Řezník a galaxie
Na otázku, zda nám televize, ale i další média přibližují svět, anebo zda náš pohled na svět deformují, je jednoduchá odpověď: Platí to druhé.
Většina informací hovoří buďto o lidském neštěstí, anebo o lidském násilí.
Buďto se dovídáme o živelných pohromách a haváriích automobilů, vlaků, či letadel, anebo jsme podrobně informováni o bilanci šílených střelců na různých místech světa, či o stylu vinohradského řezníka.
Je příznačné, že agenturní zpráva o nálezu dalších častí jeho oběti má dvacet řádek, zatímco astronomický objev zlomků zaniklé galaxie byl včera oznámen na řádcích deseti.
Informace o tom jaké barvy byly plastikové pytle ukrývající končetiny, či hlavu mrtvého jsou zřejmě žádanější než informace o tom, že před deseti miliardami let se s Mléčnou dráhou srazila velmi vyvinutá galaxie, jejíž zlomky poprvé sleduje mezinárodní tým astronomů pomocí evropského satelitu Hipparcos.
Fascinace zlem jako by byla silnější, než fascinace tajemstvím vzniku vesmíru. Objev podporující teorii, že galaxie vznikaly z malých částic hmoty, která se zvětšila, když se vesmír rozšiřoval při tak zvaném velkém třesku může pouze obtížně soupeřit se senzační zprávou o objevu, který včera u Vltavy učinil rybář, který vylovil černou sportovní tašku.
Předvádění násilí v médiích se zdůvodňuje tím, že přesně tento typ informací zajímá většinového diváka. Kritici pak namítají, že podobné informace jsou návodné, předvádět zlo že znamená ho šířit. Proti každému nebezpečí samozřejmě existuje i obrana. Místo do obrazovky lze hledět i do mikroskopu, či do dalekohledu. Pravděpodobnost, že při zkoumání oblohy spatříte dílo vraha dobře se vyznajícího v anatomii je nulová.
Vysílá se ve čtvrtek 4. listopadu 1999.
Poznámka JČ: Tentokrát - jako často mnozí - podléhá Ivan Hoffman zkreslenému vidění, které se mu naskýtá při pohledu z České republiky, v důsledku jejích veskrze špatných sdělovacích prostředků. Nikdo přece nenutí Českou tiskovou kancelář, aby vydávala o důležitých objevech jen desetiřádkovou zprávu - to je lenost ČTK. Pochybuju, že tatáž zpráva měla u Reutera jen deset řádek.
Ve světě sice pomalu - jak s oblibou tvrdí svým zaměstnancům Vladimír Železný - proniká do sdělovacích prostředků stále více bulvárnosti, ale přesto to pořád ještě není tak zlé. V mnoha zemích světa fungují sdělovací prostředky dosud na velmi vysoké úrovni, umožňují lidem se dobře orientovat v tom, co se děje kolem nich, a neredukují vnímání světa jen na krváky a katastrofy.
To, že se lidem, kteří se dívají z České republiky, zdá, že to tak není, je vinou českého parlamentu, který nebyl schopný regulovat české sdělovací prostředky tak efektivně, aby byly schopny být pro národ prostředkem řeči a informovat ho inteligentně, co se kolem lidí děje. - Je docela dobře možné, že na daném stupni vývoje české společnosti prostě nešlo, aby měla ČR dobré sdělovací prostředky. Nevím. Sám si myslím, že by to šlo, a docela rychle.
Není ale pravda, že je to v oblasti sdělovacích prostředků všude tak špatné jako v ČR, že všude vládne komerce, manipulace s lidmi a informační chaos.
Není tomu tak.
