrace dioxinu ve vzorcich materskeho mleka z
ruznych zemi
Zeme |
Celkovy TEQ (ng/kg lipidu) |
|
Ceska republika |
35,71 |
|
Vietnam - Da Nang |
34 |
|
Japonsko |
27 |
|
Nemecko |
27 |
|
Kanada |
26 |
|
USA |
20 |
|
Vietnam - Ho Chi Minh City |
19 |
|
Jihoafricka republika - belosi |
13 |
|
Pakistan |
13 |
|
Rusko |
12 |
|
Jihoafricka republika - cernosi |
9 |
|
Vietnam - Hanoi |
9 |
|
Thajsko |
3 |
|
Kambodza |
3 |
Zdroj: American People’s Dioxin Report, 1999
1 udaj za rok 1996, zdroj M. Suta, Dioxny a Ceska
republika |
Tabulka 2 - Prumerne koncetrace polychlorovanych bifenylu (PCB) v
CR
Lokalita |
Rok |
Pocet vzorku |
Mnozstvi (mg/kg tuku) |
Severni Cechy |
pred 1985 |
63 |
2,83 + 1,4 |
Jizni Morava - Brno |
1988 |
27 |
2,41 |
okres Ceska Lipa |
1984-84 |
69 |
3,16 + 1,39 |
Praha |
1988 |
8 |
2,0 - 4,5 |
okres Jihlava |
1987-88 |
25 |
3,45 |
okres Kromeriz |
1991 |
75 |
2,55 |
Frydek-Mistek |
1992-93 |
70 |
2,85 |
Karvina |
1990-92 |
115 |
2,78 |
Brno |
1993 |
5 |
0,661 - 2,89 |
Deti Zeme Frydek-Mistek
Na
kopci 2685
738 01 Frydek-Mistek
Czech Republic
420/658/624590
premek.macha@iol.cz