Co je nového v České republice

Bud nectete Machiavelliho, nebo nejste odkazan na ceske preklady. Tam je totiz vetsinou prekladano "Il principe" jako "Vladar". Preklad "Princ", ktery uvadite v recenzi Kierana Williamse je mozny tez, ale neni obvykly. Za nejdulezitejsi vytky Kierana Williamse povazuji uvedene fakticke chyby. To, ze Keane pomiji sekundarni prameny o Havlovi, neni velky zapor. Spise je to klad. Proc se zaobirat sekundarnimi prameny, kdyz jsou k dispozici prameny primarni?

Poznámka JČ: Drobných věcných chyb našel Kieran Williams na více než 500 stranách Keanovy knihy 12. Je to hodně nebo málo? Vydal jsem, jak známo, právě knihu a taky jsem zápolil s korekturami cca 500 stran. Mám tedy zaujatou tendenci se na všechny autory - v podobném postavení - dívat spíše shovívavě.

Knihu lze objednat e-mailem odkudkoliv na světě prostřednictvím úvěrové karty na adrese nakladatelství Milenium avc@unl.pvtnet.cz. Kniha má 480 stran a stojí 290 Kč.

Kniha Jak Češi myslí je nyní také v prodeji v internetovém knihkupectví http://www.kosmas.cz.

Výběr textů z posledních dní:

Ad: Pokuta za guláš ( Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál)

Výzva: Pomozte jim!

Štěpán Kotrba

Navrhuji Janu Čulíkovi vyhlásit na Britských listech sbírku na případnou pokutu pro organizátory gulášového protestu.

Zavazuji se, že přispěji organizátorům protestní akce částkou 5000 Kč na zaplacení pokuty starostovi radnice Prahy 1 za ODS Janu Burgenmeistrovi, pokud se on či jeho podřízení odhodlají dotyčné lidi pokutovat. V případě jejich trestního postihu nechť je použita tato částka pro jejich právní ochranu.

Pokud Jan Čulík věnuje prostor na Britských listech na zveřejnění přispěvovatelů do sbírky, navrhuji zveřejnit další veřejné přísliby spolu se jménem, mailem či firmou (dle uvážení dárců) po jejich ověření na titulní stránce BL pod heslem  

Peníze proti totalitě

Globalizace ohleduplnosti

A nechť Jan Čulík upozorní všechna média na tuto sbírku. Případné předání peněz navrhuji učinit veřejně před radnicí Prahy 1

Dalších 5 000 Kč jsem ochoten věnovat v případě, kdy po možné účelové kriminalizaci ze strany státních orgánů (OÚ Prahy 1) budou postižení ve své činnosti dále pokračovat.

Pokud deset čtenářů Britských listů udělá totéž, můžeme na Jana Burgenmeistera a jeho pány radní udělat spolu s protestujícími dlouhý nos.

Kolik propijete liber, dolarů či marek, drazí čtenáři Britských listů z "bohatých" zemí za týden či měsíc? Připojí se redaktoři Českého rozhlasu k této sbírce (alespoň jako mediální partneři jejím zveřejněním) ? Připojí se další lidé, kteří už mají dost arogance jakýchkoliv mocných a bezohledných v této zemi?

Dokážete něco víc než jen kecat do televizní kamery a nadávat na jakýkoliv režim v této zemi? Dokážete pomoci bližnímu svému?

Připojí se ke sbírce bývalí "studentští" vůdci z petice Děkujeme odejděte? Rozšíří svůj výkřik i na starostu za ODS? Nebo jim jde jen o vydírání delegátů kongresu ODS?

Třeba Igor Chaun by se měl připojit. Za režii reklamního televizního spotu na investiční společnost Futurum Aurum ruského podnikatele Alima Karmova dostal tehdy dost velký - statisícový - honorář. Sám jsem mu ho navrhoval... Slušností by bylo se dnes podělit s těmi, kteří se možná díky podobným podnikatelům jako Karmov tenkrát stali bezdomovci. Tehdy jsme nevěděli, jak investice ruské firmy skončí. Ale omlouvá nás to dnes? I reklama je riziko. I propagace myšlenek. I propagace dobrých úmyslů. I nekompromisní postoj proti nekontrolovatelné politice (MAI, WTO) a moci nadnárodních korporací - moci peněz. Jak se přesvědčili i organizátoři gulášového protestu.

Souhlasím se zveřejněním níže uvedených údajů u veřejného příslibu pomoci ve výši 5000,- Kč pro oběti administrativně-policejní represe orgánů státní a veřejné správy v Praze1 - organizátory gulášového protestu.  

Štěpán Kotrba

Jan Kyncl

S blížící se zimou, představou roztopených amerických kamen ve velkém domě u rodičů, kde hodlám strávit svátky, s odměnami na konci roku (a pocitem, že práce na grantech a výzkumných záměrech nebyla jenom koníček :-)) a po shlédnutí alespoň části Feničova projektu do mě vstoupila dobrá nálada. Přišla pomalu, neboť člověk na poměry nadává už jaksi ze zvyku, to, že je tady, jsem si vlastně uvědomil až při přemýšlení nad eventuelním podpisem zmíněné výzvy.

Nepodepsal jsem. Je dobře, že se volby zatím nekonají elektronickou formou. Tak jako je jiný styl e-mailů ve srovnání s klasickým dopisem psaným rukou na papíře, je rozdíl zaškrtávat politiky při udělování preferenčních hlasů za plentou volební místnosti, kam jsem musel dojít, a podpisem  výzvy, aniž bych vstal od pracovního stolu. (Ano, internet používám v práci, například teď ve 20:45-to jen aby mi moralisté příliš nespílali.) A zatímco jsem se nepodepisoval, přemýšlel jsem trochu, proč nepodepisuji.

Před lety jsme s kolegou dělali pro jeden podnik návrh úprav kanálkové pece. V té době byl podnik v nejistotě, jestli po další valné hromadě nebude hlavním sortimentem šití erotického prádla (přeháním, ale nejistota v podniku vládla). Jednou nebyly suroviny, jindy odbyt, poté nezaplatil odběratel...

Dnes jsme byli v onom podniku s kolegou -a dvěma studenty, abychom jim ukázali také praxi - znovu. Nechtějí úpravy, ale rekonstrukci.

Chtějí rozšířit sortiment; vede se jim lépe. Jistě, jeden podnik je statisticky nevýznamná položka. Fakt, že "to jde", že není všechna země spálená a podniky vytunelované, působí na duši blahodárně; konečně nějaký vývoj, který je také pokrokem.

Z politiků se stali lidi. Klaus přestal být nadčlověkem a Zeman čertem (pro někoho naopak); stařičký mocnář Havel je omylný také. Tomáš Marek a jemu podobní sice ještě nepochopili, že ideologie nestačí, zrnko tohoto poznání však už občas uvidíte a o některých problémech se občas diskutuje věcně.

Televizi nemám a tak nemohu její úroveň posoudit; poslouchám Radiožurnál a proč to neříci - jsem spokojen. Možná je to zdání, ale připadá mi docela věcný a objektivní.

Noviny čtu spíše, pokud se chci nechat naštvat. Už jsem se naučil poznat, co píše katolík a co tržní fundamentalista; co píše intelektuál chtějící ukázat, jak je morální, protože něco odsuzuje (plot v Matiční, globalizaci, potraty, antikoncepci, evoluční teorii...). Přiznám se, že za to hodně vděčím Britským listům.

Nynější vláda není zdaleka tak špatná, jako nebyla Klausova vláda dobrá. Nesouhlasím se vším, ale v podstatě se mi zdá, že echt pravičákům schází střelivo. Neprivatizuje se hůře ani pomaleji (nepočítám-li kupónovou privatizaci), nenacházím chyby kabinetu takové, že bych nemohl vyjmenovat větší u minulých vlád. Není nejlépe, ale špatně není.

Sociální demokracie přestala být zlým snem, kterým se straší mladí pravičáci před spaním. Stala se volitelnou, omylnou, demokratickou, chybující ...prostě normální stranou. Pozice se vyrovnávají, všechny strany je možno kritizovat...

Možná jsem dnes nepřiměřeně optimista, ale zdá se mi, že je čas na "dobrou náladu". Nebo alespoň na neutrální.

Přestáváme být děti, nejdříve rozjásané a potom zklamané.

Přechodné období skončilo.

Odvolání primátora v Liberci

Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

Co už automatické není, je kdo konkrétně má na primátorské židli sedět.

Velká většina libereckých zastupitelů se shodla, že dosavadní primátor to být nemůže.

Pozoruhodný pak je důvod, proč ho včera odvolali: Nešlo o žádnou zpronevěru, či korupci, provinil se prý pouze arogancí a povýšeným vystupováním.

Jedna vlaštovka sice jaro nedělá, ale zpráva z Liberce třeba naznačuje, že budoucnost u nás patří politikům, kteří se nenadýmají vlastní důležitostí, neurážejí své oponenty a mají hezký pohled.

Jak silná je ve společnosti poptávka po slušnosti, se neodhaduje snadno. Pokud jde o hlasování libereckých zastupitelů, čtvrtině z nich bývalý primátor arogantním a povýšeným nepřipadal a tomu příštímu třeba budou slušnost vyčítat jako slabost.

Co se včera stalo v Liberci je symbolické ještě v jednom ohledu: Návrh na odvolání prý arogantního primátora podala opoziční Strana pro otevřenou společnost.

Zkratka SOS nepřipomíná pouze tísňové volání, anebo společnost na ochranu spotřebitelů, ale také Stranu občanské slušnosti, což je prý pracovní název politické strany, kterou míní založit někteří ze signatářů petice "Děkujeme, odejděte".

SOS se prostě u nás stává populární zkratkou. Na volání o pomoc není nic špatného, důležité ale je současně také plavat.

To je poselství z Liberce, kde radní našli způsob, jak občany kteří mají dost vlastních problémů ušetřit alespoň té povýšenosti a arogance vrchnosti.

Jestliže má bývalý primátor pravdu, že "odevzdává město v lepším stavu než bylo před rokem", tím lépe.

Vždycky je škoda, když arogantní chování prodavače odrazuje spotřebitele od zboží, o které by jinak byl zájem.

Vysílá se ve středu 1. prosince 1999 ráno.

Tomáš Horyna

Deset let poté. Je nedele 28. listopadu1999. Práve koncí týden, který sice nezacal presne deset let poté, ale o pouhé ctyri dny pozdeji. Ten týden nezacal nijak vesele. V pondelí v raních hodinách zemrel clovek, jehoz osud v posledních mesících sledovalo mnoho z nás. S velkou nadejí. Po jeho odchodu z verejného zivota najednou utichly všechny nechutné pomluvy, ostouzení, trapné vtipy. Vázná nemoc známé osoby asi kazdému pripomene skutecnosti, na které se vetšinou jinak príliš nemyslí.

Zprávy, pricházející z mesta Seattle ve státe Washington, nejprve budily nadeji, duveru ve všemocnost moderní medicíny, medicíny v zemi s nejvyspelejší vedou a technikou. Kdo pomyslel na vážnost dusledku jinak banálního onemocnení, na moznost selhání americké mediciny, americké zdravotní péce. Mnozí byli udiveni, pro mnohé to bylo velmi smutné prekvapení. Nepochopitelné podcenení dlouhodobých následku nezbytných hrubých zásahu do imunitního systému pacienta ? Osudová chyba ? Osud ? Pak více ci méne presvedcivé projevy našich predních politiku - snad prece jen nejak lidštejší.

To pondelí vecer mozná tak trochu zaniklo vystoupení premiera Zemana v " Press-klubu", nejsledovanejším diskusním poradu rozhlasové stanice F1. Jako vzdy pohotový a dobre pripravený moderátor, primerený respekt, presto znacne odvázné otázky. Odpovedi premiéra Zemana prevázne klidné a na úrovni. Snad az na extempore o novinárích. Výroky nepríliš zdvorilé. Ale v mnohém bohuzel nikoliv bezduvodné. Kazdý, alespon trochu objektívní obcan musí vnímat ten do ocí a uší bijící rozdíl mezi drívejšími oslavami a chválou naší ekonomiky a tehdejších celných predstavitelu vlády a mezi vším tím strašením a špinením nyní.

Drívejší ody na politiky a strany, jejichz lesk postupne hasne, dnes vystrídalo pomlouvání a ostouzení clenu vlády, mediální štvanice na nekteré ministry. A to dokonce i z institucí tzv. verejnoprávních, na které si platí obcané.

Den na to byl ve stejném poradu stanice F1 pan Medek. Velmi moudrý pán. Velmi moudré myšlenky. Alespon jeden drobný postreh. Jeden posluchac volající do tohoto poradu vyjádril obdobne podiv nad chováním našich medií dríve a nyní. S dotazem na pana Medka, co tomu ríká. Pan Medek to jaksi prešel mlcením. Mozná z casových duvodu, bylo to na konci poradu.

Hlavní událostí posledních dní byla ovšem výzva bývalých studentu. Nebyla nijak zastínena ani tragickou zprávou z pondelního rána. Jak jinak. Byla to událost, kterou mnozí pokládají za zábavnou, nekterí za veselou, jiní dokonce za nadejnou. Výzva bývalých studentu s odvázne zdvorilým názven "Dekujeme, odejdete ! ". Cin který vzbudil mimorádnou pozornost. Mnozí uz dokonce podepsali. Názory se ale presto ruzní. Dokonce znacne a nejen mezi politiky.

Jezdím ted stále casteji mestskou hromadnou dopravou. Je to méne pohodlné, ale prevázne rychlejší a casto i poucné. Vox populi ten years after. To uz byl ctvrtek. Jel jsem prazským metrem a zaujala me skupinka sympatických mladých lidí. Mluvilo se, jak jinak, o výzve studentu. Nekterí uz podepsali. Ale ne všichni.

Nejdríve me prekvapilo, ze mladík vedle mne pokládá výzvu studentu a všechny ty reci kolem za švandu ( v originále to bylo o neco méne spisovne ). "Jestli odejdou ti dva, co se stane, nic moc", na to výrazný dívcí hlas. " A ten Igor, nejdrív ho oslavoval, ted si hraje na spasitele."

Mela zrejme na mysli dílo, kterým se kdysi jeden z nynejších iniciátoru proslavil, dílo o názvu "Lécba Klausem". Az v nedeli me ale teprve rádne poucil pan PhDr Prorok v jeho poledním diskusním poradu na CT1. Tentokrát zde diskutovali nejcelnejší predstavitelé ctyr našich nejcelnejších stran - nebo nejúspešnejších, tedy nejúspešnejších demokratických stran, jak se nyní zduraznuje.

Pan Prorok pronesl pri této prílezitosti zajimavou myšlenku. Nikoliv zcela vlastní, ale myšlenku asi nad jiné skvelou. Podle nej strucne - jen blbec nemení své názory. A já jsem si vzdycky myslel, ze príliš náhlé zmeny názoru jsou pri nejmenším podezrelé.

Od prominentních politiku a prominentního moderátora ješte zpet k hlasu lidu. Po deseti letech jsme rozhodne mnohem zkušenejší. Naivní ocekávání se nesplnila. Všechno je mnohem slozitejší.

Mnozí ale nebyli nijak naivní a vyuzili jedinecných prílezitostí, velkých zmen k osobnímu prospechu. V tichosti, nebo drze, tvrde, bezohledne. Mnozí méne úspešní si dnes uvedomují lecos, co dríve nebylo tak zrejmé. To v co jsme doufali az nebudeme jen kolonií velkého bratra z východu je mnohem slozitejší a zdaleka ne tak idilické.

Teší me, ze presto všechno je dost mladých s pozitivním a cestným prístupem k zivotu. Mladých, kterí vedí, ze svet a zivot není jen to co na nás dene chrlí televize a další více ci méne prodejná media - a politici. Ze lidská spolecnost to nejsou politická schemata, ale velmi slozitý organismus. Organismus, který se vyvíjí jen velmi pomalu, za cenu mnoha omylu, ale i velmi nebezpecných excesu. A také, ze lidskou spolecnost tvorí lidé velmi rozdílných vlastností, ne jenom lidé moudrí. A to témer nezávisle na politickém zrízení.

Muj týden deset let poté koncí první adventní nedelí. Ceská televize prenáší první adventní koncert, tentokrát z Brevnovského kláštera. Uz od rána cilí hoši a dívky z naší verejnoprávní, mladší i starší, pobíhají sem i tam, stehují zarízení, tahají kabely. Nikdo nesmí dovnitr. Dokonce ani návšteva ze zahranicí, která si chce klášter prohlédnout. Všichni jsou strašne zamestnaní a ješte více dulezití. To je lidí a techniky - a penez. Shodou okolností máme s zenou ješte nejaké vyrizování jinde, az na samém konci Prahy. Pak se jdeme ješte kousek projít.

Je chladné, ale jinak docela príjemné odpoledne. Jdeme kolem bývalého statku, dnes prestaveného na rezidenci, pak dál, zcela náhodne ke kostelíku, který z dálky svítí nad domky, jasnou bílou barvou sten a veze. Z otevrených dverí k nám proniká zpev.

Zpev malého sboru, vlastne jen skupinky nekolika mladých lidí. Zpívají prekvapive krásne, presne intonují, je to az neuveritelné. K tomu nádherná akustika menšího kostela. V kostelíku jen hrstka lidí a zima. Presto setrváváme az do konce.

Tomáš Horyna

Petr Paleta

V pondělních Britských listech popisoval pan Pinkava, proč podepsal výzvu bývalých studentských vůdců "Děkujeme, odejděte". I když jsem stejná věková kategorie jako oni, výzvu jsem nepodepsal a upřimně řečeno nechápu, jak může tolik lidí zvěčnit své jméno pod takovým podle mého názoru hloupým dokumentem.

Ne, skutečně nejsem fanouškem ani Klause, ani Zemana. Ale není mi jasné, jak by samotné odstoupení těchto dvou "půlmečiarů" situaci v České republice pomohlo. Oba jsou jasnými lídry svých stran, kteří nemají silné oponenty s odlišným programem, a marná sláva, oba jsou na české poměry velmi schopní a jediní, kdo je schopen jakž takž reprezentovat stát. Okamžitý odchod těchto lidí z vrcholných funkcí by pravděpodobně k ničemu dobrému nevedl.

Václav Klaus se zcela zjevně dostal do pozice obětního beránka jako symbol všeho, co se v minulých letech nepovedlo. Prezidenta Havla však autoři výzvy z nepochopitelných důvodů podobné role ušetřili. Nechápu proč, i když Klaus dělal hodně věcí špatně, alespoň něco dělal. Havel za deset let nepřišel s ničím výrazně pozitivním, a proto by měl být jako představitel nejvyšší státní funkce první na tapetě on.

Co ale vůbec nechápu, je požadavek na rezignaci Miloše Zemana. Autoři tvrdí, že "vláda poškozuje jméno republiky v zahraničí". To by asi chtělo konkretizovat, ale všeobecně rozšířený mýtus o tom, že Zeman "neumí reprezentovat" se při návštěvě Zemana v USA ukázal jako nesmyslný - všechny ohlasy, které jsem četl, hodnotily vystupování premiéra velmi pozitivně. Marná sláva, Zemanova vláda je podle svých výsledků na české poměry docela úspěšná, nebo má alespoň štěstí, a snaha sestřelit ji bez voleb a bez toho, že by byl k dispozici alternativní vládní tým s lepším programem, mi připadá nekorektní.

Dalším podivným bodem výzvy je požadavek "být spolehlivým spojencem v NATO" (btw, četl tohle signatář Grebeníček?). Byli jsme spolehlivým spojencem ve Varšavské smlouvě, a nevím, jestli zrovna toto mají signatáři na mysli. Možná chtějí v budoucích národnostních sporech efektivněji bombardovat civilisty té strany, která méně uplácí americké kongresmany, nevím. Ale určitě to není pro Českou republiku to nejdůležitější.

Na druhou stranu autory petice chápu, že se jim nelíbí současná situace v České republice a chtějí na tom něco změnit. Ale jdou na to velmi špatně. Především, petice je koncipovaná negativně, chce zničit něco, co jakž takž funguje, aniž by nabízela jakoukoliv náhradu. A za druhé, problémem ČR není monopolizace politické moci dvěma stranami (obě strany mohou po nejbližších řádných nebo mimořádných volbách přestat existovat), ale ovládání rozhodujícího procenta české ekonomiky přes politické strany. Všechny rozhodující české firmy jsou buď vlastněny státem, nebo mají od státu monopol, dostávají od něj subvence nebo získaly exkluzivní licenci. Stačí se podívat na pět nejvýznamějších podniků pražské burzy, kterými jsou ČEZ, SPT Telecom, Komerční banka, Unipetrol a České radiokomunikace (ze zákona jim bylo přiřknuto mj. 51% v Paegasu). Všechny ekonomické podmínky (daňové zákony, účetní předpisy, (ne)možnost získání úvěru, (ne)funkčnost kapitálového trhu) přitom značně stěžují vznik a hlavně rozvoj nových, skutečně privátních dynamických firem, což prohlubuje ekonomické zaostávání České republiky.

Jak by tedy měla petice vypadat, aby měla nějaký smysl? Navrhuji například následující body:

• Při vyjednávání s Evropskou unií bude vláda zásadně požadovat možnost pracovat a hlavně studovat kdekoliv v Evropské unii. Nebude požadovat, aby cizinci nemohli kupovat české nemovitosti.
  Podle zpráv z tisku je česká vláda připravena "vyměnit" právo českých občanů pracovat kdekoliv v evropské unii za právo těchže prodat své nemovitosti komukoliv. Očekával bych, že proti této do nebe volající pitomosti bude protestovat zejména vzdělanější část mladé generace, která tím může být diskriminována, ale zdá se, že to nikomu nevadí. Na nátlak okolních zemí může ČR ustoupit na krátké přechodné období, které by se vztahovalo pouze na státy, které na tom budou trvat (Německo, Rakousko) a na přesně vymezené citlivé profese (stavebnictví, manuální práce). Ale na víc není důvod.
• Penzijní reforma, při které budou peníze zaplacené na sociální zabezpečení chápány jako majetek toho, který je zaplatil, i když bude ve správě státu
  Každý člověk, který platí poctivě daně, zaplatí na každé tři koruny "čistého" dvě koruny do státního systému sociálního a zdravotního pojištění, (u průměrného platu to dělá asi šest tisíc měsíčně). Přitom nemá žádnou záruku, že za své peníze cokoliv dostane, i když správa sociálního zabezpečení přesně eviduje, kolik peněz zaplatil (za třicet let práce to je přes dva miliony, nepočítaje úročení). O jeho důchodu nakonec rozhoduje vláda na základě politických kriterií. To musí přestat. Důchod každého musí být vypočítatelný podle nějakého vzorce na základě částky, kterou dotyčný zaplatil. Takový systém je pak možné snadno převést na soukrommé penzijní pojištění, pokud by se to ukázalo jako výhodné. Také bude možné řešit případy, kdy člověk odejde pracovat do zahraničí nebo kdy se někdo přistěhuje. Penzijní reforma by měla být prioritou číslo jedna pro každého mladého člověka, který nechce skončit jako žebrák. Opakuji, vklad průměrného člověka do této hry jsou dva milióny, a o ty se vyplatí trochu starat.
• Zákaz sanování soukrommých a polosoukrommých firem ze státních prostředků
  Je sice politicky lákavé vyplácet klienty zkrachovalé banky nebo "udržet" pracovní místa. Je to však kontraproduktivní. U bank existuje pojištění vkladů a šlo by případně pochopit, že by stát zaplatil třeba padesát procent vkladů fyzických osob i nad tento rámec. Je ale nepochopitelné, že stát cpe peníze do formálně soukrommých bank (třeba Komerční), aniž by za to dostal patřičnou kompenzaci. Stát tak subvencuje akcionáře takových firem. Správným řešením může být v odůvodněných případech pouze plně ekonomické řešení, to znamená například ocenění nedobytných pohledávek nezávislým auditorem, a jejich prodej za tuto cenu (případně prodej ostatním bankám na základě aukce), snížení základního jmění o takto vzniklou ztrátu a následné navýšení základního jmění státem. Výsledek je stejný (banka dostane peníze), ale stát zvýší svůj podíl v bance.
• Přísná kontrola státních výdajů
  Přestože platíme jedny z největších daní na světě, na kvalitě veřejných služeb to není vidět. Proto je třeba státní výdaje snižovat, ale ne plošně, a kontrolovat, zda jsou vynakládány úspěšně. Místo občanského sdružení prosazujícího odchod vrcholných politiků by mělo vzniknout spíše občanské sdružení "rozpočtových šťouralů", které by prověřovalo účelnost jednotlivých položek. Bylo by to sice více práce a méně sekund před kamerou, ale určitě by to bylo mnohem užitečnější (Mimochodem, nemáte někdo o něco takového zájem? Kdyby se našlo více lidí, rád bych se toho také zúčastnil).
• Přizpůsobení legislativních a ekonomických podmínek standardům evropské unie
  Nezáleží jenom na nás, kdy budeme přijati do Evropské unie. Ale pokud budeme splňovat její standardy, určitě nám to prospěje, i když se samotné přijetí o něco oddálí. Opět by bylo možné soustředit činnost občanského sdružení na kontrolu plnění příslušných požadavků (tj. přijetí zákonů, přizpůsobení předpisů atd.). Například by takové sdružení mohlo vytvořit jakýsi "jízdní řád", a pak kontrolovat jeho plnění. Rovněž by mohlo, třeba na základě hlasování poslanců, vyhlašovat toho, kdo našemu vstupu nejvíce prospěl a kdo jej nejvíce blokoval. Nebo něco podobného.
• Snížení firemních daní a další úpravy daňové soustavy
  Ať chceme nebo ne, ekonomická globalizace je realitou, a je jen na nás, zda skončíme jako vítězové nebo jako poražení. V prvním případě musíme přilákat seriózní investiční kapitál, a cesta snížení korporativních daní je ta nejjednodušší (samozřejmě že to podpoří i české podnikatele). Myslím, že by nebyl žádný problém o stejnou částku snížit výdaje státního rozpočtu.
• Úplná integrace české ekonomiky do evropského prostředí
  Cenová hladina je v české republice značně nižší než v evropské unii (nejnižší ze všechpostkomunistických zemí) a má odlišnou strukturu. Že to ekonomice neprospívá, je jasné. Vyrovnání cenové hladiny je možné dosáhnout dvěma způsoby: inflací při (poměrně) pevném kurzu měny nebo posilováním kurzu měny. V minulých letech se projevovala spíše první varianta, nyní trh inklinuje spíše k posilování koruny. Ale ouha. České národní bance se nelíbí ani jedna varianta. A tak dnes za peníze českých daňových poplatníků intervenuje proti české koruně, tedy aby byli čeští občané chudší, aby se zdražily zahraniční investice a tak dále. Duch Státní plánovací komise "my řídíme ekonomiku" zřejmě v ČNB "kráčí dál".
  Jaké je řešení? Za prvé, zakázat ČNB intervenovat ve prospěch koruny i proti ní s výjimkou krátkodobých výkyvů. Pokud jsou zahraniční investoři ochotni vrážet do koruny své peníze, ať to dělají, my to můžeme jen uvítat. Dále je třeba zavést euro jako paralelní měnu, pokud už ne rovnou jako měnu hlavní. Ale to je téma na samostatný článek.

Myslím si, že není správné požadovat odstoupení vrcholných politiků. Politici jsou pouze nástrojem svých voličů, nebo spíše těch zájmových skupin, které zajišťují jejich zvolení. A v České republice jsou dnes vidět hlavně dvě zájmové skupiny. Za prvé "podnikatelé po česku", kteří mají zájem na co největším propojení politické a ekonomické moci a vysokém a neprůhledném stáním (resp. komunálním) rozpočtu, aby z toho káplo co nejvíce státních zakázek. A také aby bylo co nejvíce polostátních, neracionálně hospodařících podniků, kteří jsou nejlepší zákazníci a zaměstnavatelé pro své manažery. Tuto zájmovou skupinu zcela evidentně reprezentuje ODS. Druhou mocnou zájmovou skupinou jsou "obyčejní lidé", kteří si moc nevěří, chtějí stálé zaměstnání, státní subvence do podniků, kde pracují, nemají zájem se zdokonalovat a rozhodně by jim vadilo, kdyby soused prodal chalupu "nějakýmu němčourovi". Tuto skupinu reprezentuje KSČM a do značné míry ČSSD.

Každý, kdo do žádné z obou skupin nepatří (což jsou myslím převážně vzdělaní mladí lidé plní ideálů), si musí uvědomit, že na obě skupiny doplácí a pokud se situace nezmění, bude na ně doplácet celý život, aby nakonec skončil jako chudý důchodce v bohatém světě.

Pokud chtějí dnešní (duševně) mladí lidé něco změnit a realizovat své představy, musí si uvědomit svá práva, zejména právo na ekonomickou svobodu, a nebát se tato práva prosazovat proti zmíněným dvěma zájmovým skupinám, které na nich parazitují. Je to jediná šance pro Českou republiku. Pokud dá totiž většina schopných a aktivních lidí přednost variantě "zařadit se" v českém "státokapitalismu", bude příští mladá generace jezdit jako gastarbeiteři do Polska. Tedy alespoň ti, kterým se nepodaří emigrovat.

Petr Paleta

Už nemáte kam ustoupit

Dana Cihelková

Stalo se, co nikdo z politiků neočekával. Výzva někdejších studentských vůdců "Děkujeme, odejděte", našla mezi nejširší občanskou veřejností více porozumění, než by si "ostřílení hoši" ze Sněmovní ulice přáli. Sto tisíc podpisů , už je síla, kterou se nedá ignorovat, obzvláště, když těch podpisů stále přibývá. Politikům, jichž se tento neplánovaný "exces" od zaběhnuté praxe "postkomunistické normalizace" týká, už zřejmě došlo, že tentokrát by mohlo jít do tuhého.

V ohrožení se však neocitla demokracie, ač z důvodu oprávněnosti eventuálního použití mocenských nástrojů by takovýto výklad mohl někomu vyhovovat. Ohroženy jsou především parlamentní pašalíky vůdců, které více než polovina občanů nechce, ale také celý ten prohnilý systém zkorumpovaného klientelismu, degradujícího jak podnikatelskou sféru, tak státní správu, na úroveň ubohé karikatury tržní ekonomiky.

Z reakcí Václava Klause na tento nečekaný vývoj, se dá usoudit mnoho. Především se mu začíná mnohem povážlivěji hroutit schéma dvou mocných stran, ovládajících politickou scénu, které si budou čas od času předávat moc, podle toho, jak hodně budou občané nespokojeni. Ta představa, že na politiku zde jsou strany a lidé jsou od toho, aby jim to jednou za čtyři roky posvětili a jinak do toho nemají co mluvit, sice na prvý pohled vypadá velmi demokraticky, ale ve skutečnosti jde o zjevnou manipulaci, spoléhající na komformitu "mlčící většiny". Problémem je, že už ani "mlčící většina" nechce dál mlčet. Klausovi tudíž nezbývá nic jiného, než se tvářit, že nechápe, o co těmto lidem jde.

Ještě nedávno se našli politikové, kteří s notnou dávkou drzosti tvrdili lidem, dávajícím najevo své rozhořčení nad morálním úpadkem těchto politiků, že oni jsou pouhým průřezem stavu společnosti a tudíž ať se nikdo nediví, když je marasmem komunismu poznamenaná celá společnost, oni nemohou být výjimkou. Našli se i takoví borci, kteří neváhali tyto nespokojence označit za "lůzu ulice" (například poslanec Mašek z ODA). Od té doby se sice metody "ohlupování" veřejnosti zjemnily, avšak podstata zůstala zachována.

Problémem postkomunistických politiků je, že nepochopili, respektive nechtějí vzít na vědomí, v čem spočívá podstata demokracie. Nepochopili, že demokracii nelze nadekretovat shora a pak občany poučovat, že pouze oni ( a nikdo jiný) mají mandát rozhodovat o budoucnosti této země. Zajisté, kdyby tito politikové se snažili vyjít vstříc očekáváním občanů, nikdo by proti tomu nic nenamítal. Oni však zklamali. Vytvořili systém, v němž se slušnost přestala vyplácet. Zhnusení občanů nad tímto stylem politiky nutně muselo jednou přijít.

Nespokojenost občanů tu však byla daleko dříve, než provolání nespokojených studentských vůdců. Politikové mohou poděkovat pouze sami sobě, své aroganci, že nebyli schopni vzít tuto nespokojenost na vědomí a jí přizpůsobit svou politickou praxi tak, aby vyhověli volání veřejnosti. Místo toho vyráběli zástupné problémy, které se pak pokoušeli prodávat jako aktuální téma dne. Nechť se tedy nediví, že výzva "Děkujeme, odejděte" našla odezvu.

Občané v upřímnost počínání autorů výzvy uvěřili, přestože těch pokusů už tu bylo mnoho. "Impulz 99", jakkoli vypadal nadějně, zklamal. Mimo jiné také proto, že jeho mluvčí chtěli pouze kosmetické úpravy, nikoli zásadní změny, které by zemi vyvedly z postkomunismu k demokracii, zbavili ji korupce a nemorálních politiků. Jeho zásadním nedostatkem bylo, že do čela se tlačili lidé, kteří tu možnost něco k lepšímu změnit už dříve měli, ale své šance nevyužili. Někdejší studentští vůdcové na rozdíl od nich nemají mezi sebou komformisty, kteří se "ušpinili". Nelze je vtáhnout do zavedeného systému vzájemných úsluh, nelze je (prozatím) zkorumpovat. O to více jsou pro establisment nebezpeční.

Třetího listopadu chystají na Václavském náměstí v Praze první demonstraci. Z ohlasu veřejnosti se dá očekávat vysoká účast. Pochopitelnou otázkou je, čeho tím chtějí docílit? Politikové už dali na vědomí, že "hlas ulice" je nezajímá. Jediným hmatatelným výsledkem zřejmě bude demonstrace síly. Může se tedy lehce přihodit, že ten zaběhnutý systém se ocitne v podobné situaci jako Husákův režim krátce před listopadem 1989. Zajisté, vodní děla a policejní obušky nikomu nehrozí. Ta podobnost by spočívala v něčem jiném. Hrozí jim, že se stanou skanzenem, který už nestojí za to, aby jej lidé brali vážně. A to by byla větší potupa, než kdyby se národu za těch deset let zklamaných naději pokorně omluvili a odešli.

Nepochybně v těch deseti letech bylo také mnoho pozitivního, co nelze jinak, než pochválit. Avšak, a v tom je ta tragédie, vše jaksi uvízlo v polovině cesty. Lidé si zajisté přáli privatizaci, ale ne postavenou na zlotřilých principech "ukradni, co můžeš". Lidé si zajisté přáli svobodu a spravedlnost, ale ne pro každého jinou. Zajisté si přáli zbavit se komunistické amorality, ale ne aby se s ní spět shledali v kapitalisticky se tvářícím kabátě. Ten kompromis s bolševismem trčí ze všech parlamentních děr jako sláma z vyšmatlaných bot. Zjevně už nejde jen o změnu stylu politiky politiků, ale taktéž o nápravu poměrů, aby se lidé nemuseli stydět, že ještě věří v právní stát, slušnost a morálku.

Někdejší studentští vůdcové na sebe vzali tímto prohlášením větší zodpovědnost, než kdy tušili. Systém přirozeně očekává, že plánovaná demonstrace sice trochu vzrušení dodá, lidé si zanadávají, zazpívají několik vlasteneckých písní, ale pak vše vyšumí do ztracena jako velká voda po letní bouřce. Přistoupí - li na tuto hru, pak mají pouze jednu možnost: omluvit se a udělat to, co chtějí aby udělali zdiskreditovaní politikové.

V opačném případě mají před sebou dvě možnosti: 1.) Buď podcení schopnost zavedeného systému rozmělnit nepohodlné proudy, pak musí počítat s tím, že je systém převálcuje se všemi důsledky. 2.) Nebo budou důslední a převálcují systém. Třetí možnost neexistuje.

Jelikož už v sobotu večer signatáři výzvy oznámili médiím, že vznik nové politické strany nebo hnutí je předmětem vážných debat, vše nasvědčuje tomu, že své soupeře nepodceňují. Demonstrace by se pak mohla stát tím nejpádnějším argumentem, že hlas ulice nelze ignorovat a tím nejvhodnějším místem k vyhlášení vzniku nové politické síly.

Cesta k nápravě poměrů však nebude snadná. Občané totiž očekávají více než jen pouhou výměnu stranických špiček. Především chtějí nekompromisní rozchod s "nepostradatelnými odborníky" ve státní byrokracii, jejichž míra zkorumpovanosti se stala takřka bezmeznou. Nechtějí opět si utahovat opasky, aniž by ti, kteří vytunelovali a rozkradli státní majetky, za své pokleslé chování nenesli patřičnou zodpovědnost. Právem požadují rovnost šancí v podnikání a odmítají ten elitářský systém, který zde postkomunismus stvořil. Nechtějí se smířit s tím, že rusové se k nám opět vracejí, tentokrát jako mafie (proti slušným lidem nikdo nic nenamítá), které nalézají zázemí zejména mezi někdejší komunistickou elitou. Případ "Agroplast" je vážným varováním, kam až tyto poměry dospěly.

Tento zkorumpovaný systém se bude zajisté bránit. Co dokáže, už předvedl nesčetně krát. Proto je na místě očekávat další vlnu denunciací, uměle vyrobených afér a podrazů všeho druhu. Bude jen záležet na nových tvářích, zda mají dost vůle a odhodlání všechna tato úskalí zvládnout. Jedno je však nepochybné, pokud jim nepůjde pouze o kosmetické úpravy (těch bylo dost za Adamce), mohou se spolehnout, že rozhodná část občanské společnosti je podrží.

Dana Cihelková

Jestliže v pořadu "V pravé poledne" na ČT1 ukázali politikové, že příliš nechtějí rozumět, o co někdejším studentským vůdcům jde, a diskuse se stále vracela k osvědčenému tématu, kdo s kým a proti komu, pak vystoupení Igora Chauna v "Nedělní partii" na Tv Prima, zřejmě působilo na diváky jako hlas z téměř zapomenutého světa.

Přesto si neodpustím několik poznámek, které si žádají, aby byly zodpovězeny. Ať už autoři výzvy, nebo jejich oponenti, všichni hovoří o opoziční smlouvě, větší či žádné míře komunikativnosti politických stran, o "blbé náladě" a podobných pocitových záležitostech, avšak nikdo z nich nejde k jádru problému. Opoziční smlouva přece není příčinou, ale důsledkem toho, co se stalo už dříve, v době kdy ODS ovládala Poslaneckou sněmovnu.

Vzpomeňme si, kdy celebrity ODS a ODA se nestydatě dohadovaly, jak dlouho ještě má být před právníky zhasnuto, kolik bychom měli mít nezaměstnaných, abychom se měli dobře, případně, jak moc by měli být bohatí ještě bohatší, aby i chudí z toho občas měli nějaký drobeček. Ty oslavné orgie na trh bez přívlastku totiž nebyly ničím jiným, než výsměchem elementárním zásadám lidské slušnosti. Kde kdo z těchto politiků se dnes pohoršuje, že rostou preference KSČM takovou mírou, až vzbuzují obavy. Nebylo by však přínosnější místo rádoby zásadových výzev o zákazu KSČM vrátit politice slušnost a rozejít se s tunelářskou ekonomikou? Není pochyb, že kdyby se tak stalo, komunisté by přišli o vítr v plachtách.

Někdejší šéfredaktor LN Jefim Fištejn se zeptal, zda Igor Chaun se necítí znepokojen souhlasem představitelů KSČM s jejich výzvou a zda totéž necítí jestliže se plánované demonstrace zúčastní anarchisté a pravicoví radikálové, případně nestrukturovaný dav. Šel z toho studený závan pokusu o denunciaci v osvědčeném stylu - "k čemu se přikloní komunisté, nutně musí být zdegradováno".

Zajisté, komunisté kritizují politiky za totéž, co jiní nespokojení občané. Jefim Fištejn však opomenul zásadní rozdíl. Někdejší studentští vůdcové vystoupili proto, aby svým dílem přispěli k obnově vážnosti demokracie, k obnově její mravní síly, tedy k posílení toho, o čem byly naděje nejširší občanské veřejnosti. Kdežto komunisté usilují o návrat marxismu, tedy o návrat toho, co se nejen ukázalo být jako života neschopným, ale především veskrze špatným a zločinným. Když dva říkají téměř totéž, není to totéž. Je od pana Fištejna poněkud neslušné tvářit se, že tyto rozdíly nevidí. Nebo si snad myslí, že to, co se zde dlouho dělo, tím míním absenci práva a zvůli zlodějů a tunelářů, při shovívavém přihlížení politiků a výmluvách, že to je daň za demokracii, bylo normální?

Jestliže občané podepisují tuto výzvu a jejich počet už překročil sto tisíc, říkají tím, že jsou nespokojeni s Klausem a Zemanem. Otázkou však je, zda říkají pouze to a nic jiného? Obávám se, že říkají mnohem více, než jen pouhý nesouhlas s opoziční smlouvou a parlamentní zákopovou válkou. Středem nejširší kritiky je zajisté arogance moci, pohrdání občany, ale také to, co přivedlo celou zemi na okraj krize.

Vše nasvědčuje, že události začínají iniciátory výzvy předbíhat. Zástupce odborů z ČKD, který se v "Nedělní partii" zmínil dosti zřetelně, v čem občané vidí problém, marně očekával srozumitelnou odpověď. Na Václavské náměstí zajisté přijde mnoho lidí, budou mnoho očekávat, už jen proto, že mnozí z nich sáhli na dno úspor a už jsou v koutě. Nicméně, tento diskusní pořad ukázal, že výzva přichází v hodině dvanácté. Ta otázka, která visela ve vzduchu však zodpovězena nebyla: "zůstane jen u morálního apelu, nebo vznikne nová politická strana, která jej naplní?"

Jiří Čertík

Pripojit se nemohu, ale prinutils mne ujasnit si proc. Omlouvam se, ze z toho vznikl takovy traktat, ale pokusil jsem se byt aspon o neco mene povrchni nez "studentsti vudci". Zaroven zdravim vsechny zname, na ktere jsem si takto vzpomnel :-).

Proč nemohu podpořit výzvu Děkujeme, odejděte

Petice mi byla sympaticka pouze do okamziku, nez z ni Chaun vyňal Havla. Do te doby se to dalo brat jako emotivni, ale vtipna vyzva k vymene okoukane revolucni garnitury.

Ja totiz nevidim problem v Klausove jesitnosti a Zemanove hulvatstvi - dokud oba dodrzuji pravidla, tak jak je ja chapu: na jedne strane presvedcuji volice, ze oni jsou lepsi variantou, a na druhe strane hledaji nejlepsi moznou hru s kartami rozdanymy pri volbach. Jesli tuto hru zahraji spatne, tak pri dalsich volbach prohraji. Opozicni smlouva je nebezpecna "jenom" tim, ze stira nutne pravoleve zjednodusovani politicke sceny. Ale jinak je naprosto podle zminenych pravidel a reci o zablokovani politicke sceny utoci na vysledky voleb. (Ja osobne bych po vyderacskem postoji Unie a Lidovcu radeji volil nove volby, nez domluvu se Socanama. A kdyz uz, tak jenom s jasnym cilem zmenit volebni system, aby mene casto byly nutne nemravne koalice.) To, ze se nam politici nelibi jako osoby, je smutna pravda, ale bude hur. Druhe a treti garnitury politiku budou jeste odpudivejsi. Zakonite. Delame jako celek vse pro to, abychom ty schopnejsi odradili: zavidime jim platy a nesmyslne je nenavidime, kdyz zklamali nase predstavy.

Problem ale vidim v tom, ze misto abychom ctili volebni vysledky, tak si myslime, ze to muzeme beztrestne prechytracit znevazovanim politickych stran, nebo jejich demokraticky zvolenych predsedu. Zacalo to popletenym odchodem porazene Rumlovy skupiny z ODS. Misto aby se snazili ziskat vetsi podporu v ODS (osobne jsem presvedcen, ze stacilo pockat), tak zalozili stranu na negaci jedne osoby. Dnesni politickou situaci opravdu vidim jako permanentni obranu systemu souteze politickych stran proti "Hradu", coz je pekne zkameneni tradicni ceske neduvery v politicke strany a tradicniho odporu nas intelektualu k pravolevemu zjednodusovani. Misto abychom se ucili prevadet problemy s rizenim statu na srozumitelny a osvedceny demokraticky standard zastupitelske demokracie, tak se branime konstrukterum obcanskych spolecnosti a nepoliticke politiky. Proti neustalemu arogantnimu zesmesnovani standardnich politickych stran. Nic proti ruznym spolecnostem obcanu, sam se jich ucastnim a vesele je "kultivuji" a  "rozvijim", jak ruzni horlilove blaboli.

Nebo jsme jenom romanticky revolucni? Po vubec prvnich deseti letech opravdove svobody v cele historii naroda to povazuji za trapnost. (Jaka to asi byla svoboda za prvni republiky, kdyz prakticky stale musela v obrane proti nemecke trimilionove "mensine", Madarum a Hlinkovcum vladnout superkoalice, jak bychom dnes rekli.) Podpisovani proklamaci a demonstrace byly jedinym nastrojem za komousu. Dnes vidim jako efektivnejsi zpusob rozhodovat o politice 1. hlasovanim ve strane, 2. ve volbach, tedy standardne demokraticky. Tak jako se mi nelibi a nelibila nestandardni opozicni smlouva, tak se mi nelibi nestandardni pletichy bez opory ve volbach (napr. vznik Tosovskeho vlady) ale ani v techto dnech modni horleni a demonstrace za "slusnost". Po deseti letech naprosto svobodneho zivota a neomezenych medii?! Slusny obcan ma politiku bud delat, nebo ji ovlivnovat jiz na prvni urovni v nejake strane, nebo ji aspon sledovat, aby byl schopen rozumne volit. Vedle toho mame vsichni moznost naprosto svobodne vyjadrovat sve nazory (zaplat panbu, ze uz to zacina byt fraze :-) takze doufam, ze po zdarilem placnuti do vody nebude nasledovat ticho nebo jenom dalsi poucovani, ale standardni politicka akce. Moje zklamani ale zacina: vcera se v televizi podrekl Simon Panek, ktery na mne z "autoru" pusobil nejseriozneji, ze na rozhodnuti, zda vyzvu podepise, mel v kavarne "jenom 10 minut behem jejiho prvniho cteni".

Čert

Jaromír Plešek

Jsi moudry muz, Jiri Certiku, tudy cesta nevede.

Na druhe strane snad adresatum prece jen trochu zatrnulo, protoze to by bylo ono.

Jsou opravdu nesnesitelni, maler je, ze lepsi nemame. Jinak souhlasim, ze zastupitelska demokracie je to nejlepsi, co bylo vymysleno, a ze vysledky zavisi od urovne volicstva.

Mame strany a vlady, jake si zaslouzime. Zlepseni bude trvat aspon nekolik generaci a kazdy bude asi musit zacit s moralkou od sebe.

Potiz je v tom, ze do te doby je treba volit aspon nejmensi zlo, ale vyber se cim dal tim vice zuzuje, mimo jine prave pro ubozacke vady representantu. A  nebezpeci akutni otravy volicstva neni moudre podcenit. Pri tom apatie by byla horsi, nez cokoliv jineho.

Takze castecne souhlasim. Nejde to jinak, nez v ramci demokratickeho systemu, jinak, nez volbami. Ale proboha, at maji lide moznost vyberu a at se neblokuje kabinetnimi dohodami mocnych, at je to Klaus, Zeman nebo Havel.

Ten posledni je ale aspon porad zarivy billboard naseho statu pro zahranici.

Vojtěch Polák

Pane Culiku,

taky jsem elektronicky signatar vyzvy a chapu ji trochu prosteji. Staci iniciatory pozorne poslouchat.

Nehodlaji vstoupit do politiky a nevim, proc by museli. Hezkym primerem to vysvetlil Jan Urban. Kdyz mi svec spatne usije boty, tak to reklamuju a nestanu se proto sevcem. Ale tady jde preci jen o trochu neco jineho: o obycejne sprostactvi, s jakym se politici pokouseji z lidi delat voly.

Maly priklad. Kdyz po volbach obhajovali opozicni smlouvu, tvrdili bez uzardeni, ze vitez voleb ma pravo vytvorit vladu a tvarili se, ze tomu sami veri. Samozrejme z naseho pravniho radu nic takoveho neplyne a slo o cistou demagogii.

Jak se pozdeji ukazalo, neverili tomu, nebot se dodatecne snazi takove pravidlo ustavni zmenou do pravniho radu zamontovat. Takze lhali zcela vedome a ucelove, o tom uz nemam pochyb. Co si vlastne o sobe mysli?

Ze jsme banda pitomcu, kterym staci, kdyz reknou nejaky nesmysl dostatecne autoritativne? Priznam se, ze jsem se skodolibe pasl tuto Debatu na jejich ponekud znejistelych tvarich. Ze by to nebyla tak docela pravda, to o tech blbcich volicich? Nekdo by uz jim mel konecne rict, at toho nechaji.

Aby nas dokazali oblafnout, museli by si vymyslet demagogie trochu inteligentnejsi a na to proste nemaji, to si jen namlouvaji. Vite, nezadam, aby nasi politici (zamestnanci, ktere platime) byli genialni, zadam jen o dodrzovani zakladni lidske slusnosti.

Myslim, ze prave o tom mluvi ta vyzva a proto jsem ji taky podepsal. Ukaze-li se, ze politik je obycejny sprostak a nevychovanec, odchazi okamzite, pokud vim, i v zavedenych demokraciich. Jediny rozdil vidim v tom, ze cetnost vyskytu takovych jedincu je u nas mnohem vyssi.

Ze vladnout muze vyhradne vlada vetsinova je evidentni pitomost, presto se to zde bere jako hotova vec (kdo by se obtezoval s dokazovanim, staci to prece tem kretenum parkrat rict tonem, jakoze kdo to nevi, ten je vul, ze?), ze vysledek voleb jednoznacne implikuje zpusob vladnuti lze zpochybnit stejne snadno (vule volicu byla, ze zde nema vladnout vetsinova vlada - a bylo s tou vuli nalozeno jako s kusem hadru) ale nikdo to nezpochybnuje (alespon ne dost jasne, srozumitelne a logicky).

Ze vest konstruktivni diskusi s nekym, kdo ji vedome nebo neschopnosti pravidelne rozbiji je resitelna uloha, to je taky hloupost, ale nikdo nerekne: neumite-li diskutovat, mlcte a nikdo se neodvazi politika priste nepozvat. Proc bychom si meli takove ohlupovani nechat libit?

Kdyz marne premyslim jak je mozne, ze takove lacine a pruhledne triky tady tak dlouho prochazeji, napada me jen takova blazniva hypoteza: mozna je to chybnou koncepci vyuky matematice ve skolach. Chytam se nadeje, ze kdyby vic lidi melo zkusenost, ze i kdyz definice od vet rozeznaji, vzorce si pamatuji a dokonce je i umi aplikovat, ale neumeji-li vetu d o k a z a t, dostanou petku, ze pak by byl s demagogy prakticky konec. Zvlastni - tak vzdelany narod (prvnacci umi cist uz o vanocich, skoro kazdy umi malou nasobilku) a necha se tak dlouho vodit za nos. Treba je dulezitejsi odnest si ze skoly, ze ne kazda uloha ma reseni, ze se ma delat zkouska vypoctu a vsechno je treba dokazat. Nez odnest si jen tu nasobilku a kde je Afrika.

Poznámka JČ:

Ta frustrace je zcela legitimni, jenze, jak vysvetluje pan Novotny, takto by se v nynejsich strukturach choval kazdy politik, je treba zmenit system, ne politiky. I k tomu muze byt ta iniciativa uzitecna, pokud nebude stranicky zneuzita. Nezlobte se, ale kdyz nekdo rekne, "at komuniste nechodi", je podle me hlupak. Vzdyt ti stoupenci KSC jsou dneska jen stejne otraveni lide jako vy. Proc rozdelovat narod.

Vojtěch Polák

Pane Culiku,

Vase odpoved je nekorektni. Pominu-li nepripustne rozebirani motivace, proc rikam, co rikam (jsem-li frustrovan a otraven, nijak to nedokazuje, ze nemam pravdu), delate presne to, na co si stezuju: tvrzeni bez dukazu. Jak vite, ze by se kazdy politik choval arogantne a prezirave v nynejsich strukturach?

Pan Novotny, stejne jako Vy, nic nevysvetluje - jen tvrdi bez naznaku pokusu sve tvrzeni necim podeprit. Oba projevujete nicim nepodlozenou (a tedy iracionalni) viru ve vsemocnost pravidel. Jinak receno, systemovym faktorem rozhodujici vahy je, podle vas, pravni rad.

Ja bych to tak jednoduse nevidel. Myslim naopak, ze primarnim faktorem je mravni vyspelost spolecnosti a podoba jejiho pravniho radu je pouze funkci teto vyspelosti. Cim nemravnejsi jsou lide, tim beznadejneji slozity pravni rad maji (a je jim to cim dal mene platne).

Kompromisni pohled by uznal, ze jde o faktory dva, rekneme stejne vahy (a patrne se vzajemne ovlivnuji). Vyzva se dotyka (z meho pohledu) prvniho faktoru a kritiku, ze tim je bezvyznamna, protoze rozhodujici vliv ma jedine ten druhy povazuji za nedorozumeni.

Jednoduse receno, zda se mi pravdepodobne, ze novi lide v politice by si minimalne dali vetsi pozor - venovali by lhani daleko vetsi pozornost a usili (ani zde kvalitu kvantita nenahradi ;).

Jinak se mi clanek pana Novotneho libil a povazuji jeho myslenky za velmi prinosne. Jen to precenovani mi nejak nesedi.

Jan Čulík:

Demokracie nemuze duverovat v "dobro" politiku. Systemove musi byt zajisteno, aby nepodvadeli, nekradli, nezneuzivali moc. Jinak je to monarchie. - Britové by kradli a podváděli, kdyby mohli. Většinou se o to nepokoušejí, protože podvodníci a zloději bývají v Británii potrestáni. Nic jiného na tom není. Britové nejsou "morálnější národ" než Češi.

Vojtěch Polák

Souhlasim, lisim se pouze v tom, ze "dobro" politiku je soucasti systemu. Jinak: pravni zajisteni je sice podminka nutna, nikoli vsak postacujici. Jeste jinak: bez ohledu na mravni faktor to zajistit nelze. V demokraciich to funguje jen proto, ze existuje jiste spolecenske klima. Univerzalni soustava pravidel (od primitivu po Brity) jeste nebyla a, myslim, nikdy nebude objevena.

VP

VlastimilObereigner

Vazeny pane Culiku,

jednim dechem jsem precetl recenzi knihy Johna Keanea, od Kierana Williamse. Mate pravdu, potesila me, jako "nekritickeho obdivovatele ceskeho establishmentu", jak me nazvala mila pani J. Fuchsova. Doplnil jsem si mnohe, co jsem nevedel, a jen nahrazoval svoji "intuici."

Jen by me zajimalo, na zaklade ceho tvrdite, ze "Neni tajemstvim, ze Prazsky hrad zahajil ofenzivu ve snaze zdiskreditovat novy kriticky zivotopis Vaclava Havla od Johna Kenea." Jak jsem tvrdil posledne, tento pan svoje "dilo" zdiskreditoval sam. Je, podle mne, na urovni prosluleho pana Svory, autora podobneho paskvilu, ktery poznal sladkou prichut zisku a slavy a zalozil neco jako "Enquirer" v ceske reci. To na ceskem trhu magazinu jiste chybelo!

Srdecne Vas zdravim, Vas

Vlastimil Obereigner

Poznámka JČ: Já s Williamsovou kritikou Keanovy knihy o Václavu Havlovi úplně stoprocentně nesouhlasím. Jestlipak se panu Obereignerovi líbí prostě v první řadě proto, že mu vadí kritika Václava Havla?

Je lehké kritizovat nějakou knihu za to, co v ní není. Možná měl Keane podrobněji rozbírat politické myslitele od Machiavelliho a Hobbese až po dnešek, možná nemusel. Možná se více měl zabývat Patočkou a Hannou Arendtovou, možná nikoliv. Autor si přece může sám určit, na co se zaměřit: čtenář ovšem rozhoduje, zda je jeho zaměření přesvědčivé. Pro mě osobně byla Keanova kniha velmi užitečná, protože mě naučila, že je nutno dívat se na Václava Havla i na celou demokratickou revoluci z nezávislého úhlu pohledu.

Williams má možná pravdu, že je zapotřebí rozebírat Havlův vztah k moci ještě pečlivěji a intenzivněji, než to učinil John Keane. Velmi zajímavé by bylo zkoumat, zda záležitost o dohodě Dubček - Havel byla skutečně jen mezi Havlem a Dubčekem, anebo zda Havel učinil mlhavé prohlášení, protože mu to doporučil Pavel Rychetský, atd. Zde má asi Williams také pravdu, že tyto věci je nutno dále pozorně rozbírat. Dobře, ale John Keane zdůrazněním nezávislého pohledu udělal první užitečný krok. To, že to byl krok správný, potvrdila poplašená reakce účastníků říjnové historické konference k desátému výročí pádu komunismu.

Williamsovi se nelíbí, že Keane podrobně nerozbíral dosavadní akademickou literaturu o Havlovi. Opět: je možné, že to byla chyba, je možné, že to chyba nebyla.

Keane se programově zaměřil na získávání osobních svědectví od živých účastníků z České republiky, na tom je založena jeho kniha. Možná je to špatně, spíš si myslím, že je to dobře.

Williams vyjmenovává dvanáct věcných chyb, které našel na více než pěti set stránkách Keanova textu. Je to tedy jedna drobná chyba na každé čtyřicáté stránce. Mám zkušenosti s redakcí knih a vím, že se chyby do textu vloudí - měly by být přirozeně co nejdříve opraveny, nedělám však z nich tragédii: na Keanovu hlavní argumentaci nemají vliv.

A co se týče "ukradených" pasáží z vědeckého díla jiných autorů? Zdá se mi, že Kieran Williams trochu přehání. Z Keanovy knihy jsem měl dojem, že na akademickou publikaci obsahovala velmi málo odkazů na sekundární literaturu. Mám pocit, že to bylo pod tlakem nakladatelství: aby se kniha lépe prodávala a nebyla "příliš akademická". Možná měl Keane do textu uvést, že šlo o citáty z článků Pynsentových, Brušákových a Williamsových. Jenže, ony několikařádkové charakteristiky českých básníků se mi nezdají tak světaborné a tak novátorské, že bylo skutečně nutno upozorňovat na jejich autory. Vždyť takto charakterizuje poezii Seifertovu, Nezvalovu či Holanovu skoro každá druhá příručka...

Doufám, že nejsem zaujatý, zdá se mi však, že Kieran Williams možná hodnotil Keanovu knihu příliš přísně. Osobně jsem se z ní poučil, protože hledání pravdy je pro mě proces: neočekával jsem, že Keanova kniha bude definitivním dílem, v němž se dovím všechno o Václavu Havlovi. Spíše než konečný výrok tu knihu vnímám jako vznesenou otázku, která mě na leccos upozornila.

Galaxy CZ s.r.o

Dne 8.9.1999 uveřejnila MfDnes v příloze "Test dnes" článek s názvem "Psychowalkman může místo pohody vyvolat zdravotní potíže", který obsahoval nepravdivé a pravdu zkreslující údaje, včetně smyšlených a nepodložených obvinění společnosti Galaxy CZ s.r.o. Dále tento test na základě nepodložených domněnek zpochybnil důvěryhodnost a funkčnost testovaného výrobku - psychowalkmanu.

Test je záměrně a účelově manipulativní. MfDnes v předmětném testu kromě dalších skutečností například zcela ignorovala metodiku provádění testů, kterou si sama stanovila a kterou v tiráži přílohy TEST DNES uvádí. V osobním dopise přiznává i šéfredaktor MfDnes pan Petr Šabata, že předmětný článek s označením "TEST DNES" nebyl testem, avšak adekvátní tiskovou opravu s pravdivými a nezkreslenými informacemi dosud nezveřejnil.

Deník MfDnes zneužil pojmu TEST, jelikož místo zveřejnění objektivních podložených informací, které měl k dispozici, jej založil na osobních domněnkách 3 neinformovaných osob. Tyto domněnky navíc vybízí pouze k opatrnosti a neopravňují k odsudkům ve formě sprostých komentářů, kterými je test jeho autory doplněn ani k hrozbě, že používání psychowalkmanu může vyvolat zdravotní potíže. Pravdou je, že psychowalkman je pro běžnou populaci bezpečný, což dokládá například vyjádření Státního zdravotního ústavu, ale i Doc. MUDr. Vladimíra Komárka, přičemž citace obou v článku vyznívají zcela opačným dojmem! MfDnes totiž záměrně zamlčela některé informace z posudku SZÚ a z citací dalších odborníků.

Tvrzení MfDnes: "Vrátit prodejci přístroj, jenž podle názoru majitele nemá požadované účinky, je prakticky nemožné", je zcela nepravdivé.

V měsíci říjnu začala případ prošetřovat etická komise Syndikátu novinářů. V těchto dnech podává společnost Galaxy CZ s.r.o. k soudu pro Prahu 1 žalobu proti deníku MfDnes na otištění tiskové opravy.

Další důkazy a informace o tom, jak MfDnes nekvalifikovaně a manipulativně testuje a informuje své čtenáře, Vám poskytnou zástupci společnosti Galaxy CZ s.r.o., případně internetové stránky http://www.psychowalkman.cz. V písemné formě jsou k dispozici "Stanovisko k hlavnímu nepodloženému obvinění v testu MfDnes" (1 strana), "Kompletní zpráva k článku MfDnes" (4 str.), "Otevřený dopis adresovaný MfDnes" (1 str.) a další materiály.

MfDnes přiznává, že článek o psychowalkmanech, otištěný v příloze TEST DNES, nebyl testem!

Citace šéfredaktora MfDnes p. Šabaty z dopisu ze dne 6. 10. 1999: "Š Máte pravdu, že se nejedná o žádný test, nýbrž o téma. Testy vycházejí na straně 1 a 2, kde je také uvedeno, že je provádějí akreditované laboratoře či státní zkušebny. U článku samotného tento rámeček není a chybí zde jakákoliv zmínka o případném testu. Redakce tudíž ani netvrdí, že by se v tomto případě jednalo právě o test. Š" Čtenář MfDnes zřejmě žasne! Příloha TEST DNES měla 8. 9. 1999 na všech svých pěti stranách v záhlaví stejný nadpis TEST DNES, včetně té o psychowalkmanech. Navíc se titulek s obrázkem objevil i na úvodní stránce TESTU DNES, tedy na straně 1.

Rozpor lze najít i v samotné tiráži (tedy v rámečku), která je umístěna sice na straně 2, ale je v ní uvedeno, že se informace vztahují na vše, co je označené hlavičkou TEST DNES: "TEST DNES je nezávislá příloha pro spotřebitele,ŠTesty výrobků jsou zpracovávány v akreditovaných laboratořích nebo státních zkušebnách. Testované zboží navíc posuzuje tým nezávislých odborníků. Š Starší i nové testy z této přílohy lze najít v internetovém magazínu iDNESŠ" (Pozn. Pokud by strany 3 - 5 neměly být testy, podle tvrzení pana šéfredaktora, jak je možné, že se i ony objevily na avizovaných stránkách www.idnes.cz/test?)

Stanovisko k hlavnímu nepodloženému obvinění v testu MfDnes:

Je psychowalkman bezpečný?

Možnost vzniku epileptického záchvatu nelze u predisponovaných osob (6-7% populace) zcela vyloučit, stejně jako jej nelze vyloučit u jiných dalších spouštěčů záchvatů, z nichž nejběžnější jsou monitory PC, zářivky a televizní obrazovky. Riziko vyvolání záchvatu je dokonce podle dostupných statistických údajů u psychowalkmanu ještě menší než u ostatních zmíněných spouštěčů. Při vývoji psychowalkmanů - audiovizuálních stimulátorů byla pochopitelně této otázce věnována cílevědomá pozornost. Z české statistiky i z vyjádření MUDr. Petera Žiga, autora odborné publikace o audiovizuální stimulaci, vyplývá, že u predisponovaných osob byly zjištěny stavy záchvatovité pohotovosti do 0,05% (půl promile). Bezpečné používání psychowalkmanu pro běžnou populaci dále potvrzují nejen dosavadní kladné zkušenosti stovek českých lékařů a zhruba 13.000 samouživatelů, ale například i posudek Státního zdravotního ústavu: "Špovažujeme za správnou poznámku o nutnosti dohledu lékaře v případech používání posuzovaných přístrojů v případech záchvatovitého onemocnění způsobených poruchami CNS".

Ve některých případech (zhruba 5%) může dojít při prvních použitích psychowalkmanu k mírné bolesti hlavy, přičemž tato tendence po 3 - 5 dalších sezeních odeznívá.

Je psychowalkman účinný?

Spolehlivá účinnost psychowalkmanu je podložena dlouhodobým vývojem a řadou lékařských výzkumů a zpráv, z nichž některé z nich jsou dnes k dispozici i v češtině. Jeho účinnost je měřitelná na lékařském EEG přístroji. Drtivá většina uživatelů psychowalkmanu (93%) vyjadřuje s jeho účinky plnou spokojenost (nezávislé šetření spokojenosti, agentura Agma, 1999). Samouživatelé též popisují svoje pozitivní zkušenosti s psychowalkmany v oblasti relaxace, učení, dodání energie a životní pohody a odstranění stresu a únavy.

Případný nespokojený uživatel může psychowalkman do jednoho měsíce vrátit. Během 1 roku využilo tuto službu dosud zanedbatelné 0,5% zákazníků.

Za společnost Galaxy

ing. Ludmila Zlatníková, manažer marketingu

Jan Valuch, ředitel

Praha/Londýn, 30. 11. 1999 - Jednu z pěti prestižních cen Award for Business Excellence, které udílí každoročně mezinárodní organizace Global Business Council on HIV/AIDS (v ČR zastoupená společností Business Leaders Forum) komerčním subjektům, přebírá dnes v Londýně zástupce sdružení ALMS pan Alexander Lichý. Oceněna byla realizace internetovského projektu AIDS Server, který běží od poloviny roku 1998 na adrese http://aids.alms.cz.

"To, že byl vybrán projekt na Internetu, je jen dalším důkazem toho, jakým způsobem se ve světě nahlíží na nové technologie," říká Alexander Lichý, který stál u zrodu AIDS Serveru. Pro autory je ocenění současně i výzvou pro další práci na projektu. "Chtěli bychom server dále podstatným způsobem rozšířit a přidat i nové aktivity mimo Internet. Hledáme proto partnery, kteří by nám pomohli s financováním dalšího rozvoje projektu, ale zájem je zatím dosti vlažný," dodává Lichý.

AIDS Server vznikl ve spolupráci s nevládní organizací Nadace pro život, která se problematikou prevence AIDS systematicky věnuje již sedmý rok a která je také garantem obsahu www-stránek. Server je zaměřen především na prevenci a obsahuje řadu materiálů, které jsou přístupné i pro mladší populaci. Ty mohou ostatně využít i rodiče, učitelé a další výchovní pracovníci.

ALMS je sdružení konzultantů a designérů, zaměřených na oblast Internetu. Poskytuje expertní služby při návrhu obchodních a komunikačních www-projektů, realizuje firemní prezentace a zajišťuje jejich publicitu. Sdružení se mj. podílelo na realizaci internetových projektů pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR, konto Bariéry, ČNTS a McDonald's ČR.

Business Leaders Forum (BLF) je zájmové sdružení mezinárodních a tuzemských firem a organizací působících v ČR. Je partnerem nadace Prince Charlese v Londýně. BLF (http://www.blf.cz) realizuje zásady myšlenky řádného občanství podniků skrze své činnosti v oblasti vzdělávání, životního prostředí, podpory drobného a středního podnikání či etiky v řízení podniků. Mezi nejznámější projekty můžeme jmenovat Manager Shadowing Programme, Cena zdraví a bezpečného životního prostředí, Podpora podnikání mladých Romů či On-line databáze na internetu o spolupráci podnikatelského sektoru s neziskovými organizacemi.

Kontakt:

RNDr. Alexander Lichý - ALMS, Trnková 1771, 142 00 Praha 4

tel./fax: 02/61710158, e-mail: alms@alms.cz

Ing. Tomáš Nejedlo - Business Leaders Forum, Palác Lucerna, Štěpánská 61, 116 02 Praha 1

tel. 02/ 2421 6275, fax: 02/ 2421 3957, e-mail: blf@blf.cz

Petr Šafránek

S blížícím se sněmem DEU začalo předsednictvo Městské rady DEU v Praze pod vedením pana Exnera rozesílat různé dopisy, ve kterých jsem mimo jiné obviňován z toho, že tento orgán neinformuji o své práci člena Zastupitelstva hl. m. Prahy. Pokládám proto za nutné informovat touto cestou všechny členy DEU o pravém stavu věci. Především musím konstatovat, že jsem za celý rok mého působení v Zastupitelstvu hl. m. Prahy ani jednou neobdržel pozvánku na jakékoliv jednání Městské rady DEU v Praze. Kdyby tento orgán o nějaké informace opravdu stál, pak by mne jistě pozval. Bohužel veškeré aktivity předsednictva Městské rady DEU v Praze ve vztahu ke mně skončily v momentě, kdy bylo zřejmé, že DEU bude členem opozičního klubu a nebude mít tedy vliv na rozdělování různých funkcí na pražském Magistrátu. Dnes se mnou komunikuje pouze náš zástupce na radnici v Praze 7 pan Lieberman.

Přestože na úrovni Prahy je nepřeberné množství problémů, ke kterým by se mohl a měl pražský orgán DEU vyjadřovat, jak vyplývá ze zápisů z jednání Městské rady DEU v Praze, tento orgán se vůbec pražskou městskou problematikou nezabývá. Namísto toho se zde pod vedením pana Exnera neustále řeší kritika práce republikového předsednictva a předsedy DEU. Nechci Městské radě DEU v Praze v žádném případě upírat její právo na kritiku čehokoliv, nejprve by ale měla sama odvést nějakou práci na jí příslušející úrovni. Na to jí ale, bohužel, pro samou kritiku nezbývá čas. V tomto ohledu je tedy Městská rada DEU v Praze zcela nefunkční.

Pro pochopení motivace pana Exnera k výše popsanému způsobu řízení Městské rady DEU v Praze a jeho následnému vystupování na zasedání republikového předsednictva je třeba znát některá fakta. Pan Exner je bezesporu schopný obchodník. Společně z manželkou vybudovali doslova na zelené louce špičkový autosalon. Problém je v tom, že stavba byla postavena v nestabilizovaném území jako stavba dočasná. Při následném schvalování Územního plánu hl. m. Prahy nebylo vyhověno připomínce pana Exnera a bylo rozhodnuto, že stavba zde natrvalo zůstat nemůže. Díky tomu je v situaci, kdy může být v budoucnu v podstatě kdykoliv vyzván k odstranění dočasné stavby autosalonu. Změny může dosáhnout pouze změnou územního plánu, tedy hlasy koalice ODS-ČSSD.

Není také jistě bez zajímavosti, že MO DEU, kde jsou členy manželé Exnerovi, podpořila vloni při volbě starosty kandidáta ODS. Jednalo se o člověka, který je spoluvlastníkem části pozemků, na kterých stojí jejich provozovna... Bohužel - obchod je u pana Exnera zřejmě vždy na prvním místě.

Osobně přeji panu Exnerovi mnoho úspěchů v jeho podnikání. Měl by však pochopit, že politika v pojetí DEU není obchod. Pokud chce spojovat obchod s politikou, měl by si zvolit stranu, kde takové spojení funguje.

Petr Šafránek

člen Zastupitelstva hl. m. Prahy

za Demokratickou unii

Vlasta Leporská

(Poznámka JČ: Líba Šmuclerová je nyní vysoce postavenou činitelkou Železného televize Nova. - Advocatus diaboli: To, že si Vlasta Leporská plete televizní moderátory, je vlastně velmi záslužné. Mělo by je to naplňovat pokorou, že si normální lidi stejně nepamatují, kdo je na obrazovce kdo - a proč by si to pamatovat měli...?)

Pane Culiku,

obdrzela jsem uz dva emaily od dost informovanych osob, ktere se me snazi presvedcit, ze pred temi deseti lety v onom TV poradu, o nemz se zminuji ve svem clanku, jsem nevidela Marcelu Augustovou, ale (podrzte se) Libu Smuclerovou.

Asi trpim nejakou dosud medicinsky nepojmenovanou uchylkou spocivajici v tom, ze nedovedu presne rozeznat brylate lidi (urcite nejste Bill Gates?).

S tim Romanem Prorokem onehda jsem si nebyla jista, ale o te Marcele si to myslim celych deset let! Zbyva mi jen doufat, ze jste o me nabyl za tu dobu, co jsme v kontaktu, tak dobre mineni, ze me zcela nezavrhnete jako ostudu Britskych listu a vymyslite, zda a co s tim udelat. Pokud to reseni bude spocivat v tom, ze me jako ostudu Britskych listu verejne oznacite, tak to beru. Ty dva maily prikladam v tele tohoto mailu. Snad mi bude odpusteno na zaklade toho, ze se skrz me renoncy prece jen par veci vyjasni.

S pozdravem

Vlasta Leporská

Vazena pani Leporska,

vim, ze je nekdy tezke vzpomenout si, co bylo pred par tydny, natoz pak pred lety. Sam jsem na tom stejne. Presto, pokud neco tvrdim, a nejsem si jisty, tak si to, co tvrdim, overim.

V clanku na BL 29.11. s nazvem Skoda, ze tam nebyla Marcela Augustova pisete: ...tak nevim, ...

Mela byste mozna vedet, ze tehdy - jde o vysilani Studia Kontakt 22.11.1989 - onu vetu o radeni protisocialistickych zivlu nepronesla Marcela Augustova, ale Liba Kotherova - Smuclerova.

P.S. S Marcelou Augustovou se osobne neznam a nemam nic zavaznejsiho vuci pani Smuclerove. Jen nemam rad nepravdy. Zamerne ci nezamerne sirene.

Zdravim.

N.N.

Čtenář BL:

Mila pani Leporska,

ne ze bych chtel neco naznacovat, ale podle toho, co licite v Blistech, to asi opravdu nebyla Augustova. Tehdy v listopadu 89 to byla v Kontaktu skutecne Liba Kotherova, ktera sedela ve studiu na Kavkach, zatimco dole na Vaclavaku mluvil s lidma Jirka Hrabovsky, a Libuscino zdeseni bylo tehdy nelicene.

Ale treba jste Augustovou videla v jinem poradu normalizovane CST, jimz jsem byl tehdy zamestnancem, nevim.

Vy totiz nejmenujete ten porad, v nemz jste Augustovou videla. Pokud jde o Kontakt, tak tam byly moderatorky dve - jednak zminena Liba Kotherova, jednak nynejsi dramaturgyne mimoradne zajimavych dokumentu Darja Macakova, opravdu nevim, jestli treti do party nebyla Augustova, protoze jsem se na tyhle programy nedival.

O te Libe a Darji to vim proto, ze obe pred tim, nez zacaly delat Kontakt, pracovaly jako redaktorky Hlavni redakce programu a tudiz velmi casto chodivaly na projekce filmu jako ideologicky dohled.

Vlasta Leporská:

Jestli mi chcete naznacit, ze Augustova je Kotherova....

To, ze jsem tehdy videla Augustovou, bych byla ochotna odprisahnout.

Nevim, zda to byl Kontakt a nocni vysilani jsem bohuzel nesledovala. Rozhodne si ale Marcelu Augstovou pamatuju z televize pred rokem 89 (i kdyz tam tehdy nepusobila dlouho) prave proto, ze byla jednim z mala moderatoru, na ktereho se dalo koukat.

A tu vec mam v pameti prave proto, ze v tom okamziku ztratila moje sympatie. Ale jestli mate pravdu, tak abych zacala chodit kanalama...

Čtenář BL:

Mila pani Leporska, moc se Vam omlouvam, ze jsem Vam dosud neodpovedel na  Vas majl, ale i ve spolecnostech kolem pohanske NOVY je kolem Vanoc fofr, takze myslim na Vas, ale to je tak vsecko. V dnesnich Blistech pisete o Marcele Augustove - zaboha si ji nemohu vybavit v nejakem tom normalizacne-angazovanem poradu, poprve jsem ji zaregistroval v Hrach bez hranic, kde vystridala takovou tu Adamcovou.

Ale dam Vam jiny tip: existoval svazacky mladeznicky odpoledni porad Kontakt, ktery se snazil napodobit Mikroforum. A tam pusobila jako moderatorka a redaktorka obrýlená slecna Kotherova.

Bylo to ve ctvrtek 23. nebo v patek 24. listopadu 1989, kdy vedeni CST poprve ustoupilo tlaku teprve se formujicich odboru a pro tento porad dovolilo vyslat na Vaclavak prenosovy vuz.

V prvnim primem vstupu se objevil optimisticky naladeny delnik, ktery rikal cosi v tom smyslu, ze je dobre, ze uz to konecne prasklo, ze se vrati Dubcek a ze je konec vlady jedne strany. V puli slova ho utrhli z vysilani a notne vydesena moderatorka koktala cosi o tom, ze nikdo z pracujicich CST se s timto nazorem prece nemuze ztotoznit.

Zbytek poradu byl odvysilan ze zaznamu. Ostatne tuto grotesku mohli videt i divaci, kteri vydrzeli pred tydnem koukat na Den CST hluboko do noci.

A protoze jsem v podstate loajalni, nenapisu Vam, kde tato slecna dnes pracuje, ale mam pocit, ze to stejne vite.