čtvrtek 4. listopadu

O B S A H

Co je nového v České republice:

  • Komentovaný přehled zpráv Odkazy:
  • Soubor nejzajímavějších článků z poslední doby Česká republika:
  • IVVM: Tristní pověst českých politických stran (Jan Čulík) Ruské masakrování v Čečensku:
  • Tito zoufalí lidé, kteří přišli o všechno, jsou na okraji Evropy obětí nemorální války, kterou Západ schválně ignoruje (Independent)
  • Západ musí přestat ignorovat čečenskou tragédii (Independent) Rasismus:
  • Obava Západu před islámem nemůže být výmluvou za rasismus (Robert Fisk, Independent) Výročí konce studené války:
  • Pád berlínské zdi způsobilo vysmívané západní mírové hnutí (Guardian) Špatné české sdělovací prostředky:
  • Řezník a galaxie - povzdech (Ivan Hoffman, JČ) Děti Země:
  • Výstava o dopravě v Praze v souvislosti s Dnem bez aut

    Kompletní Britské Listy


    Ikona pro Vaši stránku...

    |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|


  • Britské listy talks to decision makers in the Czech Republic.

  • Inzerujte v Britských listech!
  • Andrew Stroehlein rediguje kulturně politický týdeník Central Europe Review.

  • Tady je minulé vydání Britských listů.

  • Adresa Britských listů je zde.
  • Upozornění autorům: Prosím, posílejte pokud možno své příspěvky do BL uložené ve formátu html. Díky. JČ

    Co je nového v České republice

  • Štiřínský skandál. Předseda vlády Miloš Zeman doporučil rezignaci poradci Jaroslavu Novotnému. Ten prý požadoval od správce Kongresového centra na vládním zámku Štiřín Václava Hrubého, aby pomohl dát dohromady důkazy proti bývalému ministru zahraničí Josefu Zieleniecovi. Novotný posléze skutečně rezignoval. Prý tím podle Hrubého jen kryje provozního ředitele ministerstva zahraničních věcí Karla Srbu. Ten prý po Novotném chtěl, aby od Hrubého vyžadoval falšování důkazů.

  • Miloš Zeman prý nevylučuje, že vyhodí pár ministrů, možná ministra zdravotnictví Ivana Davida, dále ministra bez portfeje Jaroslava Baštu, že jde pomalu akce "čisté ruce", a ministra pro místní rozvoj Jaromíra Císaře za špatnou bytovou politiku, uvádí dnešní MFD. Je zajímavé, že v rozhovoru s tímto listem hodil Zeman zcela otevřeně veškerou vinu za obvinění Zielence za údajnou korupci s novináři na Jana Kavana, i když v červnu toto obvinění vybreptl Zeman a nikoliv Kavan a pražský rozhlas o víkendu přinesl zprávu z Bruselu, že obvinění proti Zielencovi údajně nepochází vůbec od Kavana, ale od nějakého Zemanova poradce. Že by počítal tím, jak otevřeně hodil odpovědnost v dnešní MFD Zeman na Kavana, že se zbaví i ministra zahraničních věcí?

  • Podle nového průzkumu IVVM jsou čeští voliči naprosto rozčarováni všemi politickými stranami, které kdy byly v ČR ve vládě a z protestu - a z touhy po nezkompromitovaných politicích? - se uchylují k podpoře komunistů. Viz článek v dnešním vydání BL.

  • Za pokračování "politických her" považují pozorovatelé úterní výzvu "čtyřkoalice", aby byla svržena vláda.k ničemu ještě daleko víc než všechno ostatní české mizerné strany - a měla by se chovat skromně anebo se spontánně rozpustit.

  • Dobrý Stefan Zweig. Píše Jaroslav Plesl:

    Ten Zweiguv text je fakt pecka! Nejdriv me hrozne rozcilil svym anti-amerikanismem. Ale ten zaver je jako koncert. To by mely tisknout ceske noviny, kdyby k necemu byly. Neuveritelna soudnost mysleni!

  • Arts and Letters Daily. Kdo má zájem o inteligentnější mezinárodní debatu o filozofii, estetice, literatuře, myšlenkách, kritice, kultuře, historii a umění, nechť pohlédne na stránku http://www.cybereditions.com/aldaily/.

  • Jak Češi myslí. K desátému výročí pádu komunismu vychází pětisetstránkový výbor z  Britských listů pod názvem Jak Češi myslí. Zahrnuje patnáct tematických oddílů, zabývajících se aktuálními problémy v České republice. Kniha vyjde v nakladatelství Milenium Publishing, Chomutov kolem 20. listopadu 1999. Bližší informace vyšly v BL na tomto místě.

  • O vysokých preferencích komunistů v ČR a o štiřínském skandále píše v aktuálním vydání časopisu Central Europe Review Jan Čulík na tomto místě.

  • Přehled anglicky napsaných článků od Jana Čulíka a Andrewa Stroehleina o aktuálním vývoji v České republice najdete zde.

  • Česká literatura bez témat o čem psát. K desátému výročí pádu komunismu zveřejnila BBC na svých anglických stránkách feature o roli českých spisovatelů a literatury za komunismu a nyní.

  • Článek tohoto čtvrtletí. Byl na něj nominován tento text: Tvorba bohatství: Nová pravidla pro jednotlivce, společnosti a státy (L.C.Thurow, The Atlantic Monthly, přeložil Jiří Zlatuška)

  • Hudba a zvuk - Každé úterý: Týdenní přílohu věnovanou vážné hudbě (archív textů i zvukových ukázek) píše a rediguje v Neviditelném psu Lubomír Fendrych na adrese http://pes.eunet.cz/hudba/hudba.htm.

  • Na adrese http://wwwinfo.mfcr.cz/ares/ares_fr.html je ve zkusebnim provozu Mertlikem slibovany registr ekonomickych subjektu. Zde si muzete potencialniho obchodniho partnera proklepnout podstatne lepe, nez dosud na http://www.justice.cz. Mimo jine novy registr zahrnuje i podnikajici fyzicke osoby (=zivnostniky).

  • Nepřípustná reklama v českém vysílání BBC. Napsala Juliana:

    Vazeny pane Culiku,

    domnivala jsem se, ze upozorneni o nepripustne reklame na BBC je v BL zbytecne dlouho, ale dnes (16. 8.) me tato stanice presvedcila o jeho stale aktualnosti. V glose o nezamestnanosti (redaktor rekl inflaci) byl Petr Holub uveden priblizne takto: "Zeptali jsme se na nazor P. H., sefredaktora Respektu, kteremu o teto problematice vychazi dnes v tomto casopise clanek."

    Respekt si nekoupim. Za prve je mi tento zpusob reklamy protivny, za druhe nerekl Petr Holub nic, co uz bych neslysela alespon padesatkrat.

    Neni mi zcela jasne, proc se o nezamestnanosti bavi novinar z BBC s novinarem z Respektu - proc se BBC radeji nezepta nejakeho sociologa nebo lidi z uradu prace.

  • Skrytá reklama v českém vysílání BBC. Přišel tento dopis:

    Vazeny pane Culiku,

    kdysi jste psal o nepripustné reklame. Ceske vysilani BBC nyni jiz nekolikrat uvedlo neco ve stylu: Ivan Kytka bude o teto problematice mluvit za dva tydny. Ale jiz tento tyden si muzete o problemu precist v jeho clanku, ktery vyjde v tydeniku Respekt. Je to skryta reklama nebo ne? Treba jim Respekt neco plati za to, ze ho inzeruji, anebo publikuje jejich vysilaci cas, nevim. Bylo by dobre, kdyby se alespon BBC drzela pravidel.

    V Producers' Guidelines BBC se mj praví:

    Výrobek nebo služba se nikdy nesmí vyskytovat v obraze ani ve zvuku oplátkou za peníze, služby či cokoliv jiného.

    Třeba české vysílání BBC vysvětlí, jaký postoj zaujímá vůči těmto předpisům.


  • Britské listy rozšiřované e-mailem. Na žádost čtenářů, zda by nebylo možno rozšiřovat BL i e-mailem, je nyní tato služba laskavostí Internet Servisu a Jiřího Gallase k dispozici. Podívejte se na adresu http://www.britskelisty.cz/blpostou.html.

  • Britské listy nyní mají novou automatickou každý den aktualizovanou upoutávku. Je na adrese http://www.britskelisty.cz/prehled.html. Obracím se na ty čtenáře-příznivce tohoto časopisu, kterým je význam Britských listů jasný a vědí, že je rozumné povědomost o tomto časopise rozšiřovat, aby upoutávku případně umístili na své internetové stránky. JČ.

  • Czech media, Czech politics and Czech culture: A selection of English language articles, published in Britské listy.

  • (Jan Čulík má anglicko-českou stránku materiálů a hyperlinků, týkajících se ČR, zde na Glasgow University).

  • Zde jsou užitečné internetové stránky pro bohemisty a specialisty na Českou republiku.

  • Kdo je vydavatel Britských listů? Zde je životopis Jana Čulíka.


    Výběr textů z posledních dní:

    IVVM: Tristní pověst českých politických stran

    Lidi v ČR mají ohledně politických stran (kromě KSČM) nyní podstatně méně iluzí než loni. Vstupem do vlády se ČSSD zdiskreditovala, stejně jako předtím strany Klausovy koalice

    Jan Čulík

    Začátkem října 1999 zjišťoval na vzorku 1018 osob starších 15 let Institut pro výzkum veřejného mínění, co si lidé myslí o současných českých politických stranách. Jeho pracovníci přečetli dotazovanému vzorku lidí níže uvedené výroky a chtěli na dotazovaných občanech, aby uvedli, na kterou stranu se daný výrok nejlépe hodí. Zároveň také srovnal IVVM letošní výsledek s obdobným zkoumáním z minulého roku.

    Výsledky, níže uvedené ve dvou tabulkách, jsou skrznaskrz tristní - pokud jsou průkazné. Mimochodem by do značné míry vysvětlovaly, že KSČM má vskutku mezi lidmi v ČR největší preference nikoliv proto, že by ji občané považovali za nejlepší stranu či že by chtěli návrat ke "komunismu", ale že KSČM lidi podporují z protestu, z bezradnosti, a zřejmě taky proto, protože jim v průšvihu prázdná rétorika KSČM nejvíce vyhovuje. Velmi důležité je, že KSČM dosud nebyla vládnutím v ČR pošpiněna. V tomto smyslu se zdá, že byly ostatní "státotvorné" strany vlastně hloupé - nepřipustily KSČM za posledních deset let v ničem k rozhodování, a tak se nyní komunisté mohou právem vytahovat, že KSČM není tureckým hospodářstvím, které ostatní strany dokázaly mezitím v ČR zřídit, zkompromitována. Tuto linii podporování "čistoty KSČM" chce, jak už jsme o tom v BL psali, z jakýchsi záhadných důvodů podporovat i nadále ODS svým návrhem "superkoalice", v jehož rámci by se ve společné koaliční vládě nyní svorně zdiskreditovaly všechny strany kromě KSČM, což by v příštích volbách umožnilo KSČM jako jediné nezašpiněné a nezkompromitované opoziční straně nerušeně vyhrát volby.

    Připomeňme před studiem níže uvedených tabulek (výsledky tohoto průzkumu veřejného mínění byly zveřejněny včera, tj. 3. listopadu 1999), že podle předchozího průzkumu IVVM vypadala v říjnu 1999 občanská podpora jednotlivých českých politických stran takto: ¨

    KSČM 23 %, ODS 21 %, ČSSD 17,5 %, US 12 %, KDU-ČSL 11 %, SPR-RSČ a Zelení 2 až 3 % , DŽJ a DEU 1 až 2 %. (Pravděpodobnost omylu je však prý vyšší než 2 procenta.)

    Smutná a naprostá ztráta kreditu všech politických stran

    Nejtristnější jsou na tabulce číslo jedna ona velmi nízká procenta, většinou jen kolem deseti až patnácti procent, kdykoliv měli dotazovaní občané přičíst nějaké politické straně nějakou pozitivní vlastnost. Procenta vystoupí na vysokou úroveň teprve, dotazujeme-li se, která strana se stará jen o získání moci. Tento průzkum vyhrává čtyřiceti procenty na celé čáře Klausova ODS - gratulujeme!

    Dojemné a zároveň smutné je, že 27 procent dotazovaných si nyní myslí, že se KSČM dokáže postarat o sociálně slabé. Tady vidíte účinnost komunistické rétoriky. V mnohých okresech je vysoká nezaměstnanost a nešťastní lidé bez práce bezpochyby povrchně reagují pozitivně na komunistické sliby, že se soudruzi o nezaměstnané kolegy postarají. Z čeho ale budou brát? Z těchto 27 procent je zjevné, že podpora komunistické strany je do značné míry důsledkem nezaměstnanosti a neblahé hospodářské situace. Lidi hlasují podle toho, co vidí, jakou mají zkušenost - pořád ještě nepřemýšlejí příliš o příčinách a důsledcích.

    Naproti tomu ODS přišla o hodně volebních preferencí právě proto, že už dlouho má pověst, že se o sociálně slabé nestará. Je to pošetilá strana, tato ODS. Každý voličský hlas je přece dobrý. Britští konzervativci velmi pečlivě vytvářejí dojem, že jim žádný nezaměstnaný není lhostejný (ať už to je či není ve skutečnosti pravda). Politikové bývají cynikové - ve volbách jsou přece užitečné i hlasy nezaměstnaných. Vytvořila-li si ODS u lidí obraz strany, kterou osud nezaměstnaných nezajímá, bezpochyby jí to v  neblahé české hospodářské situaci v příštích volbách bude působit podstatné problémy.

    Zajímavé je, jak malý vliv má na české voliče ona "pravicová" urputnost českého tisku. Varování před bolševickým nebezpečím, v kterém svého času excelovaly listy jako Mladá fronta Dnes či Lidové noviny, na občany jaksi nepůsobí. Když se s tím vytasí na předvolebním plakátě Václav Klaus, lidi na to reagují jako na anachronismus, jemuž je možno se jen posmívat. Lidi se zcela zjevně nebojí, že by se chystala ČSSD škrtit "buržousty". Podle téměř stejného počtu dotazovaných umožní "rozvoj středních vrstev" v ČR ČSSD i ODS - rozdíl je jen jediné procento. (I když se za poslední rok, v šířící se chudobě v ČR v tomto smyslu dosti podstatné iluze o ČSSD rozložily - představa, že ČSSD umožní rozvoj středním vrstvám, poklesla z 24 na 11 procent.) Kupodivu i KSČM prý tomu podle 10 procent obyvatel nebude bránit - u ODS je o tom přesvědčeno 12 procent lidí. Rozdíl procent v této kategorii je mezi ČSSD, ODS a KSČM pozoruhodně malý.

    Čímpak si asi komunisté vysloužili pověst, že sice mizerně, ale přece jen nejlépe ze všech stran dbají o dodržování lidských práv a jsou zárukou bezpečnosti občanů a právního řádu? To by měl někdo vysvětlit, to přece nemůže být jen tou mlhavou socialistickou rétorikou. Vystupují snad komunisté nejefektivněji v nezaměstnaností postižených oblastech na ochranu propouštěných lidí? Anebo si občané jen myslí, že by to jako komunisté dělat měli? Trochu si tomu protiřečí mínění jen 7 procent dotazovaných, že by KSČM mohla být zárukou demokratických poměrů. Jak je tedy možné, myslete, lidi, že na jedné straně je KSČM nejlepší zárukou lidských práv, bezpečnosti občanů a právního řádu, nikoliv však demokracie?

    Pozitivně se v průzkumu - navzdory zuření různých leschtinů a komárků v zaujatém českém tisku - projevují alespoň částečné snahy vládnoucí ČSSD o zlepšení hospodářské situace. Tady máte důkaz, mili čeští intelektuální elitáři, že řadový občan v ČR není tak hloupý, jak si myslíte. Sdělovací prostředky ho sice ohlupují nejrůznějšími skandály a bouřemi ve sklenici vody, občan si však sám všimne, že se Mertlík a Špidla asi přesto navzdory všemu snaží situaci aspoň trochu zlepšit. Sice je skepse v ČR nyní silná i ve vztahu k ČSSD - toho je výrazem přesvědčení téměř 40 procent občanů, že se v ČR o hospodářství dobře nestará nikdo - nicméně přece jen má ve výrocích "Nejlépe se stará o hospodářství ČR" a "Svůj program zaměřuje na sociálně slabé" ČSSD navzdory ztrátě idealismu od loňska pořád ještě vlastně nejlepší vizitku.

    Známkou silné ideologické polarizace v české společnosti jsou ovšem navzájem si protiřečící statistiky týkající se ODS. Je to strana, která "se stará jen o získání moci" (40 procent), "nejčastěji vyvolává zbytečné konflikty" (26 procent), "řeší věci nejrozvážněji" (si myslí jen minimum 9 procent lidí) - ale naproti tomu "je zárukou demokratických poměrů (16 procent), "nejlépe zajistí zájmy ČR (15 procent; tady asi ještě přežívá pošetilá představa, jaký je Klaus vlastně světový politik: škoda, že ho tito stoupenci nikdy neslyšeli, jak školáckou angličtinou Klaus promlouvá na mezinárodních fórech) a dokonce "má nejlepší politiky" (sic!) (18 procent). Zbytečky lidí, kteří zastávají tento pozitivní postoj vůči ODS, přece nemohou být titíž dotazovaní, kteří se domnívají, že ODS "nejčastěji vyvolává zbytečné konflikty". Nebo snad ano?

    Zajímavé je, že si ODS za poslední rok skoro ve všem výrazně pohoršila, ačkoliv (údajně) není ve vládě, a stranám, které nejsou ve vládě přece normálně většinou stoupá volební podpora. Ovšem tady jistě hraje zápornou roli opoziční smlouva, v jejímž rámci došlo k dosti podstatné diskreditaci této strany. Těžko však určit, jakou roli v tom sehrála opoziční smlouva a do jaké míry se politikové ODS diskreditují samovolně a nadšeně svým chováním sami. Nicméně dále klesající popularita této strany je docela rekordní, výjimečný jev. Že by si lidi rozčarováním z ODS kompenzovali ony dlouhé roky, kdy Klausovi - od roku 1992 - tak pošetile, leschtinovsky bezmezně věřili?

    Zajímavý je profil "křesťanské strany" KDU-ČSL, která si udržuje vedení v oblasti lidských práv i rozvážného řešení situací. Je toto pozitivní hodnocení snad dáno náklonností lidí křesťanského přesvědčení?

    Pozoruhodné je také hodnocení Unie svobody. Ať si zve Česká televize Jana Rumla do studia třeba každý druhý den, lidi jak se zdá vědí, že je ten pastevec k ničemu. Podle tohoto průzkumu veřejného mínění je nanic celá Unie svobody, Impuls 99 - Neimpuls 99. Nejvíce skórovala při tom, že se prý "stará jen o získání moci", ale ani v tom neudělala na české voliče příliš velký dojem, ani to nedělá pořádně, zdaleka nedosáhla Klausových 40 procent. Jen ty zbytečné konflikty umí US vyvolávat dost dobře, v tom její popularita vzrostla za poslední rok ze 6 na 17 procent.

    Vím, jsou to všechno jen minimální rozdíly, hlavním jmenovatelem názorů českých voličů je frustrace, rozčarování, zklamání z pánů politických potentátů.

    Doslova děsivým materiálem ke studiu je v tomto smyslu druhá tabulka, která ukazuje, jak se za poslední rok změnilo občanské hodnocení politických stran. Ukazuje se, jak ničivou roli hraje při pověsti politické strany to, když vstoupí do vlády. Tabulka č. 2 je v tomto smyslu velmi přesvědčivým argumentem proti vládní nekomunistické superkoalici, kterou navrhuje ODS. Je téměř hmatatelným důkazem, že ta strana, která v dnešní nejisté situaci v ČR vstoupí do vlády, riskuje radikální zničení své pověsti. Jen pohlédněte, co se stalo s ČSSD. Lidi měli, než vstoupila do vlády, o ní ještě iluze. "Svůj program zaměřuje na sociálně slabé" si o ČSSD v roce 1998 myslelo 34 procent lidí! Chudáci, netuší, že ať je ve vládě v ČR kdokoli, musí pod tlakem Evropské unie i mezinárodních trhů dělat v podstatě totéž. Dosud to lidé nevědí o KSČM, a tak jejich naivní víra, že se alespoň komunisté o chudé lidi postarají, vzrostla za rok z 8 na 27 procent. Celkově vzrostlo za poslední rok pozitivní hodnocení komunistů právě proto, že nemají podíl na vládě. Naděje umírá poslední, říká se frázovitě v jednom přísloví. Lidi nechtějí být zklamáni z politiky. Jak nadšeně někteří z nich hlasovali v létě pro Václava Fischera.

    Jak to shrnout

    Hodnocení firmy IVVM konstatuje:

    Z tabulky č. 2 jsou patrné některé základní posuny v hodnocení politických stran. V porovnání s obdobím před volbami 1998 jsme zaznamenali obecné posílení skepse vůči politickým stranám (ilustrované mimo jiné tím, že u pozitivních tvrzení mimořádně vzrostl podíl odpovědí "nehodí se na žádnou stranu"). Dalším významným rysem je celkově zlepšené hodnocení KSČM a na straně druhé výrazný úbytek pozitivních soudů o ČSSD. Tyto proměny jsou s největší pravděpodobností odrazem změn ve volebních preferencích v letošním roce, tj. v tomto případě přesunem stranických sympatií občanů od ČSSD ke KSČM.

    Politikové by si měli uvědomit toto:

    Vzhledem k tomu, že je - všude - v důsledku nynější provázanosti světa neobyčejně obtížné pro vládnoucí politickou stranu efektivně realizovat svůj volební program, strany, které se dostávají k moci, jsou "vládou sebevrahů" - téměř automaticky ztrácejí ve vládě volební podporu. To platí v mnoha zemích světa, nejen v ČR, kde se ovšem politikové ve vládě často chovají podstatně neefektivněji než jinde - proto je v ČR rozčarovanost z vládních stran ještě větší.

    Lidé ve všech zemích světa, tedy jistě i v ČR, mají nejraději vládu, která

  • příliš nevládne, neplete se jim na každém kroku zatraceně do života, ale nenápadně, tiše a efektivně uzpůsobuje arénu veřejného a podnikatelského života k tomu, aby v ní lidi mohli svobodně, spokojeně, lehce a v prosperitě žít.

    Komunistická strana navzdory rostoucím preferencím v důsledku svého krátkozrakého vidění situaci lidem v ČR asi příliš nezlepší.

    Politikové by se

  • měli přestat veřejně hašteřit o pitomostech a pokud jim k tomu inteligence stačí, měli by co nejusilovněji pracovat na zlepšování domácí situace - viz ta zpráva Evropské unie o naprosté nedostatečnosti české státní správy v mnoha oblastech.

    Jak je možné, že politikové nedokáží reagovat na to, nebo si to snad neuvědomují? jak šťastni by byli lidi v ČR, kdyby byly osvobozeni od nesmyslné byrokracie. Zase - všechno to vede zpět k té kritické zprávě Evropské unie...

    Efektivně pracovat bez bonmotů a hašteřivých výroků, pane Rumle, Zemane, Klausi - a chodit do té televize jen tehdy, když mám skutečně něco nového či zajímavého co říct - zejména, pokud se mi podařilo pro lidi v ČR něco dobrého dokázat.

    Tabulka č.1: Image politických stran (v %)

    Vybral politickou stranu

    ČSSD

    ODS

    US

    KDU-ČSL

    KSČM

    DEU

    SPR-RSČ

    DŽJ

    žádná

    Svůj program zaměřuje na sociálně slabé

    16

    3

    2

    10

    27

    1

    1

    10

    16

    Umožní výrazný rozvoj střední vrstvě

    11

    12

    7

    7

    10

    2

    1

    1

    20

    Je zárukou demokratických poměrů

    12

    16

    9

    7

    8

    4

    2

    2

    22

    Nejlépe se stará o hospodářství ČR

    15

    12

    3

    3

    5

    x

    x

    x

    39

    Nejvíce dbá o dodržování lidských práv

    8

    9

    8

    14

    11

    3

    2

    2

    20

    Je zárukou bezpečnosti občanů a právního řádu

    10

    10

    6

    4

    11

    1

    3

    x

    30

    Nejlépe zajistí zájmy ČR

    10

    15

    5

    4

    9

    1

    2

    x

    23

    Řeší věcí nejrozvážněji

    11

    9

    6

    14

    12

    2

    1

    1

    23

    Má nejlepší politiky

    10

    18

    7

    5

    8

    1

    1

    x

    28

    Stará se jen o získání moci

    18

    40

    10

    4

    14

    x

    2

    1

    3

    Nejčastěji vyvolává zbytečné konflikty

    18

    26

    17

    3

    6

    x

    15

    x

    3

    Pozn.: Dopočet do 100 % v každém řádku jsou odpovědi uvádějící jiné strany a odpovědi "neví".

    Tabulka č. 2: Pověst parlamentních sran - srovnání 1998 a 1999 (v %)

     

    ČSSD

    ODS

    KSČM

    US

    KDU-ČSL

    žádná

     

    98 / 99

    98 / 99

    98 / 99

    98 / 99

    98 / 99

    98 / 99

    Nejlépe se stará o hospodářství ČR

    22 / 15

    16 / 12

    5 / 5

    6 / 3

    9 / 3

    9 / 39

    Nejvíce dbá o dodržování lidských práv

    21 / 8

    12 / 9

    5 / 11

    8 / 8

    8 / 14

    6 / 20

    Má nejlepší politiky

    20 / 10

    20 / 18

    3 / 8

    7 / 7

    6 / 5

    18 / 28

    Řeší věci nejrozvážněji

    16 / 11

    11 / 9

    6 / 12

    6 / 6

    14 / 14

    13 / 23

    Stará se jen o získání moci

    18 / 18

    39 / 40

    6 / 14

    11 / 10

    2 / 4

    2 / 3

    Je zárukou demokratických poměrů

    24 / 12

    18 / 16

    4 / 8

    8 / 9

    8 / 7

    10 / 22

    Umožní výrazný rozvoj střední vrstvě

    24 / 11

    11 / 12

    4 / 10

    8 / 7

    8 / 7

    9 / 20

    Nejlépe zajistí zájmy ČR

    18 / 10

    17 / 15

    4 / 9

    5 / 5

    5 / 4

    10 / 23

    Je zárukou bezpečnosti občanů a právního řádu

    18 / 10

    10 / 10

    5 / 11

    6 / 6

    7 / 4

    13 / 30

    Svůj program zaměřuje na sociálně slabé

    34 / 16

    3 / 3

    8 / 27

    1 / 2

    7 / 10

    6 / 16

    Nejčastěji vyvolává zbytečné konflikty

    12 / 18

    14 / 26

    2 / 6

    6 / 17

    3 / 3

    2 / 3

    Pozn.: Dopočet do 100 % za roky 1998 a 1999 tvoří ostatní strany a odpovědi "neví"


    Tito zoufalí lidé, kteří přišli o všechno, jsou na okraji Evropy obětí nemorální války, kterou Západ schválně ignoruje

    Tento článek reportéra Patricka Cockburna vyšel ve středu 3. listopadu 1999 v deníku Independent.

    Šrapnel z ruské rakety, který zasáhl Megameda Machmajeva, když šel koupit pro rodinu chleba, způsobil, že vypadá maso jeho pravé nohy jako kus syrového masa, který částečně sežralo nějaké zvíře. V nemocnici za hranicemi Čečenska přilížel stoicky, zatímco se snažil z hluboké rány lékař vylovit kousky kostí a kovu. "Možná, jestliže nebyla zasažena tepna, nebudeme muset tu nohu amputovat," říká lékař s pochybnostmi.

    Na jiném nemocničním pokoji brečí a drží se maminky Fatimat Abluševa, čtyřletá holčička. Myslel jsem, že si namalovala obličej rtěnkou, protože má kůži na obličeji kolem pusy, nosu a očí ostře červenou. Ale matka říká: To jsou popáleniny. Dělostřelecký náboj nám zapálil dům a než se nám podařilo dostat se ven, Fatimat se popálila."

    Tohle jsou ti štastní čečenští občané, kterým se podařilo během šestitýdenní války Ruska proti Čečensku uprchnout do sousední Ingušské republiky dřív, než Rusové uzavřeli hranice. V samotném městě Grozny bez potravin, elektřiny i plynu je situace daleko horší. Machamajev konstatuje, že ho jenom odvezli do Ingušska, polomrtvého od ztráty krve, "protože byla nemocnice v Grozném plná mrtvých a nebyl tam žádný lékař, který by mi mohl pomoci."

    V úterý zahynula jedna žena, kterou zoufalý dav přitlačil na ostrý ostnatý drát na malém hraničním přechodu. "Lidé doslova šílí, vrhají se na ty ostnaté dráty," řekla žena, které se podařilo po týdenním čekání dostat se z Čečenska ven.

    Nyní začíná být jasné, jakou válku vede Rusko v Čečensku. Ruská armáda se snaží omezit vlastní raněné a mrtvé, a tak se vyhýbá bojům s čečenskými partyzány. Namísto toho si "pročišťuje cestu" masivním bombardováním a dělostřeleckými útoky proti čečenským městům a vesnicím. Velitel ruského letectva si tento týden stěžoval, že jeho piloti shodili tolik naváděných bomb, že už jich má ruská armáda nedostatek. Důsledkem ofenzívy je to, že jedna třetina celého obyvatelstva Čečenska, které čítá milion obyvatel, je nyní na útěku. Asi 193 000 lidí se dostalo do Ingušska. Dalších přibližně 200 000 lidí urpchlo z domova, ale nemohou se v důsledku ruské blokády dostat ven ze země. Uvádí to Tarja Halonen, finský ministr zahraničních věcí, který právě navštívil v čele delegace Evropské unie tuto oblast.

    Odehrává se tragédie stejná jako v Kosovu a ve Východním Timoru. Pokud bude ruská armáda dál používat své taktiky mlýnku na maso, brzo bude na útěku půl miliónu lidí.

    Ruští vedoucí představitelé se brání tvrzeními, že po leteckých úderech proti Srbsku nemá Západ právo Rusko kritizovat. Čečenci ale čelí dvojí hrozbě. Jednak je Rusové bombardují, tak jako Západ bombardovat Srbsko, ale zároveň jsou vyháněni ze svých domovů, tak jako Srbové vyháněli Kosovce. Sergej Kovaljov, bojovník za lidská práva a člen ruské dumy, uvedl: ;V Čečensku využívá Rusko metod NATO, aby docílilo toho, čeho chtěl dosáhnout Slobodan Miloševič."

    V jednom ohledu jsou na tom Čečenci daleko hůř než Kosovci i obyvatelé Východního Timoru. Skoro nic z toho, co se v Čečensku děje, se neobjevuje v západní televizi. Před několika dny jsem byl na hlavní silnici, vedoucí zpět do Čečenska. Několik tisíc Čečenců se snažilo zoufale se vrátit zpět do země pro příbuzné. Čečenský veterán, který přišel v druhé světové válce o nohu, se tam snažil dostat o berlích.

    Ruští vojáci se samopaly jim to nedovolili. Armádní důstojník ke mně přišel a řekl mi: "Varuji vás, abyste zmizel, protože vojáci začnou brzo střílet." Hlas z reproduktoru nás informoval, že území na obou stranách silnice je zaminováno.

    Na obou stranách hranice stojí patnáctikilometrová fronta osobních i nákladních automobilů, které se snaží už po mnoho dní proniknout ruskými liniemi. Viděli jsme jak se jeden člověk pokusil utéci z Čečenska přes pole, ale skupina ruských vojáků ho rychle chytila a zatkla.

    Mezinárodní červený kříž konstatuje, že téhož dne nedaleko od tohoto místa zaútočila ruská letadla na pět vozidel Červeného kříže, usmrtila dva zaměstnance Červeného kříže a alespoň 25 civilistů. Na hranici s Kosovem zaznamenalo letos podobné incidenty nejméně deset televizních kamer.

    Na hlavním pohraničním přechodu do Čečenska jsem neviděl jedinou kameru. Americké televizní okruhy neprojevují zájem. Dokonce i televize ABC odvysílala jen pětačtyřicetivteřinovou reportáž, když v říjnu ruské střely usmrtily na trhu v městě Groznyj více než sto osob.

    Oficiálním důvodem pro nepřítomnost televizních kamer je nebezpečí únosu. Toto nebezpečí je reálné, ale riziko lze minimalizovat použitím ozbrojených stráží z ingušského nebo čečenského ministerstva vnitra. Bohužel, mnoho televizních reportérů v Moskvě, kteří by měli zájem o natáčení reportáží z čečenské války, zjišťuje, že hrozba únosů je pro jejich ústředí vítanou výmluvou, aby ignorovala válku, o níž stejně nechtějí vysílat žádné informace.

    Ruští mluvčí zcela zjevně vedou to, co sami charakterizují jako "informační válku" a využívají přitom prezentačních metod, jakých používalo NATO ve válce proti Srbsku. Propaganda je to tvrdá a primitivní, ale vzhledem k tomu, že v čečenské válce nejsou televizní kamery, je to pro Rusy lehčí. Většinou ruští vládní mluvčí hněvivě popírají, že by docházelo k zabíjení civilistů.

    Začátkem října jsem navštívil město Elistanži, kde svrhla ruská letadla 30 bomb a usmrtila 35 lidí. Exploze rozervaly místní školu.

    V nejbližší nemocnici v Šali se snažila utišit matka svého devítiměsíčního syna, jehož levá noha musela být amputována, tyčinkou Mars. Ve vedlejší posteli ležel čtyřletý Alet, kterému právě vyňali z břicha kusy šrapnelu. Ruské letectvo popírá, že město Elistanži bombardovalo.

    Je možné, že ruské letectvo a ruská armáda nevědí, co zasahují. Odborníci konstatují, že ruští piloti nyní létají jen 100 hodin cvičných letů ročně. Téměř všude, kde jsem v Čečensku byl, je slyšet zlověstný hluk střel Grad, které jsou nechvalně známy svou nepřesností.

    Ale Moskvě je jedno, jestli zasahuje její armáda a letectvo cíle nepřesně. Tvrdí, že se útok na konvoj Červeného kříže nekonal, navzdory svědectvím osob, které útok přežily. Vladimír Putin, ruský premiér, konstatuje, že se prý ruské bombardéry nedopustily žádných "větších omylů". Naprosto mu nebylo trapné veřejně popírat, že nedošlo k útoku na trh v městě Groznyj, přestože v tutéž dobu ruský vojenský mluvčí potrvrdil, že trh byl útokem zničen, protože to byl "vojenský bazar".

    Utrpení je ještě horší než v Kosovu a ve Východním Timoru, protože se Čečensko ani nezačalo zotavovat z předchozí války. Město Groznyj je jen hromada trosek. Ruské dělostřelectvo je zničilo ve válce v letech 1994 - 1996.

    Nyní nařídila ruská armáda civilním občanům, aby opustili města Groznyj a Gudermes, druhé čečenské město. Zároveň však letadla bombardují silnice a zablokovala cestu do Ingušska. Jen asi 170 - 180 lidí je propouštěno do zahraničí každý den.

    Ingušský prezident Ruslan Aušev konstatoval tento týden, že jde o úmyslnou krutost, protože Rusové oznámili, že je cesta do zahraničí otevřená, a vylákali uprchlíky na silnice, kde se nemohou skrývat před leteckými údery a dovolují jen minimálnímu množství zoufalých lidí dostat se do bezpečí.


    Západ musí přestat ignorovat čečenskou tragédii

    Tento redakční komentář vyšel 3. listopadu 1999 v deníku Independent.

    Hrůza situace v Čečensku, jak ji na dnešní titulní stránce líčí reportér Patrick Cockburn, mluví sama za sebe. Bylo usmrceno velké množství civilistů. Třetina obyvatelstva uprchla z domovů. Mnoho lidí uvízlo v Čečensku - nemohou se dostat ze země. A ofenzíva přesto pokračuje. Tohle je strašlivá realita ruské války, realita, kterou Západ denně ignoruje.

    Válka Moskvy proti Čečensku neškodí jej Čečensku, ale i Rusku. Je politováníhodné, že to Moskva nechápe. Je stejně deprimující, že západní politikové nejsou schopni pochopit, co se dnes děje v Čečensku.

    Ruské dělostřelectvo střílí na čečenská města a útočí na civilisty - ti jsou vražděni, zohavováni, přicházejí o příbuzné. Islámští radikálové jsou v bezpečí v horách. Ruská armáda nezná precizní bombardování konkrétních míst.

    Téměř úplné mlčení západních politiků v této věci je ostudné a známé. Během první války Borise Jelcina proti Čečensku v roce 1995 zdůrazňovali západní politikové, že prý je to "ruská vnitřní záležitost". Stejná logika platila v Kosovu.

    Politikové nakonec pochopili, že když se snaží kosovskou situaci ignorovat, jen to povzbuzuje Slobodana Miloševiče, aby se choval ještě hůř. Je tragické, že si západní politikové z toho nevzali poučení pro Čečensko.

    Rusové se velmi silně snaží zabránit tomu, aby v Čečensku mohli pracovat nezávislí novináři. Ale obraz je jasný. Ruská armáda si myslí, že může beztrestně vraždit, koho chce.

    Motorem této války je především ruská vnitřní politika: osud Čečenska a Čečenů je téměř úplně vedlejší. Prezident Jelcin a jeho vláda chce získat před volbami voličskou podporu za útoky na údajné islámské teroristy, kteří způsobili v Moskvě takovou katastrofu. Ale tato taktika může fungovat jen krátkodobě. Jak se jasně ukázalo v Čečensku v roce 1995, krátkodobé vojenské vítězství je daleko lehčí než úspěšná dlouhodobá okupace. Pak už voliči nebudou s průběhem války tak spokojeni.

    Mezitím je každá bomba, shozena na Čečensko, olejem do ohně islámského radikalismu. V nadcházejících měsících nebude k dispozici jen málo čečenských dobrovolníků, ochotných umisťovat bomby v ruských městech. Až k tomu dojde, Moskva bude moci vinit jen sama sebe.

    Nemuselo to tak dopadnout. Čečenský prezident Aslan Maschadov nijak nemiluje islámské radikály, kteří jeho zemi destabilizovali. Ale když usiloval v Moskvě o vyjednávání, byl opakovaně odmítnut. Ruská ofenzíva byla zahájen bez jednání s Maschadovem. Znamenalo to, že Maschadov nemůže s islámskými extremisty vyjednávat. Co Moskva prohrála, je výhodou extremistů.

    A Západ pořád nedělá nic. V Oslu vyjádřil prezident Clinon "znepokojení" - to je diplomatický jazyk, vyjadřující, že nikdo nic nepodnikne. Politika nečinnosti je vražedná. V této situaci, na rozdíl od Kosova, není vojenská intervence ani prakticky proveditelná, ani nutná. Je však zapotřebí tvrdé diplomacie a hospodářských hrozeb, pokud má být toto šílenství zastaveno.


    Obava Západu před islámem nemůže být výmluvou za rasismus

    Tento článek Roberta Fiska vyšel v deníku Independent 3. listopadu 1999.

    Jednoho deštivého letního odpoledne v roce 1992 mě přivítal v nechvalně známém koncentračním táboře v Manjace jistý plukovník Popovič otázkou. "Víte, co je to islámská svatá válka?" zařval na mě. Zdeprimovalo mě to. Mohl vystoupit z libovolného hollywoodského filmu nebo z libovolného západního novinového článku, nemluvě o ústředí srbského nacionalismu. Uvnitř koncentračního tábora Manjaca byli muslimové, kteří přežili "etnické očišťování" západní Bosny. Ale, jak jsem tak poslouchal plukovníka Popoviče, uvědomil jsem si, že jsem slyšel tatáž zlovolná, vtírající se slova o arabských muslimech na Blízkém východě.

    Reportér je ve výjimečně dobré situaci, kdy může sledovat rakovinu rasismu. Přibližně o rok později jsem byl v jižním Libanonu a hovořil jsem tam se stovkami členů palestinského hnutí Hamas, kteří byli nezákonně vyhoštěni z Izraele a okupovaných teritorií a zůstali trčet na úpatí jednoho kopce v Libanonu. Většina z nich byli inteligentní muži, několik z nich mělo univerzitní tituly, někteří z Británie. Byli proti "mírovému procesu", ale jen málo z nich zastávalo názor, že by mohli dosáhnout svých cílů násilím. O týden později jsem byl zpátky v Bosně a viděl jsem, jak je CNN charakterizuje jako "extremisty". O tři týdny později v Kalifornii jsem sledoval americkou televizi CBS. Vysílala záběry těchže Palestinců na studeném svahu onoho kopce a charakterizovala je jako "osoby podezřívané z terorismu".

    Tento týden se bude v neutrálním prostředí anglického venkova v Ditchley Park diskutovat o tom, jak Západ muslimy ponižuje a rasově pomlouvá ve sdělovacích prostředcích, v tisku, v rozhlasu a ve filmu. Kníže Abdullah ze Saúdské Arábie, bývalý americký velvyslanec Edward Djereijan, arabský šéfredaktor Khaled al-Maeena, rabín Neuberger a mnozí diplomaté a novináři stráví tři dny diskusí o stále nebezpečnější "islámofóbii", která nakazila západní zpravodajství a chápání muslimského světa - zejména pokud jde o Blízký východ.

    Budou mít hodně námětů k diskusi. Neboť za posledních třicet let jsou arabští muslimové zobrazováni v západním tisku z úhlu téměř nacistické propagandy. Mocichtiví, zlovolní, násilní Íránci a Arabové se zahnutými nosy nahradili židy v kreslených komentářích nacistických periodik jako bylo Voelkischer Beobachter či Der Ewige Jude. Když jsem začal před dvaceti lety svou práci reportéra na Blízkém východě, zrovna jsem tam poprvé viděl v televizi film Ashanti. V hlavní roli hráli Omar Sharif a Roger Moore. Film líčil Araby jako otrokáře, vrahy, sadisty a pedofily. Film byl převážnou většinou natočen v Izraeli.

    Byl jsem šokován. Nebylo divu, že tolik zpráv charakterizuje Araby jako "teroristy". Není divu, že tolik redakčních komentářů hovoří o Arabech jako o "teroristické sběři". A čím více filmů jsem shlédl, čím více redakčních komentářů jsem přečetl, tím více, jak se zdálo, se šířil náš strach z obávaného, cizího muslima, jímž se dá jen pohrdat. Jestliže byli nacisté schopni ukazovat židy jako podlidi, kteří ohrožovali západní "civilizaci" a "kulturu", my dokážeme líčit muslimy jako zlé, zaostalé, příliš rychle se rozmnožující a vhodné k tomu, aby byli vyhlazeni.

    Čím to, ptal jsem se sám sebe, že Palestinec, který zavraždil nevinné Izraelce, byl v západních zprávách "terorista" - jímž bezpochyby byl - zatímco Izraelec, který zavraždil v mešitě v Hebronu 29 nevinných Palestinců byl jen "extremista", "nadšenec" anebo (to se mi líbí nejvíc) "příslušník židovských podzemních organizací". Jak to, že partyzán z organizace Hizbollah, který bojoval proti izraelským okupačním jednotkám byl "islámský fundamentalista", kdežto chorvatští a srbští vrazi v Bosně nebyli "křesťanskými fundamentalisty"? Dokonce i nejpravicovější britské denní listy píší o "teroristech z IRA" a nikoliv o "katolických teroristech". Jak je možné, že Arab, který ohrožuje Ameriku (Osama bin Laden) je "superterorista", kdežto Izraelec, který zavraždí vlastního premiéra, je jen "fanatik"?

    Kdo vytvořil tato pravidla, tento zlovolný dvojí metr? Stačí se podívat do Hollywoodu a částečně pochopíme odpověď. Filmy jako Navy SEALS, True Lies, Broadcast News, Delta Force, dokonce i The American President - to je jen pár z mnoha desítek filmů, které líčí arabské muslimy a Íránce jako lidi, které musíme nenávidět.

    Profesor Jack Shaheen z University v Jižním Illionis sestavil seznam výrazů, jimiž jsou charakterizováni Arabové v hollywoodských filmech. Jsou to výrazy jako "svině", "zkurvysyn", "moucha na kusu hovna", "zvířata", "bastardi", "prasata", "zvířata", "divoši bez státní příslušnosti" "pouštní smradoši" a samozřejmě "teroristé". Kreslené komentáře a americké noviny běžně ukazují Araby jako podlidi.

    V roce 1996 otiskl deník Miami Herald obrázek opice v turbanu s nápisem "islám" a s titulkem "Bombami zabíjíme nevinné ženy a děti". O dva dny později, po vybombardování Světového obchodní střediska - to byl zlovolný čin, který skutečně provedli muslimové - otiskl list New York Post obrázek americké sochy svobody s pozměněnou verzí známé básně: "Dejte mi vaše unavené, chudé masy, avše teroristy, vaše vrahy, vaše svině, vaše zlovolné zbabělce, vaše náboženské fanatiky..."

    Samozřejmě, když Američané vybombardovali vládní budovu v Oklahomě, první byli obviňování muslimští "teroristé". "Jménem islámu," zněl tučný titulek titulek nad fotografií mrtvého dítěte v jedněch amerických novinách Ruperta Murdocha. V Británii jsme dělali totéž. Jakmile se zjistilo, že viníci byli v Oklahomě Američané, okamžitě se přestalo hovořit o "teroristech". Byli to už jen "fanatikové". K podobné proměně došlo, když se ukázalo, že "teroristický" útok na letadlo TWA byla zřejmě katastrofa, způsobená technickým selháním. V roce 1992 tiskl deník Times obrázek muslima, jak si utírá zakrvácenou šavli o britskou vlajku a za ním leží mrtvá nevinná žena. Novináři a politikové nás varovali před blížící se válkou s islámem. "Muslimský fundamentalismus," varoval v roce 1995 generální tajemník NATO Willy Claes, "je alespoň tak nebezpečný, jaký býval kdysi komunismus. Představuje terorismus, náboženský fanatismus."

    Ano, vím, že si to Arabové do určité míry zaviňují sami. Z jejich řad vzešlo mmoho skutečně groteskních diktátorů a jejich násilné organizace spáchaly během let jménem islámu skutečně hrozné zločiny. Nepotřeboval jsem strávit celých 23 let v arabském světě, aby ve mně tito puritánští infantilní kněží - křesťané, muslimové i židé, kteří odmítají vidět, že je svět složitá společnost, zasloužící si slitování, nejen dogmatické víry, nevyvolávali hněv. A v káhirském tisku jsou často židé zobrazováni s cylindry na hlavě a s pytli peněz - to je klasický nacistický obraz - i když právě jeden můj židovsko-americký známý si nedávno stěžoval na to, kolik protiarabských kreslených komentářů i filmů vyrábějí američtí židé.

    Takže nynější konference v Ditchley má skutečně mnoho o čem hovořit. Neměla by pomíjet nedostatky muslimských společností ani krutost arabských režimů. Účastníci by však měli pamatovat, jak vážně - a právem bereme rasové či antisemitské pomluvy, zaměřené proti židům. Měli by však také uvažovat o tom, zda není načase, aby Západ začal prokazovat totéž znepokojení a tutéž citlivost, tutéž nenávist vůči rasismu, když jsou muslimové z Blízkého východu zobrazováni stejně, jak Hitler zobrazoval k smrti odsouzené evropské židy.


    Pád berlínské zdi způsobilo vysmívané západní mírové hnutí

    Tento článek Jonathana Steela vyšel 2. listopadu 1999 v deníku Guardian.

    Od chvíle, kdy padla berlínská zeď, se šíří Evropou nakažlivý mýtus. Objevuje se opakovaně v pamětech mnoha státníků, kteří byli u moci v posledních letech studené války a rychle tvrdne v beton oficiální establishmentové moudrosti.

    Takže, když se nyní rychle blíží desáté výročí pádu berlínské zdi, stojí za to se podívat trochu podrobněji na fakta, která vedla k tomuto pádu. Hlavní roli při vytvoření klimatu, které vedlo k dramatickému ukončení studené války, nehrála tvrdá protikomunistická linie Reaganovy vlády, podporovaná britskou Margaret Thatcherovou, ale vysmívané západní mírové hnutí.

    Demonstanti, ženy protestující na Greenham Common proti rozmisťování amerických střel s plochou dráhou letu a ostatní aktivisté jsou dosud ostře kritizováni jako hlupáci, jichž k svým účelům využívala Moskva. Jenže právě tito lidé podstatným způsobem přispěli k pádu berlínské zdi.

    Že bych si dělal legraci? Vůbec ne. Obrovské pouliční demonstrace, které postupně vznikly v NDR během podzimu roku 1989 vznikly z východoněmeckého mírového hnutí. Soustřeďovaly se kolem protestantských kostelů. Protestantská církev v NDR si totiž odvážně vytvořila společný program na obranu míru a lidských práv a snažila se ho prosazovat po celou řadu let, dlouho předtím, než se zbavila celá východoněmecká společnost strachu a proměnila hnutí několika stovek aktivistů v hnutí statisíců.

    Ono původní "tvrdé jádro" východoněmeckých mírových aktivistů využívalo příkladu a podpory kolegů a přátel ze Západu. Vezměte například Baerbel Bohleyovou, spoluzakladatelku východoněmeckého Nového fóra, disidentského hnutí, které zahájilo v roce 1989 v Berlíně demonstrace.

    Šest let předtím, než padla berlínská zeď se už východoněmecká tajná policie Stasi velmi obávala hnutí Bohleyové, jménem "Ženy za mír". Bohleyová byla zatčena poté, co se setkala s jednou britskou mírovou aktivistkou. Po propuštění byla pravidelně ve styku s Petrou Kelleyovou, známou západoněmeckou mírovou aktivistkou aposlankyní za stranu Zelených v německém parlamentě. Snažily se vytvořit "détente zezdola". Na obou stranách německé zdi viděli protijaderní aktivisté společný zájem. Vědomí, že Německo, západní i východní, by bylo první obětí zničení v nové evropské válce, vyvolalo psychologické sjednocení obou částí země dlouho předtím, než se stalo realitou politické sjednocení.

    To jsou všechno irelevantní podružnosti, budou se posmívat kritikové. Konec studené války přišel seshora. Způsobilo ho masivní zbrojení Ronalda Reagana, jeho návrh na program hvězdných válek a rozhodnutí NATO rozmístit v Evropě střely Pershing a střely s plochou dráhou letu. Tím, že se Američané byli schopni ostře postavit Moskvě i západním mírovým demonstrantům, vyvolali sovětský reformní program, známý pod jménem perestrojka, poté, co si Michail Gorbačov a jeho poradci uvědomili, že Západ nehodlá jednostranně odzbrojit. Sovětská ekonomika si už nemohla dál dovolit globální závody ve zbrojení a chtěla zlepšit zoufale zanedbaný spotřebitelský sektor.

    To se zdá jednoduché. Jenže první rozhodnutí přeorientovat sovětské výdaje ze zbrojení na spotřební hospodářský sektor začal dělat Jurij Andropov. Ve svém prvním programovém projevu v listopadu 1982 řekl Andropov, o několik měsíců předtím, než Ronald Reagan zveřejnil program Hvězdných válek, že síla Sovětského svazu a jeho pověst musí záviset na jeho úspěchu doma. Byla to první známka toho, že se sovětské vedení rozhodlo ustoupit od politiky budování impéria, kterou převzal Gorbačov, když se v roce 1985 dostal k moci.


    Řezník a galaxie

    Ivan Hoffman, Český rozhlas, Radiožurnál

    Na otázku, zda nám televize, ale i další média přibližují svět, anebo zda náš pohled na svět deformují, je jednoduchá odpověď: Platí to druhé.

    Většina informací hovoří buďto o lidském neštěstí, anebo o lidském násilí.

    Buďto se dovídáme o živelných pohromách a haváriích automobilů, vlaků, či letadel, anebo jsme podrobně informováni o bilanci šílených střelců na různých místech světa, či o stylu vinohradského řezníka.

    Je příznačné, že agenturní zpráva o nálezu dalších častí jeho oběti má dvacet řádek, zatímco astronomický objev zlomků zaniklé galaxie byl včera oznámen na řádcích deseti.

    Informace o tom jaké barvy byly plastikové pytle ukrývající končetiny, či hlavu mrtvého jsou zřejmě žádanější než informace o tom, že před deseti miliardami let se s Mléčnou dráhou srazila velmi vyvinutá galaxie, jejíž zlomky poprvé sleduje mezinárodní tým astronomů pomocí evropského satelitu Hipparcos.

    Fascinace zlem jako by byla silnější, než fascinace tajemstvím vzniku vesmíru. Objev podporující teorii, že galaxie vznikaly z malých částic hmoty, která se zvětšila, když se vesmír rozšiřoval při tak zvaném velkém třesku může pouze obtížně soupeřit se senzační zprávou o objevu, který včera u Vltavy učinil rybář, který vylovil černou sportovní tašku.

    Předvádění násilí v médiích se zdůvodňuje tím, že přesně tento typ informací zajímá většinového diváka. Kritici pak namítají, že podobné informace jsou návodné, předvádět zlo že znamená ho šířit. Proti každému nebezpečí samozřejmě existuje i obrana. Místo do obrazovky lze hledět i do mikroskopu, či do dalekohledu. Pravděpodobnost, že při zkoumání oblohy spatříte dílo vraha dobře se vyznajícího v anatomii je nulová.

    Vysílá se ve čtvrtek 4. listopadu 1999.

    Poznámka JČ: Tentokrát - jako často mnozí - podléhá Ivan Hoffman zkreslenému vidění, které se mu naskýtá při pohledu z České republiky, v důsledku jejích veskrze špatných sdělovacích prostředků. Nikdo přece nenutí Českou tiskovou kancelář, aby vydávala o důležitých objevech jen desetiřádkovou zprávu - to je lenost ČTK. Pochybuju, že tatáž zpráva měla u Reutera jen deset řádek.

    Ve světě sice pomalu - jak s oblibou tvrdí svým zaměstnancům Vladimír Železný - proniká do sdělovacích prostředků stále více bulvárnosti, ale přesto to pořád ještě není tak zlé. V mnoha zemích světa fungují sdělovací prostředky dosud na velmi vysoké úrovni, umožňují lidem se dobře orientovat v tom, co se děje kolem nich, a neredukují vnímání světa jen na krváky a katastrofy.

    To, že se lidem, kteří se dívají z České republiky, zdá, že to tak není, je vinou českého parlamentu, který nebyl schopný regulovat české sdělovací prostředky tak efektivně, aby byly schopny být pro národ prostředkem řeči a informovat ho inteligentně, co se kolem lidí děje. - Je docela dobře možné, že na daném stupni vývoje české společnosti prostě nešlo, aby měla ČR dobré sdělovací prostředky. Nevím. Sám si myslím, že by to šlo, a docela rychle.

    Není ale pravda, že je to v oblasti sdělovacích prostředků všude tak špatné jako v ČR, že všude vládne komerce, manipulace s lidmi a informační chaos.

    Není tomu tak.

    Výstava o Dni bez aut

    Děti Země

    Děti Země pořádají v rámci "Dne bez aut" výstavu o dopravní problematice Prahy. Výstava bude instalována v prostorech Nového veletržního areálu Strahov v rámci vzdělávacího veletrhu Vědma. Informační stánek Dětí Země bude otevřen od 4. do 6. listopadu vždy od 10.00 do 18.00. Na pátek 5. listopadu připadl letošní rok "Den bez aut". Děti Země vyzývají řidiče : "Nechte alespoň tento den auto doma a dokažte, že vám stav životního prostředí, které zanecháváme příštím generacím, není zcela lhostejný."

    Jaký má "Den bez aut" smysl?

    Akce má upozornit na zhoršující se devastaci životního prostředí. Znečišťování ovzduší je jeden z nejzávažnějších ekologických problémů. Osobní automobilová doprava k němu přispívá stále výraznější měrou (například celou čtvrtinou všech vypouštěných emisí CO2). Cílem akce je upozornit řidiče na záporné důsledky automobilismu a přesvědčit je, aby brali ve svém konání ohledy i na příští generace. Co bude ve stánku Dětí Země k vidění?

    Smog

    Výraz smog pochází z angličtiny. Vzniknul spojením dvou slov smoke (kouř) a fog (mlha). Smog vzniká nejčastěji za teploty 30°C, slunečného počasí a bezvětří. Jeho nejvýraznějším producentem jsou v dnešní době právě automobily. Jakým způsobem poškozuje smog lidské zdraví se dozvíte právě na tomto panelu.

    Škodlivost automobilismu

    Automobilismus neškodí jen jedovatými zplodinami. Na tomto informačním panelu se dozvíte o tom, jakým způsobem ničí automobil krajinu, brání zvířatům v přirozené migraci, kolik lidských životů má již automobilismus na svědomí a proč brání rozvoj automobilismu zachování společenskokulturní funkce měst. Jako úvod slouží stručný přehled historie rozvoje automobilismu. Panel je doplněn fotografiemi, tabulkami a grafy souvisejícími s textovou částí.

    Kde auta brání tramvajím v jízdě

    Nadměrné využívání automobilů brzdí v Praze provoz tramvají. Tento informační panel to ukazuje. Jakým způsobem řeší problém správa pražských komunikací a jak by měla být situace řešena podle Dětí Země, se dozvíte právě na tomto informačním panelu.

    Špatný územní plán

    Dne 9. září schválilo zastupitelstvo hl. m. Prahy návrh územního plánu. Již před projednáváním proti němu protestovalo mnoho ekologických organizací sdružených pro tento účel do koalice S.O.S. Praha. Ostrá kritika je zaměřená špatnou ochranu životního prostředí. Návrh počítá s hrubými zásahy do městské zeleně, včetně zásahů do chráněných území, ochranných pásem a přírodních parků. Při schvalování nebyly (v rozporu se zákonem) projednány připomínky občanských sdružení. Na autory územního plánu bylo podáno trestní oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu obecného ohrožení. Navrhované dopravní řešení totiž způsobí zvýšené znečištění ovzduší automobilovými zplodinami

    Pro děti jsou již tradičně připraveny hry a soutěže

    Děti Země poslali výzvu na vedení Dopravních podniků, aby byla v "Den bez aut" veřejná hromadná doprava zdarma, nebo za polovic. Jelikož má valná většina cestujících kupónové jízdenky, nebyla by finanční ztráta příliš velká. Výzva však přišla pozdě, a tak se nedostala na jednání valné hromady D.P.hl.m.P. Veřejná hromadná doprava bude letos zdarma pouze ve Zlíně.

  • |- Ascii 7Bit -|- PC Latin 2 -|- ISO Latin 2 -|- CP 1250 -|- Mac -|- Kameničtí -|