středa 1. prosince

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Ad: Pokuta za guláš ( Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál)
  • Výzva: Pomozte jim! (Štěpán Kotrba) Z ČR těchto dnů:
  • Dobrá nálada aneb proč jsem nepodepsal výzvu "Děkujeme, odejděte!" (Jan Kyncl)
  • Odvolání primátora v Liberci (Ivan Hoffman)
  • One week - ten years after (Tomáš Horyna)
  • Proč jsem nepodepsal výzvu "Děkujeme, odejděte" (Petr Paleta)
  • Už nemáte kam ustoupit (Dana Cihelková)
  • Nedělní partie o výzvě a poděkování (Dana Cihelková)
  • Proč se nemohu připojit k petici "Děkujeme, odejděte" (Jiří Čertík)
  • Jiří Čertík má pravdu (Jaromír Plešek)
  • Chápu výzvu "Děkujeme, odejděte" trochu prostěji (Vojtěch Polák, JČ) John Keane a Václav Havel - reakce:
  • Jedním dechem jsem si přečetl Kierana Williamse (Vlastimil Obereigner, JČ) Oznámení:
  • MfDnes se v testu snažila manipulovat s veřejným míněním (Galaxy CZ)
  • Mezinárodní ocenění pro český projekt prevence AIDS
  • O panu Exnerovi a Městské radě DEU v Praze (Petr Šafránek) Pane Čulíku, odpusťte:
  • Nebyla to prý Marcela Augustová, ale Líba Šmuclerová (Vlasta Leporská)



    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • One week - ten years after

    Tomáš Horyna

    Deset let poté. Je nedele 28. listopadu1999. Práve koncí týden, který sice nezacal presne deset let poté, ale o pouhé ctyri dny pozdeji. Ten týden nezacal nijak vesele. V pondelí v raních hodinách zemrel clovek, jehoz osud v posledních mesících sledovalo mnoho z nás. S velkou nadejí. Po jeho odchodu z verejného zivota najednou utichly všechny nechutné pomluvy, ostouzení, trapné vtipy. Vázná nemoc známé osoby asi kazdému pripomene skutecnosti, na které se vetšinou jinak príliš nemyslí.

    Zprávy, pricházející z mesta Seattle ve státe Washington, nejprve budily nadeji, duveru ve všemocnost moderní medicíny, medicíny v zemi s nejvyspelejší vedou a technikou. Kdo pomyslel na vážnost dusledku jinak banálního onemocnení, na moznost selhání americké mediciny, americké zdravotní péce. Mnozí byli udiveni, pro mnohé to bylo velmi smutné prekvapení. Nepochopitelné podcenení dlouhodobých následku nezbytných hrubých zásahu do imunitního systému pacienta ? Osudová chyba ? Osud ? Pak více ci méne presvedcivé projevy našich predních politiku - snad prece jen nejak lidštejší.

    To pondelí vecer mozná tak trochu zaniklo vystoupení premiera Zemana v " Press-klubu", nejsledovanejším diskusním poradu rozhlasové stanice F1. Jako vzdy pohotový a dobre pripravený moderátor, primerený respekt, presto znacne odvázné otázky. Odpovedi premiéra Zemana prevázne klidné a na úrovni. Snad az na extempore o novinárích. Výroky nepríliš zdvorilé. Ale v mnohém bohuzel nikoliv bezduvodné. Kazdý, alespon trochu objektívní obcan musí vnímat ten do ocí a uší bijící rozdíl mezi drívejšími oslavami a chválou naší ekonomiky a tehdejších celných predstavitelu vlády a mezi vším tím strašením a špinením nyní.

    Drívejší ody na politiky a strany, jejichz lesk postupne hasne, dnes vystrídalo pomlouvání a ostouzení clenu vlády, mediální štvanice na nekteré ministry. A to dokonce i z institucí tzv. verejnoprávních, na které si platí obcané.

    Den na to byl ve stejném poradu stanice F1 pan Medek. Velmi moudrý pán. Velmi moudré myšlenky. Alespon jeden drobný postreh. Jeden posluchac volající do tohoto poradu vyjádril obdobne podiv nad chováním našich medií dríve a nyní. S dotazem na pana Medka, co tomu ríká. Pan Medek to jaksi prešel mlcením. Mozná z casových duvodu, bylo to na konci poradu.

    Hlavní událostí posledních dní byla ovšem výzva bývalých studentu. Nebyla nijak zastínena ani tragickou zprávou z pondelního rána. Jak jinak. Byla to událost, kterou mnozí pokládají za zábavnou, nekterí za veselou, jiní dokonce za nadejnou. Výzva bývalých studentu s odvázne zdvorilým názven "Dekujeme, odejdete ! ". Cin který vzbudil mimorádnou pozornost. Mnozí uz dokonce podepsali. Názory se ale presto ruzní. Dokonce znacne a nejen mezi politiky.

    Jezdím ted stále casteji mestskou hromadnou dopravou. Je to méne pohodlné, ale prevázne rychlejší a casto i poucné. Vox populi ten years after. To uz byl ctvrtek. Jel jsem prazským metrem a zaujala me skupinka sympatických mladých lidí. Mluvilo se, jak jinak, o výzve studentu. Nekterí uz podepsali. Ale ne všichni.

    Nejdríve me prekvapilo, ze mladík vedle mne pokládá výzvu studentu a všechny ty reci kolem za švandu ( v originále to bylo o neco méne spisovne ). "Jestli odejdou ti dva, co se stane, nic moc", na to výrazný dívcí hlas. " A ten Igor, nejdrív ho oslavoval, ted si hraje na spasitele."

    Mela zrejme na mysli dílo, kterým se kdysi jeden z nynejších iniciátoru proslavil, dílo o názvu "Lécba Klausem". Az v nedeli me ale teprve rádne poucil pan PhDr Prorok v jeho poledním diskusním poradu na CT1. Tentokrát zde diskutovali nejcelnejší predstavitelé ctyr našich nejcelnejších stran - nebo nejúspešnejších, tedy nejúspešnejších demokratických stran, jak se nyní zduraznuje.

    Pan Prorok pronesl pri této prílezitosti zajimavou myšlenku. Nikoliv zcela vlastní, ale myšlenku asi nad jiné skvelou. Podle nej strucne - jen blbec nemení své názory. A já jsem si vzdycky myslel, ze príliš náhlé zmeny názoru jsou pri nejmenším podezrelé.

    Od prominentních politiku a prominentního moderátora ješte zpet k hlasu lidu. Po deseti letech jsme rozhodne mnohem zkušenejší. Naivní ocekávání se nesplnila. Všechno je mnohem slozitejší.

    Mnozí ale nebyli nijak naivní a vyuzili jedinecných prílezitostí, velkých zmen k osobnímu prospechu. V tichosti, nebo drze, tvrde, bezohledne. Mnozí méne úspešní si dnes uvedomují lecos, co dríve nebylo tak zrejmé. To v co jsme doufali az nebudeme jen kolonií velkého bratra z východu je mnohem slozitejší a zdaleka ne tak idilické.

    Teší me, ze presto všechno je dost mladých s pozitivním a cestným prístupem k zivotu. Mladých, kterí vedí, ze svet a zivot není jen to co na nás dene chrlí televize a další více ci méne prodejná media - a politici. Ze lidská spolecnost to nejsou politická schemata, ale velmi slozitý organismus. Organismus, který se vyvíjí jen velmi pomalu, za cenu mnoha omylu, ale i velmi nebezpecných excesu. A také, ze lidskou spolecnost tvorí lidé velmi rozdílných vlastností, ne jenom lidé moudrí. A to témer nezávisle na politickém zrízení.

    Muj týden deset let poté koncí první adventní nedelí. Ceská televize prenáší první adventní koncert, tentokrát z Brevnovského kláštera. Uz od rána cilí hoši a dívky z naší verejnoprávní, mladší i starší, pobíhají sem i tam, stehují zarízení, tahají kabely. Nikdo nesmí dovnitr. Dokonce ani návšteva ze zahranicí, která si chce klášter prohlédnout. Všichni jsou strašne zamestnaní a ješte více dulezití. To je lidí a techniky - a penez. Shodou okolností máme s zenou ješte nejaké vyrizování jinde, az na samém konci Prahy. Pak se jdeme ješte kousek projít.

    Je chladné, ale jinak docela príjemné odpoledne. Jdeme kolem bývalého statku, dnes prestaveného na rezidenci, pak dál, zcela náhodne ke kostelíku, který z dálky svítí nad domky, jasnou bílou barvou sten a veze. Z otevrených dverí k nám proniká zpev.

    Zpev malého sboru, vlastne jen skupinky nekolika mladých lidí. Zpívají prekvapive krásne, presne intonují, je to az neuveritelné. K tomu nádherná akustika menšího kostela. V kostelíku jen hrstka lidí a zima. Presto setrváváme az do konce.

    Tomáš Horyna



    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|