Západ musí přestat ignorovat čečenskou tragédii

Tento redakční komentář vyšel 3. listopadu 1999 v deníku Independent.

Hrůza situace v Čečensku, jak ji na dnešní titulní stránce líčí reportér Patrick Cockburn, mluví sama za sebe. Bylo usmrceno velké množství civilistů. Třetina obyvatelstva uprchla z domovů. Mnoho lidí uvízlo v Čečensku - nemohou se dostat ze země. A ofenzíva přesto pokračuje. Tohle je strašlivá realita ruské války, realita, kterou Západ denně ignoruje.

Válka Moskvy proti Čečensku neškodí jej Čečensku, ale i Rusku. Je politováníhodné, že to Moskva nechápe. Je stejně deprimující, že západní politikové nejsou schopni pochopit, co se dnes děje v Čečensku.

Ruské dělostřelectvo střílí na čečenská města a útočí na civilisty - ti jsou vražděni, zohavováni, přicházejí o příbuzné. Islámští radikálové jsou v bezpečí v horách. Ruská armáda nezná precizní bombardování konkrétních míst.

Téměř úplné mlčení západních politiků v této věci je ostudné a známé. Během první války Borise Jelcina proti Čečensku v roce 1995 zdůrazňovali západní politikové, že prý je to "ruská vnitřní záležitost". Stejná logika platila v Kosovu.

Politikové nakonec pochopili, že když se snaží kosovskou situaci ignorovat, jen to povzbuzuje Slobodana Miloševiče, aby se choval ještě hůř. Je tragické, že si západní politikové z toho nevzali poučení pro Čečensko.

Rusové se velmi silně snaží zabránit tomu, aby v Čečensku mohli pracovat nezávislí novináři. Ale obraz je jasný. Ruská armáda si myslí, že může beztrestně vraždit, koho chce.

Motorem této války je především ruská vnitřní politika: osud Čečenska a Čečenů je téměř úplně vedlejší. Prezident Jelcin a jeho vláda chce získat před volbami voličskou podporu za útoky na údajné islámské teroristy, kteří způsobili v Moskvě takovou katastrofu. Ale tato taktika může fungovat jen krátkodobě. Jak se jasně ukázalo v Čečensku v roce 1995, krátkodobé vojenské vítězství je daleko lehčí než úspěšná dlouhodobá okupace. Pak už voliči nebudou s průběhem války tak spokojeni.

Mezitím je každá bomba, shozena na Čečensko, olejem do ohně islámského radikalismu. V nadcházejících měsících nebude k dispozici jen málo čečenských dobrovolníků, ochotných umisťovat bomby v ruských městech. Až k tomu dojde, Moskva bude moci vinit jen sama sebe.

Nemuselo to tak dopadnout. Čečenský prezident Aslan Maschadov nijak nemiluje islámské radikály, kteří jeho zemi destabilizovali. Ale když usiloval v Moskvě o vyjednávání, byl opakovaně odmítnut. Ruská ofenzíva byla zahájen bez jednání s Maschadovem. Znamenalo to, že Maschadov nemůže s islámskými extremisty vyjednávat. Co Moskva prohrála, je výhodou extremistů.

A Západ pořád nedělá nic. V Oslu vyjádřil prezident Clinon "znepokojení" - to je diplomatický jazyk, vyjadřující, že nikdo nic nepodnikne. Politika nečinnosti je vražedná. V této situaci, na rozdíl od Kosova, není vojenská intervence ani prakticky proveditelná, ani nutná. Je však zapotřebí tvrdé diplomacie a hospodářských hrozeb, pokud má být toto šílenství zastaveno.